Kapitola 23

Požehnání plynoucí ze svatého chrámu

„Chrámové obřady se stávají vrcholným požehnáním, které Církev nabízí.“

Ze života Gordona B. Hinckleyho

„Jsem přesvědčen, že žádný člen Církve neobdržel vše, co tato Církev může nabídnout, dokud neobdržel svá chrámová požehnání v domě Páně,“ řekl president Gordon B. Hinckley v listopadu 1997 na kněžském zasedání generální konference. „Proto děláme vše, co je v našich silách, abychom urychlili výstavbu těchto posvátných budov a učinili požehnání, která v nich získáváme, všeobecně dostupnějšími.“¹ Vyjmenoval několik chrámů, které se nacházely v různých fázích plánování a výstavby, a poté pronesl oznámení, které změnilo život lidí na celém světě:

„Existují mnohé oblasti Církve, které jsou vzdálené a v nichž žije malý počet členů a které se patrně v blízké budoucnosti příliš nerozrostou. Mají být těm, kteří žijí na těchto místech, navždy odpírána požehnání chrámových obřadů? Když jsme jednu takovou oblast před několika měsíci navštívili, s modlitbou jsme tuto otázku zvážili. A odpověď přišla, jak věříme, jasná a zřetelná.

Vybudujeme v některých těchto oblastech malé chrámy. … [Budou] vybudovány podle chrámových měřítek, která jsou mnohem přísnější než měřítka pro stavbu sborových domů. [Budou] se v nich moci vykonávat křty za mrtvé, obdarování, pečetění a všechny další obřady, které jsou v domě Páně vykonávány za žijící i za mrtvé.“²

Inspirace uskutečnit tento plán se zrodila o více než 20 let dříve, když president Hinckley sloužil jako předseda Církevního výboru pro chrámovou práci. Znepokojen tím, že mnoho Svatých posledních dnů nemělo snadný přístup k chrámovým požehnáním, si do deníku zapsal: „Církev by za náklady vynaložené na chrám ve Washingtonu [v té době v rekonstrukci] mohla postavit [mnoho menších] chrámů. Chrámy by se tak přiblížily lidem, namísto toho, aby lidé museli cestovat velké vzdálenosti, aby se do nich dostali.“³

V roce 1997 přineslo zjevení od Pána tuto myšlenku k životu. President Hinckley se o tomto zjevení zčásti zmínil, když pronášel zasvěcovací modlitbu chrámu Colonia Juárez Chihuahua v Mexiku. „Bylo to zde, v severním Mexiku,“ pronesl v modlitbě, „kde jsi zjevil myšlenku a plán týkající se menšího chrámu, zhotoveného do každého nezbytného detailu, ale také velikostí přizpůsobeného potřebám a situaci členů Církve v této části Tvé vinice. Toto zjevení přišlo na základě touhy a modlitby týkající se pomoci Tvému lidu v těchto koloniích, který byl věrný a oddaný.“⁴

Šest měsíců po oznámení záměru postavit menší chrámy učinil president Hinckley další významné prohlášení:

„Cestujeme daleko mezi členy Církve. Trávím čas s lidmi, kteří nemají mnoho světských statků. Mají však ve svém srdci silnou planoucí víru ohledně tohoto díla posledních dnů. Milují Církev. Milují evangelium. Milují Pána a přejí si činit Jeho vůli. Platí desátek, ať již je jakkoli skromný. Přinášejí obrovské oběti, aby mohli navštívit chrám. Cestují nepřetržitě několik dní v levných autobusech a na starých lodích. Šetří peníze a kupují jen nezbytnosti, aby si cestu mohli dovolit.

Potřebují chrámy poblíž – malé, krásné, užitečné chrámy. Proto využívám této příležitosti k tomu, abych celé Církvi oznámil program na okamžité vybudování 30 menších chrámů. …

Toto bude obrovským podnikem. O nic podobného jsme se doposud nepokusili. … To bude znamenat 47 nových chrámů k jednapadesáti, které jsou nyní již v provozu. Myslím, že bychom měli raději přidat další 2, abychom jich měli rovných 100 na konci tohoto století, 2 000 let ‚od příchodu Pána našeho a Spasitele Ježíše Krista v těle‘ (NaS 20:1). V tomto programu se posouváme kupředu dosud nevídaným způsobem.“⁵

1. října 2000 zasvětil president Hinckley chrám Boston v Massachusetts, jenž se stal stým chrámem v provozu. Do konce téhož roku zasvětil dva chrámy v Brazílii. A když 27. ledna 2008 zemřel, měla Církev v provozu 124 chrámů a dalších 13 bylo oznámených. Ze 124 chrámů v provozu se president Hinckley podílel na plánování a výstavbě většiny z nich a osobně jich zasvětil 85.

Přestože president Hinckley oznámil velký počet nových chrámů a přestože tak žasl nad jejich krásou, připomínal Svatým posledních dnů účel těchto posvátných staveb: žehnat jednotlivcům a rodinám, osobně a individuálně. O chrámu San Diego v Kalifornii řekl: „Jak velkolepě úžasná stavba! Avšak tato stavba je i přes veškerou svou krásu pouhým prostředkem k dosažení cíle, a nikoli cílem samotným. Tato budova byla postavena a zasvěcena pro vykonávání posvátných obřadů, které Pán zjevil v této době.“⁶

Při jiné příležitosti řekl: „Nikdo nemá vše, co evangelium nabízí, dokud nepřijme [chrámové obřady]. A na nás spočívá zodpovědnost zajistit, aby tyto budovy byly dostupné. Nevím, jak dlouho ještě budu žít, ale doufám, že své poslední dny strávím budováním chrámů Páně a že přineseme chrámy blíže členům, aby mohli získat úžasná požehnání, která [tam] lze obdržet.“⁷

Učení Gordona B. Hinckleyho

Chrámy jsou vyjádřením našeho svědectví a představují vrchol našeho uctívání.

Každý chrám postavený Církví Ježíše Krista Svatých posledních dnů je vyjádřením svědectví tohoto lidu, že Bůh, náš Věčný Otec, žije, že má plán pro požehnání svým synům a dcerám všech generací, že Jeho Milovaný Syn, Ježíš Kristus, který se narodil v Betlémě Judově a byl ukřižován na kříži Golgoty, je Spasitel a Vykupitel světa, jehož smírná oběť umožňuje naplnění tohoto plánu v podobě věčného života každého, kdo přijme evangelium a bude podle něj žít.⁸

Vše, co se v chrámu odehrává, je povznášející a zušlechťující. Pojednává se tam o zdejším životě a o životě po smrti. Dozvídáme se o důležitosti jednotlivce jakožto dítěte Božího. Pojednává se tam o důležitosti rodiny stvořené Všemohoucím. Pojednává se tam o věčném trvání manželského vztahu. Pojednává se tam o cestě k dosažení větší slávy. Je to místo světla, místo klidu, místo lásky, kde se zabýváme záležitostmi věčnosti.⁹

Každý chrám … ve skutečnosti stojí jako památník naší víry v nesmrtelnost lidské duše, že tato fáze smrtelného života, kterou procházíme, je součástí, tak říkajíc, neustálého výstupu vzhůru a že jako je jisté, že je život zde, bude život i tam. Toto je naše pevné přesvědčení. Dochází k tomu skrze Spasitelovo Usmíření a chrám se stává, jak jsem již naznačil, mostem z tohoto života do života příštího. Chrám se zabývá záležitostmi nesmrtelnosti.¹⁰

Tyto jedinečné a úžasné budovy a obřady, které se v nich vykonávají, představují vrchol našeho uctívání. Tyto obřady se stávají nejhlubším vyjádřením naší teologie.¹¹

Posvátné záležitosti si zasluhují posvátnou pozornost. … Když opouštíte dům Páně, buďte věrni posvátnému závazku nemluvit o tom, co je svaté a posvěcené.

Pán řekl: „Pamatujte, že to, co přichází shůry, je posvátné a musí býti vyslovováno s pozorností a skrze nabádání Ducha.“ (NaS 63:64.) A dále: „Nezahrávej si s posvátnými věcmi.“ (NaS 6:12.)¹²

Prostřednictvím chrámových obřadů přijímáme vrcholná požehnání evangelia.

Tyto chrámy, které nyní pokrývají celý svět, jsou nezbytnou součástí úplného naplnění Spasitelova Usmíření. Zde se pravomocí svatého kněžství vykonávají ony obřady, které vedou nejen ke spasení, ale také k věčnému oslavení.¹³

Ježíš Kristus, Syn Boží, obětoval svůj život na kříži na Kalvárii jakožto smírnou oběť za hříchy lidstva. Byla to zástupná oběť za každého z nás. Skrze tuto oběť přišlo zaslíbení vzkříšení pro všechny. Toto přinesla milost Boží bez úsilí ze strany člověka. A navíc skrze klíče svatého kněžství, které Pán udělil Dvanácti, když kráčel mezi nimi, kteréžto klíče byly znovuzřízeny těmi, již byli jejich držiteli v dávné době – skrze ně přišla velká dodatečná požehnání, včetně oněch jedinečných a pozoruhodných obřadů vykonávaných v domě Páně. Pouze v těchto obřadech se uskutečňuje používání „plnosti kněžství“ (NaS 124:28).¹⁴

Chrámové obřady [jsou] vrcholným požehnáním, které Církev nabízí.¹⁵

Požehnání chrámu pro muže i ženy, kteří jsou hodni do něj vstoupit, … zahrnují omývání a pomazání, abychom mohli být čistí před Pánem. Patří k nim zasedání obsahující pokyny, při kterém jsme obdarováni závazky a požehnáními, jež nás motivují chovat se v souladu se zásadami evangelia. Patří k nim pečeticí obřady, kterými je to, co je svázáno na zemi, svázáno i v nebi, čímž je zajištěno pokračování rodiny.¹⁶

[Jednou] mě zavolali k nemocničnímu lůžku jisté matky v konečném stádiu vážné nemoci. O chvíli později zemřela, a opustila tak manžela a čtyři děti, včetně šestiletého chlapečka. V místnosti zavládl zármutek – hluboký, pronikavý a tragický. Skrze jejich slzy ale zářila nádherná a pevná víra v to, že tak jistě, jak nyní došlo k bolestnému odloučení, dojde jednoho dne k radostnému shledání, neboť toto manželství začalo zpečetěním na čas a věčnost v domě Páně pravomocí svatého kněžství. …

Mnozí cestovali [velké vzdálenosti], aby obdrželi požehnání chrámového sňatku. Viděl jsem skupinu Svatých posledních dnů z Japonska, předtím než byl v jejich zemi postaven chrám, kteří si odpírali jídlo, aby mohli podniknout dlouhou cestu do chrámu Laie na Havaji. Než jsme měli chrám v Johannesburgu, setkali jsme se s těmi, kteří se museli obejít bez nezbytností, aby si mohli dovolit 11 000 kilometrů dlouhý let z Jihoafrické republiky do chrámu v Surrey v Anglii. V očích jim zářilo světlo, na tváři měli úsměv a na rtech svědectví, že to mělo nekonečně větší hodnotu než všechno, co to stálo.

A vzpomínám si, že jsem před mnoha lety na Novém Zélandu slyšel svědectví muže ze vzdáleného koutu Austrálie, který byl nejprve oddán na občanském úřadu a později se svou ženou a dětmi vstoupil do Církve a cestoval přes celý ten širý světadíl, potom přes Tasmanovo moře do Aucklandu a odtud do chrámu v nádherném údolí Waikato. Pokud si dobře vybavuji jeho slova, řekl: „Nemohli jsme si cestu dovolit. Náš pozemský majetek se skládal ze starého auta, nábytku a nádobí. Rodině jsem řekl: ,Nemůžeme si dovolit jet.‘ Potom jsem se podíval do tváře své krásné ženy a našich krásných dětí a řekl jsem: ,Nemůžeme si dovolit nejet. Když mi Pán dá sílu, budu moci pracovat a vydělat na další auto, nábytek a nádobí, kdybych měl ale přijít o tyto své milované blízké, byl bych opravdu chudý v životě i ve věčnosti.‘“¹⁷

Bratří a sestry, není divu, že po otevření … chrámů vídám slzy v očích silných mužů, kteří objímají svou ženu u oltáře v těchto svatých domech. Vídám slzy otců a matek, když u téhož oltáře objímají své děti. Skrze moc, která se zde používá, docházejí k poznání, že čas ani smrt nemohou zlomit pouto, kterým jsou spojeni.¹⁸

Chrám je svatyně služby, kde přijímáme spásné obřady v zastoupení těch, kteří zemřeli, aniž by evangelium obdrželi.

Existuje bezpočet milionů těch, kteří kráčeli po této zemi a kteří nikdy neměli příležitost se o evangeliu doslechnout. Budou jim ona požehnání, která jsou v chrámech Církve nabízena, odepřena?

Prostřednictvím žijících zástupců, kteří zastupují mrtvé, jsou tytéž obřady dostupné i těm, kteří již ze smrtelnosti odešli. V duchovním světě se mohou svobodně rozhodnout, zda tyto pozemské obřady, včetně křtu, sňatku a pečetění rodinných vztahů, jež za ně byly vykonány, přijmou, nebo zda je odmítnou. V díle Páně nesmí docházet k žádnému donucování, ale musí být poskytnuta příležitost.¹⁹

Toto je svatyně služby. Většina práce vykonávané v těchto svatých domech probíhá v zastoupení těch, kteří již prošli za závoj smrti. Neznám jinou práci, která by se tomu rovnala. Tato práce se podobá zástupné oběti Syna Božího ve prospěch celého lidstva více než jakákoli jiná práce, o které vím. Od těch, kteří se na onom světě stávají příjemci této zasvěcené služby, se neočekává poděkování. Jde o službu žijících ve prospěch zemřelých. Jde o službu, jejíž samotnou podstatou je nesobeckost.²⁰

Velikému počtu chlapců a dívek je … připomínáno, že tyto chrámy neslouží pouze jejich rodičům, ale také jim. Když je jim dvanáct let, mohou vstoupit do domu Páně a sloužit jako zástupci pro křty těch, kteří jsou za závojem smrti. Jak velká a nesobecká služba! Jak úžasná je pro naši mládež možnost zapojit se do tohoto zcela nezištného skutku ve prospěch druhých, kteří nemohou pomoci sami sobě!

Ruku v ruce s … čím dál větší chrámovou aktivitou dochází k růstu práce na rodinné historii. Počítače ve všech různých formách toto dílo urychlují a lidé využívají nové technologie, které se jim nabízejí. Jak někdo může přehlédnout, že Pán je do toho všeho zapojen? Díky tomu, jak se počítačová zařízení vylepšují, narůstá počet chrámů, aby se vyhovělo zrychlující se práci na rodinné historii.²¹

Jsme zodpovědni za to, abychom přinesli požehnání, věčné požehnání, všem těm, kteří na zemi žili, bezpočtu generací mužů a žen, kteří na zemi žili, všem těm, kteří na zemi žijí v dnešní době a všem těm, kteří na zemi teprve žít budou. Jak veliká je naše zodpovědnost! Abychom ji mohli naplnit, musíme stát trochu vzpřímeněji a pracovat o něco usilovněji.²²

Ti na druhé straně, kteří nejsou mrtví, ale kteří žijí jako duchové, se budou radovat a budou potěšeni, až vstanou a budou kráčet vpřed po cestě k nesmrtelnosti a věčnému životu. (Viz Mojžíš 1:39.)²³

Když zůstaneme způsobilými a budeme často navštěvovat chrám, čekají nás velká požehnání.

Vyzývám … dnes každého z vás, abyste svůj život dali do pořádku, abyste byli hodni vstoupit do domu Páně a přijali tam požehnání, která jsou určena zvláště pro vás. … Požadavky jsou veliké, požehnání jsou však ještě větší.²⁴

Naléhám na naše členy, ať jsou kdekoli, s veškerou přesvědčivostí, které jsem schopen, aby žili tak, aby byli hodni mít chrámové doporučení, aby ho získali a považovali za drahocenný majetek a aby vynakládali větší úsilí na navštěvování domu Páně a podíleli se na duchu a požehnáních, jež se tam nacházejí.²⁵

Ať již můžete do chrámu chodit často, či nikoli, buďte způsobilí mít chrámové doporučení a noste ho s sebou. Bude pro vás připomínkou toho, co se od vás, jako Svatých posledních dnů, očekává.²⁶

Jsem si jist, že každý muž nebo žena, kteří jdou do chrámu v duchu upřímnosti a víry, odejdou z domu Páně jako lepší lidé. Po celý život je třeba se neustále zdokonalovat. Občas je nutné opustit hluk a shon světa a vkročit mezi zdi posvátného domu Božího, abychom tam v prostředí svatosti a pokoje pocítili Jeho Ducha.²⁷

Tato posvátná budova se stává školou, v níž se učíme drahocenným a posvátným věcem Božím. Zde je nastíněn plán milujícího Otce pro Jeho syny a dcery ze všech generací. Před námi je načrtnuta odysea věčné cesty člověka z předsmrtelné existence přes tento život až do života, který bude následovat. Učíme se důležitým základním pravdám s jasností a jednoduchostí, takže jim mohou porozumět všichni ti, kteří jim naslouchají. …

Chrám je rovněž místem osobní inspirace a zjevení. Je mnoho těch, kteří v nelehkých obdobích, kdy musí činit závažná rozhodnutí a řešit složité problémy, přicházejí do chrámu, aby v duchu půstu a modlitby usilovali o božské vedení. Mnozí vydávají svědectví o tom, že přestože neslyšeli hlasy oznamující zjevení, tak tehdy nebo později pocítili nabádání týkající se směru, kterým se mají ubírat, a to představovalo odpověď na jejich modlitby.

„Jděte do domu Páně a tam pociťujte Jeho Ducha a rozmlouvejte s Ním, a poznáte pokoj, který nelze najít nikde jinde.“

Chrám je pramenem věčné pravdy. „Kdož by se napil vody té, kterouž já dám jemu, nežíznil by na věky.“ (Jan 4:14.) Učí se zde oněm pravdám, které jsou svou podstatou božské a které mají věčné důsledky.

Pro ty, kdo vstoupí mezi jeho zdi, se tento dům stává domem smluv. Zde slavnostně a posvátně slibujeme, že budeme žít podle evangelia Ježíše Krista v jeho nejčistší podobě. Činíme smlouvu s Bohem, naším Věčným Otcem, že budeme žít podle zásad, které tvoří základ veškerého pravého náboženství.²⁸

Je váš život naplněn starostmi? Máte problémy, obavy a trápení? Toužíte po míru v srdci a po příležitosti rozmlouvat s Pánem a meditovat o Jeho cestách? Jděte do domu Páně a tam pociťujte Jeho Ducha a rozmlouvejte s Ním, a poznáte pokoj, který nelze najít nikde jinde.²⁹

V obdobích temnoty se snažte navštívit dům Páně a tam zavřete dveře před světem. Přijměte Jeho svaté obřady a nabídněte je svým předkům. Na konci chrámového zasedání seďte v tichosti v celestiální místnosti a přemítejte o požehnáních, která jste sami obdrželi nebo jež jste nabídli těm, kteří již odešli. Vaše srdce bude přetékat vděčností a myšlenky o věčných pravdách Pánova velikého plánu štěstí naplní vaši duši.³⁰

Je to výsada mít v tomto hlučném, uspěchaném a soutěživém světě posvátný dům, kde můžeme pociťovat posvěcující vliv Ducha Páně. Neustále na nás působí prvky sobeckosti. Musíme to překonávat, a není lepší cesty než jít do domu Páně a tam sloužit v zastoupení těch, již jsou za závojem smrti. …

A tak vás … povzbuzuji, abyste více využívali této posvátné výsady. Bude to tříbit vaši povahu. Sloupne to ulitu sobeckosti, ve které většina z nás žije. Bude to do našeho života doslovně přinášet posvěcující prvek, a my díky tomu budeme lepšími muži a lepšími ženami.³¹

Vím, že toho máte v životě hodně. Vím, že máte spoustu práce. Ale slibuji vám, že když budete chodit do domu Páně, budete požehnáni; budete mít lepší život. Nyní vás milovaní bratří a sestry prosím, abyste využili oné velké příležitosti jít do domu Páně a přijmout všechna úžasná požehnání, která tam můžete sami obdržet.³²

Náměty ke studiu a k výuce

Otázky

President Hinckley řekl, že chrámové obřady jsou „nejhlubším vyjádřením naší teologie“ (1. oddíl) a „vrcholným požehnáním, které Církev nabízí“ (2. oddíl). Jaká požehnání jste obdrželi prostřednictvím těchto obřadů?
President Hinckley hovořil o mužích a ženách, kteří v chrámech plakali radostí. (Viz 2. oddíl.) Proč podle vás chrámové obřady vyvolávají takovéto hluboké pocity?
President Hinckley o práci na spasení mrtvých řekl: „Jak úžasná je pro naši mládež možnost zapojit se do tohoto zcela nezištného skutku.“ (3. oddíl.) Jak mohou rodiče a mládež společně pracovat na této službě?
Co můžeme udělat pro to, abychom si vyčlenili čas na chrámovou službu a uctívání? Jak může naše služba v chrámu ovlivňovat náš život tehdy, když v chrámu nejsme? (Viz několik příkladů ve 4. oddíle.) Jak vám navštěvování chrámu požehnalo a žehná?

Související verše z písem

Exodus 25:8; 1. Královská 6:11–13; NaS 88:119–120; 109:12–13, 24–28; 110:1–10; 128:22–24

Pomůcka ke studiu

„Podělte se o to, čemu jste se naučili. Pokud tak učiníte, vaše myšlenky budou jasnější a vaše schopnost uchovat si je bude větší.“ (Učení – není většího povolání [2000], 17.)