Vaše velké dobrodružství
Spasitel nás každý den vybízí, abychom odložili pohodlí a jistoty a přidali se k Němu na cestě učednictví.
O hobitech
Jeden oblíbený dětský fantasy román napsaný před mnoha lety začíná větou: „V jisté podzemní noře bydlel jeden hobit.“1
Příběh Bilba Pytlíka je o zcela běžném a nenápadném hobitovi, který dostane nanejvýš pozoruhodnou příležitost – úžasnou možnost prožít dobrodružství a příslib velké odměny.
Avšak většina hobitů s trochou sebeúcty nechce mít s dobrodružstvím nic společného. V životě je pro ně nejdůležitější pohodlí. Vychutnávají si šest jídel denně, kdykoli je to možné, a své dny tráví v zahradě, vyprávějí si příběhy s těmi, kdo přijdou na návštěvu, zpívají, hrají na hudební nástroje a užívají si prosté radosti ze života.
Když však Bilbo dostane možnost zúčastnit se velkolepého dobrodružství, cosi se mu hluboko v srdci vzedme. Už od začátku chápe, že ta cesta bude obtížná. Dokonce nebezpečná. A dokonce se může i stát, že už se nevrátí.
Ale přesto ho ono volání dobrodružství hluboko v srdci zasáhlo. A tak tento ničím nápadný hobit opouští pohodlí a vydává se na cestu za velkolepým dobrodružstvím, které ho dovede „tam a zase zpátky“.2
Vaše dobrodružství
Jedním z důvodů, proč tento příběh oslovuje tolik lidí, je možná to, že je to i náš příběh.
Před dávnými časy, dokonce ještě než jsme se narodili, v době, kterou zahalil čas a která se naší paměti skrývá, jsme i my dostali pozvání vydat se za dobrodružstvím. Byl to návrh Boha, našeho Nebeského Otce. Přijmout jej by znamenalo opustit pohodlí a bezpečí Jeho bezprostřední přítomnosti. Znamenalo by to přijít na zemi a vydat se na cestu plnou neznámých nebezpečí a zkoušek.
Věděli jsme, že to nebude snadné.
Ale také jsme věděli, že získáme drahocenné poklady, včetně fyzického těla, a zážitky spojené s nesmírnou radostí i zármutkem smrtelnosti. Naučíme se o něco usilovat, hledat a zápolit. Objevíme pravdy o Bohu i o sobě samých.
Samozřejmě jsme věděli, že po cestě uděláme spoustu chyb. Ale měli jsme i zaslíbení, že díky veliké oběti Ježíše Krista budeme moci být očištěni od svých přestupků a zušlechtěni a očištěni na duchu a že jednoho dne budeme vzkříšeni a znovu se setkáme se svými blízkými.
Zjistili jsme, jak moc nás Bůh miluje. Dal nám život a přeje si, abychom uspěli. A proto pro nás připravil Spasitele. „Nicméně,“ řekl náš Otec v nebi, „můžeš se sám rozhodnouti, neboť to je ti dáno.“3
Určité části dobrodružství ve smrtelnosti musely v dětech Božích zčásti vzbuzovat obavy či strach, protože velký počet našich duchovních bratrů a sester se rozhodl toto dobrodružství nepodniknout.4
Skrze dar a moc mravní svobody jednání jsme dospěli k tomu, že to, čemu bychom se mohli naučit a čím bychom se mohli na věčnost stát, za to riziko rozhodně stojí.5
A tak jsme s důvěrou v zaslíbení a moc Boha a Jeho Milovaného Syna tuto výzvu přijali.
Já jsem ji přijal.
A vy také.
Souhlasili jsme, že opustíme bezpečí svého prvního stavu a vydáme se vstříc svému velkému dobrodružství cesty „tam a zase zpátky“.
Volání dobrodružství
Ale přesto smrtelný život dokáže odvádět naši pozornost, že? Máme sklon ztrácet ze zřetele svůj velký cíl a upřednostňovat pohodlí a klid před růstem a rozvojem.
Ale i tak nám hluboko v srdci zůstává něco, co nelze popřít a co hladoví po vyšším a ušlechtilejším účelu. Tento hlad je jedním z důvodů, proč lidi přitahuje evangelium a Církev Ježíše Krista. Ze znovuzřízeného evangelia v jistém smyslu opět zaznívá volání dobrodružství, pro které jsme se tak dávno rozhodli. Spasitel nás každý den vybízí, abychom odložili pohodlí a jistoty a přidali se k Němu na cestě učednictví.
Tato cesta je velmi křivolaká. Je plná kopců, údolí a oklik. Mohou na ní dokonce, obrazně řečeno, číhat pavouci, trollové, a dokonce i jeden či dva draci. Ale pokud na této cestě vytrváte a budete důvěřovat Bohu, dosáhnete nakonec svého slavného určení a vrátíte se do svého nebeského domova.
Čím tedy začít?
Je to vcelku prosté.
Obraťte se v srdci k Bohu
Nejprve se musíte rozhodnout obrátit se v srdci k Bohu. Snažte se Ho každý den vyhledávat. Naučte se Ho milovat. A nechť vás poté ona láska inspiruje k tomu, abyste poznávali, chápali a následovali Jeho učení a naučili se zachovávat Boží přikázání. Znovuzřízené evangelium Ježíše Krista je nám předkládáno tak jasně a jednoduše, že ho pochopí i dítě. Naproti tomu má evangelium Ježíše Krista odpovědi i na ty nejsložitější otázky v životě a je tak hluboké a komplexní, že i když ho budeme studovat a přemítat o něm celý život, dokážeme stěží pochopit byť jen nepatrnou část.
Váháte-li se do tohoto dobrodružství pustit, protože pochybujete o svých schopnostech, pamatujte na to, že učednictví není o tom dělat vše dokonale; je to o tom dělat vše s určitým záměrem. O tom, jací opravdu jste, svědčí mnohem více vaše rozhodnutí než vaše schopnosti.6
I když se vám nedaří, můžete se rozhodnout nevzdat to, a místo toho objevit svou odvahu, kráčet kupředu a pozvednout se. V tom spočívá ta velká zkouška této cesty.
Bůh ví, že nejste dokonalí a že občas uděláte chyby. Bůh vás ve chvílích, kdy zápolíte, nemiluje o nic méně, než když vítězíte.
Jako milující rodič si přeje jen to, abyste se neustále cílevědomě snažili. Učednictví je jako učit se hrát na klavír. Zpočátku možná zvládnete zahrát jen něco, v čem půjde jen stěží rozpoznat „Ovčáky, čtveráky“. Ale budete-li dál cvičit, jednoduché melodie jednoho dne ustoupí nádherným sonátám, rapsodiím a koncertům.
Onen den možná nenastane v tomto životě, ale jednou nastane. To jediné, co Bůh žádá, je to, abyste se stále vědomě snažili.
S láskou se zajímejte o druhé
Na cestě, pro niž jste se rozhodli, je něco zvláštního, až paradoxního – jediná možnost, jak se v rámci svého dobrodružství v podobě evangelia rozvíjet, je pomáhat v rozvoji i druhým.
Pomáhání druhým představuje cestu učednictví. Víra, naděje, láska, soucit a služba nás jakožto učedníky tříbí.
Skrze snahu pomáhat chudým a potřebným a podávat pomocnou ruku lidem v nouzi se pročišťuje a utváří váš charakter, rozšiřuje se váš duch a vy můžete kráčet o něco více zpříma.
Ale tato láska nemůže očekávat něco na oplátku. Nemůže to být služba, za niž budete očekávat uznání, chválu či nějakou pozornost.
Praví učedníci Ježíše Krista milují Boha a Jeho děti, aniž by za to cokoli očekávali. Milujeme i ty, kteří nás zklamali nebo kteří nás nemají rádi. Dokonce i ty, kteří se nám vysmívají, zneužívají nás a snaží se nám ublížit.
Naplníte-li své srdce čistou láskou Kristovou, nezbude v něm místo pro zášť, odsuzování a zostouzení. Dodržujete Boží přikázání, protože Boha milujete. Postupem času se v myšlenkách a činech pozvolna stáváte více takovými, jako je Kristus.7 A jaké dobrodružství by snad mohlo být lepší než právě toto?
Podělte se o svůj příběh
To třetí, co se snažíme si na této cestě osvojit, je brát na sebe jméno Ježíše Krista a nestydět se za to, že jsme členy Církve Ježíše Krista.
Svou víru neskrýváme.
Nezakopáváme ji do země.
Ba naopak – o své cestě si s druhými normálně a přirozeně povídáme. Právě to přátelé dělávají – povídají si o tom, co je pro ně důležité. O tom, co je jim v nitru blízké a na čem jim záleží.
A právě toto děláte i vy. Vyprávíte své příběhy a zkušenosti jakožto členové Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů.
Někdy vaše příběhy druhé rozesmějí. Někdy je přivedou k slzám. Někdy lidem pomohou uchovat si trpělivost, houževnatost a odvahu, aby dokázali čelit další hodině či dalšímu dni a přilnout trochu těsněji k Bohu.
Dělte se o své zkušenosti osobně, na sociálních sítích, ve skupinách, kdekoli.
Jednou z posledních věcí, které Ježíš řekl svým učedníkům, bylo, že se mají vydat do celého světa a vyprávět příběh o vzkříšeném Kristu.8 Dnes toto velké pověření s radostí přijímáme i my.
Poselství, o něž se můžeme dělit, je úžasné – díky Ježíši Kristu se může každý muž, žena i dítě bezpečně vrátit do svého nebeského domova a tam přebývat ve slávě a spravedlivosti!
A dobrých zpráv, o které se můžeme podělit, je ještě více.
Bůh se člověku zjevuje i v dnešní době! Máme žijícího proroka.
Dovolte mi připomenout, že Bůh nepotřebuje, abyste znovuzřízené evangelium nebo Církev Ježíše Krista „dobře prodali“.
On jen očekává, že je nebudete schovávat pod kbelec.
A pokud se druzí rozhodnou, že Církev pro ně není to pravé, je to jejich rozhodnutí.
Neznamená to, že jste selhali. Dál s nimi jednejte laskavě. A nikdo neříká, že je nemůžete pozvat znovu.
Rozdíl mezi běžnými společenskými kontakty a soucitným odvážným učednictvím spočívá v pozvání.
Máme rádi všechny Boží děti a vážíme si jich, bez ohledu na jejich životní situaci, bez ohledu na jejich rasu či náboženství, bez ohledu na jejich životní rozhodnutí.
My zkrátka jen řekneme: „Pojďte a vizte! Zjistěte sami pro sebe, jak je kráčet po cestě učednictví obohacující a zušlechťující.“
Zveme druhé, aby nám „přišli pomoci pokusit se změnit svět k lepšímu“.
A říkáme: „Přijďte a zůstaňte! Jsme vaši bratři a sestry. Nejsme dokonalí. Důvěřujeme Bohu a snažíme se dodržovat Jeho přikázání.
Přidejte se k nám, budeme díky vám lepší. A přitom se stanou lepší lidé i z vás. Podnikněme toto dobrodružství společně.“
Kdy mám začít?
Když náš přítel Bilbo Pytlík pocítil v nitru volání dobrodružství, rozhodl se, že se na to vyspí, dá si vydatnou snídani a hned ráno se vydá na cestu.
Když se vzbudil, všiml si, že má doma nepořádek, což ho téměř odvedlo od jeho ušlechtilého plánu.
Ale pak přišel jeho přítel Gandalf a zeptal se: „Kdy už konečně vyrazíš?“9 Aby Bilbo dohnal své přátele, musel se rozhodnout, co udělat.
A tak tedy tento obyčejný a nenápadný hobit vyrazil ze dveří na cestu za dobrodružstvím tak rychle, že si zapomněl klobouk, hůl i kapesník. Dokonce ani nedojedl druhou snídani.
Možná se v tom skrývá jisté poučení i pro nás.
Pokud vy i já máme nutkání zapojit se do onoho velkého dobrodružství a žít podle toho, co pro nás před dávnou dobou připravil milující Nebeský Otec, a dělit se o to s druhými, ujišťuji vás, že čas následovat Božího Syna a Spasitele na cestě služby a učednictví nastal právě dnes.
Na chvíli, kdy nastane ideální konstelace, bychom mohli čekat celý život. Avšak čas věnovat se plně hledání Boha, sloužit druhým a dělit se s nimi o své zkušenosti, nastal právě nyní.
Svůj klobouk, hůl, kapesník a nepořádek v domě hoďte za hlavu.10
Pokud jde o ty z nás, kteří po oné cestě již kráčejí, seberte odvahu, mějte soucit, věřte si a kráčejte dál!
Pokud jde o ty, kteří z oné cesty sešli, vraťte se prosím, přidejte se znovu k nám a posilujte nás.
A pokud jde o ty, kteří dosud nevyrazili – proč to odkládat? Chcete-li zažít zázraky na této úžasné duchovní cestě, vyrazte za vlastním velkým dobrodružstvím! Promluvte si s misionáři. Promluvte si s přáteli z řad Svatých posledních dnů. Promluvte si s nimi o tomto podivuhodném díle a divu.11
Je čas začít!
Pojďte, přidejte se k nám!
Máte-li pocit, že by váš život mohl mít hlubší smysl a vyšší účel a že byste mohli mít silnější rodinná pouta a těsnější sepětí s Bohem, prosím, přidejte se k nám.
Hledáte-li společenství lidí, kteří pracují na tom, aby se stali tou nejlepší verzí sebe sama, pomáhali potřebným a měnili svět k lepšímu, pojďte a přidejte se k nám!
Pojďte a vizte, co všechno v sobě tato úžasná, zázračná a dobrodružná cesta skrývá.
Na této cestě objevíte sami sebe.
Objevíte smysl.
Objevíte Boha.
Objevíte nejdobrodružnější a nejnádhernější cestu svého života.
O tom svědčím ve jménu našeho Vykupitele a Spasitele, Ježíše Krista, amen.