Aby mohli viděti
Hledejte příležitosti nechat své světlo svítit a modlete se o ně, aby druzí mohli vidět cestu k Ježíši Kristu.
Bratři a sestry, naše srdce bylo požehnáno a obnoveno Duchem, kterého na této konferenci pociťujeme.
Před dvěma sty lety v jednom lesíku spočinul na jednom mladém muži sloup světla. V tomto světle uviděl Joseph Smith Boha Otce a Jeho Syna Ježíše Krista. Jejich světlo zahnalo duchovní temnotu, jež pokrývala zemi, a ukázalo Josephu Smithovi i nám všem, jak jít dál. Díky světlu, které bylo onoho dne zjeveno, můžeme obdržet plnost požehnání dostupných skrze Usmíření našeho Spasitele Ježíše Krista.
V důsledku Znovuzřízení Jeho evangelia můžeme být naplněni světlem našeho Spasitele. Toto světlo však není určeno jen pro vás a pro mě. Ježíš Kristus nás vyzval: „Nechť tak světlo vaše svítí před tímto lidem, aby mohli viděti dobré skutky vaše a oslavovati Otce vašeho, který jest v nebi.“1 Oblíbila jsem si slova „aby mohli viděti“. Je to Pánova upřímná výzva, abychom s větším záměrem pomáhali druhým vidět cestu, aby tak mohli přijít ke Kristu.
Když mi bylo 10 let, naše rodina měla tu čest pohostit staršího L. Toma Perryho z Kvora Dvanácti apoštolů, když v rámci své služby přijel do našeho města.
Večer jsme si s Perryovými v našem obývacím pokoji pochutnávali na matčině jablečném koláči a starší Perry vyprávěl příběhy Svatých z celého světa. Byla jsem okouzlená.
Už se připozdívalo, když mě matka zavolala do kuchyně a zeptala se jednoduše: „Bonnie, nakrmila jsi slepice?“
Sevřelo se mi srdce – nenakrmila. Nechtěla jsem od apoštola odejít, a tak jsem navrhla, že by se slepice mohly do rána postit.
Maminka odpověděla rozhodným „ne“. Právě v té chvíli vstoupil do kuchyně starší Perry a svým zvučným hlasem plným nadšení se zeptal: „Slyšel jsem správně, že tu má někdo nakrmit slepice? Můžeme se k tobě se synem připojit?“
Krmení slepic se rázem stalo tou nejradostnější záležitostí! Doběhla jsem pro naši velkou žlutou baterku. Radostně jsem je vyvedla ven a poskakovala po známé cestě ke kurníku. S baterkou pohupující se mi v ruce jsme přešli políčko kukuřice a prošli pšeničným polem.
Když se přiblížil malý zavlažovací příkop, přetínající cestu, instinktivně jsem ho přeskočila, tak jako už mnoho večerů před tím. Nebrala jsem v potaz skutečnost, že se se mnou starší Perry snaží na temné neznámé cestě udržet krok. Moje poskakující světlo mu nepomohlo příkop uvidět. Jelikož toho bez spolehlivého světla moc neviděl, šlápl přímo do vody a hlasitě hekl. Vylekaně jsem se otočila a uviděla, jak můj nový přítel vytahuje promočenou nohu z příkopu a ze své těžké kožené boty vyklepává vodu.
S nasáklou botou, v níž čvachtala voda, mi starší Perry pomohl nakrmit slepice. Když jsme byli hotoví, s láskou mě poučil: „Bonnie, potřebuji vidět na cestu. Potřebuji, aby světlo svítilo tam, kam jdu.“
Předtím jsem sice svítila, ale ne tak, aby to staršímu Perrymu pomohlo. Když jsem nyní věděla, že mé světlo potřebuje k tomu, aby cestu bezpečně zvládl, svítila jsem baterkou na zem těsně před něj a takto jsme se dokázali s jistotou vrátit.
Drazí bratři a sestry, již léta uvažuji o zásadě, které jsem se od staršího Perryho naučila. Pánova výzva nechat naše světlo svítit neznamená jen náhodně mávat kuželem světla a učinit svět obecně jasnějším. Toto své světlo máme zaměřit tak, aby druzí viděli cestu ke Kristu. Znamená to shromažďovat Izrael na této straně závoje – pomáhat druhým uvidět další krok v uzavírání a dodržování posvátných smluv s Bohem.2
Spasitel svědčil: „Vizte, já jsem světlo; já jsem vám dal příklad.“3 Podívejme se na jeden z Jeho příkladů.
Žena u studny byla Samaritánka, která Ježíše Krista neznala a kterou mnozí v její vlastní společnosti pokládali za vyvržence. Ježíš se s ní setkal a pustil se s ní do hovoru. Mluvil s ní o vodě. Pak ji vedl k většímu světlu, když o sobě prohlásil, že On je ta voda živá.4
Kristus soucitně projevil zájem o ni i o její potřeby. Setkal se s ní na místě, kde zrovna byla, a začal si s ní povídat o něčem, co znala a co bylo zcela obyčejné. Kdyby tímto skončil, bylo by to pozitivní setkání. Ale nevedlo by to k tomu, že by následně odešla do města, kde prohlásila: „Poďte, vizte. … Není-li on ale Kristus?“5 Díky tomuto rozhovoru postupně objevila Ježíše Krista, a navzdory své minulosti se stala nástrojem světla, který svítil druhým, aby viděli na cestu.6
Nyní se podívejme na dva lidi inspirované Spasitelovým příkladem svítícího světla. Jeden můj přítel, Kevin, nedávno při pracovní večeři seděl vedle obchodního manažera. Bál se, o čem s ním bude dvě hodiny mluvit. Kevin poslechl nabádání a požádal ho: „Řekněte mi o své rodině. Odkud pochází?“
Muž toho o svém původu příliš nevěděl, a tak Kevin vytáhl mobilní telefon se slovy: „Mám jednu aplikaci, která spojuje lidi s jejich rodinou. Uvidíme, co se nám podaří najít.“
Po delším rozhovoru se Kevinův nový přítel zeptal: „Proč je pro vaši církev rodina tak důležitá?“
Kevin odpověděl jednoduše: „Věříme, že budeme žít i poté, co zemřeme. A pokud vyhledáme své předky a jejich jména vezmeme na posvátné místo nazývané chrám, můžeme provést obřady sňatku, díky nimž bude moci naše rodina zůstat spolu i po smrti.“7
Kevin začal něčím, co měli se svým novým přítelem společného. Pak našel možnost, jak svědčit o Spasitelově světle a lásce.
Druhý příběh je o Elle, vysokoškolské hráčce basketbalu. Její příklad začal působit ve chvíli, kdy obdržela povolání na misii, zatímco byla pryč od rodiny, ve škole. Rozhodla se, že svoji obálku s povoláním otevře před členkami týmu. O Církvi Ježíše Krista nevěděly téměř nic a nechápaly, proč si Ella přeje sloužit na misii. Opakovaně se modlila, aby poznala, jak má své povolání na misii vysvětlit tak, aby spoluhráčky pocítily Ducha. A jak to dopadlo?
„Udělala jsem prezentaci v PowerPointu,“ řekla Ella, „protože jsem prostě skvělá.“ Řekla jim, že může sloužit v jedné z více než 400 misií a naučit se nový jazyk. Vyzdvihla tisíce dalších misionářů, kteří už slouží. Zakončila obrázkem Spasitele a tímto stručným svědectvím: „Basketbal je jednou z nejdůležitějších věcí v mém životě. Přestěhovala jsem se přes celou zemi a pryč od rodiny, abych mohla hrát pod tímto trenérem a s tímto týmem. Důležitější než basketbal jsou pro mě jen dvě věci – moje víra a moje rodina.“8
Pokud si říkáte: „To jsou skvělé příklady o 1 000 wattech, ale já jsem jen 20wattová žárovka,“ vzpomeňte si, že Spasitel svědčil: „Já jsem to světlo, které budete vyzdvihovati.“9 Připomíná nám, že On přinese světlo, pokud k Němu druhé jen nasměrujeme.
Vy i já máme již nyní dostatek světla ke sdílení. Můžeme někomu posvítit na další krok, abychom mu pomohli přiblížit se Ježíši Kristu, a pak na další a ještě další.
Zeptejte se sami sebe, kdo potřebuje světlo, které máte, aby našel cestu, kterou potřebuje, ale kterou nyní nevidí.
Drazí přátelé, proč je tak důležité, abychom nechali své světlo svítit? Pán nám řekl, že „jsou mnozí ještě na zemi …, kteří jsou zadržováni před pravdou pouze proto, že nevědí, kde ji nalézti“.10 Můžeme pomoci. Můžeme záměrně nechat své světlo svítit, aby tak druzí mohli vidět. Můžeme je pozvat.11 Můžeme jít s těmi, kteří ke Spasiteli postupují krok za krokem, bez ohledu na to, jak váhavě. Můžeme shromažďovat Izrael.
Svědčím o tom, že Pán zvelebí každé malé úsilí. Duch Svatý nás přivede k poznání, co říkat a dělat. Takové pokusy mohou vyžadovat vystoupení z komfortní zóny, ale můžeme si být jistí, že Pán pomůže našemu světlu svítit.
Jsem velmi vděčná za Spasitelovo světlo, které tuto Církev i nadále vede prostřednictvím zjevení.
Vybízím nás všechny, abychom se řídili příkladem Ježíše Krista a se soucitem se zajímali o lidi kolem sebe. Hledejte příležitosti nechat své světlo svítit a modlete se o ně, aby druzí mohli vidět cestu k Ježíši Kristu. Jeho slib je nádherný: „Kdož mne následuje, nebude choditi v temnostech, ale bude míti světlo života.“12 Svědčím o tom, že náš Spasitel Ježíš Kristus je ta cesta, pravda, život, světlo a láska světa. Ve jménu Ježíše Krista, amen.