Nebojte se činiti dobro

President Henry B. Eyring

První rádce v Prvním předsednictvu

Pán nám říká, že budeme-li s vírou stát na Jeho skále, pochybnosti a obavy zeslábnou a touha činit dobro zesílí.

Drazí bratři a drahé sestry, pokorně se modlím o to, aby s námi zde dnes byl během mého proslovu Duch Páně. Mé srdce je naplněno vděčností Pánu, jemuž tato Církev náleží, za inspiraci, již na této konferenci pociťujeme ve vroucích modlitbách, inspirovaných kázáních a andělském zpěvu.

Letos v dubnu nám president Thomas S. Monson předal poselství, které se dotklo srdce lidí po celém světě, včetně toho mého. Hovořil o moci Knihy Mormonovy. Vyzval nás k tomu, abychom její učení studovali, přemítali o něm a uplatňovali ho. Slíbil, že když budeme každý den věnovat čas studiu přikázání z Knihy Mormonovy a budeme o nich přemítat a dodržovat je, získáme životně důležité svědectví o její pravdivosti; a z toho plynoucí svědectví o žijícím Kristu nám pomůže v pořádku přestát obtížné časy. (Viz „Moc Knihy Mormonovy“, Liahona, květen 2017, 86–87.)

Tak jako mnozí z vás jsem i já naslouchal slovům proroka jako hlasu Páně určenému mně. A, rovněž jako mnozí z vás, jsem se těchto slov rozhodl uposlechnout. Již od doby, kdy jsem byl malý chlapec, mám svědectví o tom, že Kniha Mormonova je slovo Boží, že se Otec a Syn zjevili Josephu Smithovi a hovořili s ním a že k Proroku Josephovi přišli dávní apoštolové, aby Pánově Církvi znovuzřídili klíče kněžství.

S tímto svědectvím jsem Knihu Mormonovu četl každý den více než 50 let. A tak bych klidně mohl mít opodstatněný pocit, že slova presidenta Monsona byla určena spíše někomu jinému. Ale přesto jsem, stejně jako mnozí z vás, měl pocit, že prorokova výzva a zaslíbení mě vybízejí k ještě většímu úsilí. Mnozí z vás jste udělali totéž co já – modlili jste se s hlubším záměrem, soustředěněji jste přemítali o písmech a více jste se snažili sloužit Pánu a druhým v Jeho jménu.

Šťastným důsledkem pro mě i pro mnohé z vás bylo naplnění prorokova zaslíbení. My, kteří jsme si vzali jeho inspirovanou radu k srdci, zřetelněji vnímáme Ducha. Nacházíme větší moc odolávat pokušení a pociťujeme hlubší víru ve vzkříšeného Ježíše Krista, v Jeho evangelium a v Jeho živou Církev.

V době, kdy je ve světě čím dál větší chaos, rozptyluje toto hlubší svědectví pochybnosti a obavy a přináší nám pocity pokoje. Uposlechnutí rady presidenta Monsona má na mě dva skvělé účinky: zaprvé – Duch, kterého slíbil, s sebou nese pocit optimismu ohledně toho, co nás čeká, přestože se zdá, že ve světě dochází k nárůstu nepokojů. A zadruhé – Pán mně i vám dává pocítit ještě více své lásky vůči těm, kteří strádají. Prohlubuje se naše touha vydávat se na pomoc druhým. Tato touha je jádrem služby a učení presidenta Monsona.

Pán přislíbil Proroku Josephu Smithovi a Oliveru Cowderymu lásku k druhým a odvahu, a to ve chvíli, kdy se úkoly, které je čekaly, možná zdály nad jejich síly. Uvedl, že tuto potřebnou odvahu získají, budou-li v Něj věřit jako ve svou skálu:

„Nebojte se činiti dobro, synové moji, neboť cokoli rozséváte, to budete také žnouti; tudíž, rozséváte-li dobré, budete také žnouti dobré jako svou odměnu.

Tudíž, neboj se, malé stádo; čiňte dobro; nechť se země a peklo spolčí proti vám, neboť jestliže jste postaveni na skále mé, nemohou zvítěziti.

Vizte, neodsuzuji vás; jděte cestou svou a nehřešte více; konejte s rozvážností dílo, které jsem vám přikázal.

Hleďte ke mně v každé myšlence; nepochybujte, nebojte se.

Vizte rány, jež probodly bok můj, a také stopy hřebů v rukou a nohou mých; buďte věrní, zachovávejte přikázání má, a zdědíte království nebeské.“ (NaS 6:33–37.)

Pán řekl svým vedoucím z období Znovuzřízení, a říká to i nám, že budeme-li s vírou stát na Jeho skále, pochybnosti a obavy zeslábnou a touha činit dobro zesílí. Když přijmeme výzvu presidenta Monsona, abychom si do srdce vštípili svědectví o Ježíši Kristu, získáme moc, touhu a odvahu vydávat se na pomoc druhým, aniž bychom se obávali o vlastní potřeby.

Byl jsem svědkem této víry a odvahy mnohokrát, když jsem měl pocit, že Svatí posledních dnů čelí strašlivým zkouškám. Byl jsem například v Idahu, když se 5. června 1976 protrhla hráz přehrady Teton. Údolím se prohnala masa vody. Tisíce lidí uprchly ze svých domovů. Tisíce domů a firem byly zničeny. Zázrakem zahynulo méně než 15 lidí.

Byl jsem tam svědkem toho, čeho bývám svědkem kdykoli, když Svatí stojí pevně na skále svědectví o Ježíši Kristu. Protože vůbec nepochybují o tom, že nad nimi Spasitel bdí, jsou nebojácní. Bez ohledu na vlastní zkoušky přispívají na pomoc druhým. A činí tak z lásky k Pánu, aniž by žádali jakoukoli odměnu.

Když se například protrhla hráz přehrady Teton, byl jeden manželský pár z Církve na cestách, daleko od domova. Jakmile se o tom dozvěděli z rádia, spěchali zpátky do Rexburgu. Místo toho, aby se jeli podívat, zda byl zničen i jejich dům, zamířili za svým biskupem. Ten byl v budově, která sloužila jako středisko pomoci obětem. Pomáhal řídit tisíce dobrovolníků, které na místo svážely žluté školní autobusy.

Tito manželé přišli za biskupem se slovy: „Zrovna jsme se vrátili. Bratře biskupe, kam můžeme jít pomáhat?“ Biskup jim dal jméno jedné rodiny. Zmínění manželé pomáhali vyklízet bahno a vodu z jednoho domu za druhým. V těch dnech pracovali od úsvitu do setmění. Konečně si udělali přestávku na to, aby zjistili, co je s jejich domem. Ten při záplavách zcela zmizel, takže nebylo co uklízet. A tak se rychle otočili a spěchali znovu za biskupem. Zeptali se: „Bratře biskupe, máte pro nás někoho, komu bychom mohli pomoci?“

Onen zázrak tiché odvahy a pravé lásky – čisté lásky Kristovy – se opakuje rok za rokem po celém světě. Došlo k němu v oné strašlivé době pronásledování a zkoušek za časů Proroka Josepha Smitha v Missouri. Došlo k němu, když Brigham Young vedl exodus z Nauvoo a pak povolával Svaté na pustá místa po celé západní oblasti Spojených států, aby si vzájemně pomáhali vytvářet pro Pána Sion.

Při četbě zápisků v denících oněch pionýrů budete svědky zázraku víry, jež zahání pochybnosti a obavy. A budete číst o Svatých, kteří odložili své vlastní zájmy, aby v Pánově zastoupení pomohli někomu jinému, než se vrátili ke svým ovcím a nezoraným polím.

Před pouhými několika dny jsem byl svědkem téhož zázraku při dozvucích hurikánu Irma na Portoriku, Svatém Tomáši a na Floridě, kde se Svatí posledních dnů spojili v rámci likvidace škod s dalšími církvemi, skupinami z místních obcí a státními organizacemi.

Jeden manželský pár z řad nečlenů se stejně jako moji přátelé v Rexburgu zaměřil na pomoc v obci místo na práci na vlastním pozemku. Když jim několik sousedů z řad Svatých posledních dnů nabídlo pomoc se dvěma velkými stromy, které zatarasily příjezdovou cestu, tito manželé vysvětlili, že toho na ně bylo příliš, a tak se věnovali pomoci druhým s vírou, že Pán zajistí pomoc, kterou potřebují oni sami. Muž poté uvedl, že než dorazili členové Církve s nabídkou pomoci, společně s manželkou se modlili. Dostali odpověď, že pomoc přijde. Stalo se tak během pár hodin po tomto ujištění.

Slyšel jsem, že někteří lidé začali říkat Svatým posledních dnů s jejich žlutými tričky s logem Pomáhajících rukou „žlutí andělé“. Jedna Svatá posledních dnů poskytla v rámci služby i své auto a muž, který jí pomáhal, popsal „duchovní zážitek“, který měl, když lidé ve žlutých tričkách odstraňovali stromy z jeho zahrady a pak, jak uvedl, „mi zazpívali nějakou píseň o tom, že jsem dítě Boží“.

Další obyvatelka Floridy – také jiné víry – uvedla, že Svatí posledních dnů dorazili k ní domů ve chvíli, kdy pracovala na zpustošené zahradě, byla celá zmožená, bylo jí horko a chtělo se jí plakat. Řekla, že tito dobrovolníci dokázali „opravdový zázrak“. Sloužili nejen s pílí, ale i se smíchem a úsměvy a na oplátku si nevzali nic.

Tuto píli jsem viděl a tento smích jsem slyšel, když jsem jednoho pozdního sobotního odpoledne navštívil skupinu Svatých posledních dnů na Floridě. Dobrovolníci ustali v práci na likvidaci škod jen na chvíli, abychom si mohli podat ruce. Řekli mi, že 90 členů jejich kůlu v Georgii si předcházejícího večera naplánovalo, jak se zapojí do pomoci na Floridě.

Vyrazili z Georgie ve čtyři ráno, jeli několik hodin, pracovali celý den až do večera a plánovali, že další den budou pracovat znovu.

To vše mi říkali s úsměvem a v dobré náladě. Jediné napětí, které jsem vycítil, bylo přání, aby se jim přestalo děkovat a oni se mohli znovu pustit do práce. Když jsme nastupovali do auta, abychom se přesunuli k další skupině záchranářů, president kůlu znovu nastartoval řetězovou pilu a pokračoval v práci na spadlém stromě, zatímco biskup odklízel větve.

Když jsme téhož dne předtím odjížděli z jiného místa, přišel k autu jeden muž, smekl klobouk a poděkoval nám za naše dobrovolníky. Řekl: „Nejsem členem vaší církve. Je neuvěřitelné, co pro nás děláte. Bůh vám žehnej!“ Jeden náš dobrovolník, který stál vedle něj ve žlutém tričku, se usmál a pokrčil rameny, jako by si žádnou chválu nezasloužil.

Zatímco dobrovolníci z Georgie přišli na pomoc tomuto muži, kterému to připadalo neuvěřitelné, stovky Svatých posledních dnů z velmi zpustošené části Floridy se vydaly na stovky kilometrů vzdálené jiné místo na jihu Floridy, o němž slyšeli, že bylo postiženo ještě více.

Toho dne jsem si připomněl a lépe pochopil prorocká slova Proroka Josepha Smitha: „Člověk naplněný láskou Boží se nespokojí s tím, že žehná pouze své rodině, ale prochází celým světem a dychtí žehnat celé lidské rase.“ (Učení presidentů Církve: Joseph Smith [2008], 422.)

Takovou lásku vídáme v životě Svatých posledních dnů všude. Vždy, když kdekoli na světě dojde k nějaké tragédii, přispívají Svatí posledních dnů k humanitární pomoci Církve peněžně i dobrovolnickou prací. Jen zřídkakdy je třeba žádat. Ve skutečnosti jsme museli někdy my žádat ty, kteří se chtěli zapojit jako dobrovolníci do obnovy určitého místa, aby s příjezdem počkali, dokud je ti, kteří práci řídí, nebudou připraveni přijmout.

Touha žehnat je ovocem toho, že lidé získávají svědectví o Ježíši Kristu, Jeho evangeliu, Jeho znovuzřízené Církvi a Jeho prorokovi. To proto lid Páně nemá pochybnosti ani obavy. To proto misionáři dobrovolně slouží v každém koutě světa. To proto se rodiče se svými dětmi modlí za druhé. To proto vedoucí vyzývají mládež, aby si vzala k srdci výzvu presidenta Monsona ponořit se do studia Knihy Mormonovy. U zrodu tohoto ovoce není naléhání vedoucích, ale to, že mládež a členové uplatňují svou víru. Tato víra proměněná v činy – což vyžaduje nesobeckou oběť – vede k proměně srdce, jež jim umožňuje pociťovat lásku Boží.

Naše srdce však zůstane proměněno jen tehdy, když se i nadále budeme řídit radami proroka. Přestaneme-li se po jednom usilovném vzepětí snažit, proměna se vytratí.

Věrní Svatí posledních dnů prohlubují svou víru v Pána Ježíše Krista, v Knihu Mormonovu jako slovo Boží a ve znovuzřízení klíčů kněžství v Jeho pravé Církvi. Toto hlubší svědectví nám dodává více odvahy a zájmu o ostatní děti Boží. Ale obtíže a příležitosti budoucnosti budou vyžadovat ještě více.

Nedokážeme předvídat podrobnosti, ale širší perspektivu známe. Víme, že v posledních dnech se bude svět zmítat ve zmatku. Víme, že ať již nastanou jakékoli obtíže, Pán povede věrné Svaté posledních dnů k tomu, aby přinesli evangelium Ježíše Krista každému národu, pokolení, jazyku a lidu. A víme, že praví učedníci Páně budou způsobilí a připravení Ho přijmout, jakmile znovu přijde. Není třeba se bát.

A tak, jakkoli jsme si již v srdci vybudovali víru a odvahu, Pán od nás očekává více – i od generací po nás. Budou muset být silnější a odvážnější, protože budou dělat ještě úžasnější a těžší věci než my. A budou čelit vzrůstajícímu protivenství ze strany nepřítele naší duše.

Pán stanovil, jak si do budoucna uchovávat optimismus: „Hleďte ke mně v každé myšlence; nepochybujte, nebojte se.“ (NaS 6:36.) President Monson nám řekl, jak toho dosáhnout. Je třeba přemítat o Knize Mormonově a o slovech proroků a uplatňovat je. Vždy se modlete. Mějte víru. Služte Pánu celým svým srdcem, mocí, myslí a silou. Máme se modlit z celé síly srdce za dar pravé lásky, čisté lásky Kristovy. (Viz Moroni 7:47–48.) A především máme být důslední a vytrvalí v následování prorockých rad.

Když bude cesta obtížná, budeme moci spoléhat na Pánovo zaslíbení – zaslíbení, které nám připomíná president Monson, jenž často cituje tato Spasitelova slova: „Kdokoli vás přijme, tam budu já také, neboť půjdu před tváří vaší. Já budu na pravici vaší a na levici vaší a Duch můj bude v srdci vašem a andělé moji kolem vás, aby vás podpírali.“ (NaS 84:88.)

Svědčím o tom, že Pán kráčí před vaší tváří, kdykoli pracujete v Jeho pověření. Někdy budete andělem, kterého Pán posílá, aby podpíral druhé. Jindy budete tím, kdo je obklopen anděly, kteří ho podpírají. Ale vždy budete mít Jeho Ducha, aby byl ve vašem srdci, jak zaznívá v zaslíbení na každém shromáždění svátosti. Je třeba pouze dodržovat Jeho přikázání.

Je před námi nejlepší doba pro království Boží na zemi. Protivenství bude posilovat naši víru v Ježíše Krista, jak je tomu již ode dnů Proroka Josepha Smitha. Víra vždy přemáhá strach. Spolupráce je zdrojem jednoty. A vaše modlitby za lidi v nouzi milující Bůh slyší a odpovídá na ně. Nedříme ani nespí.

Svědčím o tom, že Bůh Otec žije a přeje si, abyste se vrátili k Němu domů. Toto je pravá Církev Pána Ježíše Krista. On vás zná, miluje vás a bdí nad vámi. Usmířil vaše hříchy, mé hříchy i hříchy všech dětí Nebeského Otce. Následovat Ho v životě i ve službě druhým je jediná možnost, jak získat věčný život.

O tom svědčím a zanechávám vám své požehnání a lásku. V posvátném jménu Ježíše Krista, amen.