Kapitola 8

Hledíme ke Kristu

„Věříme v Krista. Učíme o Kristu. Hledíme ke Kristu. Je to náš Vykupitel, náš Pán a náš Spasitel.“

Ze života Gordona B. Hinckleyho

Na generální konferenci v dubnu 1975 se starší Gordon B. Hinckley, v té době člen Kvora Dvanácti apoštolů, podělil o tento zážitek:

„Nedávno jsme pořádali den otevřených dveří chrámu [Mesa] v Arizoně. Po celkové renovaci této budovy si její nádherný interiér prohlédlo téměř čtvrt milionu lidí. První otevírací den byli jako zvláštní hosté pozváni duchovní z jiných náboženství a stovky z nich pozvání přijaly. Měl jsem tu výsadu k nim promluvit a po skončení prohlídky odpovídat na jejich otázky. Řekl jsem jim, že rádi zodpovíme veškeré dotazy, které mají. Položili jich mnoho. Mezi položenými otázkami byla jedna od protestantského duchovního.

Řekl: ‚Prošel jsem celou tuto budovu, tento chrám, na němž je zvenčí napsáno jméno Ježíše Krista, ale nikde jsem neviděl žádné znamení kříže, symbolu křesťanství. Všiml jsem si vašich budov i jinde a i u nich jsem shledal, že tam chybí kříž. Jak je to možné, když říkáte, že věříte v Ježíše Krista?‘

Odpověděl jsem: ‚Nepřeji si urazit žádného z mých křesťanských bratří, kteří kříže používají na věžích svých katedrál a na oltářích svých kaplí, kteří ho nosí na svém rouchu a tisknou ho na své knihy a další literaturu. Pro nás je však kříž symbolem umírajícího Krista, zatímco naše poselství je prohlášením o Kristu žijícím.‘

Potom se zeptal: ‚Když nepoužíváte kříž, co je symbolem vašeho náboženství?‘

Odpověděl jsem, že život našich lidí se musí stát jediným významným vyjádřením naší víry a tím ve skutečnosti i symbolem našeho uctívání. …

Žádné znamení, umělecké dílo ani zpodobnění nemůže uspokojivě vyjádřit slávu a zázrak žijícího Krista. Pověděl nám, co má být tím symbolem, když řekl: ,Milujete-li mne, přikázaní mých ostříhejte.‘ (Jan 14:15.)

Jako Jeho následovníci nemůžeme udělat zlý, podvodný nebo nelaskavý skutek, aniž bychom poskvrnili Jeho obraz. Ani nemůžeme udělat dobrý, laskavý a štědrý skutek, aniž by se jasněji zaleskl symbol Toho, Jehož jméno jsme na sebe vzali.

A tak se náš život musí stát smysluplným výrazem, symbolem, který vyjadřuje naše svědectví o žijícím Kristu, Věčném Synu žijícího Boha.

Bratří a sestry, je to tak prosté a tak závažné, a my bychom na to neměli nikdy zapomínat.“¹

„Pro naši víru je absolutním základem naše svědectví o Ježíši Kristu jako Synu Božím. … On je tím hlavním základním kamenem Církve, která nese Jeho jméno.“

Učení Gordona B. Hinckleyho

Ježíš Kristus je žijící Syn živého Boha.

Pro naši víru je absolutním základem naše svědectví o Ježíši Kristu jako Synu Božím. … On je tím hlavním základním kamenem Církve, která nese Jeho jméno.²

Věříme v Krista. Učíme o Kristu. Hledíme ke Kristu. Je to náš Vykupitel, náš Pán a náš Spasitel.³

Pozemská služba

On, který byl Syn Boží, Jednorozený Syn, opustil celestiální příbytky svého Otce, aby na sebe vzal smrtelnost. Při Jeho narození zpívali andělé a mudrci Mu přinesli dary. Vyrůstal jako ostatní chlapci v Nazarétu v Galilei. Tam „prospíval moudrostí, a věkem, a milostí, u Boha i u lidí“. (Lukáš 2:52.)

S Marií a Jozefem navštívil Jeruzalém, když Mu bylo 12 let. Na cestě domů Ho začali postrádat. Vrátili se do Jeruzaléma a našli Ho, jak v chrámu rozmlouvá s učenci. Když Ho Maria kárala za to, že nešel s nimi, odpověděl: „Zdaliž jste nevěděli, že v těch věcech, kteréž jsou Otce mého, musím já býti?“ (Lukáš 2:49.) Jeho slova byla předznamenáním Jeho budoucí služby.

Tuto službu započal křtem v řece Jordán, který vykonal Jeho bratranec Jan. Když povstal z vody, Duch Svatý na Něho sestoupil v podobě holubice a bylo slyšet hlas Jeho Otce, jak říká: „Tentoť jest ten můj milý Syn, v němž mi se dobře zalíbilo.“ (Mat. 3:17.) Toto prohlášení se stalo potvrzením Jeho božskosti.

Postil se 40 dní a byl pokoušen ďáblem, který se Ho snažil odvrátit od Jeho božsky určeného poslání. Na protivníkovo lákání odpověděl: „Nebudeš pokoušeti Pána Boha svého“ (Mat. 4:7), čímž opět potvrdil své božské synovství.

Kráčel po prašných cestách Palestiny. Neměl domov, který by mohl nazvat svým, neměl, kde by hlavu složil. Jeho poselstvím bylo evangelium pokoje. Jeho učení bylo o štědrosti a lásce. „A tomu, kdož se s tebou chce souditi a sukni tvou vzíti, nech mu i pláště.“ (Mat. 5:40.)

Učil v podobenstvích. Činil takové zázraky, jaké nebyly nikdy předtím ani potom vykonány. Uzdravil ty, které trápila vleklá nemoc. Způsobil, že slepí viděli, hluší slyšeli a chromí chodili. Vzkřísil mrtvé a ti znovu žili a vzdávali Mu chválu. Vskutku, nikdo nic takového předtím nevykonal.

Několik lidí Ho následovalo, ale většina Ho nenáviděla. O zákonících a farizejích mluvil jako o pokrytcích, jako o hrobech zbílených. Spikli se proti Němu. Pěnezoměnce vyhnal z domu Páně. Nepochybně se přidali k těm, kteří se Ho chystali zničit. On se ale nedal zastrašit. „Chodil, dobře čině.“ (Skutkové 10:38.)

Nestačilo toto všechno k tomu, aby se Jeho památka stala nesmrtelnou? Nestačilo to k tomu, aby se Jeho jméno zařadilo mezi, či dokonce nad, jména velkých lidí, kteří kráčeli po zemi a na které se pamatuje pro to, co řekli nebo co udělali? Zajisté by byl zařazen mezi veliké proroky všech dob.

Ale toto vše Synu Všemohoucího nestačilo. Byla to pouhá předehra něčeho většího, co mělo přijít. A přišlo to podivným a hrozným způsobem.⁴

Zatčení, ukřižování a smrt

Zradili Ho, vsadili do žaláře, odsoudili k smrti, aby zemřel ve strašných mukách ukřižováním. Jeho živé tělo bylo přibito k dřevěnému kříži. Jeho život pomalu vyprchával v nepopsatelné bolesti. Zatímco ještě dýchal, zvolal: „Otče, odpusť jim, neboť nevědí, co činí.“ (Lukáš 23:34.)

Když Jeho duch odešel, země se otřásla. Setník, který to vše viděl, s vážností zvolal: „Jistě Syn Boží byl tento.“ (Mat. 27:54.)

Ti, kteří Ho milovali, sňali Jeho tělo z kříže. Oděli je a uložili do nové hrobky. …

Jeho přátelé určitě plakali. Apoštolové, které miloval a které povolal za svědky své božskosti, plakali. Ženy, které Ho milovaly, plakaly. Nikdo nepochopil to, co předtím řekl o tom, že třetího dne povstane. Jak by tomu mohli rozumět? Nikdy předtím se to nestalo. Bylo to naprosto neslýchané. Bylo to neuvěřitelné, i pro ně.

Když mysleli na to, že jim smrt vzala jejich Pána, museli se cítit nesmírně sklíčeně, beznadějně a nešťastně.⁵

Vzkříšení

To ale nebyl konec. Ráno třetího dne se Maria Magdaléna a druhá Maria vrátily k hrobu. K jejich naprostému údivu byl kámen odvalen a hrob byl otevřen. Nahlédly dovnitř. Na obou koncích pohřebního místa seděly dvě bytosti oděné v bílém. Zjevil se jim anděl a řekl: „Co hledáte živého s mrtvými?

Neníť ho tuto, ale vstalť jest. Rozpomeňte se, kterak mluvil vám, když ještě v Galilei byl,

Řka: že Syn člověka musí vydán býti v ruce hříšných lidí, a ukřižován býti, a v třetí den z mrtvých vstáti.“ (Lukáš 24:5–7.)

Tato prostá slova – „Neníť ho tuto, ale vstalť jest“ – se stala slovy s tím nejhlubším významem ze všeho, co kdy bylo napsáno. Jsou prohlášením o prázdném hrobě. Jsou naplněním toho, co řekl o tom, že opět vstane. Jsou vítězoslavnou odpovědí na otázku, které čelí každý muž, žena a dítě, kteří se kdy narodili na zemi.

„Jeho poselstvím bylo evangelium pokoje. Jeho učení bylo o štědrosti a lásce.“

Vzkříšený Pán promluvil k Marii a ona odpověděla. Nebyl to jen přízrak. To nebyl výplod fantazie. Byl skutečný, tak skutečný, jako během svého smrtelného života. Nedovolil jí, aby se Ho dotkla. Ještě nevystoupil ke svému Otci v nebi. K tomu mělo brzy dojít. Jaké shledání to muselo být, když Ho objal Otec, který Ho miloval a který kvůli Němu dozajista také plakal, během hodin Jeho utrpení!

Zjevil se dvěma mužům na cestě do Emaus. Hovořil s nimi a pojedl s nimi. Setkal se s apoštoly za zavřenými dveřmi a učil je. Tomáš tam při první příležitosti nebyl. Při druhé příležitosti ho Pán vyzval, aby se dotkl Jeho rukou a Jeho boku. V naprostém úžasu zvolal: „Pán můj a Bůh můj!“ (Jan 20:28.) Při [jiné] příležitosti promlouval k zástupu 500 lidí. …

A existuje další svědectví. Tento společník Bible, Kniha Mormonova, o Něm svědčí, že se zjevil nejenom lidem ve Starém světě, ale také lidem ve světě Novém. Cožpak při jedné příležitosti neprohlásil: „Mámť i jiné ovce, kteréž nejsou z tohoto ovčince. I tyť musím přivesti; nebo hlas můj slyšeti budou. A budeť jeden ovčinec a jeden pastýř“? (Jan 10:16.)

Lidem na této polokouli se zjevil po svém Vzkříšení. Když sestupoval nebeskými oblaky, bylo opět slyšet hlas Boha Věčného Otce, jak s vážností prohlašuje: „Hle, můj milovaný Syn, v němž se mi dobře zalíbilo a v němž jsem oslavil jméno své – slyšte jej.“ (3. Nefi 11:7.) …

A pokud toto vše nestačí, máme svědectví velikého proroka této dispensace – Josepha Smitha, svědectví nesporné a jisté a jednoznačné. Jako chlapec odešel do lesa, aby tam v modlitbě hledal světlo a pochopení. A tehdy se mu zjevily dvě Bytosti, jejichž jas a sláva se vymyká veškerému popisu, stojící nad ním ve vzduchu. Jedna z nich k němu promluvila, nazývajíc ho „jménem a řekla, ukazujíc na druhou – Toto je můj Milovaný Syn. Slyš Jej!“ [Joseph Smith–Životopis 1:17.]

Tentýž Joseph při pozdější příležitosti prohlásil: „My jsme spatřili slávu Syna na pravici Otcově a přijali jsme z jeho plnosti; …

A nyní, po mnohých svědectvích, jež o něm byla dána, toto je svědectví poslední ze všech, jež my o něm dáváme: Že on žije!“ (NaS 76:20, 22.)⁶

Pro všechny ty, kteří možná mají pochybnosti, opakuji slova, která byla řečena Tomášovi, když se dotýkal zraněných rukou Páně: „Nebudiž nevěřící, ale věrný.“ [Jan 20:27.] Věřte v Ježíše Krista, Syna Božího, největší osobnost v čase i na věčnosti. Věřte, že Jeho jedinečný život sahá daleko do dob před stvořením světa. Věřte, že je Stvořitelem země, na které žijeme. Věřte, že byl Jehovou Starého zákona, že byl Mesiášem zákona Nového, že zemřel a byl vzkříšen, že navštívil západní kontinenty a učil tamní obyvatele, že zahájil tuto poslední dispensaci evangelia a že žije, žijící Syn živého Boha, náš Spasitel a Vykupitel.⁷

Každý z nás může poznat, že Ježíš Kristus je Syn Boží a Vykupitel světa, vzkříšený z hrobu.

Probíhá … bitva o víru lidstva, ale bojové linie nejsou vždy … jasně vyznačeny, neboť i mezi silami křesťanství se nacházejí tací, kteří chtějí zničit božskost Krista, v Jehož jménu promlouvají. Mohli bychom je ignorovat, pokud by jejich hlasy nebyly tak lákavé, pokud by jejich vliv nesahal tak daleko, pokud by jejich argumenty nebyly tak zákeřné.

… Zástupy se shromáždí na tisíci pahorcích, aby přivítaly velikonoční svítání a připomněly si příběh Krista, Jehož Vzkříšení si budou připomínat. Kazatelé mnoha vyznání budou krásným jazykem plným naděje vyprávět příběh o prázdné hrobce. Jich – a vás – se táži: „Opravdu tomu věříte?“

Opravdu věříte, že Ježíš byl Syn Boží, doslovný potomek Otce?

Věříte, že hlas Boha, Věčného Otce, zazněl nad vodami Jordánu a prohlásil: „Tentoť jest ten můj milý Syn, v němž mi se dobře zalíbilo“? (Mat. 3:17.)

Věříte, že tentýž Ježíš konal zázraky, uzdravoval nemocné, léčil nemohoucí, dával život mrtvým?

Věříte, že po své smrti na pahorku Kalvárii a po pohřbu v Jozefově hrobce vyšel třetího dne živý?

Opravdu věříte, že stále žije – skutečný, plný života, maje vlastní osobnost – a že znovu přijde, jak slíbili andělé při Jeho nanebevstoupení?

Opravdu tomu věříte? Pokud ano, tak jste součástí zmenšující se skupiny těch, kteří lpějí na doslovném znění Bible, kterým se filosofové čím dál více posmívají, které jistí učitelé čím dál více zesměšňují a které rostoucí spolky církevních duchovních a vlivných teologů považují za někoho, kdo je „mimo“.

… Z pohledu těchto intelektuálů jde o mýty – narození Ježíše jako Syna Božího, o kterém zpívali andělé na judejských pláních, činitel zázraků, který uzdravoval nemocné a křísil mrtvé, Kristus vzkříšený z hrobu, nanebevstoupení a slíbený návrat.

Tito novodobí teologové Ho zbavují Jeho božskosti a pak se diví, proč Ho lidé neuctívají.

Vzkříšený Spasitel kráčel se dvěma muži na cestě do Emaus.

Tito vychytralí učenci sňali z Ježíše roucho božství a ponechali pouze člověka. Snaží se Ho přizpůsobit svému úzkoprsému myšlení. Okradli Ho o Jeho božské synovství a světu sebrali právoplatného Krále. …

Vydávám posvátné svědectví, že Bůh není mrtev, vyjma toho, kdy na něj druzí pohlíží jako na neživého. …

Potřebujeme něco víc než rozumné přesvědčení. Potřebujeme porozumět Jeho jedinečnému a nesrovnatelnému postavení božského Vykupitele a mít nadšení pro Něj a Jeho poselství jako Syna Božího.

Toto porozumění a toto nadšení jsou přístupné všem, kteří za ně zaplatí danou cenu. Nejsou neslučitelná s vyšším vzděláním, ale nezískáte je pouze studiem filosofie. Ne – přicházejí jednodušší cestou. Věci Boží lze pochopit skrze Ducha Božího. (1. Kor. 2:11.) Tak praví zjevené slovo.

Získání porozumění a nadšení týkající se Pána vyplývá z následování jednoduchých pravidel. … Rád bych navrhl tři, která jsou ve své podstatě prostá, téměř banální tím, jak se neustále opakují, ale jejich uplatňování v praxi je stěžejní a jejich výsledky jsou plodné. …

První je čtení – čtení slova Páně. … Přečtěte si například Janovo evangelium od začátku do konce. A dovolte Pánu, aby k vám sám promlouval, a Jeho slova budou přicházet s tichým přesvědčením, které způsobí, že slova Jeho kritiků se stanou bezvýznamnými. Přečtěte si také svědectví Nového světa – Knihu Mormonovu, jež byla přinesena jako svědectví o tom, že „Ježíš je Kristus, Věčný Bůh, zjevující se všem národům“. (Titulní strana Knihy Mormonovy..)

Další je služba – služba na díle Páně. … Dílo Páně nepotřebuje vaše pochyby; potřebuje vaši sílu, čas a talenty; a když je budete používat při službě, vaše víra poroste a vaše pochyby se vytratí. …

Třetí je modlitba. Mluvte se svým Věčným Otcem ve jménu Jeho milovaného Syna. „Aj,“ praví, „stojímť u dveří, a tluku. Jestližeť by kdo uslyšel hlas můj, a otevřel dvéře, vejduť k němu, a budu s ním večeřeti, a on se mnou.“ (Zjev. 3:20.)

Toto je Jeho pozvání – a Jeho slib je spolehlivý. Je nepravděpodobné, že uslyšíte hlasy z nebe, ale přijde z nebe seslané ujištění, klidné a jisté. …

Svědectví Svatého Ducha o tom, že Ježíš je vskutku Syn Boží, narozen v těle, Vykupitel světa vzkříšený z hrobu, Pán, který přijde vládnout jako Král králů, prozáří veškeré zmatky filosofie, takzvanou kritiku na vyšší úrovni a negativní teologii. Je vaší příležitostí toto poznat. Je vaší povinností to zjistit.⁸

Je nutné, abychom se neustále ptali sami sebe: „Co pak učiníme s Ježíšem, kterýž slove Kristus?“

Znovu pokládám otázku, kterou položil před dvěma tisíci lety Pilát: „Co pak učiním s Ježíšem, kterýž slove Kristus?“ (Mat. 27:22.) Je opravdu nutné, abychom se neustále ptali sami sebe: „Co pak my učiníme s Ježíšem, kterýž slove Kristus?“ Co učiníme s Jeho učením a jak z něho můžeme vytvořit neoddělitelnou součást svého života? …

„Vizte Beránka Božího, který snímá hřích světa.“ (Jan 1:29.) Jak chudý by byl náš život bez vlivu Jeho učení a Jeho jedinečného příkladu. Ponaučení týkající se toho, abychom nastavili i druhou tvář, ušli druhou míli, o návratu marnotratného syna a řada dalších nesmírně poučných slov, prošla zkouškou času a stala se katalyzátorem, který přináší laskavost a milosrdenství z mnoha nelidskostí, které lidé páchají na druhých.

Tam, odkud byl Kristus vyhnán, panuje brutalita. Tam, kde se lidé hlásí ke Kristu a následují Jeho učení, vládne laskavost a shovívavost.

Co pak učiníme s Ježíšem, kterýž slove Kristus? „Oznámiltě tobě, ó člověče, co jest dobrého, i čehož Hospodin vyhledává od tebe, jediné, abys činil soud, a miloval milosrdenství, a pokorně chodil s Bohem svým.“ (Micheáš 6:8.)

„Pročež, pravím vám, že si máte navzájem odpouštěti; neboť ten, kdo neodpouští bratru svému přestupky jeho, stojí před Pánem odsouzen; neboť v něm zůstává větší hřích.“ (NaS 64:9.) …

Co pak učiníme s Ježíšem, kterýž slove Kristus? „Nebo jsem lačněl, a dali jste mi jísti; žíznil jsem, a dali jste mi píti; hostem jsem byl, a přijímali jste mne; nah, a přioděli jste mne; nemocen jsem byl, a navštívili jste mne; v žaláři jsem seděl, a přicházeli jste ke mně.“ (Mat. 25:35–36.)

Co učiníme s Ježíšem, kterýž slove Kristus?

Učte se od Něj. Bádejte v písmech, neboť ta svědectví vydávají o Něm. Přemítejte o zázraku Jeho života a poslání. Snažte se o něco svědomitěji následovat Jeho příklad a dodržovat Jeho učení.⁹

Hledíme ke Kristu jako ke skále našeho spasení, naší síle, naší útěše, jádru naší víry.

Nevíme, co leží před námi. Nevíme, co přinesou následující dny. Žijeme ve světě nejistoty. Na některé čekají velké úspěchy. Na jiné zklamání. Na některé čeká radost a potěšení, dobré zdraví a pohodlné živobytí. Na jiné možná nemoc a určitý díl trápení. Zkrátka nevíme. Jedno však víme. Ať již budoucnost přinese cokoli, Vykupitel světa, Syn Boží – podobně jako Polárka na nebi – je jistou a bezpečnou kotvou našeho nesmrtelného života. On je skála našeho spasení, naše síla, naše útěcha, skutečné jádro naší víry.

Ať již svítí slunce nebo je zamračeno, vzhlížíme k Němu a On nám dodává pocit jistoty a shlíží na nás s úsměvem.¹⁰

Můj Vykupitel žije, vím,
můj Spasitel a Boží Syn.
On smrt i bolest překonal,
mne vede, je můj Pán a Král.

On žije, Skála víry mé,
a lidstva Světlá naděje,
to Světlo cest, co výš vedou,
i jas za smrti oponou.

Kéž sídlí ve mně Duch míru,
Tvůj klid, jenž sílí mou víru
tou osamělou cestou jít,
do Tvé věčnosti zamířit.11

Náměty ke studiu a k výuce

Otázky

Znovu si projděte slova presidenta Hinckleyho v 1. oddíle týkající se svědectví a věnujte čas tomu, abyste přemítali nad svým svědectvím o Ježíši Kristu. Proč jste vděční za Spasitelovu službu a Usmíření? Jaké události a nauky ze Spasitelova života mají pro vás zvláštní význam?
Položte si všechny otázky z 2. oddílu. Jaký vliv mají vaše odpovědi na váš každodenní život? V tomtéž oddíle si znovu projděte tři jednoduchá pravidla presidenta Hinckleyho, jak získat porozumění věcí Božích. Jak vám tyto zásady pomohly a pomáhají prohloubit vaše duchovní porozumění?
President Hinckley se opakovaně zeptal: „Co pak učiníme s Ježíšem, kterýž slove Kristus?“ (3. oddíl.) Čemu se můžeme naučit z jeho odpovědí? Zamyslete se nad tím, jak byste na tuto otázku odpověděli. V čem by se váš život lišil, kdybyste neznali Spasitelovo učení a Jeho příklad?
President Hinckley zdůraznil, že Ježíš Kristus je naší kotvou v nejistém světě. (Viz 4. oddíl.) Kdy jste ve chvíli, kdy jste to potřebovali, pocítili Spasitelovu posilu a útěchu? Přemítejte nad jednotlivými řádky náboženské písně presidenta Hinckleyho ve 4. oddíle. V čem je Kristus naše „Světlá naděje“? V čem je „Světlo cest, co výš vedou“?

Související verše z písem

Lukáš 24:36–39; Jan 1:1–14; Skutkové 4:10–12; 2. Nefi 2:8; 25:26; Alma 5:48; NaS 110:3–4

Pomůcka ke studiu

„Plánujte studijní činnosti, které posílí vaši víru ve Spasitele.“ (Kažte evangelium mé [2004], 22.) Při studiu si můžete pokládat například tyto otázky: Jak mi toto učení může pomoci lépe porozumět Usmíření Ježíše Krista? Jak mi toto učení může pomoci stát se více takovým, jako je Spasitel?