Radost Svatých
Radost pramení z dodržování Kristových přikázání, z překonávání zármutku a slabostí skrze Krista a ze služby podle Jeho vzoru.
Enos, prorok z Knihy Mormonovy a Lehiův vnuk, popsal jedinečný zážitek, k němuž došlo dříve v jeho životě. O samotě v lese začal přemítat o učení svého otce Jákoba. Uvedl: „Slova o věčném životě a o radosti svatých, jež jsem často slýchal svého otce promlouvati, mi pronikla hluboko do srdce.“1 Enos, jehož duše po duchovní stránce hladověla, poklekl v modlitbě – v pozoruhodné modlitbě, která trvala po celý den až do noci, v modlitbě, díky níž obdržel určitá zásadní zjevení, ujištění a zaslíbení.
Z Enosova zážitku se lze naučit mnohému, ale dnes nejvíce poutá mou pozornost Enosova vzpomínka na to, jak jeho otec často hovořil o „radosti svatých“.
Na této konferenci před třemi lety promlouval o radosti president Russell M. Nelson.2 Mimo jiné uvedl:
„Pocity radosti mají s naší životní situací společného jen málo, ale s tím, na co se v životě zaměřujeme, mají společné úplně všechno.
Když se v životě zaměřujeme na Boží plán spasení … a na Ježíše Krista a Jeho evangelium, můžeme pociťovat radost bez ohledu na to, co se v našem životě děje – nebo neděje. Radost pochází od Něho a skrze Něho. … Pro Svaté posledních dnů je radostí Ježíš Kristus!“3
Svatí jsou ti, kteří vstupují do smlouvy evangelia skrze křest a usilují o to, aby následovali Krista a Jeho učedníky.4 Radostí Svatých je tedy míněna radost z toho, že se člověk stává takovým, jako je Kristus.
Dnes bych chtěl hovořit o radosti pramenící z dodržování Jeho přikázání, o radosti vycházející z překonávání zármutku a slabostí skrze Krista a o radosti spočívající ve službě podle Jeho vzoru.
Radost z dodržování Kristových přikázání
Žijeme v požitkářském věku, kdy mnozí zpochybňují důležitost Pánových přikázání nebo je prostě ignorují. Nezřídka se zdá, že se lidem, kteří nedbají božských pokynů, jako jsou například zákon cudnosti, měřítka poctivosti či posvátnost sabatu, skvěle daří, že si užívají toho příjemného, co život přináší, a to někdy dokonce ve větší míře než ti, kteří se snaží být poslušní. Někteří začínají pochybovat, zda to úsilí a oběti stojí za to. Dávný lid Izraele si kdysi stěžoval:
„Daremná jest věc sloužiti Bohu, a jaký zisk, budeme-li [dodržovati] nařízení jeho, a budeme-li choditi zasmušile, bojíce se Hospodina zástupů?
Nýbrž nyní blahoslavíme pyšné. Ti, kteříž páší bezbožnost, vzdělávají se, a pokoušející Boha vysvobozeni bývají.“5
Jen počkejte, pravil Pán, na den, kdy ty, kteří se Ho bojí, učiní svým klenotem. „Tehdy … uzříte rozdíl mezi spravedlivým a bezbožným, mezi tím, kdo slouží Bohu, a tím, kdo jemu neslouží.“6 Zlovolní možná mívají „na čas … radost ze skutků svých“, ale vždy jen dočasně.7 Radost Svatých je trvalá.
Bůh nahlíží na věci z pravé perspektivy, o niž se s námi dělí prostřednictvím svých přikázání, čímž nás efektivně vede kolem nástrah a skrytých nebezpečí smrtelnosti směrem k věčné radosti. Prorok Joseph Smith vysvětlil: „Když nás učí Jeho přikázání, je to z pohledu věčnosti; neboť Bůh na nás pohlíží, jako kdybychom byli ve věčnosti; Bůh dlí ve věčnosti a nepohlíží na věci tak jako my.“8
Nikdy jsem se nesetkal s nikým, kdo nalezl v životě evangelium až později a kdo by si nepřál, aby se tak stalo dříve. „Ach, všechna ta špatná rozhodnutí a chyby, jimž jsem se mohl vyhnout,“ říkávají tito lidé. Pánova přikázání jsou naším vodítkem k lepším rozhodnutím a příjemnějším výsledkům. Měli bychom se radovat a děkovat Mu za to, že nám ukazuje tuto znamenitější cestu.
Sestra Kalombo Rosette Kamwanyaová z Konžské demokratické republiky, která nyní slouží v Misii Abidžan-západ v Pobřeží slonoviny, se jako dospívající tři dny postila a modlila ve snaze zjistit, jakým směrem si Bůh přeje, aby se vydala. V pozoruhodném nočním vidění spatřila kapli a – jak si nyní uvědomuje – také chrám. Kapli, kterou viděla ve snu, začala hledat, a brzy ji nalezla. Na ceduli stálo: „Církev Ježíše Krista Svatých posledních dnů“. Sestra Kamwanyaová se dala pokřtít a poté i její matka a šest bratrů. Sestra Kamwanyaová uvedla: „Když jsem přijala evangelium, cítila jsem se jako lapený pták, který se dostal na svobodu. Srdce se mi naplnilo radostí. … Dostalo se mi ujištění, že mě Bůh miluje.“9
Dodržování přikázání Páně nám umožňuje v plnější míře a snáze pociťovat Jeho lásku. Těsná a úzká cesta přikázání vede přímo ke stromu života, a tento strom a jeho ovoce, to nejsladší a „nejvíce žádoucí ze všech věcí“,10 představují lásku Boží a naplňují duši „nesmírně velikou radostí“.11 Spasitel řekl:
„Budete-li zachovávati přikázaní má, zůstanete v mém milování, jakož i já přikázaní Otce svého zachoval jsem, i zůstávám v jeho milování.
Toto mluvil jsem vám, aby radost má zůstávala v vás, a radost vaše byla plná.“12
Radost z překonávání překážek skrze Krista
Dokonce i tehdy, když věrně dodržujeme přikázání, mohou naši radost zkalit zkoušky a neštěstí. Budeme-li se však snažit tyto obtíže s pomocí Spasitele překonat, uchováme si jak svou nynější radost, tak tu, kterou teprve očekáváme. Kristus své učedníky utěšil slovy: „Na světě ssoužení míti budete, ale doufejtež, jáť jsem přemohl svět.“13 Díky tomu, že se k Němu obrátíme, budeme Ho poslušni a připoutáme se k Němu, se zkoušky a zármutek změní v radost. Uvedu příklad.
Jack Rushton sloužil v roce 1989 jako president kalifornského kůlu Irvine ve Spojených státech. Během rodinné dovolené na kalifornském pobřeží surfoval bez prkna, když ho vlna smetla na skálu, která byla pod vodou, a on utrpěl zlomeninu v oblasti krku a vážné zranění páteře. Jack později řekl: „Hned jak jsem narazil na skálu, jsem věděl, že jsem ochrnul.“14 Přišel o schopnost mluvit, a dokonce i samostatně dýchat.15
Rodina, přátelé a členové kůlu bratru Rushtonovi a jeho manželce Jo Anne přispěchali na pomoc a mimo jiné přestavěli část jejich domu, aby vyhovoval potřebám Jacka na invalidním vozíku. Jo Anne se na příštích 23 let stala Jackovou hlavní opatrovnicí. Se zřetelem na příběhy z Knihy Mormonovy o tom, jak Pán navštěvoval svůj lid v jeho strastech a ulehčoval mu břemena,16 Jo Anne uvedla: „Často mě udivuje, s jakou lehkostí v srdci zvládám péči o manžela.“17
Menší operace dýchacích cest vrátila Jackovi schopnost mluvit a po roce byl povolán učitelem Nauky evangelia a patriarchou kůlu. Když bratr Rushton někomu uděloval patriarchální požehnání, vložil nějaký jiný nositel kněžství jeho ruku na hlavu toho, kdo měl požehnání obdržet, a podpíral mu při udílení požehnání ruku i paži. Na 1. svátek vánoční roku 2012 Jack po 22 letech oddané služby zemřel.
V jednom rozhovoru Jack podotkl: „Problémy vstoupí do života každého z nás, je to zkrátka součástí naší zkušenosti zde na zemi. A někteří se domnívají, že náboženství nebo víra v Boha vás od všeho špatného ochrání. O to ale podle mě nejde. Podle mě jde o to, že budeme-li mít silnou víru, tak když se stane něco špatného, k čemuž jistě dojde, zvládneme se s tím vyrovnat. … Má víra nikdy nezakolísala, což ale neznamená, že jsem netrpěl depresemi. Myslím, že poprvé v životě jsem byl dohnán do krajnosti a nebylo kam se obrátit, a tak jsem se obrátil k Pánu, a dodnes pociťuji spontánní radost.“18
V dnešní době dochází občas na sociálních sítích k nemilosrdným útokům vůči těm, kteří se snaží dodržovat Pánova měřítka, pokud jde o oblékání, zábavu a sexuální čistotu. Mezi Svatými tento kříž výsměchu a pronásledování často nese mládež a mladí dospělí a také ženy a matky. Pozvednout se nad takové zacházení není snadné, ale pamatujte na slova Petra: „Trpíte-li pohanění pro jméno Kristovo, blahoslavení jste. Nebo Duch ten slávy a Boží na vás odpočívá, kterýž z strany jich zajisté rouhán, ale z strany vaší oslavován bývá.“19
V zahradě Eden byli Adam a Eva „ve stavu nevinnosti, nemajíce žádné radosti, neboť neznali žádné bídy“.20 My nyní, jakožto svéprávné bytosti, nalézáme radost v překonávání bídy v jakékoli podobě, ať již se jedná o hřích, zkoušky, slabosti, či jakékoli jiné překážky ve štěstí. Je to radost z vnímání pokroku na cestě učednictví; radost z obdržení „odpuštění hříchů svých, majíce pokoj svědomí“;21 radost z vnímání toho, jak se naše duše skrze milost Kristovu rozvíjí a roste.22
Radost ze služby podle Kristova vzoru
Spasitel nachází radost v uskutečňování naší nesmrtelnosti a věčného života.23 President Russell M. Nelson, když hovořil o Spasitelově Usmíření, uvedl:
„Jako je tomu ve všem, Ježíš Kristus je nám vrcholným vzorem, který pro radost, která byla před ním, ‚strpěl kříž‘ [viz Židům 12:2]. Zamyslete se nad tím! Aby Spasitel dokázal strpět ten nejtrýznivější prožitek, který kdy kdo na zemi musel strpět, zaměřil se na radost!
A jaká je ta radost, která byla před Ním? Její součástí byla nepochybně radost z toho, že nás očišťuje, uzdravuje a posiluje; z toho, že zaplatil za hříchy všech kajícných; z toho, že mně i vám umožňuje vrátit se domů – čistí a způsobilí – abychom žili s našimi Nebeskými rodiči a rodinami.“24
V podobném smyslu je radost, jež je před námi, radostí pramenící z pomáhání Spasiteli v Jeho díle vykoupení. Jako símě a potomstvo Abrahamovo25 se podílíme na požehnání všech rodin země „požehnáními evangelia, která jsou požehnáními spasení, a to života věčného“.26
Napadají mě slova Almy:
„Toto je má chlouba, že snad mohu býti nástrojem v rukou Božích, abych přivedl nějakou duši ku pokání; a toto je radost moje.
A vizte, když vidím, že mnozí z bratří mých jsou vpravdě kajícní a jdou k Pánu, svému Bohu, pak je duše má naplněna radostí. …
Ale neraduji se pouze ze svého vlastního úspěchu, ale má radost je úplnější pro úspěch bratří mých, kteří byli v zemi Nefi. …
Nyní, když myslím na úspěch těchto bratří svých, duše má je unesena, jako by se až oddělila od mého těla, tak veliká je radost má.“27
Součástí radosti, která je před námi, je ovoce vzájemné služby v Církvi. I když jsme někdy sklíčení či ve stresu, můžeme druhým trpělivě sloužit, zaměříme-li se na radost z toho, že to Boha těší, a z toho, že Jeho dětem – svým bratrům a sestrám – přinášíme světlo, úlevu a štěstí.
Když minulý měsíc přijel starší David A. Bednar s manželkou Susan na Haiti kvůli zasvěcení chrámu Port-au-Prince, setkali se s mladou sestrou, jejíž manžel před několika dny zahynul při tragické nehodě. Plakali spolu s ní. Ale v neděli byla tato drahá žena na svém místě a vítala jako uvaděčka vlídným úsměvem všechny, kteří přicházeli do chrámu na zasvěcovací bohoslužby.
Jsem přesvědčen, že ta největší radost Svatých pramení z vědomí, že Spasitel hájí jejich věc,28 „a nikdo si neumí představiti onu radost, která [naplní] duši naši ve chvíli, kdy [uslyšíme Ježíše] modliti se za nás k Otci“.29 S presidentem Russellem M. Nelsonem svědčím o tom, že radost je darem pro věrné Svaté, „kteří vytrpěli kříž světa“30 a kteří se úmyslně snaží „vést spravedlivý život, jak tomu učil Ježíš Kristus“.31 Kéž je vaše radost plná, o to se modlím ve jménu Ježíše Krista, amen.