Kapitola 3

Rozvíjení radostného postoje a ducha optimismu

„Mějte víru. Buďte šťastní. Nenechte se odradit. Dobře to dopadne.“

Ze života Gordona B. Hinckleyho

Matka presidenta Gordona B. Hinckleyho, Ada Bitner Hinckleyová, často říkávala, že „radostný postoj a úsměv na tváři může člověka povzbudit téměř v každé nepříznivé situaci a že každý jednotlivec je zodpovědný za své vlastní štěstí“.¹ Jeho otec, Bryant S. Hinckley, měl rovněž „vrozeně pozitivní náhled na život“.² President Hinckley vzpomínal: „Když jsem byl mladý muž a měl jsem sklon se o něčem kriticky vyjadřovat, můj otec vždy říkával: ‚Cynici nic nepřinášejí, skeptici nic nevytvářejí, pochybovači ničeho nedosahují.‘“³ Mladý Gordon Hinckley, ovlivněn radami a příkladem svých rodičů, se naučil přistupovat k životu s optimismem a vírou.

Jakožto misionář v Anglii se starší Hinckley snažil pilně řídit radami svých rodičů. Se společníkem si každé ráno podali ruce a řekli si navzájem: „Život je dobrý.“⁴ O téměř 70 let později skupině misionářů na Filipínách doporučil, aby si osvojili tentýž zvyk. „Včerejšek byl v mém životě skvělým dnem,“ řekl jim. „Každý den je v mém životě skvělým dnem. Doufám, že každý den je skvělým dnem i ve vašem životě – v životě každého z vás. Doufám, že jste ráno připraveni pustit se do práce a že si podáte ruku se společníkem nebo se společnicí a řeknete: ‚Bratře (sestro), život je dobrý. Pojďme ven a mějme úspěšný den.‘ A když večer přijdete domů, doufám, že si dokážete navzájem říci: ‚Byl to dobrý den. Měli jsme se dobře. Někomu jsme pomohli. … Znovu se s nimi setkáme a budeme se modlit a doufat, že vstoupí do Církve.‘ Každý den v misijním poli by měl být dobrý den.“⁵

Tyto rady byly pro životní postoj presidenta Hinckleyho charakteristické. President Russell M. Nelson z Kvora Dvanácti apoštolů se podělil o tento postřeh ohledně presidenta Hinckleyho a jeho manželky Marjorie: „Nemarní čas tím, že by hloubali nad minulostí nebo se trápili budoucností. A navzdory protivenstvím vytrvávají.“⁶ Starší Jeffrey R. Holland, rovněž z Kvora Dvanácti, poznamenal: „‚Dobře to dopadne‘ – to jsou možná nejopakovanější slova presidenta Hinckleyho, kterými ujišťuje svou rodinu, přátele a spolupracovníky. ‚Nepřestávejte se snažit,‘ říká. ‚Mějte víru. Buďte šťastní. Nenechte se odradit. Dobře to dopadne.‘“⁷

Učení Gordona B. Hinckleyho

I tehdy, když mají mnozí negativní a pesimistický postoj, můžeme pěstovat ducha radosti a optimismu.

V zemi se šíří strašlivá nemoc pesimismu. Je téměř endemická. Neustále jsme syceni soustavnou a trpkou stravou spočívající v napadání charakteru druhých lidí, v hledání chyb nebo ve zlých řečech o druhých. …

Předstupuji před vás … s naléhavou žádostí, abychom přestali vyhledávat bouře a více se radovali ze svitu slunce. Navrhuji, abychom vyzdvihovali to pozitivní. Žádám, abychom trochu více vyhledávali to, co je dobré, abychom tlumili urážlivá a sarkastická slova, abychom štědřeji chválili ctnosti a úsilí druhých.

Nežádám, aby umlkla veškerá kritika. Z pokárání plyne růst. Z pokání plyne síla. Moudrý je ten (či moudrá je ta), který (či která) po upozornění druhými na to, že se dopustil (či dopustila) chyb, změní směr svého úsilí. Nenaznačuji, že naše rozhovory mají být neustále sladké jako med. Zručně pronést slova, která jsou upřímná a otevřená, je dovednost, o kterou máme usilovat a kterou máme pěstovat. Avšak mám na mysli, a žádám o to, abychom se odvrátili od negativismu, který tak prostupuje naši společnost, a vyhledávali v zemi a v době, v níž žijeme, to, co je tak pozoruhodně dobré; abychom více mluvili o ctnostech druhých než o jejich nedostatcích; abychom pesimismus nahradili optimismem. Kéž naše obavy nahradí víra.⁸

Máme mnoho důvodů být na tomto světě optimističtí. Ano, kolem nás jsou tragické události. Ano, všude jsou problémy. Ale … na pesimismu či cynismu nelze stavět – nic na něm nepostavíte. Mějte optimistický náhled, pracujte s vírou, a budou se dít věci.⁹

Nezoufejte. Nevzdávejte to. Snažte se mezi mraky najít sluneční svit. Příležitosti se nakonec objeví. Nedopusťte, aby to, čeho můžete dosáhnout, ohrožovali proroci beznaděje a zádumčivosti.¹⁰

Pěstujte radostný postoj. Pěstujte ducha optimismu. Kráčejte s vírou, radujte se z krás přírody, z dobrotivosti těch, které máte rádi, ze svědectví o božských věcech, které si nesete v srdci.¹¹

Pánův plán je plánem štěstí. Cesta bude lehčí, starostí ubude, konflikty budou méně náročné, pokud budeme pěstovat ducha radosti.¹²

Než abychom se zaobírali problémy, můžeme umožnit, aby nás vedl a žehnal nám duch díkůvzdání.

Jak velkolepě jsme požehnáni! Jak vděční bychom měli být! … Pěstujte ducha díkůvzdání za požehnání života a za úžasné dary a výsady, z nichž se každý z nás může těšit. Pán pravil, že mírní a poddajní zdědí zemi. (Viz Mat. 5:5.) Nemohu se vyhnout výkladu toho, že tato mírnost a pokojnost naznačuje ducha vděčnosti na rozdíl od postoje samolibosti – uvědomování si větší moci, která člověka přesahuje, uznávání Boha a přijímání Jeho přikázání. Toto je počátek moudrosti. Kráčejte s vděčností před Tím, který je dárcem života a každého dobrého daru.¹³

V historii světa nebylo nikdy lepší období pro život na zemi, než je právě toto. Jak vděčný by každý z nás měl být za to, že jsme naživu v této úžasné době, se všemi těmi pozoruhodnými požehnáními, která máme!¹⁴

Když přemýšlím o zázracích, které se udály během mého života – a kterých bylo více než během celé historie lidstva dohromady – pociťuji úctu a vděčnost. Mám na mysli automobily a letadla, počítače, faxy, e-maily a internet. To vše je pozoruhodné a úžasné. Mám na mysli ohromné pokroky v lékařství a zdravotnictví. … A kromě toho všeho proběhlo znovuzřízení čistého evangelia Ježíše Krista. Vy i já jsme součástí zázraku a divu tohoto velikého díla a království, které se šíří po celé zemi a žehná životu lidí všude tam, kam dosahuje. Pociťuji nesmírnou vděčnost.¹⁵

Žijeme v plnosti časů. Věnujte pozornost těmto slovům. Věnujte pozornost slovu plnost. Označuje vše dobré, co bylo shromážděno [z] minulosti a znovuzřízeno na zemi v této poslední dispensaci.

Srdce … mám naplněné díkůvzdáním Všemohoucímu Bohu. Prostřednictvím daru Jeho Syna, který je Bohem tohoto světa, jsme byli velkolepě požehnáni. Srdcem se mi rozeznívají slova naší náboženské písně: „Sečti dary, které Pán ti dal, a v tvém srdci musí zaznít píseň chval.“ (Náboženské písně, č. 150.)¹⁶

Buďme v srdci vděční a nelpěme na oněch několika problémech, které máme. Spíše sčítejme požehnání a ve vznešeném duchu vděčnosti, motivováni velkou vírou, jděme kupředu a budujme království Boží na zemi.¹⁷

Dovolte duchu díkůvzdání, aby vás vedl a žehnal vám dnem i nocí. Pracujte na tom. Zjistíte, že to přinese úžasné výsledky.¹⁸

Evangelium Ježíše Krista nám poskytuje důvod k radosti a veselosti.

Pán řekl: „Pročež, pozdvihni srdce své a raduj se a přimkni se k smlouvám, které jsi [učinil].“ [NaS 25:13.] Jsem přesvědčen, že každému z nás říká: Buďte šťastní. Evangelium je něco radostného. Poskytuje nám důvod k radosti a veselosti.¹⁹

Nikdy nezapomínejte na to, kdo jste. … Jste vskutku děti Boha. … On je váš Věčný Otec. Miluje vás. … Přeje si, aby Jeho synové a dcery byli šťastní. Hřích nikdy nebyl štěstím. Přestupek nikdy nebyl štěstím. Neposlušnost nikdy nebyla štěstím. Cesta ke štěstí se nachází v plánu našeho Otce v nebi a v poslušnosti přikázání Jeho Milovaného Syna – Pána Ježíše Krista.²⁰

Nehledě na to, jak jste co dělali v minulosti, vás vyzývám, … abyste uvedli svůj život do souladu s naukami evangelia, abyste na tuto Církev pohlíželi s láskou a úctou a vděčností jako na matku své víry a aby váš život byl příkladem toho, co evangelium Ježíše Krista způsobí, když jednotlivci přinese radost a štěstí.²¹

„Mějte celý život spoustu zábavy a smíchu. Život se má užívat, nikoli jen přetrpět.“

Pokání je jednou z prvních zásad evangelia. Odpuštění je známkou božskosti. Existuje naděje. Máte život před sebou a může být naplněn radostí a štěstím, i když minulost možná byla zmařena hříchem. Toto je dílo, které přináší lidem spasení a pomáhá jim s jejich problémy. Takový je účel evangelia.²²

Potkávám mnoho lidí, kteří si neustále stěžují na břemeno svých zodpovědností. Samozřejmě, že toho na nás hodně doléhá. Máme toho tolik na práci, až příliš moc. K těm všem tlakům přidejme finanční břemena, a kvůli tomu všemu máme sklon stěžovat si – mnohdy doma, často na veřejnosti. Změňte své myšlení. Evangelium jsou dobré zprávy. Člověk je, aby mohl mít radost. [Viz 2. Nefi 2:25.] Buďte šťastní! Nechť vám štěstí vyzařuje z tváře a promlouvá skrze vaše svědectví. Můžete očekávat problémy. Občas může dojít k tragickým událostem. Ale Pán nás naléhavě žádá, abychom přes to všechno zářili:

„Poďtež ke mně všickni, kteříž pracujete a obtíženi jste, a já vám odpočinutí dám.

Vezměte jho mé na se, a učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorný srdcem, a naleznete odpočinutí dušem svým.

Jho mé zajisté jestiť rozkošné, a břímě mé lehké.“ (Matouš 11:28–30.)

Mám rád tato slova Jenkinsa Lloyda Jonese, která jsem si před lety vystřihl z jednoho sloupku v novinách Deseret News. Podělím se o ně s vámi. … Řekl:

„Každý, kdo si představuje, že blaženost je normální, promarní spoustu času pobíháním kolem a křikem, že byl okraden.

Většina úderů v jamkovišti neskončí v jamce. Většina hovězího je tuhá. Většina dětí vyroste v obyčejné lidi. Většina úspěšných manželství vyžaduje vysoký stupeň vzájemné tolerance. Většina zaměstnání je častěji nudná než naopak. …

Život je jako cesta vlakem za starých časů – zpoždění, objížďky, kouř, prach, jiskry a kodrcání, které jen občas zpestří nádherná vyhlídka a senzační zrychlení.

Podstatou je děkovat Pánu za to, že vám dovolil se svézt.“ (Deseret News, 12 June 1973.)

Opakuji, bratři a sestry, podstatou je děkovat Pánu za to, že vám dovolil se svézt; a není to snad úžasná jízda? Užívejte si ji! Smějte se při tom! Zpívejte o ní! Pamatujte na slova autora Přísloví:

„Srdce veselé očerstvuje jako lékařství, ale duch zkormoucený vysušuje kosti.“ (Přísloví 17:22.)²³

Nechť je ve vašem životě určitá veselost. Nechť zažíváte zábavu a radost, mějte smysl pro humor, schopnost se občas zasmát něčemu legračnímu.²⁴

Mějte celý život spoustu zábavy a smíchu. Život se má užívat, nikoli jen přetrpět.²⁵

Evangelium je poselstvím o vítězství, které má být přijato s nadšením, láskou a optimismem.

Stojím zde dnes jako optimista ohledně díla Páně. Nemohu se domnívat, že Bůh založil na zemi své dílo jen proto, aby padlo. Nemohu se domnívat, že toto dílo slábne. Vím, že sílí. … Mám prostou a posvátnou víru v to, že právo zvítězí a že pravda převládne.²⁶

Vždy mne fascinoval příběh Kálefa a Jozueho a ostatních izraelských zvědů. Mojžíš vyvedl děti Izraele do pouště. Během druhého roku jejich putování vybral zástupce z každého z dvanácti kmenů, aby prozkoumali zemi Kananejskou a přinesli zprávu ohledně jejich zdrojů a obyvatel. Kálef zastupoval kmen Judy a Jozue kmen Efraima. Těchto dvanáct se vydalo do země Kananejské. Zjistili, že je plodná. Byli pryč čtyřicet dní. Jako důkaz úrodnosti země přinesli prvně dozrálé vinné hrozny. (Viz Num. 13:20.)

Předstoupili před Mojžíše a Arona a celé shromáždění dětí Izraele a ohledně země Kananejské řekli: „V pravdě oplývá mlékem a [medem], a toto jest ovoce její.“ (Verš 27.)

Ale deset z těchto zvědů se stalo obětí vlastních pochybností a obav. Podali negativní zprávu o počtech a vzrůstu Kananejských. Dospěli k závěru, že jsou „silnější … nežli my“. (Verš 31.) Přirovnali se ke kobylkám v porovnání s obry, které v této zemi viděli. Byli obětí vlastní bázlivosti.

Pak se před lid postavili Jozue a Kálef a řekli: „Země, kterouž jsme prošli a vyšetřili, jest země velmi velice dobrá.

Bude-li Hospodin laskav na nás, uvedeť nás do země té, a dá ji nám, a to zemi takovou, kteráž oplývá mlékem a [medem].

Toliko nepozdvihujte se proti Hospodinu, ani se bojte lidu země té, nebo jako chléb náš jsou. Odešlatě od nich ochrana jejich, ale s námi jest Hospodin; nebojtež se jich.“ (14:7–9.)

Ale lidé byli ochotnější věřit oněm deseti pochybovačům než Kálefovi a Jozuovi.

Poté Pán prohlásil, že děti Izraele mají putovat pustinou čtyřicet let, dokud nevyhyne generace těch, kteří kráčeli s pochybnostmi a obavami. Písma zaznamenávají, že „ti, řku, muži, kteříž haněli zemi, ranou těžkou zemřeli před Hospodinem.

Jozue … a Kálef … živi zůstali z mužů těch, kteříž chodili k vyšetření země.“ (Verše 37–38.) Byli jedinými z oné skupiny, kteří přežili čtyři desetiletí putování a kteří měli tu výsadu vstoupit do zaslíbené země, ohledně které přinesli pozitivní zprávy.

Kolem sebe vidíme ty, kteří jsou neteční ohledně budoucnosti tohoto díla, kteří jsou apatičtí, kteří mluví o omezeních, kteří vyjadřují obavy, kteří tráví čas tím, že bádají a píší o tom, co považují za slabosti, které ale ve skutečnosti nemají žádnou váhu. Kvůli pochybnostem ohledně minulosti tohoto díla nemají žádnou vizi ohledně jeho budoucnosti.

Správně bylo za starých dob řečeno: „Když nebývá vidění, … lid [hyne].“ (Přísl. 29:18.) V tomto díle není místa pro ty, kteří věří jen v evangelium zkázy a beznaděje. Evangelium jsou dobré zprávy. Je to poselství o vítězství. Je to něco, co má být přijímáno s nadšením.

Pán nikdy neřekl, že nebudeme mít potíže. Naši členové poznali veškeré možné strasti, když je napadali ti, kteří stáli proti tomuto dílu. Ale přes všechna svá trápení projevovali víru. Toto dílo neustále postupuje kupředu a od svého vzniku neudělalo ani jeden krok zpět. …

Toto je dílo Všemohoucího. To, zda my, jako jednotlivci, budeme postupovat kupředu, závisí na nás. Ale Církev nikdy nepřestane kráčet kupředu. …

Když vzal Pán Mojžíše k sobě, řekl poté Jozuovi: „Posilni se a zmužile se měj, neboj se, ani lekej, nebo s tebou jest Hospodin Bůh tvůj, kamž se koli obrátíš.“ (Jozue 1:9.) Toto je Jeho dílo. Nikdy na to nezapomeňte. Přijměte ho s nadšením a láskou.²⁷

Díky poznání, že jsme všichni děti Boží, můžeme stát trochu vzpřímeněji, pozvednout se trochu výše a být trochu lepšími.

V dnešním světě existuje smutná tendence jeden druhého srážet. Uvědomili jste si vůbec někdy, že k pronášení poznámek, které mohou druhého člověka zranit, není zapotřebí moc velké inteligence? Snažte se dělat opak. Snažte se druhé chválit. …

V naší společnosti se i u mnohých z nás projevuje smutná tendence snižovat sám sebe. Jiní lidé se nám mohou zdát sebejistými, ale skutečností zůstává, že většina z nás má určité pocity méněcennosti. Důležité je, abyste o tom sami se sebou nemluvili. … Důležité je, abychom s tím vším, co máme, udělali to nejlepší.

Nemarněte čas tím, že se budete litovat. Neponižujte se. Nikdy nezapomínejte na to, že jste dítě Boží. Máte božský původ. Je ve vás něco ze samotné podstaty Boha.²⁸

Zpíváme píseň „Já Boží dítě jsem“. (Náboženské písně, č. 185.) To není jen nějaká představa, poetická představa – je to živoucí pravda. V každém z nás je cosi božského, co potřebuje zušlechtění, co potřebuje vyjít na povrch, co potřebuje najít své vyjádření. Vy, otcové a matky, učte své děti, že jsou naprosto doslovně syny a dcerami Božími. Na celém světě neexistuje důležitější pravda než právě toto – mít na mysli, že v nás je něco božského.²⁹

Věřte si. Věřte ve svou schopnost vykonat veliké a dobré věci. Věřte tomu, že žádná hora není tak vysoká, abyste na ni nedokázali vylézt. Věřte tomu, že žádná bouře není tak velká, abyste ji nedokázali přestát. … Jste dítě Boží a máte nekonečné schopnosti a možnosti.³⁰

Stůjte trochu vzpřímeněji, pozvedněte se trochu výše a buďte trochu lepší. Vynaložte úsilí navíc. Budete šťastnější. Pocítíte nové uspokojení, novou radost v srdci.³¹

Samozřejmě, že cestou nastanou určité problémy. Narazíte na obtíže, které bude nutné překonat. Nepotrvají však věčně. [Bůh] vás neopustí. …

Vzhlížejte k tomu, co je pozitivní. Vězte, že On nad vámi bdí, že slyší vaše modlitby a že na ně odpoví, že vás miluje a že tuto lásku projeví.³²

Je toho tolik, co je líbezné, mravopočestné a krásné, na čem můžeme stavět. Jsme podílníky evangelia Ježíše Krista. Evangelium znamená „dobré zprávy“! Poselství Páně je poselstvím naděje a spasení! Hlas Páně je hlasem radostných zvěstí! Dílo Páně je dílem slavného cíle!

V jedné chmurné a ztrápené hodině Pán řekl těm, které miloval: „Nermutiž se srdce vaše, ani strachuj.“ (Jan 14:27.)

Tato velká slova útěchy jsou pro každého z nás majákem. V Něho můžeme skutečně důvěřovat. Neboť On a Jeho zaslíbení nikdy nezklamou.³³

Náměty ke studiu a k výuce

Otázky

Zamyslete se nad radami presidenta Hinckleyho, abychom trochu více vyhledávali to, co je dobré, a abychom pěstovali „radostný postoj [a] ducha optimismu“. (1. oddíl.) Proč v dnešní době potřebujeme tyto rady? Jak můžeme pěstovat radostný postoj?
President Hinckley řekl, že když dovolíme „duchu díkůvzdání, aby [n]ás vedl“, dostaví se „úžasné výsledky“. (2. oddíl.) Proč se podle vás tyto „úžasné výsledky“ dostaví? Jak jste požehnáni, když máte ducha díkůvzdání?
Co vás napadá, když přemýšlíte o přirovnání života k „[cestě] vlakem za starých časů“? (Viz 3. oddíl.) Jaký vliv mají „dobré zprávy“ evangelia na to, jaký postoj k této cestě máte?
Jak se podle vás týká příběh o Kálefovi a Jozuovi našeho života? (Viz 4. oddíl.) Jakých příkladů toho, jak lidé s nadšením přijali evangelium, jste byli v životě svědky? Pokud se někdy cítíme zklamaně a ztrácíme odvahu, jak můžeme znovu nabýt optimismu? Jaké zkušenosti posilují nebo posílily váš optimismus ohledně Pánova díla?
Proč podle vás existuje tendence ponižovat druhé i sebe? Jak můžeme tuto tendenci překonat? Jak můžeme jako jednotlivci a rodiny pomáhat druhým „stát trochu vzpřímeněji“ a „pozvedn[out] se trochu výše“? (Viz 5. oddíl.)

Související verše z písem

Jan 16:33; Filipenským 4:13; Mosiáš 2:41; Alma 34:38; Eter 12:4; NaS 19:38–39; 128:19–23

Pomůcka ke studiu

„Budete-li jednat podle toho, čemu jste se naučili, vaše poznání se rozšíří a utvrdí (viz Jan 7:17).“ (Kažte evangelium mé [2004], 19.) Zvažte možnost zeptat se sami sebe, jak můžete nauky evangelia uplatňovat doma, v práci a při plnění církevních zodpovědností.