Veliká a drahocenná zaslíbení

Starší David A. Bednar

Kvorum Dvanácti apoštolů

Veliký plán štěstí Nebeského Otce obsahuje nauku, obřady, smlouvy a veliká a drahocenná zaslíbení, skrze něž se můžeme stát podílníky božské podstaty.

Jednou z velkých výzev, kterým každý den všichni čelíme, je nedovolit, aby nás starosti tohoto světa stály tolik času a energie, že bychom zanedbávali věčné záležitosti, na nichž záleží nejvíce.¹ Kvůli velkému množství našich zodpovědností a nabitému rozvrhu je příliš snadné nechat se odvést od toho, abychom pamatovali na důležité duchovní priority a zaměřovali se na ně. Někdy se snažíme běžet tak rychle, že můžeme zapomenout, kam směřujeme a proč vůbec běžíme.

Apoštol Petr nám připomíná, že učedníkům Ježíše Krista darovala Jeho božská moc všechno, čeho je třeba k životu a zbožnosti skrze poznání Toho, který nás povolal k slávě a ctnosti.

„Pročež veliká nám a [drahocenná] zaslíbení dána jsou, abyste skrze ně [podílníky božské podstaty] učiněni byli [a unikli zkaženosti, která je ve světě v žádostivosti].“²

Mé poselství se zaměřuje na důležitost oněch velikých a drahocenných zaslíbení popsaných Petrem, která nám připomínají, kam na cestě smrtelností směřujeme a proč. Rovněž budu mluvit o tom, jakou úlohu hrají den sabatu, svatý chrám a náš domov v tom, aby nám pomáhaly na tato důležitá duchovní zaslíbení pamatovat.

Upřímně se modlím o to, aby každého z nás učil Duch Svatý, zatímco se spolu budeme zamýšlet nad těmito důležitými pravdami.

Naše božská totožnost

Veliký plán štěstí Nebeského Otce obsahuje nauku, obřady, smlouvy a veliká a drahocenná zaslíbení, skrze něž se můžeme stát podílníky božské podstaty. Jeho plán vymezuje naši věčnou totožnost a cestu, po které musíme jít, abychom se učili, měnili, rostli a nakonec s Ním mohli na věky přebývat.

Jak je vysvětleno v dokumentu „Rodina – prohlášení světu“:

„Všechny lidské bytosti – muži a ženy – jsou stvořeny podle obrazu Božího. Každý je milovaný duchovní syn nebo dcera nebeských rodičů, a jako takový má každý božskou podstatu a určení. …

V předsmrtelné říši duchovní synové a dcery znali Boha a uctívali ho jako svého Věčného Otce a přijali Jeho plán, podle kterého Jeho děti mohou obdržet hmotné tělo a získat pozemskou zkušenost, aby pokročily směrem k dokonalosti a nakonec naplnily své božské určení jako dědicové věčného života.“³

Bůh svým dětem slibuje, že pokud se budou řídit zásadami Jeho plánu a příkladem Jeho Milovaného Syna, dodržovat přikázání a vytrvají-li ve víře do konce, poté mocí Spasitelova Vykoupení budou „míti věčný život, kterýžto dar je největší ze všech darů Božích“.⁴ Věčný život je tím největším a nejdrahocennějším zaslíbením.

Duchovní znovuzrození

Těmto velikým a drahocenným zaslíbením porozumíme lépe a na božské podstatě se začneme podílet tehdy, když přijmeme Pánovo povolání ke slávě a k ctnosti. Jak to popsal Petr, toto povolání naplňujeme tehdy, když usilujeme o to, abychom unikli zkaženosti, která je ve světě.

Když se pokorně tlačíme kupředu s vírou ve Spasitele, pak prostřednictvím Jeho Usmíření a mocí Ducha Svatého „v nás neboli v srdci našem [nastane mocná změna], takže již nemáme sklonu činiti zlo, ale neustále činiti dobro“.⁵ Jsme „znovuzrozeni; ano, zrozeni z Boha, proměněni z tělesného a padlého stavu svého do stavu spravedlivosti, jsouce Bohem vykoupeni“.⁶ „Protož jestli kdo v Kristu, nové stvoření jest. Staré věci pominuly, aj, nové všecko učiněno jest.“⁷

Tak obsáhlá proměna naší podstaty obvykle nenastane rychle ani najednou. Tak jako Spasitel ani my „zprvu [neobdržíme] plnost, ale [získáváme] milost za milost“.⁸ „Neboť vizte, tak praví Pán Bůh: Dám dětem lidským řádku za řádkou, předpis za předpisem, tu trochu a tam trochu; a požehnaní jsou ti, již poslouchají předpisy moje a propůjčují sluch radě mé, neboť ti se naučí moudrosti.“⁹

Nezbytné pro tento pokračující proces duchovního znovuzrození jsou kněžské obřady a posvátné smlouvy; ty jsou také prostředkem ustanoveným Bohem, skrze nějž získáváme Jeho veliká a drahocenná zaslíbení. Obřady, které způsobile přijmeme a na něž neustále pamatujeme, otevírají nebeské průduchy, jimiž může do našeho života proudit moc božskosti. Smlouvy, které vytrvale ctíme a vždy na ně pamatujeme, dodávají našemu životu smysl a zajišťují nám požehnání ve smrtelnosti i na věčnosti.

Bůh nám například podle naší věrnosti slibuje stálé společenství třetího člena Božstva, tedy Ducha Svatého;¹⁰ to, že prostřednictvím Usmíření Ježíše Krista můžeme obdržet a vždy si uchovat odpuštění hříchů;¹¹ to, že můžeme v tomto světě obdržet pokoj;¹² to, že Spasitel zlomil pouta smrti a zvítězil nad smrtí;¹³ a to, že rodiny mohou být spolu na celou věčnost.

Pochopitelně nelze plně sečíst či popsat všechna veliká a drahocenná zaslíbení, která Nebeský Otec nabízí svým dětem. Avšak i částečný seznam zaslíbených požehnání, který jsem vám právě předložil, by měl způsobit, že se všichni budeme chvět úžasem¹⁴ a „[padneme a budeme] uctívati Otce“¹⁵ ve jménu Ježíše Krista.

Pamatujme na zaslíbení

President Lorenzo Snow nás varoval: „Máme až příliš velké sklony zapomínat na vznešený cíl života, na to, proč nás Nebeský Otec poslal sem do smrtelnosti, a také na ono svaté povolání, kterým jsme byli povoláni; a tak namísto toho, abychom se povznesli nad ony nevýznamné, pomíjivé … věci, až příliš často dopouštíme, abychom sestupovali na světskou úroveň, aniž bychom využívali nebeskou pomoc, kterou Bůh ustanovil a která nám jako jediná může umožnit tyto [nevýznamné a pomíjivé] věci překonat.“¹⁶

Dvěma konkrétními zdroji božské pomoci ustanovenými Bohem, které nám mají pomáhat povznést se nad úroveň a zkaženost světa, jsou den sabatu a svatý chrám. Zpočátku si můžeme myslet, že mezi svrchovanými účely svěcení dne sabatu a navštěvování chrámu je sice jistá spojitost, ale že jsou přesto odlišné. Já se však domnívám, že tyto dva účely jsou zcela totožné a společně se podílejí na tom, aby nás duchovně posilovaly jako jednotlivce i v našich domovech.

Sabat

Bůh si poté, co stvořil všechny věci, sedmého dne odpočinul a přikázal, že jeden den každého týdne má být časem odpočinku, aby lidem pomáhal pamatovat na Něj.¹⁷ Sabat je Boží čas, je to posvátný čas vyhrazený výhradně k tomu, abychom uctívali Boha a připomínali si Jeho veliká a drahocenná zaslíbení.

V této dispensaci nám Pán dal tyto pokyny:

„Aby ses mohl plněji uchovati neposkvrněným od světa, půjdeš do domu modlitby a budeš přinášeti svátosti své v můj svatý den;

Neboť vpravdě toto je den určený ti k tomu, aby sis odpočinul od prací svých a projevil oddanost svou Nejvyššímu.“¹⁸

A tak o sabatu uctíváme Otce ve jménu Syna tím, že se účastníme obřadů a učíme se o smlouvách, uzavíráme je, připomínáme si je a obnovujeme je. V Jeho svatý den jsou naše myšlenky, činy a chování znameními, která dáváme Bohu, a ukazateli lásky, kterou k Němu chováme.¹⁹

Dalším účelem sabatu je, abychom povznesli svůj zrak od světských věcí k požehnáním věčnosti. Když se v tomto posvátném čase vzdálíme od oněch mnohých běžných úkolů svého rušného života, můžeme pohledět k Bohu a žít²⁰ prostřednictvím toho, že přijmeme veliká a drahocenná zaslíbení a budeme si je připomínat, čímž se staneme podílníky božské podstaty.

Svatý chrám

Pán vždy přikazoval svému lidu, aby stavěl chrámy – svatá místa, v nichž mohou způsobilí Svatí vykonávat posvátné ceremonie a obřady evangelia pro sebe i pro zemřelé. Ze všech míst pro uctívání jsou chrámy ta nejsvatější místa. Chrám je doslova dům Páně, posvátné místo vyhrazené výlučně k tomu, abychom tam uctívali Boha a připomínali si Jeho veliká a drahocenná zaslíbení.

Pán nám v této dispensaci nařídil: „Zorganisujte se; připravte každou nutnou věc; a zřiďte dům, a to dům modlitby, dům půstu, dům víry, dům učení, dům slávy, dům pořádku, dům Boží.“²¹ Hlavním záměrem uctívání v chrámu je to, abychom se účastnili obřadů a učili se o smlouvách, uzavírali je a připomínali si je. V chrámu smýšlíme, jednáme a oblékáme se jinak, než jak tomu je na jiných místech, která navštěvujeme.

Hlavním účelem chrámu je, abychom povznesli svůj zrak od světských věcí k požehnáním věčnosti. Když se na chvíli vzdálíme ze světského prostředí, které je nám dobře známé, můžeme pohledět k Bohu a žít²² prostřednictvím toho, že přijmeme veliká a drahocenná zaslíbení a budeme si je připomínat, čímž se staneme podílníky božské podstaty.

Všimněte si prosím, že den sabatu a chrám jsou posvátným časem a posvátným místem vyhrazeným výlučně k tomu, abychom uctívali Boha a pamatovali na Jeho veliká a drahocenná zaslíbení. Podle Božího ustanovení jsou hlavní účely těchto dvou božských zdrojů pomoci totožné – mají mocně a opakovaně vést naši pozornost k Nebeskému Otci, k Jeho Jednorozenému Synovi, k Duchu Svatému a k zaslíbením souvisejícím s obřady a smlouvami Spasitelova znovuzřízeného evangelia.

Náš domov

Co je důležité, tou nejlepší kombinací času a místa, která jednotlivcům i rodinám umožní nejúčinněji pamatovat na veliká a drahocenná požehnání Boží, má být domov. Je nanejvýš důležité odcházet z domova, abychom strávili čas na nedělním shromáždění nebo navštívili posvátné místo chrámu, ale jen toto nestačí. Pouze tehdy, když si ducha a sílu získané z těchto posvátných činností přineseme zpět domů, budeme schopni udržet svou pozornost upřenou na veliké účely smrtelného života a překonat zkaženost, která je ve světě. Naše zážitky spojené se sabatem a chrámem mají být duchovními katalyzátory, které budou naplňovat jednotlivce, rodiny a naše domovy neustálou připomínkou toho zásadního, čemu jsme se naučili prostřednictvím přítomnosti a moci Ducha Svatého, pokračujícího a prohlubujícího se obrácení k Pánu Ježíši Kristu a skrze dokonalý jas naděje²³ ve věčná zaslíbení Boha.

Sabat a chrám nám mohou pomoci zavést v domově „lepší cestu“²⁴ tím, že „v jedno [shromáždíme] všecko v Kristu, buď nebeské věci, buď zemské“.²⁵ To, jak ve svém domově nakládáme s Jeho posvátným časem a s tím, čemu se učíme na Jeho posvátném místě, je klíčem k tomu, abychom se stali podílníky božské podstaty.

Zaslíbení a svědectví

Velmi snadno nás mohou přemoci rutinní a světské záležitosti smrtelnosti. Spánek, stravování se, oblékání, práce, hra, cvičení a mnohé další obvyklé činnosti jsou potřebné a důležité. Ale v konečném důsledku je to, čím se stáváme, výsledkem našeho poznání a ochoty učit se od Otce, Syna a Ducha Svatého; není to jen celkový souhrn našich každodenních snah v průběhu celého života.

Evangelium je mnohem více než jen všední seznam vzájemně nesouvisejících úkolů, které je třeba splnit; spíše je to úžasná tapiserie „příslušně [vzdělaná]“²⁶ a protkaná pravdou, určená k tomu, aby nám pomohla stát se takovými, jako jsou Nebeský Otec a Pán Ježíš Kristus – tedy stát se podílníky božské podstaty. Dopouštíme-li, aby tuto ústřední duchovní skutečnost zastiňovaly starosti, obavy a nedbalost světa, jsme vskutku zaslepeni tím, že hledíme za cíl.²⁷

Slibuji vám, že budeme-li moudří a přizveme-li Ducha Svatého, aby byl naším průvodcem,²⁸ bude nás učit tomu, co je pravdivé. Zapíše nám do duše svědectví o Kristu,²⁹ zatímco budeme usilovat o naplnění svého věčného určení a o to, abychom se stali podílníky božské podstaty.

Vydávám svědectví o tom, že veliká a drahocenná zaslíbení spojená s našimi obřady a smlouvami jsou spolehlivá. Pán prohlásil:

„Dávám vám pokyny, jak můžete jednati přede mnou, aby se to mohlo obrátiti k vám pro spasení vaše.

Já, Pán, jsem zavázán, když činíte to, co říkám; ale když nečiníte to, co říkám, nemáte žádného zaslíbení.“³⁰

Svědčím o tom, že náš Nebeský Otec žije a je autorem plánu spasení. Ježíš Kristus je Jeho Jednorozený Syn, náš Spasitel a Vykupitel. On žije. A svědčím o tom, že Otcův plán a zaslíbení, Spasitelovo Usmíření a společenství Ducha Svatého nám umožňují nalézt „pokoj v tomto světě a věčný život ve světě, který přijde“.³¹ O tom svědčím v posvátném jménu Pána Ježíše Krista, amen.