Nalezněte útočiště v bouřích života
Ježíš Kristus a Jeho Usmíření jsou útočištěm, které všichni potřebujeme, bez ohledu na to, jaké bouře otřásají naším životem.
V polovině devadesátých let jsem byl během svého vysokoškolského studia členem čtvrtého oddílu požárního sboru v Santiagu v Chile. V rámci své služby jsem bydlel na hasičské stanici jako člen noční hlídky. Koncem roku mi bylo řečeno, že musím zůstat na stanici i na Silvestra, protože ten den je téměř pokaždé nějaký výjezd. „Opravdu?“ zeptal jsem se překvapeně.
A pak si vzpomínám, jak jsem tam se svými kolegy čekal, když tu o půlnoci začaly v centru Santiaga vystřelovat ohňostroje. Začali jsme se objímat a blahopřát si k novému roku. Najednou se na požární stanici rozezněla siréna ohlašující výjezd. Popadli jsme vybavení a naskočili do požárního vozu. Když jsme cestou na místo projížděli kolem davů lidí, kteří slavili Silvestra, všiml jsem si, že většina z nich se bezstarostně baví. Byli uvolnění a užívali si vlahého letního večera. Někde opodál se však lidé, jimž jsme spěchali na pomoc, ocitli ve vážných potížích.
Tento zážitek mi pomohl uvědomit si, že ačkoli může v našem životě někdy probíhat vše hladce, pro každého z nás nastane okamžik, kdy budeme vystaveni nečekaným výzvám a bouřím, jež posunou hranice naší schopnosti vytrvat. Tělesné, duševní, rodinné a profesní výzvy, přírodní katastrofy a další záležitosti týkající se života, či smrti jsou jen některými příklady bouří, kterým budeme v tomto životě čelit.
Tváří v tvář takovýmto bouřím často pociťujeme zoufalství či strach. President Russell M. Nelson řekl: „Víra je prostředkem k překonání strachu“ – víra v našeho Pána Ježíše Krista. („Nechte svou víru projevit“, Liahona, květen 2014, 29.) Když jsem viděl bouře, které zasahují lidské životy, uvědomil jsem si, že nezáleží na tom, jaký typ bouře nás sužuje – bez ohledu na to, zda má nějaké řešení, či zda je konec v dohlednu – existuje jen jedno útočiště a týká se všech typů bouří. Tímto jediným útočištěm, jež nám dal Nebeský Otec, je náš Pán Ježíš Kristus a Jeho Usmíření.
Nikdo z nás se těmto bouřím nevyhne. Helaman, prorok z Knihy Mormonovy, nás učil tomuto: „Pamatujte, že na skále Vykupitele našeho, jenž jest Kristus, Syn Boží, musíte postaviti základ svůj; aby, až ďábel vyšle mocné větry své, ano, šípy své ve vichřici, ano, až vás bude tlouci všechno krupobití jeho a mocná bouře jeho, to nemělo nad vámi žádné moci k tomu, aby vás to stáhlo do propasti bídy a nekonečné bědy pro onu skálu, na níž jste postaveni, která je jistým základem, základem, stavějí-li lidé na něm, nemohou padnouti.“ (Helaman 5:12.)
Starší Robert D. Hales, který měl vlastní zkušenosti s odoláváním bouřím, řekl: „Utrpení je univerzální; jak na ně zareagujeme, je však individuální. Utrpení nás může zavést na jednu ze dvou cest. Může se stát posilujícím a očišťujícím prožitkem spojeným s vírou, nebo může být v našem životě ničivou silou, pokud nemáme víru v Pánovu smírnou oběť.“ („Your Sorrow Shall Be Turned to Joy“, Ensign, Nov. 1983, 66.)
Abychom mohli využívat útočiště, jež nám poskytuje Ježíš Kristus a Jeho Usmíření, musíme v Něj mít víru – takovou víru, která nám umožní pozvednout se nad všechny bolesti omezené pozemské perspektivy. Pán nám slibuje, že pokud k Němu budeme přicházet ve všem, co děláme, učiní naše břemena lehkými.
„Poďtež ke mně všickni“, řekl, „kteříž pracujete a obtíženi jste, a já vám odpočinutí dám.
Vezměte jho mé na se, a učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorný srdcem, a naleznete odpočinutí dušem svým.
Jho mé zajisté jestiť rozkošné, a břímě mé lehké.“ (Matouš 11:28–30; viz také Mosiáš 24:14–15.)
Říká se, že „tomu, kdo má víru, není zapotřebí žádného vysvětlení. A tomu, kdo je bez víry, žádné vysvětlení dát nelze.“ (Tento výrok je připisován Tomáši Akvinskému, je však zřejmě volnou parafrází toho, čemu učil.) Naše porozumění tomu, co se děje zde na zemi, je omezené, a často neznáme odpověď na otázku proč. Proč se to děje? Proč se to děje mně? Čemu se z toho mám naučit? A právě na situace, kdy nám odpovědi unikají, lze bezezbytku vztáhnout slova, jež pronesl náš Spasitel k Proroku Josephu Smithovi v žaláři v Liberty:
„Synu můj, pokoj buď duši tvé; protivenství tvé a strasti tvé potrvají jen malou chvilku;
A potom, jestliže v tom vytrváš dobře, Bůh tě oslaví na výsosti.“ (Nauka a smlouvy 121:7–8.)
Ačkoli mnoho lidí skutečně věří v Ježíše Krista, klíčová otázka zní, zda věříme Jemu a zda věříme tomu, čemu nás učí a o co nás žádá. Někdo si možná říká: „Jak může Ježíš Kristus vědět o tom, co se mi děje? Jak může vědět, co potřebuji ke štěstí?“ Byl to vskutku náš Vykupitel a Přímluvce, o němž prorok Izaiáš mluvil, když řekl:
„Nejpohrdanější zajisté a nejopovrženější byl z lidí, muž bolestí, a kterýž zkusil nemocí. …
Ještotě on nemoci naše vzal, a bolesti naše vlastní on nesl. …
Byl raněn pro přestupky naše, potřen pro nepravosti naše; trestání pro pokoj náš bylo na něj vloženo; a ranami jeho jsme uzdraveni.“ (Izaiáš 53:3–5.)
Apoštol Petr nás také učil o Spasiteli, když řekl: „Kterýžto hříchy naše na svém těle sám vnesl na dřevo, abychom hříchům zemrouce, spravedlnosti živi byli, jehož zsinalostí uzdraveni jste.“ (1. Petrova 2:24.)
Ačkoli se blížil čas Petrovy vlastní mučednické smrti, jeho slova nejsou naplněna strachem ani pesimismem; naopak učil Svaté, aby se veselili, i když jsou „zkormouceni … v rozličných pokušeních“. Radil nám, abychom pamatovali na to, že zkouška naší víry, jež „se v ohni zkušuje“, nás povede k „chvále, a ke cti i k slávě při zjevení Ježíše Krista“ a ke „spasení [našich] duší“ (1. Petrova 1:6–7, 9).
Petr pokračoval:
„Nejmilejší, nebudiž vám divný ten přišlý na vás oheň, pro zkušení vás, jako by se vám něco nového přihodilo.
Ale z toho, že jste účastni utrpení Kristových, radujte se, abyste i při zjevení slávy jeho radovali se s veselím.“ (1. Petrova 4:12–13.)
President Russell M. Nelson učil tomu, že „Svatí dokáží být šťastní v jakékoli situaci. … Když se v životě zaměřujeme na Boží plán spasení … a na Ježíše Krista a Jeho evangelium, můžeme pociťovat radost bez ohledu na to, co se v našem životě děje – nebo neděje. Radost pochází od Něho a skrze Něho. On je zdrojem veškeré radosti.“ („Radost a duchovní přežití“, Liahona, listopad 2016, 82.)
Samozřejmě je snazší tato slova říkat, když zrovna nejsme uprostřed bouře, než podle nich žít a uplatňovat je, když bouře zuří. Jako váš bratr však doufám, že vnímáte, že se s vámi chci upřímně podělit o to, jak cenné je vědět, že Ježíš Kristus a Jeho Usmíření jsou útočištěm, které všichni potřebujeme, bez ohledu na to, jaké bouře otřásají naším životem.
Vím, že jsme všichni děti Boží, že nás Bůh miluje a že nejsme sami. Vyzývám vás, abyste přišli a viděli, že On vám může ulehčit břemena a být oním útočištěm, které hledáte. Přijďte a pomozte druhým nalézt toto útočiště, po němž tolik touží. Přijďte a zůstaňte s námi v tomto útočišti, které vám pomůže odolávat bouřím života. V srdci vůbec nepochybuji o tom, že když přijdete, tak uvidíte, pomůžete a zůstanete.
Prorok Alma svědčil svému synu Helamanovi: „Já vím, že každý, kdo vloží důvěru svou v Boha, bude míti ve zkouškách svých a v trápeních svých a v strastech svých oporu a bude pozvednut posledního dne.“ (Alma 36:3.)
Sám Spasitel řekl:
„Nechť srdce vaše je … utěšeno; neboť veškeré tělo je v rukou mých; upokojte se a vězte, že já jsem Bůh. …
Pročež, nebojte se dokonce ani smrti; neboť na tomto světě radost vaše není plná, ale ve mně je radost vaše plná.“ (Nauka a smlouvy 101:16, 36.)
Píseň „Jen nezoufej“, jež se mnohokrát dotkla mého srdce, obsahuje poselství útěchy pro naši duši. Text této písně zní:
Jen nezoufej, již blízko je ten den,
ó, duše má, kdy Pán tě odmění,
kdy ztichne pláč a bol je utišen,
kdy zkoušky tvé se v radost promění.
Jen nezoufej, tam v ráji nebeském
všech shledání Bůh možné učiní. (Náboženské písně, č. 64)
Vím, že když budeme čelit bouřím života, tak pokud se budeme snažit ze všech sil a spoléhat se na Ježíše Krista a Jeho Usmíření jako na své útočiště, budeme požehnáni úlevou, útěchou, silou, mírností a pokojem, jež hledáme, s jistotou v srdci, že na konci našeho času zde na zemi uslyšíme Mistrova slova: „To dobře, služebníče dobrý a věrný. … Vejdiž v radost pána svého.“ (Matouš 25:21.) Ve jménu Ježíše Krista, amen.