Kapitola 21

Misionářská práce – zázrak těchto posledních dnů

„Vyzývám vás, abyste se stali ohromnou armádou nadšenou pro tuto práci a s velkou všezahrnující touhou pomáhat misionářům v jejich nesmírné zodpovědnosti.“

Ze života Gordona B. Hinckleyho

Jako mladý muž byl Gordon B. Hinckley věrným nositelem kněžství, ale neočekával, že bude povolán sloužit na misii na plný úvazek. Později vysvětlil: „Bylo to v době nejtěžší ekonomické krize v historii světa. Nezaměstnanost v [Salt Lake City] dosahovala asi 35 procent a většinu nezaměstnaných tvořili manželé a otcové, vzhledem k tomu, že pracovalo relativně jen málo žen. Jen velmi málo misionářů odcházelo v té době do misijního pole. … Získal jsem bakalářský titul a plánoval jsem, že budu nějak pokračovat ve studiu na univerzitě. A poté přišel biskup s návrhem, který se mi zdál šokující. Mluvil o misii.“¹

Gordon „šokující“ návrh svého biskupa přijal a v roce 1933 byl povolán sloužit v Anglii – jako jeden z pouhých 525 misionářů, kteří byli toho roku povoláni.² Během misie čelil mnoha zkouškám, ale tato služba upevnila jeho víru:

„Práce v misijním poli nebyla jednoduchá. Bylo to těžké a skličující. Ale byla to úžasná zkušenost! Když se ohlížím zpět, uvědomuji si, že když jsem do Británie dorazil, byl jsem pravděpodobně sobecký mladík. Odložení vlastních sobeckých zájmů ve prospěch důležitějších, týkajících se díla Páně, se stalo požehnáním. …

Jak hluboce vděčný jsem za to, že jsem tuto misii prožil! Ovlivnil jsem život několika lidí, kteří za to v průběhu let vyjádřili svou vděčnost. To bylo důležité. Ale nikdy jsem si moc nedělal starosti ohledně počtu křtů, které jsem vykonal či které vykonali ostatní misionáři. Má spokojenost pramenila z jistoty, že jsem dělal to, co Pán chtěl, abych dělal, a že jsem byl nástrojem v Jeho rukou při naplňování Jeho záměrů. V průběhu této zkušenosti vstoupilo do mého nitra přesvědčení a znalost, že toto je vskutku pravé a živoucí dílo Boží znovuzřízené skrze proroka, aby žehnalo všem těm, kteří jej přijmou a budou žít podle jeho zásad.“³

Misie presidenta Hinckleyho určila směr jeho života, který byl zasvěcen Pánově dílu. Během své služby procestoval jakožto president Církve více než 1,6 milionu kilometrů a navštívil více než 70 zemí, aby vydával svědectví o Ježíši Kristu a Jeho znovuzřízeném evangeliu.⁴

President Hinckley často vyzýval členy Církve, aby se k němu při sdílení evangelia s druhými přidali. Během doby, kdy byl presidentem, následovalo jeho výzvu více než 400 000 misionářů na plný úvazek. Za pomoci jejich služby a práce členů-misionářů bylo během tohoto období pokřtěno více než 3 500 000 obrácených.⁵

President Hinckley, jako vždy naplněn optimismem, se podělil o obšírnou vizi toho, jak bude Boží dílo nadále růst:

„Když půjdeme dál a nikdy nebudeme ztrácet ze zřetele cíl, když nebudeme o nikom mluvit špatně a když budeme žít podle velkolepých zásad, o kterých víme, že jsou pravdivé, bude tato věc pokračovat ve svém majestátu a moci dál a naplní zemi. Dveře, které jsou nyní pro kázání evangelia zavřeny, se otevřou.“⁶

Naše naděje týkající se budoucnosti je veliká a naše víra silná. Víme, že jsme se sotva dotkli povrchu toho, co přijde v příštích letech, které leží před námi. … Naše břímě na cestě vpřed je obrovské. Ale naše příležitost je nádherná.“⁷

misionáři učí rodinu — „Podávejme pomocnou ruku světu prostřednictvím naší misionářské služby a učme každého, kdo bude chtít naslouchat, o znovuzřízení evangelia.“

Učení Gordona B. Hinckleyho.

Máme podávat pomocnou ruku světu prostřednictvím misionářské služby a učit každého, kdo bude chtít naslouchat.

Máme božské pověření přinést evangelium každému národu, pokolení, jazyku a lidu. Obdrželi jsme příkaz učit a křtít ve jménu Pána Ježíše Krista. Vzkříšený Spasitel řekl: „Jdouce po všem světě, kažte evangelium všemu stvoření.“ [Marek 16:15.] Jsme zapojeni do velké a náročné výpravy za pravdu a dobro.⁸

Ještě než byla Církev zorganizována, probíhala misionářská práce. A od té doby pokračuje dál, bez ohledu na obtíže mnoha období, kterými si naši členové prošli. Učiňme předsevzetí, každý z nás, že se chopíme této nové příležitosti, přijmeme toto nové pojetí zodpovědnosti a opět na sebe vezmeme závazek pomáhat našemu Nebeskému Otci v jeho slavném díle uskutečňování nesmrtelnosti a věčného života Jeho synů a dcer po celém světě.⁹

Buďme jako Svatí posledních dnů vstřícní k lidem, kteří nesdílejí naše přesvědčení. Nikdy nejednejme v duchu nadutosti nebo s přesvědčením, že jsme lepší než oni. Ale naopak jim projevujme lásku a úctu a buďme jim užiteční. Jsme velmi špatně chápáni a obávám se, že většinu z toho jsme si způsobili sami. Můžeme být tolerantnější, lepšími sousedy, přátelštější a lepším příkladem, než jsme byli dosud. Učme své děti, aby se chovaly k ostatním přátelsky, s úctou, láskou a obdivem. To přinese mnohem lepší důsledky než postoj samolibosti a nadutosti. …

Podávejme pomocnou ruku světu prostřednictvím naší misionářské služby a učme každého, kdo bude chtít naslouchat, o znovuzřízení evangelia a hovořme beze strachu, ale také bez povýšenosti o Prvním vidění a vydávejme svědectví o Knize Mormonově a o znovuzřízení kněžství. Bratři a sestry, poklekněme a modleme se o příležitost přivést ostatní k radosti evangelia.¹⁰

Je úžasné a podivuhodné, že tisíce lidí jsou dotčeny zázrakem Svatého Ducha, že věří, přijímají a stávají se členy. Jsou pokřtěni. Jejich život je na věky ovlivněn k dobrému. Dějí se zázraky. Do srdce jim přichází semínko víry. A roste, zatímco se učí. A oni přijímají zásadu za zásadou, dokud nezískají každé z úžasných požehnání, jež přicházejí k těm, kteří kráčejí s vírou v tuto Církev Ježíše Krista Svatých posledních dnů.¹¹

Naším úkolem je pomáhat misionářům na plný úvazek přivádět druhé ke znalosti pravdy.

V Jižní Americe jsem se setkal se ženou, která právě vstoupila do Církve. Naplněná velkou láskou k tomu, co našla, o tom všem nadšeně vyprávěla. Během pouhých sedmi měsíců od jejího křtu předala misionářům tři sta doporučení na své známé, aby jim misionáři mohli vysvětlit evangelium. V jednu chvíli jich do Církve vstoupilo šedesát. A pravděpodobně přišli i další. V brazilském São Paulu jsem se setkal s mladým misionářem, který jako první učil tuto ženu evangeliu. I on byl obráceným a za dosti velkých finančních obětí se vydal na misii zastupovat Církev. Žena, s níž jsem hovořil, byla jednou ze třiačtyřiceti lidí, kterým do té doby pomohl přijít do Církve. Tento mladý muž z Brazílie se rozrostl více než stonásobně – sám přivedl třiačtyřicet obrácených a šedesát dalších skrze jednu z těch, kterou obrátil, a další přišli do Církve díky ostatním obráceným.¹²

Mnozí z nás si misionářskou práci představují jen jako klepání na dveře. Každý, kdo je s touto prací obeznámen, však ví, že existuje lepší způsob. A to prostřednictvím členů Církve. Kdykoli člen přivede nějakého zájemce, je pro něj od začátku připraven podpůrný systém. Člen mu vydává svědectví o pravdivosti tohoto díla. Má velký zájem na tom, aby byl jeho přítel-zájemce šťastný. Jeho nadšení roste, pokud jeho přítel činí v poznávání evangelia pokroky.

Samotné učení provádějí misionáři na plný úvazek, ale člen, kdykoli je to možné, je v tom může podpořit tím, že jim nabídne svůj domov, čímž se může na této misionářské službě podílet. Bude vydávat zájemci upřímné svědectví o božskosti tohoto díla. Bude mu ochoten odpovídat na otázky, když misionáři nejsou nablízku. Bude přítelem pro obráceného, který podstupuje velkou a často obtížnou změnu.

Evangelium není něco, za co bychom se měli stydět. Je to něco, na co bychom měli být hrdí. „Protož nestyď se za svědectví Pána našeho,“ napsal Pavel Timoteovi. (2. Tim. 1:8.) Příležitosti ke sdílení evangelia se nacházejí všude kolem nás. …

ženy v rozhovoru — „Příležitosti ke sdílení evangelia se nacházejí všude kolem nás.“

Proces přivádění nových lidí do Církve není jen zodpovědností samotných misionářů. Ti mají největší úspěch, když se členové stanou oním zdrojem, odkud noví zájemci přicházejí. …

Nechť je v srdci každého člena budováno vědomí jeho vlastní schopnosti přivádět ostatní k poznání pravdy. Nechť na tom každý pracuje. Nechť se o to s opravdovou vážností modlí. …

Bratří a sestry, můžeme nechat misionáře, aby se snažili dělat svou práci sami, nebo jim můžeme pomoci. Budou-li pracovat sami, budou den za dnem klepat na dveře a sklizeň bude jen skrovná. Nebo jim jako členové můžeme pomoci s hledáním a učením zájemců. …

Nechť si v každém kůlu členové uvědomují, že mají příležitost nacházet ty, kteří budou chtít naslouchat poselství evangelia. V tomto počínání není třeba, abychom někoho urazili. Není třeba, abychom byli arogantní. Ten nejúčinnější leták, který si s sebou vezmeme, bude dobro plynoucí z našeho života a osobní příklad. A když se zapojíme do této služby, náš život se zlepší, jelikož si budeme dávat pozor na to, abychom nedělali ani neříkali nic, co by mohlo bránit v pokroku lidí, které se snažíme vést k pravdě. …

Je zapotřebí přílivu nadšení na všech úrovních v Církvi. Hovořme čas od času o tomto tématu [misionářské práci] během shromáždění svátosti. Diskutujme o něm během týdenních shromáždění kněžství a Pomocného sdružení. Nechť Mladí muži a Mladé ženy mluví o tom, jak pomáhat v tomto nanejvýš důležitém úkolu, a plánují, jak se do toho zapojit. Nechť i děti z Primárek přemýšlejí o tom, jak pomoci. Častokrát některý rodič vstoupil do Církve díky tomu, že někdo pozval jejich dítě do Primárek. …

Bratři a sestry, vy všichni ze sborů a kůlů, z okrsků a odboček, vyzývám vás, abyste se stali ohromnou armádou nadšenou pro tuto práci a s velkou všezahrnující touhou pomáhat misionářům v jejich nesmírné zodpovědnosti přinést evangelium každému národu, pokolení, jazyku a lidu. „Pole je již bílé [a připravené] ke žni.“ (NaS 4:4.) Pán toto prohlašuje opakovaně. Neměli bychom Ho snad vzít za slovo?¹³

V zastoupení misionářů … chci Svaté poprosit, aby dělali vše, co je v jejich silách, aby poskytovali doporučení [na lidi], které by misionáři mohli učit. Budete-li tak činit, budete šťastní. Každý, koho uvidíte přijít do Církve díky vašemu úsilí, přinese štěstí do vašeho života. To slibuji každému z vás.¹⁴

Misionářská práce na plný úvazek přináší trvalé štěstí těm, kteří slouží.

Musíme zvýšit laťku týkající se způsobilosti a kvalifikace těch, kteří jdou do světa jako vyslanci Pána Ježíše Krista.¹⁵

Dnešní svět potřebuje moc čistého svědectví. Potřebuje evangelium Ježíše Krista, a pokud má svět evangelium slyšet, je zapotřebí poslů, kteří evangeliu učí.

Žádáme rodiče, aby již v brzkém věku připravovali své děti [na misionářskou službu]. Tam, kde mají rodinnou modlitbu, kde mají rodinné domácí večery, kde společně čtou písma a kde jsou otec i matka aktivní v Církvi a hovoří s nadšením o Církvi a o evangeliu, budou děti přirozeně naplněni touhou učit evangeliu druhé. V takovýchto domovech je obvykle misionářská práce tradicí. Když jsou děti ještě malé, zakládají se v těchto rodinách spořicí účty. Chlapci vyrůstají a přirozeně se od nich očekává, že budou povoláni sloužit pro Církev jako misionáři. Misie se stává součástí náplně života chlapců podobně jako vzdělání.¹⁶

Misionářská práce je v podstatě kněžskou zodpovědností. A tak naši mladí muži musí nést většinu tohoto břemene. Je to jejich zodpovědnost a jejich závazek.¹⁷

Mladí [muži], doufám, že každý z vás směřuje k tomu, aby sloužil na misii. Nemohu vám slíbit zábavu. Nemohu vám slíbit jednoduchý zážitek a pohodlí. Nemohu vám slíbit, že se občas nedostaví zklamání, strach či vyložená sklíčenost. Ale mohu vám slíbit, že porostete jako nikdy předtím v podobně dlouhém období během celého svého života. Mohu vám slíbit štěstí, které bude zcela jedinečné a úžasné a trvalé. Mohu vám slíbit, že přehodnotíte svůj život, stanovíte si nové priority, budete žít blíže Pánu, modlitba se pro vás stane opravdovým a úžasným zážitkem a budete kráčet s vírou ve výsledky dobrých skutků, které konáte.¹⁸

Potřebujeme, aby i některé mladé ženy [sloužily na misii]. Vykonávají pozoruhodnou práci. Mohou se dostat do rodin, kam starší nemohou. …

[Nicméně] … mladé ženy se nemají domnívat, že mají povinnost srovnatelnou s povinností mladých mužů. Některé z nich si budou velmi přát jít na misii. Pokud tomu tak je, mají se poradit s biskupem a s rodiči. … Vám, sestry, říkám, že vás budeme stejně vysoce respektovat, budeme vás považovat za stejně zodpovědné a vaše úsilí bude stejně přijatelné pro Pána i pro Církev, ať již na misii jdete, nebo ne.¹⁹

Kromě mladých starších a sester jsou v misiích čím dál více zapotřebí i manželské páry. Starší manželské páry vykonávají v misiích úžasnou práci. Potřebujeme jich mnohem více. Zejména je zapotřebí těch, kteří hovoří cizím jazykem. Mohou sloužit v mnoha zodpovědnostech pod vedením vnímavého a ohleduplného presidenta misie.

Díky tomu, že těch, kteří odcházejí do důchodu, zatímco se stále těší dobrému zdraví a vitalitě, je čím dál více, je mnoho těch, již by mohli naplnit tuto velkou potřebu v díle Páně.²⁰

[Máme] muže a ženy v důchodu, kteří smysluplně slouží jako misionáři pro tuto Církev po celém světě. Tento počet roste. Jdou tam, kam jsou povoláni. Slouží tam, kde jsou potřeba. Vznikají přátelství; tito misionáři se dělí o své schopnosti s druhými; otevírají se příležitosti pro ty, kteří nikdy nezapomenou na muže a ženy, kteří mezi ně přišli v duchu naprosté nesobeckosti, aby učili tomu, co je dobré, a aby konali dobro. Nedostávají žádné peníze. Činí to na své náklady. Míra jejich oddanosti nemá hranic. Plody jejich úsilí nelze vyčíslit.²¹

sestry misionářky v davu — „Dnešní svět … potřebuje evangelium Ježíše Krista, a pokud má svět evangelium slyšet, je zapotřebí poslů, kteří evangeliu učí.“

Když druhé seznamujeme s evangeliem, Duch Páně pomáhá překonávat rozdíly, které mezi námi jsou.

Díky tomu, že všichni pocházíme z týchž rodičů [jakožto děti Boží], reagujeme na tutéž pravdu. Skutečnost, že některý člověk může mít lehce rozdílnou barvu kůže, že má mírně jiný tvar očí nebo že nosí jiný druh oblečení, z něj v žádném smyslu nečiní odlišného jedince. Muži a ženy světa reagují na tytéž podněty v podstatě týmž způsobem. Vyhledávají teplo, když je jim zima; pociťují tytéž druhy bolesti; zakoušejí smutek a zažívají radost. …

Když se zdá, že rozdíly – ať již mezi námi a sousedy, či mezi kulturami – jsou překážkou v našem úsilí sdílet evangelium s druhými, decentní zdvořilost obvykle tyto překážky odstraní. Svědčím o tom, že když se řídíme Pánovým přikázáním seznamovat druhé s evangeliem, Duch Páně pomáhá překonávat rozdíly mezi tím, kdo učí, a tím, kdo je učen. Pán objasnil tento proces, když řekl: „Pročež, ten, kdo káže [skrze Ducha], a ten, kdo přijímá [skrze Ducha], rozumějí si navzájem a oba jsou vzděláváni a radují se spolu.“ (NaS 50:22.)

Jsem přesvědčen, že tím nejefektivnějším prostředkem, který každý z nás ve svém povolání sdílet evangelium má, je Duch Páně. Všichni to pozorujeme na druhých. Když konáme dílo Páně, všímáme si toho také u sebe. Při takových příležitostech odpadávají povrchní rozdíly mezi námi a těmi, které učíme, jako klapky z očí. (Viz 2. Nefi 30:6.) Je úžasné sledovat, jak se spříznění a pochopení vyvíjí ve vřelost. Doslova si navzájem rozumíme a jsme doslovně vzděláváni a radujeme se spolu.²²

Když jdeme kupředu s vírou, Pán požehná našemu úsilí seznamovat druhé s evangeliem.

Jsme vskutku zapojeni do podivuhodného díla a divu. … Bůh nebe uskutečňuje tento zázrak posledních dnů, a to, co jsme viděli a vidíme, je pouhá ochutnávka velkolepých věcí, které teprve přijdou. Toto dílo bude uskutečňováno pokornými muži a ženami, mladými i starými.²³

Toto dílo bude úspěšné, protože je to Pán, kdo slíbil:

„A kdokoli vás přijme, tam budu já také, neboť půjdu před tváří vaší. Já budu na pravici vaší a na levici vaší a Duch můj bude v srdci vašem a andělé moji kolem vás, aby vás podpírali.“ (NaS 84:88.)

S tímto božsky daným úkolem, s požehnáními božsky slíbenými, jděme kupředu s vírou. Budeme-li tak činit, Pán našemu úsilí požehná. Konejme svůj díl práce při sdílení evangelia s lidmi kolem sebe – nejprve tím, že budeme příkladem, a poté inspirovanými slovy.

Kámen, který byl vylomen z hory bez rukou, se bude valit dál, až naplní celou zemi. (Viz Dan. 2.) Vydávám vám svědectví o této pravdě a o pravdě, že každý z nás může pomoci tak, jak to odpovídá našim okolnostem, pokud budeme usilovat o vedení a inspiraci našeho Otce v nebi. To, co konáme, je Boží dílo, a s Jeho požehnáním neselžeme.²⁴

Náměty ke studiu a k výuce

Otázky

Proč se někdy obáváme dělit se o evangelium s druhými? Jak můžeme překonat tento strach a projevit zájem o druhé? (Viz 1. oddíl.) Jakých zázraků misionářské práce jste již byli svědky?
Proč mají misionáři „největší úspěch, když se členové stanou oním zdrojem, odkud noví zájemci přicházejí“? (Viz 2. oddíl.) Jak ještě mohou členové misionářům na plný úvazek pomáhat?
Proč misie na plný úvazek tolik ovlivňuje život těch, kteří slouží? Jak mohou rodiče pomoci svým dětem připravovat se na to, aby sloužily na misii na plný úvazek? (Viz 3. oddíl.) Jak mohou rodiny pomáhat starším manželským párům připravit se na službu?
Projděte si 4. oddíl. Které vlastnosti jsou společné všem lidem? Jak můžeme překonat rozdíly, které se zdají být překážkami ve sdílení evangelia? Kdy jste byli svědky toho, jak Duch Páně pomohl lidem překonat rozdíly?
President Hinckley zdůraznil, že pokud budeme kráčet „kupředu s vírou“, Pán našemu úsilí dělit se o evangelium požehná. (Viz 5. oddíl.) Jak můžete posilovat svou touhu a víru sdílet evangelium?

Související verše z písem

Izaiáš 52:7; Matouš 28:19–20; Alma 26:1–5; NaS 1:20–23; 4; 18:15–16; 38:40–41

Pomůcka k výuce

„Neobávejte se ticha. Lidé často potřebují čas na to, aby mohli o otázce přemýšlet a odpovědět na ni nebo aby mohli vyjádřit, co si myslí. Odmlčet se můžete poté, co jste položili otázku, poté, co byla popsána nějaká duchovní zkušenost, nebo když má jednotlivec problémy s tím, aby se vyjádřil.“ (Učení – není většího povolání [2000], 67.)