Nepůjdeme dál v tak veliké věci?
Měli bychom vždy pamatovat na cenu, kterou Joseph a Hyrum Smithovi společně s mnoha dalšími věrnými muži, ženami a dětmi zaplatili, aby založili Církev.
Presidente Nelsone, moc Vám děkujeme za tak nádherný úvod. Bratři a sestry, před 215 lety se ve Vermontu, v oblasti známé jako Nová Anglie v severovýchodní části Spojených států, narodil Josephu a Lucy Mack Smithovým malý chlapec.
Joseph a Lucy Macková věřili v Ježíše Krista, studovali svatá písma, upřímně se modlili a kráčeli s vírou v Boha.
Svého novorozeného syna pojmenovali Joseph Smith mladší.
Brigham Young o rodině Smithových řekl: „Pán na [Josepha Smitha] upíral svůj zrak, i na jeho otce, a na otce jeho otce, a na jejich předky, až přímo k Abrahamovi, a od Abrahama k potopě, od potopy k Enochovi a od Enocha k Adamovi. Sledoval onu rodinu a onu krev, jak obíhá ze svého pramene až k narození onoho muže. [Joseph Smith] byl předustanoven ve věčnosti.“1
Joseph mladší, který byl svou rodinou milován, měl zvlášť blízko ke svému staršímu bratru Hyrumovi, jemuž bylo v době Josephova narození téměř šest let.
Vloni v říjnu jsem seděl u kamenné krbové desky, která se nacházela v malém domě Smithových v Sharonu ve státě Vermont, kde se Joseph narodil. Vnímal jsem Hyrumovu lásku k Josephovi a myslel jsem na to, jak drží svého bratříčka v náručí a učí ho chodit.
Otec a matka Smithovi zažívali osobní nezdary, které je nutily mnohokrát se s rodinou stěhovat, až to nakonec v Nové Anglii vzdali a učinili odvážné rozhodnutí přestěhovat se dál na západ do státu New York.
Jako rodina byli jednotní, a tak tyto těžkosti přežili a společně čelili náročnému úkolu založit znovu své živobytí na čtyřicetihektarovém zalesněném pozemku v Manchesteru poblíž Palmyry ve státě New York.
Nevím, kolik z nás si uvědomuje ony fyzické a emocionální výzvy, které tento nový začátek pro rodinu Smithových představoval – znamenalo to vymýtit pozemek, osadit sady a osít pole, postavit malý roubený dům a další farmářské stavby, nechat se najímat na námezdní práce a vyrábět domácí zboží určené pro prodej ve městě.
V době, kdy rodina dorazila do západní části státu New York, byla tato oblast zasažena náboženským rozruchem známým jako Druhé velké probuzení.
Během tohoto období debat a svárů mezi náboženskými skupinami prožil Joseph úžasné vidění, které je dnes známé jako První vidění. Jsme požehnáni tím, že máme čtyři původní zprávy o tomto vidění, z nichž nyní budu čerpat.2
Joseph zaznamenal: „Během tohoto období velikého [náboženského] rozruchu byla moje mysl pobízena k vážnému uvažování a k velikému neklidu; ale i když mé pocity byly hluboké a často naléhavé, přesto jsem se držel stranou všech těchto společností, i když jsem navštěvoval jejich různá shromáždění tak často, jak to okolnosti dovolovaly. … Ale tak veliké byly zmatek a potyčky mezi různými denominacemi, že bylo nemožné pro osobu tak mladou jako já, a tak neobeznámenou s lidmi a věcmi, dojíti k jakémukoli určitému závěru, kdo má pravdu a kdo je na omylu.“3
Aby Joseph našel na své otázky odpovědi, obrátil se k Bibli a v Jakubovi 1:5 četl: „Jestliže pak komu z vás nedostává se moudrosti, žádejž jí od Boha, kterýž všechněm dává ochotně a neomlouvá, i budeť dána jemu.“4
Poznamenal: „Nikdy nevstoupil žádný úryvek písma s větší mocí do srdce člověka než v této době tento do mého. Zdálo se, že vstoupil s velikou silou do každého pocitu mého srdce. Uvažoval jsem o něm znovu a znovu.“5
Joseph si uvědomil, že Bible neobsahuje všechny odpovědi na životní otázky; spíše učí muže a ženy tomu, jak mohou najít odpovědi na své otázky přímou rozmluvou s Bohem skrze modlitbu.
Dále řekl: „Tedy, v souladu s tím, svým rozhodnutím prositi Boha, odebral jsem se do lesa, abych se o to pokusil. Bylo to z rána krásného jasného dne, časně na jaře osmnáct set a dvacet.“6
Joseph vyprávěl, že „[krátce poté na mě spočinul sloup světla a] spatřil jsem dvě Bytosti, jejichž jas a sláva se vymyká veškerému popisu, stojící nade mnou ve vzduchu. Jedna z nich ke mně promluvila, nazývajíc mne jménem a řekla, ukazujíc na druhou – [Josephe,] Toto je můj Milovaný Syn. Slyš Jej!“7
Poté promluvil Spasitel: „Josephe, synu můj, tvé hříchy jsou ti odpuštěny. Jdi cestou svou, kráčej v ustanoveních mých a dodržuj má přikázání. Viz, já jsem Pán slávy. Byl jsem ukřižován pro svět, aby všichni ti, kdo věří v mé jméno, mohli mít život věčný.“8
Joseph dále řekl: „Jakmile jsem se, tudíž, vzpamatoval, takže jsem byl schopen mluviti, zeptal jsem se Bytostí, jež stály ve světle nade mnou, která ze všech sekt je správná.“9
Vzpomínal: „Řekly mi, že všechny náboženské denominace věří nesprávným naukám a že žádnou z nich Bůh neuznává jako svou církev a království. A … zároveň mi bylo slíbeno, že v určitém budoucím čase mi bude oznámena plnost evangelia.“10
Joseph také poznamenal: „V tomto vidění jsem spatřil mnoho andělů.“11
Joseph po tomto velkolepém vidění napsal: „Mou duši naplnila láska a mnoho dní jsem se mohl radovat velikou radostí. … Pán byl se mnou.“12
Vyšel z Posvátného háje a začal se připravovat na to, aby se stal prorokem Božím.
Také začal poznávat, co zažívali dávní proroci – odmítnutí, protivenství a pronásledování. Vzpomínal na to, jak se o to, co viděl a slyšel, podělil s jedním z duchovních, který byl aktivní v náboženském obrození:
„Byl jsem velice překvapen jeho chováním; stavěl se k mému sdělení nejen lehkovážně, ale s velikým pohrdáním řka, že to všechno je od ďábla, že v těchto dnech nejsou takové věci jako vidění nebo zjevení; že všechny tyto věci ustaly s apoštoly a že nikdy více nebudou.
Brzy jsem však shledal, že mé vyprávění tohoto zážitku vzbudilo proti mně mezi vyznavači náboženství velmi značnou zaujatost a bylo příčinou velikého pronásledování, které nadále vzrůstalo; … a toto bylo běžné mezi všemi sektami – všechny se spojily, aby mne pronásledovaly.“13
O tři roky později, v roce 1823, se v rámci pokračujícího procesu Znovuzřízení evangelia Ježíše Krista v posledních dnech nebesa otevřela znovu. Joseph uvedl, že se mu zjevil anděl jménem Moroni a řekl, že „Bůh má pro mne dílo, které mám vykonati; … [a že] existuje uložená kniha, psaná na zlatých deskách“, která obsahuje „plnost věčného evangelia, jak byla předána Spasitelem dávným obyvatelům [Ameriky]“.14
Nakonec Joseph tento dávný záznam, který je dnes známý jako Kniha Mormonova, obdržel, přeložil a vydal.
Jeho bratr Hyrum, který byl jeho stálým podporovatelem, zvláště po Josephově bolestivé, život ohrožující operaci nohy v roce 1813, byl jedním ze svědků zlatých desek. Byl také jedním ze šesti členů Církve Ježíše Krista, když byla v roce 1830 zorganizována.
Joseph a Hyrum během svého života společně čelili nepřátelským davům a pronásledování. Například pět měsíců během chladné zimy na přelomu let 1838 a 1839 strádali v nanejvýš bídných poměrech v žaláři v Liberty ve státě Missouri.
V dubnu 1839 Joseph popsal jejich situaci své manželce Emmě takto: „Myslím, že je to nyní již pět měsíců a šest dnů, kdy jsem dnem i nocí pod úšklebky stráží, mezi zdmi, mřížemi a skřípajícími železnými dveřmi osamělého, temného a špinavého vězení. … Každopádně budeme z tohoto [místa] přemístěni a jsme za to rádi. Ať již se nám stane cokoli, nemůžeme se dostat do horší díry, než je tato. … Nikdy ani trochu nezatoužíme po pobytu v Liberty v missourském kraji Clay. Máme toho dost až na věky.“15
Hyrum, tváří v tvář pronásledování, projevil víru v Pánova zaslíbení, včetně záruky, že svým nepřátelům unikne, pokud se tak rozhodne. V požehnání, které Hyrum obdržel z rukou Josepha Smitha v roce 1835, Pán Hyrumovi slíbil: „Budeš mít moc uniknout z rukou svých nepřátel. Budou ti usilovat o život s neúnavnou horlivostí, ale ty unikneš. Bude-li tě to těšit a budeš-li si to přát, budeš mít moc dobrovolně položit svůj život, abys oslavil Boha.“16
V červnu 1844 měl Hyrum možnost rozhodnout se buď žít, nebo položit svůj život, aby oslavil Boha a „svědectví své krví svou zpečetil“ – bok po boku se svým milovaným bratrem Josephem.17
Týden před onou osudnou cestou do Carthage, kde byli chladnokrevně zavražděni ozbrojenou skupinou zbabělců, kteří si zamalovali obličej, aby nebyli poznat, Joseph zaznamenal: „Poradil jsem svému bratru Hyrumovi, aby vzal svou rodinu na příští parník a odjel do Cincinnati.“
Dosud mě přemáhají emoce, když vzpomínám na Hyrumovu odpověď: „Josephe, nemohu tě opustit.“18
A tak Joseph a Hyrum odešli do Carthage, kde se stali mučedníky ve věci a jménu Kristově.
V oficiálním oznámení mučednické smrti stálo toto: „Joseph Smith, Prorok a Vidoucí Páně, … přinesl Knihu Mormonovu, kterou přeložil darem a mocí Boží, a byl nástrojem jejího vydání na dvou světadílech; vyslal plnost věčného evangelia, které ona obsahuje, do čtyř stran země; přinesl zjevení a přikázání, která tvoří tuto knihu Nauka a smlouvy, a mnoho dalších moudrých dokumentů a pokynů k prospěchu dětí lidských; shromáždil mnoho tisíců Svatých posledních dnů, založil veliké město a zanechal věhlas a jméno, jež nemohou býti zničeny. … A jako většina Pánových pomazaných v dávných časech zpečetil [Joseph] své poslání a svá díla svou vlastní krví; a stejně tak jeho bratr Hyrum. V životě nebyli rozděleni a ve smrti nebyli odloučeni!“19
Po mučednické smrti Josepha a Hyruma se jejich těla vrátila do Nauvoo, kde byla omyta a oblečena, aby se rodina Smithových mohla jít na své milované podívat. Jejich drahocenná matka vzpomínala: „Dlouho jsem opevňovala každý svůj nerv, burcovala veškerou energii své duše a volala k Bohu, aby mne posiloval; ale když jsem vstoupila do místnosti a uviděla své zavražděné syny, jak tam oba leží před mýma očima, a slyšela vzlykání a nářek mé rodiny a pláč z úst jejich manželek, dětí, bratrů a sester, bylo to příliš. Podlomila se mi kolena a s bolestí v duši jsem zvolala k Pánu: ‚Bože můj! Bože můj! Proč jsi opustil tuto rodinu?‘“20
V onom okamžiku zármutku a úzkosti si vzpomněla, jak jí kdysi řekli: „Matko, neplač pro nás; překonali jsme svět láskou.“21
A oni svět vskutku překonali. Joseph a Hyrum Smithovi, podobně jako věrní Svatí popisovaní v knize Zjevení, „přišli z velikého ssoužení, a umyli roucha svá, a zbílili je ve krvi Beránkově [a] … jsou před trůnem Božím, a slouží jemu dnem i nocí v chrámě jeho; a ten, kterýž sedí na trůnu, … bude [dlíti mezi nimi].
Nebudouť lačněti více, ani žízniti více, a nebude bíti na ně slunce, ani žádné horko.
Nebo Beránek, kterýž jest u prostřed trůnu, pásti je bude, a dovedeť je k živým studnicím vod, a setře Bůh všelikou slzu s očí jejich.“22
Zatímco nyní slavíme tuto radostnou událost, 200. výročí Prvního vidění, měli bychom vždy pamatovat na cenu, kterou Joseph a Hyrum Smithovi společně s mnoha dalšími věrnými muži, ženami a dětmi zaplatili, aby založili Církev, abychom se vy i já mohli těšit z mnohých požehnání a všech těchto zjevených pravd, které dnes máme. Jejich věrnost nesmí být nikdy zapomenuta!
Často jsem přemýšlel, proč toho Joseph a Hyrum a jejich rodiny museli tolik vytrpět. Možná, že skrze své utrpení poznali Boha tak, jak by to bez toho nikdy nedokázali. Skrze toto utrpení přemítali o Getsemanech a o Spasitelově kříži. Jak řekl Pavel: „Nebo vám jest to z milosti dáno pro Krista, abyste netoliko v něho věřili, ale také pro něj i trpěli.“23
Joseph před svou smrtí v roce 1844 napsal Svatým nadšený dopis. Byla to výzva k činu, která je platná v Církvi i dnes:
„Bratří [a sestry], nepůjdeme dál v tak veliké věci? Jděte kupředu, a ne zpátky. Odvahu, bratří [a sestry]; a dál, dál k vítězství! …
Obětujme, tudíž, jako církev a lid, a jako Svatí posledních dnů, Pánovi oběť ve spravedlivosti.“24
Zatímco budete naslouchat Duchu během těchto oslav 200. výročí probíhajících tento víkend, přemýšlejte o tom, co v průběhu následujících dnů nabídnete Pánu ve spravedlivosti. Buďte odvážní – podělte se o to s někým, komu důvěřujete, a co je nejdůležitější – najděte si prosím čas na to, abyste to udělali!
Vím, že Spasitel je potěšen, když Mu ze srdce předkládáme oběť ve spravedlivosti, právě jako byl potěšen věrnou obětí oněch pozoruhodných bratrů, Josepha a Hyruma Smithových, a všech ostatních věrných Svatých. O tomto svědčím se vší vážností v posvátném a svatém jménu našeho Pána, Ježíše Krista, amen.