Nalezeni skrze moc Knihy Mormonovy
Všichni musíme zakusit moc pravd obsažených v Knize Mormonově a být jimi nalezeni.
Když navštěvuji obrácené, často se jich rád ptám mimo jiné na to, jak se oni a jejich rodina dozvěděli o Církvi a jak dospěli ke křtu. Nezáleží na tom, zda jde o aktivní členy, nebo o členy, kteří již mnoho let nebyli na shromáždění. Odpověď je vždy stejná: s úsměvem a rozzářeným obličejem začnou vyprávět, jak byli nalezeni. Zdá se, že příběh obrácení je ve skutečnosti vždy příběhem o tom, jak jsme byli nalezeni.
Sám Ježíš Kristus je Pánem všeho ztraceného. Na ztraceném Mu záleží. Jistě právě proto učil třem podobenstvím, jež nacházíme v 15. kapitole Lukáše: o ztracené ovci, o ztraceném groši a o marnotratném synovi. Všechny tyto příběhy mají společný určitý zásadní prvek – nezáleží na tom, proč se ovce, groš a syn ztratili. Nezáleží ani na tom, zda si uvědomovali, že jsou ztracení. Ve všech případech ale vládne pocit radosti, jenž vede ke zvolání: Radujte se se mnou, neboť jsem nalezl to, co se ztratilo.1 Pro Pána není v konečném důsledku ztraceno nic.2
Rád bych se s vámi dnes odpoledne podělil o něco z toho, co je pro mě nejcennější – o příběh, jak jsem byl nalezen já sám.
Těsně před 15. narozeninami mě pozval strýc Manuel Bustos, abych s ním a s jeho rodinou strávil nějaký čas zde ve Spojených státech. Byla to pro mě skvělá příležitost naučit se trochu anglicky. Strýc se obrátil do Církve o mnoho let dříve a měl úžasného misionářského ducha. Asi proto mu moje maminka – bez mého vědomí – řekla, že s pozváním bude souhlasit pod jednou podmínkou: že se strýc nebude snažit mě přesvědčit, abych se stal členem jeho Církve. Byli jsme katolíci, po mnoho generací, a neměli jsme důvod to měnit. Strýc s tím plně souhlasil a své slovo dodržoval natolik, že nechtěl odpovídat ani na jednoduché otázky ohledně Církve.
Co však můj strýc a jeho milá manželka Marjorie nedokázali skrýt, bylo to, jací jsou.3
Dostal jsem pokoj, v němž byla velká knihovna. Viděl jsem, že v této knihovně je přibližně 200 výtisků Knihy Mormonovy v různých jazycích, z toho 20 ve španělštině.
Jednoho dne jsem si ze zvědavosti jeden výtisk Knihy Mormonovy ve španělštině vytáhl.
Bylo to ono vydání v blankytně modré měkké vazbě, vpředu s postavou anděla Moroniho. Když jsem knihu otevřel, stál na první stránce tento slib: „A až tyto věci obdržíte, chtěl bych vás nabádati, abyste se tázali Boha, Věčného Otce, ve jménu Krista, zda tyto věci nejsou pravdivé; a budete-li se tázati s upřímným srdcem, s opravdovým záměrem, majíce víru v Krista, on vám projeví jejich pravdivost, mocí Ducha Svatého.“
A poté tam stálo: „A mocí Ducha Svatého můžete znáti pravdu ohledně všech věcí.“4
Obtížně se mi vysvětluje, jaký dopad měly tyto verše na mou mysl a na mé srdce. Mám-li být upřímný, žádnou „pravdu“ jsem nehledal. Byl jsem jen mladík, který byl spokojený s životem a který si užíval pobyt v cizině.
Avšak se zmíněným slibem na mysli jsem tuto knihu začal tajně číst. Při dalším čtení jsem pochopil, že chci-li z toho opravdu něco mít, měl bych se začít modlit. A všichni víme, co se stane, když se rozhodnete Knihu Mormonovu nejen číst, ale také se ohledně ní modlit. Ano, přesně to se mi stalo. Bylo to něco velmi zvláštního a jedinečného – ano, totéž, co zažily miliony dalších lidí na celém světě. Mocí Ducha Svatého jsem poznal, že Kniha Mormonova je pravdivá.
Pak jsem zašel za strýcem, abych mu vysvětlil, co se stalo a že jsem připraven nechat se pokřtít. Strýc nedokázal skrýt svůj údiv. Nasedl do auta, zajel na letiště, a když se vrátil, dal mi letenku na cestu domů a vzkaz pro mou matku, který zněl jednoduše: „Nemám s tím nic společného!“
Měl částečně pravdu. Byl jsem nalezen přímo mocí Knihy Mormonovy.
Jistě jsou mnozí, kteří byli nalezeni skrze naše znamenité misionáře po celém světě, vždy nějakým zázračným způsobem. Nebo byli možná nalezeni skrze přátele, které jim Bůh záměrně poslal do cesty. Možná byli dokonce nalezeni někým z této generace nebo skrze někoho ze svých předků.5 Ať je to jakkoli, tak všichni k tomu, aby dospěli k opravdovému osobnímu obrácení – spíše dříve než později – musí zakusit moc pravd obsažených v Knize Mormonově a být touto mocí nalezeni. Zároveň se musí osobně rozhodnout, že se s vážností zaváží Bohu k tomu, že se budou snažit dodržovat Jeho přikázání.
Poté, co jsem se vrátil do Buenos Aires, bylo mamince jasné, že se opravdu chci dát pokřtít. Protože jsem měl poněkud vzpurného ducha, neoponovala mi, ale velmi moudře mě podpořila. A aniž by si to uvědomovala, provedla se mnou pohovor ke křtu. A domnívám se, že její pohovor byl mnohem důkladnější, než jak ho provádějí naši misionáři. Řekla mi: „Pokud si přeješ křest, budu tě podporovat. Nejdřív ti ale položím pár otázek a chci, aby sis je dobře rozmyslel a odpověděl na ně upřímně. Zavazuješ se, že budeš chodit na shromáždění úplně každou neděli?“
Řekl jsem: „Ano, samozřejmě, budu to tak dělat.“
„Máš představu, jak dlouho shromáždění trvá?“
„Ano, mám,“ řekl jsem.
Na to odvětila: „Pokud se dáš pokřtít, dohlédnu na to, abys tam chodil.“ Pak se zeptala, zda jsem opravdu ochoten nikdy nepít alkohol ani nekouřit.
Odpověděl jsem: „Ano, samozřejmě, i to budu dodržovat.“
K tomu dodala: „Pokud se dáš pokřtít, dohlédnu na to, aby to tak bylo.“ A tímto způsobem pokračovala s téměř všemi přikázáními.
Strýc mamince zavolal, aby ji uklidnil, že se nemusí bát – že mě to všechno brzy přejde. Když jsem za čtyři roky obdržel povolání sloužit v Uruguayské misii Montevideo, maminka zavolala strýci a ptala se ho, kdy přesně že mě to všechno přejde. Ale popravdě řečeno, od mého křtu byla maminka šťastnější.
Poznal jsem, že Kniha Mormonova je v procesu obrácení zásadní, díky tomu, že jsem získal přímou zkušenost se slibem, že „se člověk dodržováním jejích předpisů přiblíží Bohu více nežli prostřednictvím kterékoli jiné knihy“.6
Nefi vysvětlil hlavní účel Knihy Mormonovy takto:
„Neboť se snažíme pilně psáti, abychom přesvědčili děti své a také bratří své, aby věřili v Krista a aby byli smířeni s Bohem. …
A [tak] mluvíme o Kristu, radujeme se v Kristu, kážeme o Kristu [a] prorokujeme o Kristu …, aby děti naše mohly věděti, k jakému prameni mohou hleděti pro odpuštění hříchů svých.“7
Celá Kniha Mormonova je prodchnuta týmž posvátným účelem.
Proto kterýkoli její čtenář, jenž se zaváže ji upřímně s duchem modlitby studovat, se nejen dozví o Kristu, ale začne se od Krista i učit – zvláště pokud se rozhodne vyzkoušet „působivost slova“8 a nezavrhne ji předčasně kvůli předsudkům nevíry9 založeným na tom, co řekli druzí o něčem, co nikdy nečetli.
President Russell M. Nelson řekl: „Když pomýšlím na Knihu Mormonovu, napadá mě slovo moc. Pravdy obsažené v Knize Mormonově mají moc zhojit, uklidnit, obnovit, podpořit, posílit, utěšit a rozveselit naši duši.“10
Dnes odpoledne vyzývám každého z nás, bez ohledu na to, jak dlouho jsme členy Církve, abychom dovolili moci pravd uvedených v Knize Mormonově nalézt nás a znovu, den za dnem, nás pohlcovat, zatímco budeme pilně usilovat o osobní zjevení. Bude tomu tak, když jen to dovolíme.
S vážností svědčím o tom, že Kniha Mormonova obsahuje plnost evangelia Ježíše Krista a že Duch Svatý potvrdí její pravdivost znovu a znovu každému, kdo se s upřímným srdcem bude snažit získat poznání pro spasení své duše.11 Ve jménu Ježíše Krista, amen.