Putování pokračuje!
Starší M. Russell Ballard
Kvorum Dvanácti apoštolů
Cesta zpět k Nebeskému Otci je tou nejdůležitější cestou našeho života.
Před sto sedmdesáti lety se Brigham Young poprvé rozhlédl po údolí Solného jezera a prohlásil: „Toto je to pravé místo!“1 Znal to místo, protože mu ho Pán zjevil.
Do roku 1869 se vydalo na podobnou cestu více než 70 000 Svatých. Navzdory mnoha odlišnostem v jejich jazyce, kulturních zvyklostech a národnosti měli společné svědectví o Otci, Synu a Duchu Svatém a o Znovuzřízení evangelia Ježíše Krista a měli touhu budovat Sion – místo pokoje, štěstí a krásy – v rámci přípravy na Druhý příchod Spasitele.
Mezi oněmi prvními Svatými, kteří do Utahu dorazili, byla i Jane Manning Jamesová – dcera otroka propuštěného na svobodu, obrácená do znovuzřízené Církve a nesmírně pozoruhodná učednice, která čelila náročným obtížím. Sestra Jamesová zůstala věrnou Svatou posledních dnů až do své smrti v roce 1908.
Píše: „Chci právě zde říci, že má víra v evangelium Ježíše Krista, jak mu učí Církev Ježíše Krista Svatých posledních dnů, je dnes stejně silná, tedy vlastně, je-li to možné, je ještě silnější než v den, kdy jsem byla pokřtěna. Platím desátky a oběti, dodržuji Slovo moudrosti, chodím včas spát a vstávám brzy ráno a snažím se svým skromným způsobem být pro všechny dobrým příkladem.“2
Sestra Jamesová, podobně jako mnozí další Svatí posledních dnů, nejen budovala Sion svou krví, potem a slzami, ale také usilovala o Pánova požehnání tím, že žila podle zásad evangelia, jak jen nejlépe mohla, zatímco se držela víry v Ježíše Krista – onoho velikého Léčitele všech těch, kteří Ho upřímně hledají.
První Svatí nebyli dokonalí, ale postavili základ, na němž budujeme rodiny a společenství, které miluje a dodržuje smlouvy, což je vzhledem k naší oddanosti Ježíši Kristu a našemu dobrovolnickému úsilí pomáhat druhým zblízka i zdaleka patrné z mnoha novinových zpráv z celého světa.3
Presidente Eyringu, i já si přeji připojit se s poděkováním oněm desetitisícům andělů v žlutých tričkách, kteří slouží v Texasu, v Mexiku a na dalších místech.
Jsem hluboce přesvědčen o tom, že pokud ztratíme spojení s těmi, kteří nás předešli, včetně našich pionýrských otců a matek, ztratíme tím velmi drahocenný poklad. Mluvil jsem o „víře při každém kroku“ v minulosti a budu v tom pokračovat i v budoucnosti, protože vím, že nastupující generace musí mít tentýž druh víry, jakou měli v Pána Ježíše Krista a v Jeho znovuzřízené evangelium i první Svatí.4
Moji vlastní pionýrští otcové a matky byli mezi oněmi věrnými pionýry, kteří táhli ruční vozíky, jeli v krytých vozech a šli pěšky do Utahu. Podobně jako sestra Jane Manning Jamesová měli i oni hlubokou víru při každém kroku, když kráčeli po své vlastní cestě.
Jejich deníky jsou plné popisů těžkostí, hladovění a nemocí a také svědectví o jejich víře v Boha a ve znovuzřízené evangelium Ježíše Krista.
Měli jen málo světského majetku, ale těšili se z hojnosti požehnání plynoucích z bratrství a sesterství, které našli v Církvi Ježíše Krista. Kdykoli to bylo možné, pozvedávali utiskované a žehnali nemocným skrze vzájemnou službu a skrze kněžství Boží.
Sestry v Cache Valley v Utahu sloužily Svatým v duchu Pomocného sdružení, přičemž „pracovaly v jednotě na tom, aby pomáhaly potřebným“.5 Má prababička Margaret McNeil Ballardová sloužila po boku svého manžela, když 40 let předsedal jako biskup sboru Logan Second Ward. Margaret byla během té doby 30 let presidentkou Pomocného sdružení sboru. Brávala k sobě domů chudé, nemocné, ovdovělé a osiřelé a také oblékala zesnulé do čistých chrámových rouch.
Ačkoli je vhodné a důležité pamatovat na historické putování mormonských pionýrů v 19. století, je třeba pamatovat i na to, že „putování naším životem pokračuje“ pro každého z nás, zatímco prokazujeme svou „víru při každém kroku“.
Nově obrácení se již neshromažďují do pionýrských osad v západní části Spojených států. Místo toho se shromažďují v místních kongregacích, kde Svatí uctívají Nebeského Otce ve jménu Ježíše Krista. Díky více než 30 000 kongregací založených po celém světě se všichni shromažďují do svého vlastního Sionu. Jak se píše v písmech: „Neboť toto je Sion – čistí v srdci.“6
Zatímco kráčíme po cestě života, jsme zkoušeni, zda budeme činit „všechny věci, cokoli [Pán] přikázal“.7
Mnozí z nás kráčejí po úžasné cestě za objevy, jež vedou k osobnímu naplnění a duchovnímu osvícení. Někteří z nás však jdou po cestě, která vede k zármutku, hříchu, trápení a zoufalství.
V tomto kontextu se prosím zeptejte sami sebe: jaký je váš konečný cíl? Kam vás vedou vaše kroky? A vede vás vaše cesta k onomu „množství požehnání“, které slibuje Spasitel?8
Cesta zpět k Nebeskému Otci je tou nejdůležitější cestou našeho života a pokračuje každý den, každý týden, každý měsíc a každý rok, zatímco posilujeme svou víru v Něho a v Jeho Milovaného Syna Ježíše Krista.
Musíme být opatrní ohledně toho, kam nás v životě vedou naše kroky. Musíme být bdělí a řídit se radou, kterou dal Ježíš svým učedníkům, když odpovídal na tyto otázky: „Pověz nám, kdy to bude, a které znamení příchodu tvého a skonání světa?
I odpověděv Ježíš, řekl jim: Vizte, aby vás někdo nesvedl.“9
Opakuji dnes rady, které nám církevní vedoucí poskytli již dříve.
-
Bratři a sestry, uchovávejte nauku Kristovu čistou a nebuďte nikdy oklamáni těmi, kteří s touto naukou manipulují. Evangelium Otce a Syna bylo znovuzřízeno skrze Josepha Smitha, proroka pro tuto poslední dispensaci.
-
Nenaslouchejte těm, kteří nebyli vysvěceni či ustanoveni do církevního povolání a kteří nejsou potvrzeni všeobecným souhlasem členů Církve.10
-
Mějte se na pozoru před organizacemi, skupinami či jednotlivci, kteří prohlašují, že mají tajné odpovědi na naukové otázky, které podle jejich tvrzení dnešní apoštolové a proroci nemají či nechápou.
-
Nenaslouchejte těm, kteří vás lákají na programy na rychlé zbohatnutí. Naši členové již v minulosti ztratili až moc peněz, takže buďte opatrní.
Na některých místech až příliš mnoho našich členů hledí za cíl a usiluje o tajné poznání skrze nákladné a sporné praktiky, které nabízejí uzdravení a pomoc.
V oficiálním církevním prohlášení vydaném před rokem se uvádí: „Naléhavě žádáme členy Církve, aby byli opatrní ohledně účasti v jakékoli skupině, která výměnou za peníze slibuje zázračné uzdravení nebo prohlašuje, že má speciální metody pro přístup k uzdravující moci mimo působení náležitě vysvěcených nositelů kněžství.“11
Církevní Příručka nám radí: „Členové nemají používat lékařské či zdravotní praktiky, které jsou z etického či právního hlediska sporné. Místní vedoucí mají členům, kteří mají zdravotní problémy, doporučovat, aby se poradili s kompetentními profesionálními lékaři, kteří mají náležitou licenci v zemích, kde svou praxi provozují.“12
Bratři a sestry, buďte moudří a mějte na paměti, že takovéto praktiky mohou být emocionálně přitažlivé, ale nakonec se může ukázat, že mohou duchovně a fyzicky ublížit.
Pro naše pionýrské předky byly nezávislost a soběstačnost životně důležité, ale právě tak důležitý byl i jejich smysl pro sounáležitost. Společně pracovali a vzájemně si pomáhali překonávat fyzické a emocionální těžkosti své doby. Muži měli kněžské kvorum a ženám sloužilo Pomocné sdružení. Toto se v naší době nezměnilo.
Pomocné sdružení a kněžská kvora se starají o duchovní a časné blaho svých členů a členek.
Zůstaňte na cestě evangelia tím, že budete mít „víru při každém kroku“, abyste se mohli bezpečně vrátit do přítomnosti Nebeského Otce a Pána Ježíše Krista. Pán je náš drahocenný Spasitel. Je to Vykupitel světa. Musíme ctít Jeho posvátné jméno a nesmíme ho používat jakýmkoli nesprávným způsobem a musíme se vždy snažit dodržovat Jeho přikázání. Budeme-li tak činit, bude nám žehnat a povede nás zpět domů.
Vyzývám každého v dosahu mého hlasu, aby přivítal a objal každého, kdo dnes putuje po své vlastní cestě, ať již se na ní nachází kdekoli.
Pamatujte, že neexistuje větší požehnání, o něž by se mohl kdokoli podělit, než poselství o Znovuzřízení, které, pokud ho přijmeme a budeme podle něj žít, slibuje věčnou radost a pokoj – dokonce život věčný. Použijme svou energii, sílu a svědectví, abychom pomáhali našim misionářům nacházet, učit a křtít Boží děti, aby tak mohly mít moc nauky evangelia, která je bude vést v každodenním životě.
Je třeba přijímat Boží děti se soucitem a vyvarovat se jakýchkoli předsudků včetně rasismu, sexismu či nacionalismu. Je třeba říci, že opravdu věříme, že požehnání znovuzřízeného evangelia Ježíše Krista jsou určena pro každé dítě Boží.
Svědčím o tom, že „putování pokračuje“, a vyzývám vás, abyste zůstali na cestě evangelia, zatímco se budete tlačit kupředu tím, že budete s láskou a soucitem nabízet pomocnou ruku všem Božím dětem, abychom mohli společně očistit své srdce a ruce a obdrželi „množství požehnání“, která očekávají všechny ty, kteří skutečně milují našeho Nebeského Otce a Jeho Milovaného Syna, o což se modlím ve jménu Ježíše Krista, amen.