Kapitola 6

Jak mocná je modlitba!

„Volat k Pánu o moudrost, jež přesahuje tu naši, o sílu dělat to, co dělat máme, o povzbuzení a útěchu a kvůli vyjádření vděčnosti je něco významného a úžasného.“

Ze života Gordona B. Hinckleyho

„Nikdo z nás to nemůže dokázat sám,“ řekl president Gordon B. Hinckley. „Potřebujeme pomoc – takovou pomoc, která může přijít jako odpověď na modlitbu.“¹ President Hinckley uplatňoval tuto zásadu při rozhodnutích, kterým čelil jako president Církve. Starší Robert D. Hales z Kvora Dvanácti apoštolů o něm řekl: „Je to bystrý muž s mimořádným úsudkem, avšak když narazí na neřešitelný problém, poklekne.“²

President Hinckley a jeho manželka Marjorie se touto zásadou řídili i ve své rodině. Jejich syn Richard řekl: „Nevzpomínám si, že bychom se některý den jako rodina nepomodlili. Když přišla řada na tatínka, modlil se velmi upřímně, ale nikdy ne teatrálně, ani afektovaně. Nasloucháním jeho modlitbám jsme se toho dozvěděli hodně o hloubce jeho víry. Obracel se na Boha s velkou úctou, asi jako na moudrého a váženého učitele či rádce, a o Spasiteli hovořil s hlubokými pocity. Jako malý jsem věděl, že to jsou pro něj skutečné osoby – a že je miluje a váží si jich.“³ Marjorie poznamenala: „Myslím, že rodinná modlitba do značné míry ovlivňovala to, jak nás děti přijímaly. I když jim Gordon nekázal, při rodinné modlitbě slyšely vše, co jsme si přáli, aby slyšely.“⁴

Celou dobu, kdy president Hinckley sloužil jako generální autorita, povzbuzoval členy Církve, aby „věřili v modlitbu a v moc modlitby“.⁵ Svědčil o tom, že „modlitba odemyká moci nebes v náš prospěch“.⁶ Slíbil: „Modlete se a Bůh nebes se na vás bude usmívat a bude vám žehnat a přinese vám do srdce radost a do života pocit klidu.“⁷

žena při modlitbě — „Proste, a dánoť bude vám; hledejte, a naleznete; tlucte, a bude vám otevříno.“ (Matouš 7:7.)

Učení Gordona B. Hinckleyho

Bůh je náš Otec a vyzývá nás, abychom se k Němu individuálně modlili.

Ze všech velkých a nádherných a inspirujících slibů, které jsem kdy četl, mi nejvíce útěchy přinášejí tato Spasitelova slova: „Proste, a dánoť bude vám; hledejte, a naleznete; tlucte, a bude vám otevříno.“ (Matouš 7:7.)⁸

Nikdy nezapomínejte na to, kdo jste. … Jste vskutku děti Boha. … On je váš Věčný Otec. Miluje vás. Můžete se na Něj obracet v modlitbě. Vybízí vás, abyste tak činili. … Je to něco tak nádherného! On je ten Největší ze všech. Je to Stvořitel a Vládce vesmíru. A přesto bude naslouchat vaší modlitbě!⁹

Ve svých modlitbách můžeme k Pánu těsněji přilnout. Mohou se stát rozhovorem plným díkůvzdání. Nikdy nemohu plně pochopit, že nás Velký Bůh vesmíru, Všemohoucí, jako své děti vyzývá, abychom s Ním individuálně hovořili. Jak drahocenná je to příležitost! Jak úžasné, že se tak skutečně děje! Svědčím vám, že našim modlitbám, pronášeným v pokoře a upřímnosti, naslouchá a odpovídá na ně. Je to zázračné, ale skutečně se to děje.¹⁰

Bratří a sestry, vím, že jste lidmi, kteří se modlí. V této době a v tomto čase, kdy se ze života mnoha lidí modlitba vytratila, je to něco nádherného. Volat k Pánu o moudrost, jež přesahuje tu naši, o sílu dělat to, co dělat máme, o povzbuzení a útěchu a kvůli vyjádření vděčnosti je něco významného a úžasného.¹¹

Vyslovuji prosbu, aby se každý z nás snažil žít blíže Pánovi a promlouvat s Ním častěji a s větší vírou.

Otcové a matky, modlete se za své děti. Modlete se, aby byly ochraňovány před zlem světa. Modlete se, aby rostly ve víře a v poznání. Modlete se, aby byly vedeny k životu, který bude užitečný a dobrý. Manželé, modlete se za svou manželku. Vyjádřete za ni Pánovi vděčnost a proste Ho za ni. Manželky, modlete se za svého manžela. Mnozí z nich kráčejí po velmi obtížné cestě s nespočetnými problémy a velkými komplikacemi. Proste Všemohoucího, aby měli vedení, požehnání, ochranu a inspiraci ve svém spravedlivém snažení.

Modlete se za mír na zemi, aby Všemohoucí, který vládne vesmíru, vztáhl ruku a dal, aby Jeho Duch spočinul na lidech, tak aby národy proti sobě nebrojily. … Modlete se o moudrost a porozumění, když kráčíte po obtížných stezkách svého života.¹²

Na modlitbě je nádherné to, že je osobní, individuální, je to něco, do čeho nevstupuje nikdo další, když rozmlouváte se svým Otcem v nebi ve jménu Pána Ježíše Krista. Buďte naplněni modlitbou. Žádejte Pána, aby vám odpustil hříchy. Žádejte Pána o pomoc. Žádejte Pána, aby vám žehnal. Žádejte Pána, aby vám pomáhal uskutečnit vaše spravedlivá přání. … Žádejte Pána o vše důležité, co má pro vás v životě velkou cenu. Je připraven vám pomoci. Nikdy na to nezapomínejte.¹³

Rodinná modlitba způsobuje zázraky pro jednotlivce, rodiny i společnost.

V dnešní době je třeba, abychom opět kladli důraz na poctivost, charakter a bezúhonnost. Pouze tehdy, když do všech oblastí svého života znovu začleníme ctnosti, které jsou podstatou spravedlivé civilizace, se charakter naší doby změní. Otázka, před kterou stojíme, zní: Kde máme začít?

Jsem přesvědčen, že to musí začít tím, že uznáme Boha jako svého Věčného Otce a to, že jsme Jeho děti, tím, že s Ním budeme rozmlouvat a uznávat Jeho svrchované postavení, a tím, že Ho budeme každý den prosit o vedení ve svých záležitostech.

Prohlašuji, že návrat ke starému zvyku modlitby, k rodinné modlitbě v domácím prostředí, je jedním ze základních léků, které zastaví onu děsivou nemoc, která způsobuje rozklad naší společnosti. Nemohli bychom očekávat, že dojde k zázraku přes noc, ale během jedné generace bychom se zázraku dočkali. …

Již samotné pokleknutí vyjadřuje něco, co je opakem vlastností, které popsal Pavel: „Pyšní, … [lehkomyslní], nadutí.“

Již to, když otec, matka a děti společně pokleknou, má v sobě něco, co vypuzuje další vlastnosti, které Pavel vyjmenoval: „Rodičů neposlušní, … nelítostiví.“

Již to, že se obracíme na Božství, přináší s sebou něco, co je protiváhou sklonu k rouhání a k tomu, abychom se stali spíše milovníky požitků nežli milovníky Boha. [Viz 2. Timoteovi 3:1–4.]

Když členové rodiny společně děkují Pánu za život, za pokoj a za vše, co mají, vytrácí se onen sklon k bezbožnosti, jak to vyjádřil Pavel, a k nevděčnosti. A když Pánu děkují jeden za druhého, rozvíjí se v rodině nové pojetí vzájemné vděčnosti, nové pojetí úcty a nová náklonnost jednoho k druhému. …

Když rodina společně před Pánem pamatuje na chudé, potřebné a utlačované, vytváří se nevědomě, ale opravdově, láska k druhým více než k sobě samému, úcta k druhým a touha sloužit potřebám druhých. Člověk nemůže prosit Boha, aby pomohl bližnímu v nouzi, aniž by se cítil motivován tomuto bližnímu sám nějak pomoci. K jak velkým zázrakům by docházelo v životě dětí tohoto světa, kdyby odložily svou vlastní sobeckost a ztratily se ve službě druhým! Semínko, z něhož může tento útočiště poskytující a úrodný strom vyrůst, se nejlépe sází a vyživuje v každodenních prosbách, které rodina pronáší. …

Nevím o ničem, co tak dobře pomůže uvolnit napětí v rodině, co jemným způsobem zapříčiní to, že děti budou chovat k rodičům úctu, jež vede k poslušnosti, a co probudí ducha pokání, jež velkou měrou odstraňuje pohromu rozbitých rodin než to, že se rodina společně modlí, společně před Pánem vyznává své slabosti a prosí o Jeho požehnání pro domov a pro ty, kteří v něm přebývají. …

Rodina je základní jednotkou společnosti. Rodina, která se modlí, je nadějí na lepší společnost. „Hledejte Hospodina, pokudž může nalezen býti.“ (Izaiáš 55:6.)¹⁴

Zapůsobila na mě … srdceryvná slova mladého [misionáře]. Řekl: „Už jsem tady několik měsíců. Nedokáži se naučit jazyk. Nemám rád zdejší lidi. Ve dne jsem sklíčený a v noci pláči. Chtěl jsem umřít. Napsal jsem mamince a prosil jsem ji o záminku, abych se mohl vrátit domů. Mám tady její odpověď. Píše: ‚Modlíme se za tebe. Neuplyne ani den, kdy bychom ráno před jídlem a večer před spaním všichni společně nepoklekli a neprosili Pána, aby ti požehnal. Kromě toho, že se modlíme, tak se také postíme, a tví mladší sourozenci v modlitbách říkají: „Nebeský Otče, požehnej Johnnymu … a pomoz mu naučit se jazyk a dělat práci, ke které byl povolán.“‘“

Tento mladý muž pak se slzami v očích pokračoval: „Zkusím to znovu. Přidám své modlitby k jejich modlitbám a svůj půst k jejich půstu.“

Nyní, po čtyřech měsících, jsem od něj obdržel dopis, v němž píše: „Stal se zázrak. Jazyk mi přišel jako dar od Pána. Naučil jsem mít rád lidi v této krásné zemi. Buď Bohu díky za modlitby mé rodiny!“¹⁵

Můžeme svůj domov učinit krásnějším? Ano, pokud se jako rodina obrátíme na Zdroj veškeré opravdové krásy. Můžeme posilovat společnost a učinit z ní místo, kde se nám bude žít lépe? Ano, pokud budeme upevňovat mravní hodnoty našeho rodinného života tím, že spolu budeme poklekat a obracet se na Všemohoucího ve jménu Jeho Milovaného Syna.

rodina se modlí — Svou rodinu můžeme posilovat tím, že spolu poklekneme k modlitbě.

Kdyby se tento zvyk – návrat k rodinnému uctívání Boha – šířil po celém národě a po celém světě, během jedné generace by z velké části vymýtil onu nákazu, která nás ničí. V srdci lidí by byla znovu nastolena bezúhonnost, vzájemný respekt a duch vděčnosti.¹⁶

Je snad modlitba něco tak těžkého? Bylo by tak těžké povzbudit otce a matky, aby se svými malými dětmi poklekali a obraceli se na trůn Božství, aby vyjadřovali vděčnost za požehnání a modlili se za ty, kteří mají nějaké trápení, i za sebe, a pak o to požádali ve jménu Spasitele a Vykupitele světa? Jak mocná je modlitba! Mohu o tom svědčit a vy to můžete dosvědčit. Jak tragická je ztráta pro každou rodinu, která nepraktikuje tento drahocenný a jednoduchý zvyk!¹⁷

Pokud je mezi vámi někdo, kdo se s rodinou nemodlí, začněte s tím nyní, společně poklekněte, pokud je to možné, každé ráno a každý večer, a promlouvejte k Pánu, vyjadřujte mu své díky, přivolávejte Jeho požehnání na potřebné této země a s Ním ohledně svého blaha.¹⁸

Vydávám vám své svědectví, že budete-li se upřímně modlit jako rodina, neodejdete bez odměny. Změny možná nebudou patrné ihned. Možná budou velmi nenápadné. Budou však skutečné, neboť Bůh „těm, kteříž ho hledají, … odplatu dává“. (Židům 11:6.)

Kéž věrně dáváme příklad světu tím, jak praktikujeme tento zvyk a jak povzbuzujeme druhé, aby činili totéž.¹⁹

Je třeba, abychom se modlili a naslouchali, neboť naše modlitby budou vyslyšeny.

Nikdy si nemyslete, že to zvládnete sami. Potřebujete pomoc Páně. Nikdy neváhejte pokleknout na určitém soukromém místě a pohovořit si s Ním. Modlitba je něco pozoruhodného a úžasného. Myslete na to. Můžeme skutečně hovořit s Otcem v nebi. On uslyší a odpoví, musíme ale této odpovědi naslouchat. Nic není tak závažné a nic tak bezvýznamné, abyste se s Ním o to nepodělili.²⁰

Modlete se k Pánu s očekáváním, že odpovědi obdržíte. … Potíž s většinou našich modliteb je v tom, že je pronášíme tak, jako bychom zvedali sluchátko a objednávali si potraviny – objednáme a zavěsíme. Musíme meditovat, rozjímat, přemýšlet o tom, o co a za co se modlíme, a potom hovořit k Pánu jako jeden člověk hovoří s druhým. „Poďtež nu, a poukažme sobě, praví Hospodin.“ (Izaiáš 1:18).²¹

Nic nepomáhá tolik, jako když danou záležitost vložíme do rukou Páně. … Neváhám říci, že Bůh mi na moje modlitby odpověděl. Vím to. Nemohl bych to popřít. V této obtížné době se potřebujeme modlit o vedení. … Nádherné na tom je to, že nemusíte být génius, abyste se mohli modlit. On bude naslouchat hlasu i toho nejprostšího člověka. … Volejte k Pánu. On vás k tomu vybízí a On vám odpoví.²²

Věříme v moc a ve vznešenost modlitby. Pán naše modlitby zodpovídá. Vím to. Znovu a znovu a znovu jsem toho byl svědkem. Modlitbou vstupujeme do partnerství s Bohem. Nabízí nám příležitost mluvit s Ním, poděkovat Mu za Jeho velkolepá požehnání a požádat Ho o vedení a ochranu, zatímco kráčíme po stezkách života. Toto veliké dílo, které se šíří po celé zemi, má svůj původ v modlitbě jistého chlapce. V rodinné Bibli četl slova: „Jestliže pak komu z vás nedostává se moudrosti, žádejž jí od Boha, kterýž všechněm dává ochotně a neomlouvá, i budeť dána jemu. Žádejž pak důvěrně, nic nepochybuje. Nebo kdož pochybuje, podoben jest vlnám mořským, kteréž vítr sem i tam žene, a jimi zmítá.“ (Jakub 1:5–6.) Takové je zaslíbení. Existuje snad kdekoli na světě nějaké větší zaslíbení než právě toto?²³

Modlete se, přátelé, a naslouchejte. Možná neuslyšíte hlas. Nejspíše ne. Avšak budete nabádáni a požehnáni – způsobem, který nedokážete vysvětlit. Neboť Pán slíbil: „Budu mluviti k tobě v … srdci tvém skrze Ducha Svatého, jenž sestoupí na tebe.“ (NaS 8:2.)

Modlete se a poznáte, že Bůh slyší a odpovídá. Neodpoví vždy tak, jak bychom si to možná přáli, ale jak roky poplynou, poznáte tak jistě, jako že vyšlo slunce, že Bůh slyšel a odpověděl.²⁴

Udržujte si onu pokoru, která vás přiměje pokleknout k modlitbě a uznat Jeho moc a dobrotivost. On vás nezklame. On vyslyší vaše modlitby. On zodpoví vaše modlitby. V tichu noci uslyšíte šeptání Jeho Ducha, které vás povede v obdobích trápení a potřeby. Tato období zažijete, stejně jako je zažívají všichni. Udržujte si víru v Boha a On vás nikdy nezklame. Nikdy se k vám neotočí zády.²⁵

Vždy dovolte svému Otci v nebi, aby byl vaším přítelem, na něhož se můžete v modlitbě obrátit.²⁶

Náměty ke studiu a k výuce

Otázky

Jak vám modlitba pomohla a pomáhá přilnout těsněji k Nebeskému Otci? Znovu si projděte rady presidenta Hinckleyho ohledně toho, co má být součástí modliteb. (Viz 1. oddíl.) Kdy vám modlitba pomohla najít „moudrost, jež přesahuje tu [vaši]“? Kdy vám modlitba přinesla „povzbuzení a útěchu“? Proč mají být některé modlitby „rozhovorem plným díkůvzdání“?
Přemítejte o jednotlivých požehnáních, která můžeme podle presidenta Hinckleyho získat díky rodinné modlitbě. (Viz 2. oddíl.) Jak byla nebo je vaše rodina požehnána díky tomu, že se spolu modlíte? Co může být překážkou pravidelné rodinné modlitby? Jak mohou členové rodiny spolupracovat na tom, aby tyto překážky překonali?
Jak nám může uplatňování rad presidenta Hinckleyho z 3. oddílu pomáhat v tom, aby naše modlitby byly smysluplnější? Co jste se dozvěděli o tom, jak Nebeský Otec odpovídá na modlitby? Proč má modlitba schopnost pomoci nám vstoupit „do partnerství s Bohem“?

Související verše z písem

Matouš 6:5–15; Lukáš 18:9–18; 2. Nefi 32:8–9; Alma 34:17–28; 37:36–37; 3. Nefi 18:15–25; NaS 19:28

Pomůcka ke studiu

„Získejte přehled buď rychlým přečtením knihy, kapitoly nebo pasáže, nebo tím, že si projdete záhlaví. Snažte se porozumět kontextu a historickému pozadí.“ (Kažte evangelium mé [2004], 23.) Zvažte možnost přečíst si danou kapitolu nebo pasáž několikrát, abyste jí lépe porozuměli. Díky tomu můžete získat hlubší postřehy.