Neustále dbejte na modlitbu (viz Alma 34:39; Moroni 6:4; Lukáš 21:36)
Abychom nesklouzli k pohodlnosti a nedbalosti, je nutné, abychom byli neustále ostražití.
Upřímně se modlím o pomoc Ducha Svatého pro sebe i pro vás, zatímco se budeme společně radovat a uctívat Boha.
Na generální konferenci v dubnu 1976 promlouval starší Boyd K. Packer k mládeži Církve. Ve svém proslulém poselství nazvaném „Duchovní krokodýli“ popsal, jak během plnění jednoho svého pověření v Africe pozoroval dokonale maskované krokodýly, kteří se chystali lovit nic netušící oběti. Poté krokodýly přirovnal k Satanovi, který loví nerozvážnou mládež tím, že maskuje smrtící povahu hříchu.
V době, kdy starší Packer tento proslov pronesl, mi bylo 23 let a se Susan jsme každým dnem očekávali narození svého prvního děťátka. Jak obsah poselství staršího Packera o tom, jak se vyvarovat hříchu, tak i mistrný způsob, jímž využil běžné chování zvířat k tomu, aby předal důležité duchovní ponaučení, na nás udělaly velký dojem.
Se Susan jsme v rámci církevních pověření také několikrát navštívili Afriku. A měli jsme příležitost vidět úchvatná zvířata, jež na tomto světadíle žijí. S vědomím toho, jak nás v životě ovlivnil proslov staršího Packera, jsme se tam také snažili pozorovat chování divokých zvířat a získávat z něho ponaučení.
Rád bych popsal charakteristické rysy a taktiku dvou gepardů, které jsme se Susan pozorovali při lovu kořisti, a následně přirovnal několik našich poznatků ke každodennímu životu podle evangelia Ježíše Krista.
Gepardi a buvolci
Gepardi jsou nejrychlejší suchozemská zvířata, která při běhu dosahují rychlosti až 120 kilometrů za hodinu. Tato nádherná zvířata dokáží zrychlit z klidové pozice do běhu o rychlosti přesahující sto kilometrů za hodinu během méně než tří sekund. Gepardi jsou dravci, kteří se ke své kořisti připlíží a poté na krátkou vzdálenost sprintují, aby ji dohnali a zaútočili na ni.
Se Susan jsme téměř dvě hodiny pozorovali dva gepardy, kteří se plížili za početným stádem buvolců – nejrozšířenějšího druhu afrických antilop. Vysoká suchá tráva africké savany byla zlatavě hnědá a téměř dokonale tyto šelmy při pronásledování stáda buvolců zakrývala. Gepardi byli od sebe vzdáleni téměř sto metrů, ale postupovali sehraně.
Zatímco jeden gepard seděl vzpřímeně a nehybně v trávě, druhý se krčil nízko u země a pomalu se plížil k nic netušícím buvolcům. Pak gepard, který seděl vzpřímeně, zmizel v trávě přesně v okamžiku, kdy se druhý gepard vzpřímil do sedu. Tento postup, kdy se střídavě jeden z nich plížil vpřed a druhý vzpřímeně seděl v trávě, trval poměrně dlouho. Cílem této rafinované strategie bylo přelstít buvolce tím, že odvedou jejich pozornost od blížícího se nebezpečí. Gepardi trpělivě a vytrvale pracovali jako tým, aby si zajistili další potravu.
Několik starších a silnějších buvolců stálo na termitištích mezi početným stádem a blížícími se gepardy jako stráž. Lepší výhled na travnaté plochy z těchto vyvýšenin umožňoval hlídkujícím buvolcům zpozorovat známky nebezpečí.
Když se gepardi dostali do vzdálenosti, ze které by mohli zaútočit, celé stádo buvolců se náhle otočilo a odcválalo pryč. Nevím, zda nebo jak hlídkující buvolci komunikovali se zbytkem stáda, ale nějakým způsobem předali varovný signál a všichni se přesunuli do bezpečí.
A co pak udělali gepardi? Bezodkladně pokračovali ve svém střídavém postupu – jeden gepard se plížil u země kupředu a druhý seděl vzpřímeně v trávě. Strategie lovu pokračovala. Nezastavili se. Neodpočívali ani si neudělali přestávku. Neústupně pokračovali ve své strategii k odvedení pozornosti. Se Susan jsme pozorovali, jak gepardi mizí v dálce a ustavičně se stále více a více přibližují ke stádu buvolců.
Toho večera jsme se Susan vedli hluboký rozhovor o tom, čeho jsme byli svědky a čemu jsme se naučili. Mluvili jsme o tom také se svými dětmi a vnoučaty a získali jsme mnoho cenných ponaučení. Tři z těchto ponaučení nyní popíši.
Ponaučení č. 1: Mějme se na pozoru před klamavou kamufláží zla
Osobně považuji gepardy za půvabné, fascinující a podmanivé tvory. Jejich žlutohnědý až šedobílý kožich s černými skvrnami funguje jako nádherné maskování, díky němuž jsou tato zvířata při číhání na kořist na afrických travnatých pláních téměř neviditelná.
Podobně se mohou i duchovně nebezpečné názory, ideje a činy často jevit jako přitažlivé, žádoucí či příjemné. V našem současném světě se musí mít každý na pozoru před lstivým zlem, které se tváří jako dobro. Izaiáš varoval: „Běda těm, kteříž říkají zlému dobré, a dobrému zlé, kladouce tmu za světlo, a světlo za tmu, pokládajíce hořké za sladké, a sladké za hořké.“1
V době paradoxů, kdy je zasahování do posvátnosti lidského života považováno za právo a zmatek je označován za svobodu, je nesmírným požehnáním, že žijeme v této dispensaci posledních dnů, kdy může v našem životě jasně zářit světlo znovuzřízeného evangelia a pomáhat nám rozpoznávat protivníkovy klamné a rozptylující vlivy.
„Neboť ti, kteří jsou moudří a přijali pravdu a vzali si Svatého Ducha za průvodce svého a nebyli oklamáni – vpravdě pravím vám, ti nebudou poraženi a uvrženi do ohně, ale toho dne obstojí.“2
Ponaučení č. 2: Buďme bdělí a ostražití
V případě buvolce by mohla chvilka neopatrnosti či nepozornosti přivolat náhlý útok geparda. Podobně i nás činí duchovní lhostejnost a nedbalost zranitelnými vůči útokům protivníka. Duchovní nepozornost přináší do našeho života velká nebezpečí.
iStock.com/Angelika
Nefi popsal, jak se bude v posledních dnech Satan snažit upokojit a ukolébat děti Boží do falešného pocitu tělesného bezpečí, „takže řeknou: Vše je dobré v Sionu; ano, Sionu se dobře daří, vše je dobré – a tak ďábel klame duši jejich a svádí je opatrně dolů do pekla“.3
Abychom nesklouzli k pohodlnosti a nedbalosti, je nutné, abychom byli neustále ostražití. Být ostražitý znamená pozorně hlídat, zda se neblíží nebezpečí či nesnáze. A hlídat znamená bdít za účelem obrany a ochrany. V duchovním významu musíme být neustále bdělí a ostražití vůči nabádáním Ducha Svatého a vůči signálům, jež přicházejí od Pánových strážných na věži.4
„Ano, a také vás nabádám, … abyste neustále dbali na modlitbu, abyste nebyli svedeni pokušeními ďáblovými, … neboť vizte, on vás neodmění ničím dobrým.“5
Zaměříme-li svůj život na Spasitele a Jeho evangelium, budeme schopni odolávat sklonům přirozeného člověka duchovně dřímat a lenivět. Když jsme požehnáni očima, jež vidí, a ušima, jež slyší,6 Duch Svatý může prohloubit naši schopnost dívat se a naslouchat i ve chvílích, kdy se obvykle domníváme, že dívat se ani naslouchat není nutné, nebo kdy si myslíme, že není nic vidět ani slyšet.
„Bděte tudíž, abyste mohli býti připraveni.“7
Ponaučení č. 3: Rozumějme záměrům nepřítele
Gepard je dravec, který přirozeně loví jiná zvířata. To, že se jedná o dravce, je zkrátka daný a neměnný fakt.
Satan „je nepřítelem spravedlivosti a těch, kteří se snaží činiti vůli Boží“.8 Daným a neměnným faktem je, že jeho jediným záměrem a cílem je dosáhnout toho, aby byli všichni synové a dcery Boží bídní jako on sám.9
Záměrem Otcova plánu štěstí je poskytovat Jeho dětem vedení, pomáhat jim pociťovat trvalou radost a dovést je bezpečně domů k Němu se vzkříšeným a oslaveným tělem. Ďábel pracuje na tom, aby synové a dcery Boží byli zmatení a nešťastní a aby zastavil jejich věčný pokrok. Protivník vytrvale útočí na ty části Otcova plánu, které nejvíce nenávidí.
Satan nemá tělo, a jeho věčný pokrok byl zastaven. Tak jako vodu tekoucí korytem řeky zastavuje hráz, je i protivníkův věčný pokrok zmařen, protože nemá fyzické tělo. Lucifer se kvůli své vzpouře sám připravil o veškerá požehnání a veškeré zkušenosti smrtelnosti, jež je možné zažívat ve stánku z masa a kostí. V písmech je jeden ze silných významů slova zatracený znázorněn v Luciferově neschopnosti nadále činit pokrok a stát se takovým, jako je náš Nebeský Otec.
Jelikož fyzické tělo má v Otcově plánu štěstí i v našem duchovním rozvoji tak zásadní význam, Lucifer se snaží překazit náš pokrok tím, že nás pokouší, abychom se svým tělem zacházeli nevhodně. President Russell M. Nelson učil, že duchovní bezpečí spočívá v tom, „‚nikdy neudělat onen první lákavý krok směrem, kterým byste se neměli vydávat, a k tomu, co byste neměli dělat. … Jako lidské bytosti máme všichni [tělesné] touhy, nezbytné k našemu přežití. Tyto touhy jsou naprosto zásadní pro pokračování života. Co tedy dělá protivník? … Útočí na nás prostřednictvím našich tužeb. Pokouší nás, abychom jedli to, co nemáme jíst, pili to, co nemáme pít, a milovali tak, jak nemáme milovat.‘“10
Jednou z největších ironií věčnosti je to, že nás protivník, který strádá právě proto, že nemá fyzické tělo, vybízí a svádí k tomu, abychom okusili jeho strádání tím, že se svým tělem budeme nesprávně zacházet. A tak se přesně ten nástroj, který on nemá a který nemůže používat, stává hlavním cílem jeho snahy zlákat nás k fyzickému i duchovnímu zničení.
Rozumět záměru nepřítele je životně důležité pro efektivní připravenost na možné útoky.11 Právě díky tomu, že velitel Moroni znal záměr Lamanitů, byl připraven utkat se s nimi v době jejich příchodu a zvítězit.12 A tatáž zásada a zaslíbení se vztahují i na každého z nás.
„Jste-li připraveni, nebudete se báti.
A abyste mohli uniknouti moci nepřítele.“13
Výzva, zaslíbení a svědectví
Stejně jako lze získat důležitá ponaučení pozorováním gepardů a buvolců, měli bychom všichni vyhledávat ponaučení a varování skrytá v běžných situacích každodenního života. Budeme-li se snažit mít otevřenou mysl i srdce a přijímat nebeské vedení mocí Ducha Svatého, budou největší ponaučení, která můžeme obdržet, a mnohá z nejmocnějších varování, která nás mohou chránit, pocházet z našich vlastních obyčejných zážitků. V písmech i v našem každodenním životě se nacházejí mocná podobenství.
Vyzdvihl jsem jen tři z mnoha ponaučení, jež lze nalézt v onom dobrodružství, které jsme se Susan zažili v Africe. Vyzývám a povzbuzuji vás, abyste o oné příhodě s gepardy a buvolci nadále přemítali a našli v ní další ponaučení, která jsou určena pro vás a vaši rodinu. Pamatujte prosím na to, že tím skutečným ústředním místem, kde se učíte evangeliu a žijete podle něj, je váš domov.
Pokud na tuto výzvu zareagujete s vírou, budou vám na mysl přicházet inspirované myšlenky, srdce vám zaplaví duchovní pocity a budete vědět, které skutky je třeba vykonat nebo v nich pokračovat, abyste mohli „[vzíti] na sebe celé odění [Boží], abyste mohli býti schopni odolati dni zlému, učinivše všechno, abyste mohli býti schopni obstáti“.14
Slibuji vám, že budete-li ostražitě a neustále dbát na modlitbu, budou do vašeho života proudit požehnání efektivní připravenosti a duchovní ochrany.
Svědčím o tom, že když se tlačíme kupředu po cestě smlouvy, poskytuje nám to duchovní bezpečí a přináší nám to do života trvalou radost. A vydávám svědectví o tom, že vzkříšený a žijící Spasitel nás bude podporovat a posilovat v dobách dobrých i zlých. O těchto pravdách svědčím v posvátném jménu Pána Ježíše Krista, amen.