Dělme se s druhými o poselství o Znovuzřízení a Vzkříšení
Znovuzřízení patří celému světu a dnes je jeho poselství obzvláště naléhavé.
Během této generální konference s radostí hovoříme a zpíváme o naplnění dávno prorokovaného „napravení všech věcí“,1 o shromažďování všeho v Kristu2 a o navrácení plnosti evangelia, kněžství a Církve Ježíše Krista na zemi, což všechno označujeme pojmem „Znovuzřízení“.
Ale Znovuzřízení není určeno jen těm z nás, kteří se z něj radujeme dnes. Zjevení Prvního vidění nebyla určena pouze pro Josepha Smitha, ale nabízejí se jako světlo a pravda všem, jimž se „nedostává … moudrosti“.3 Kniha Mormonova je vlastnictvím celého lidstva. Kněžské obřady spasení a oslavení byly připraveny pro každého člověka, včetně těch, kteří již nepřebývají ve smrtelnosti. Církev Ježíše Krista Svatých posledních dnů a její požehnání jsou určena všem, kteří po nich touží. Dar Ducha Svatého je určen každému. Znovuzřízení patří celému světu a dnes je jeho poselství obzvláště naléhavé.
„Pročež, je tak důležité obeznámiti s těmito věcmi obyvatele země, aby mohli věděti, že není žádného těla, jež může dlíti v přítomnosti Boží, aniž by to bylo skrze zásluhy a milosrdenství a milost Svatého Mesiáše, který pokládá život svůj podle těla a opět jej bere mocí Ducha, aby mohl uskutečniti vzkříšení mrtvých, jsa prvním, kdo vstane.“4
Svatí ode dne, kdy Samuel Smith, bratr Proroka, naplnil svou brašnu čerstvými výtisky Knihy Mormonovy a pěšky vyrazil podělit se o toto nové písmo s druhými, bez ustání pracují na tom, aby obeznámili „s těmito věcmi obyvatele země“.
V roce 1920 tehdy starší David O. McKay z Kvora Dvanácti apoštolů započal roční cestu po misiích Církve. Než nadešel květen 1921, stanul na malém hřbitově ve Fagali’i na Samoi před udržovanými hroby třech malých dětí – dcery a dvou synů Thomase a Sarah Hiltonových. Tyto malé děti – nejstaršímu byly dva roky – zemřely v době, kdy Thomas a Sarah koncem 19. století sloužili jako mladý misionářský pár.
Než starší McKay odjel z Utahu, slíbil Sarah, v té době již vdově, že na Samoi navštíví hrob jejích dětí, protože jí samotné se tam již nikdy vrátit nepodařilo. Starší McKay jí napsal: „Vaši tři maličcí, sestro Hiltonová, v nejvýmluvnějším tichu … pokračují ve vaší vznešené misionářské práci, jež započala před téměř třiceti lety.“ Pak připsal verše, které sám složil:
Láskyplné ruce jim po smrti oči zatlačily,
láskyplné ruce je pak do hrobu uložily.
Cizí ruce nyní jejich prostý rov zkrášlují,
cizí nad nimi pláčí a vzpomínku věnují.5
Tento příběh je jen jedním z tisíců či stovek tisíc, které vypovídají o čase, majetku a životech obětovaných během uplynulých 200 let ve snaze podělit se o poselství o Znovuzřízení. Naše touha dosáhnout každého národa, pokolení, jazyka a lidu v dnešní době nijak neslábne, o čemž svědčí desítky tisíc mladých mužů, žen a párů, kteří v současnosti slouží v rámci povolání na misii na plný úvazek, členové Církve obecně, kteří opakují Filipovu výzvu „pojďte a vizte“,6 a miliony dolarů, které se každoročně vynakládají na podporu tohoto úsilí po celém světě.
Ačkoli naše výzvy jsou prosté nátlaku, je naší nadějí, že budou pro druhé lákavé. Aby tomu tak bylo, je podle mě zapotřebí nejméně tří věcí: zaprvé – vaší lásky; zadruhé – vašeho příkladu; a zatřetí – toho, abyste používali Knihu Mormonovu.
Naše výzvy nemohou pramenit z našich vlastních sobeckých zájmů; naopak, musí být výrazem nesobecké lásky.7 O tuto lásku, známou jako pravá láska neboli čistá láska Kristova, stačí jen požádat. Dostali jsme výzvu, ba dokonce příkaz, abychom se modlili „k Otci z celé síly srdce, [abychom] mohli býti naplněni touto láskou“.8
Jako příklad uvedu zkušenost, o níž vyprávěla sestra Lanett Ho Ching, která v současnosti slouží se svým manželem, presidentem Francisem Ho Chingem, jenž předsedá Samojské misii Apia. Sestra Ho Ching vypráví:
„Před lety se naše mladá rodina nastěhovala do malého domku v Laie na Havaji. Přístřešek na auto u domu byl přestavěn na garsonku, v níž žil muž jménem Jonathan. Jonathan byl naším sousedem už předtím jinde. S pocitem, že není náhoda, že nás Pán svedl dohromady, jsme se rozhodli, že budeme otevřeněji mluvit o akcích a svém členství v Církvi. Jonathan se z našeho přátelství těšil a rád s námi trávil čas. Rád se učil o evangeliu, ale neměl zájem vstoupit do Církve.
Naše děti časem začaly Jonathanovi přezdívat ‚strýček Jonathan‘. Jak se naše rodina rozrůstala, stoupal i Jonathanův zájem o dění v ní. Naše pozvánky na prázdninové večírky, oslavy narozenin, školní a církevní akce se rozšířily na rodinné domácí večery a křty dětí.
Jednoho dne mi Jonathan zavolal. Potřeboval pomoc. Trpěl cukrovkou a na chodidle se mu vytvořila vážná infekce, která vyžadovala amputaci. Naše rodina a sousedé z řad členů sboru ho tímto náročným obdobím zkoušek provázeli. Střídali jsme se v nemocnici a nabízeli kněžská požehnání. Zatímco pobýval v rehabilitačním zařízení, uklidili jsme mu s pomocí sester z Pomocného sdružení byt. Bratří v kněžství mu postavili rampu ke dveřím a do koupelny namontovali madla. Když se Jonathan vrátil domů, přemohlo ho dojetí.
Jonathan začal znovu probírat lekce s misionáři. Týden před Novým rokem mi zavolal a zeptal se: ‚Co budete dělat na Silvestra?‘ Připomněla jsem mu náš každoroční večírek. On ale odvětil: ‚Chtěl bych, abyste mi přišli na křest! Chtěl bych začít tento nový rok správně.‘ Po dvaceti letech výzev ‚pojď a viz‘, ‚přijď a pomoz‘ a ‚přijď a zůstaň‘ byla tato vzácná duše připravena ke křtu.
V roce 2018, když jsme byli povoláni sloužit jako president misie a jeho společnice, se Jonathan potýkal se zhoršujícím se zdravím. Prosili jsme ho, aby zůstal silný a čekal, až se vrátíme. Vydržel téměř rok, ale Pán ho připravoval na návrat domů. Odešel pokojně v dubnu 2019. Mé dcery šly ‚strýčkovi Jonathanovi‘ na pohřeb a zazpívaly píseň, kterou jsme mu zpívali na křtu.“
Druhý požadavek na to, jak se úspěšně dělit s druhými o poselství o Znovuzřízení, uvedu otázkou: Co je tím, co učiní vaši výzvu pro druhé lákavou? Nejste to vy, příklad vašeho života? Mnohé z těch, kteří si poslechli a přijali poselství o Znovuzřízení, nejprve zaujalo něco, čeho si povšimli u člena či členů Církve Ježíše Krista. Možná to byl způsob, jak se chovali k druhým, to, co říkali, či neříkali, stálost, kterou projevovali v obtížných situacích, nebo prostě jen výraz v jejich tváři.9
Ať je to cokoli, nelze zpochybnit skutečnost, že aby naše výzvy druhé oslovily, musíme rozumět zásadám znovuzřízeného evangelia a ze všech sil podle nich žít. Jde o něco, čemu se dnes často říká autentičnost. Přebývá-li v nás láska Kristova, budou druzí vědět, že naše láska k nim je nelíčená. Plane-li v nás světlo Svatého Ducha, roznítí v nich světlo Kristovo.10 To, čím jste, propůjčuje autentičnost vaší výzvě, aby přišli zakusit radost z plnosti evangelia Ježíše Krista.
Třetím požadavkem je hojné používání nástroje k obrácení, který Bůh navrhl pro tuto poslední dispensaci evangelia – Knihy Mormonovy. Tato kniha je hmatatelným důkazem prorockého povolání Josepha Smitha a přesvědčivým důkazem božskosti a Vzkříšení Ježíše Krista. Její výklad plánu vykoupení, jehož autorem je Nebeský Otec, je nedostižný. Když se s druhými dělíte o Knihu Mormonovu, dělíte se o Znovuzřízení.
Když Jason Olson dospíval, členové rodiny a další ho opakovaně odrazovali od toho, aby se stal křesťanem. Měl však dva dobré přátele, kteří byli členy Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů, a často spolu diskutovali o náboženství. Tito přátelé, Shea a Dave, zdvořile vyvraceli argumenty proti víře v Ježíše Krista, které Jason slýchal od druhých. Nakonec mu dali výtisk Knihy Mormonovy se slovy: „Tato kniha ti odpoví na tvé otázky. Přečti si ji prosím.“ Váhavě knihu přijal a vložil do batohu, kde zůstala několik měsíců. Nechtěl ji nechávat doma, kde by si jí mohla všimnout rodina, a nechtěl ani zklamat Sheu a Davea tím, že by ji vrátil. Nakonec se rozhodl vyřešit to tím, že knihu spálí.
Jednou večer, se zapalovačem v jedné a s Knihou Mormonovou v druhé ruce, se chystal knihu zapálit, když tu v mysli uslyšel hlas, jak říká: „Nepal mou knihu.“ S úlekem se zarazil. Poté, v domnění, že si hlas vymyslel, se znovu pokusil škrtnout zapalovačem. Onen hlas mu v mysli zazněl znovu: „Jdi do svého pokoje a mou knihu si přečti.“ Jason odložil zapalovač, šel zpátky do svého pokoje, otevřel Knihu Mormonovu a začal číst. Četl dál den za dnem, často až do časných ranních hodin. Jakmile knihu dočetl a pomodlil se, zaznamenal si: „Byl jsem od hlavy až k patě naplněn Duchem. … Pociťoval jsem plnost světla. … Byl to ten nejradostnější prožitek v mém dosavadním životě.“ Dal se pokřtít a později se sám stal misionářem.
Je možná samozřejmé, že navzdory opravdové lásce a upřímnosti se mnoho, ne-li většina, našich pozvání s cílem podělit se o poselství o Znovuzřízení setká s odmítnutím. Ale pamatujte – každý je takového pozvání hoden, „všichni jsou Bohu stejní“.11 Pána těší veškeré úsilí, které vyvíjíme, bez ohledu na výsledky. Odmítnuté pozvání není důvodem přestat se stýkat; a nedostatek zájmu dnes se může lehce změnit v zájem zítra. Je to jedno; naše láska je neměnná.
Nikdy nezapomínejme, že Znovuzřízení vzešlo z velikých zkoušek a obětí. To je ale téma na jindy. Dnes se radujeme z plodů Znovuzřízení, přičemž jedním z těch nejvýznačnějších je moc znovu spojovat rodiny na zemi i v nebi.12 Jak před lety vyjádřil president Gordon B. Hinckley: „Kdyby ze všeho toho utrpení, dřiny a bolesti Znovuzřízení nevzešlo nic jiného než jen pečeticí moc svatého kněžství spojovat rodiny na věky, stálo by to za vše, co si to vyžádalo.“13
Tím nejvyšším zaslíbením Znovuzřízení je vykoupení skrze Ježíše Krista. Vzkříšení Ježíše Krista je důkazem toho, že On má vskutku moc vykoupit všechny, kteří k Němu přijdou – vykoupit je ze zármutku, nespravedlnosti, lítosti, hříchu, a dokonce i smrti. Dnes je Květná neděle; ode dneška za týden budou Velikonoce. Pamatujeme, vždy pamatujeme na Kristovo utrpení a smrt, aby usmířil naše hříchy, a slavíme onu nejúžasnější neděli – den Páně, kdy vstal z mrtvých. Díky Vzkříšení Ježíše Krista má Znovuzřízení význam, náš život ve smrtelnosti má význam, a konečně i samotná naše existence má význam.
Joseph Smith, veliký prorok Znovuzřízení, vydává všezahrnující svědectví pro naši dobu o vzkříšeném, žijícím Kristu: „Že On žije! Neboť jsme ho viděli, vpravdě na pravici Boží.“14 Pokorně přidávám své svědectví k tomu Josephovu a ke svědectvím apoštolů a proroků před ním i apoštolů a proroků, kteří přišli po něm, o tom, že Ježíš Nazaretský je onen zaslíbený Mesiáš, Jednorozený Syn Boží a vzkříšený Vykupitel celého lidstva.
„Svědčíme o tom, že ti, kteří budou s modlitbou studovat poselství Znovuzřízení a jednat s vírou, budou požehnáni tím, že získají vlastní svědectví o jeho božskosti a o jeho účelu připravit svět na zaslíbený Druhý příchod našeho Pána a Spasitele Ježíše Krista.“15 Na Kristova zaslíbení se můžeme díky Jeho Vzkříšení spolehnout. Ve jménu Ježíše Krista, amen.