Sjednoceni v konání Božího díla
Spolupráce požehnaná mocí a pravomocí kněžství je nejefektivnější možností, jak naplňovat svůj božský potenciál.
Drahé úžasné sestry a bratři, je mi potěšením, že zde mohu být s vámi. Ať posloucháte kdekoli, posílám sestrám objetí a bratrům vřelý stisk ruky. Jsme sjednoceni v díle Páně.
Když pomyslíme na Adama a Evu, často nás jako první napadne jejich idylický život v zahradě Eden. Mám za to, že tam bylo vždy krásné počasí – ani příliš horko, ani příliš chladno – a že na dosah ruky rostla hojnost chutného ovoce a zeleniny, a tak mohli jíst, kdykoli se jim zachtělo. A protože to byl pro ně nový svět, měli hodně co objevovat, a tak byl každý den zajímavý, protože měli možnost pozorovat svět zvířat a prozkoumávat nádherné prostředí. Rovněž dostali přikázání, jichž měli být poslušni, a k těmto pokynům přistupovali různě, což bylo příčinou počátečních obav a zmatku. 1 Ale jakmile učinili rozhodnutí, které jim navždy změnilo život, naučili se společně pracovat a sjednotili se v naplňování účelů, jež pro ně – a pro všechny své děti – Bůh přichystal.
Nyní si ten samý pár představte ve smrtelném životě. Museli pracovat, aby získali potravu, některá zvířata považovala za potravu je a čelili náročným výzvám, které mohli překonat pouze tehdy, když se spolu radili a modlili. Mám za to, že se minimálně několikrát lišili v názorech na to, jak se ke zmíněným výzvám postavit. Nicméně prostřednictvím Pádu zjistili, že je nezbytné jednat v jednotě a s láskou. V rámci školení, jehož se jim dostalo z božských zdrojů, byli učeni plánu spasení a zásadám evangelia Ježíše Krista, díky nimž je tento plán provozuschopný. Díky tomu, že pochopili, že jejich pozemský účel a věčný cíl jsou totožné, dosáhli spokojenosti a úspěchu, když se učili společně pracovat v lásce a spravedlivosti.
Jakmile se Adamovi a Evě narodily děti, učili je tomu, čemu je samotné předtím naučili nebeští poslové. Zaměřovali se na to, aby i svým dětem pomohli pochopit a osvojit si zmíněné zásady, díky nimž budou v tomto životě šťastné a které je připraví na návrat k nebeským rodičům poté, co prohloubí své schopnosti a prokáží svou poslušnost vůči Bohu. Adam a Eva se naučili vážit si svých odlišných silných stránek a vzájemně se podporovat ve své práci, důležité z hlediska věčnosti. 2
Jak míjela staletí a pak tisíciletí, začaly srozumitelnost toho, čím inspirovaně a ve vzájemné provázanosti přispívají muži a ženy, zastírat mylné informace a chybné interpretace. Během doby, jež uplynula mezi nádherným začátkem v zahradě Eden a dneškem, se protivníkovi daří vcelku úspěšně naplňovat svůj cíl rozdělovat muže a ženy ve snaze ovládnout naši duši. Lucifer ví, že dokáže-li narušit jednotu, kterou muži a ženy pociťují, a dokáže-li nás zmást ohledně naší božské hodnoty a zodpovědností plynoucích ze smluv, podaří se mu zničit rodiny, jež jsou základními jednotkami věčnosti.
Satan nás podněcuje k vzájemnému srovnávání, což v nás má vyvolat pocit nadřazenosti, či méněcennosti, přičemž zastírá věčnou pravdu, že vrozené rozdíly mezi muži a ženami jsou dané Bohem a stejně ceněné. Pokouší se snižovat přínos žen jak pro rodinu, tak pro občanskou společnost, čímž umenšuje jejich povznášející dobrý vliv. Jeho cílem je spíše napomáhat boji o moc než oslavovat jedinečné přínosy mužů a žen, které se navzájem doplňují a přispívají k jednotě.
A tak v průběhu let po celém světě plné pochopení těchto božsky navzájem provázaných, a přesto odlišných přínosů a zodpovědností mužů a žen z velké části zmizelo. Ženy se v mnoha společnostech staly podřízenými mužům, spíše než aby byly rovnocennými partnerkami, a rozsah jejich činností se značně zúžil. V těch temných dobách se duchovní pokrok zpomalil na tenký pramínek; vskutku jen málo duchovního světla se mohlo prodrat do myslí a srdcí prosycených tradicemi dominance.
A poté zazářilo světlo znovuzřízeného evangelia více než „jas slunce“, 3 když se počátkem jara roku 1820 Bůh Otec a Jeho Syn Ježíš Kristus zjevili mladému Josephu Smithovi v oné posvátné zalesněné oblasti na severu státu New York. Tato událost stála na počátku novodobého přívalu zjevení z nebe. Jedním z prvních prvků Kristovy původní Církve, který byl znovuzřízen, byla pravomoc kněžství Božího. S tím, jak se odvíjelo Znovuzřízení, si muži a ženy začali znovu uvědomovat důležitost a potenciál partnerské spolupráce, v rámci níž jsou v tomto posvátném díle zplnomocněni a vedeni Bohem.
V roce 1842, kdy ženy Církve v jejích počátcích chtěly utvořit oficiální skupinu, jež by tomuto dílu napomáhala, pocítil president Joseph Smith inspiraci zorganizovat je „pod vedením kněžství podle vzoru kněžství“. 4 Řekl: „Nyní vám předávám klíč ve jménu Božím – toto je počátek lepších dnů.“ 5 A od chvíle, kdy se tento klíč otočil, se ženám začaly po celém světě pozvolna otevírat příležitosti v oblasti vzdělávání, politiky a ekonomiky. 6
Tato nová církevní organizace pro ženy, která dostala název Pomocné sdružení, se lišila od ostatních ženských sdružení tehdejší doby, protože ji ustanovil prorok, který na základě kněžské pravomoci předal ženám pravomoc, posvátné zodpovědnosti a oficiální funkce uvnitř církevní struktury, nikoli mimo ni. 7
Pokračující proces znovuzřízení všech věcí od doby Proroka Josepha Smitha až po tu naši přináší poučení o tom, že je nutné, aby pravomoc a moc kněžství pomáhala jak mužům, tak ženám naplňovat jejich božsky určené zodpovědnosti. Nedávno jsme byli učeni, že ženy, které jsou ustanoveny pod vedením držitele klíčů kněžství, působí ve svých povoláních s pravomocí kněžství. 8
V říjnu 2019 president Russell M. Nelson učil, že ženy, které byly obdarovány v chrámu, mají ve svém životě a domově kněžskou moc, pokud dodržují posvátné smlouvy, jež uzavřely s Bohem. 9 President Nelson vysvětlil, že „nebesa jsou právě tak otevřena ženám, jež jsou obdařeny Boží mocí vyplývající z jejich kněžských smluv, jako jsou otevřena mužům, kteří jsou nositeli kněžství“. A povzbudil všechny sestry k tomu, aby hojně čerpaly „ze Spasitelovy moci, [aby] mohly pomáhat své rodině a dalším svým blízkým“. 10
Co to tedy pro vás i pro mě znamená? Jak nám porozumění kněžské pravomoci a moci změní život? Jedním z klíčů je pochopit, že když spolu ženy a muži spolupracují, uskutečníme toho mnohem více, než kdybychom pracovali každý zvlášť. 11 Ve svých rolích se spíše doplňujeme, než abychom si konkurovali. Ačkoli ženy nejsou vysvěcovány k úřadu v kněžství, jak již bylo řečeno, jsou požehnány kněžskou mocí, dodržují-li své smlouvy, a poté co jsou ustanoveny do určitého povolání, jednají s kněžskou pravomocí.
Jednoho krásného dne v srpnu jsem měla výsadu posadit se s presidentem Russellem M. Nelsonem ve zrekonstruovaném domě Josepha a Emmy Smithových v Harmony v Pensylvánii, poblíž místa, kde bylo v těchto posledních dnech znovuzřízeno Aronovo kněžství. Během rozhovoru president Nelson mluvil o důležité roli, kterou ženy hrají v procesu Znovuzřízení.
President Nelson: „Jedním z nejdůležitějších aspektů, které se mi připomenou, když přijdu na toto místo, kde bylo znovuzřízeno kněžství, je důležitá role žen ve Znovuzřízení.
Když Joseph začal prvně překládat Knihu Mormonovu, kdo zapisoval? Inu, trochu on, ale jen málo. Vložila se do toho Emma.
A pak přemýšlím o tom, jak se šel Joseph modlit do lesa poblíž jejich domu v Palmyře ve státě New York. Kam zamířil? Do Posvátného háje. A proč právě tam? Protože tam chodívala jeho matka, když se chtěla modlit.
Toto jsou pouze dvě z žen, které hrály klíčovou roli ve znovuzřízení kněžství a ve znovuzřízení Církve. Bezpochyby bychom mohli říci, že naše manželky jsou dnes stejně důležité, jako byly ony tehdy. Samozřejmě, že jsou.“
Stejně jako Emma, Lucy a Joseph jsme i my nejvýkonnější tehdy, když jsme ochotni se jeden od druhého učit a když v jednotě sledujeme cíl stát se učedníky Ježíše Krista a pomáhat kráčet po oné cestě druhým.
Učíme se, že „kněžství žehná životu Božích dětí nespočetnými způsoby. … V církevních povoláních, v chrámových obřadech, v rodinných vztazích i v nenápadné osobní duchovní službě kráčejí ženy a muži Svatých posledních dnů s kněžskou mocí a pravomocí. Tento vzájemně propojený vztah mezi muži a ženami při uskutečňování Božího díla skrze Jeho moc zastává v evangeliu Ježíše Krista znovuzřízeném skrze Proroka Josepha Smitha ústřední roli.“ 12
Jednota je nezbytná pro božské dílo, na němž máme výsadu a povolání pracovat, ale nedochází k ní jen tak. Opravdu se spolu radit vyžaduje úsilí a čas – navzájem si naslouchat, porozumět stanoviskům toho druhého a podělit se o zkušenosti – ale výsledkem tohoto procesu jsou inspirovanější rozhodnutí. Spolupráce požehnaná mocí a pravomocí kněžství v našich odlišných, avšak doplňujících se rolích je nejefektivnější možností, jak naplňovat svůj božský potenciál, ať doma, či v našich církevních zodpovědnostech.
Jak takové partnerství vypadá v životě žen smlouvy v dnešní době? Dovolte mi uvést jeden příklad.
Alison a John měli jedinečné partnerství. Jezdili na tandemovém kole krátké i dlouhé závody. K úspěšnému závodění na tomto dopravním prostředku musí být oba jezdci v souladu. Musí se v pravý čas naklánět stejným směrem. Jeden nemůže druhého ovládat, ale musí oba jasně komunikovat a každý z nich musí plnit svou úlohu. Kapitán vepředu má kontrolu nad tím, kdy brzdit a kdy zastavit. Takzvaný topič vzadu musí dávat pozor na to, co se děje, a být připraven vyvinout sílu navíc, zůstávají-li trochu pozadu, nebo zvolnit, dostávají-li se příliš blízko k druhým cyklistům. Oba se musí navzájem podporovat, aby spěli kupředu a dosáhli cíle.
Alison vysvětlila: „Zprvu člověk v postavení kapitána nějakou dobu říká ‚stát‘, když je zapotřebí zastavit, a ‚brzdit‘, když je zapotřebí přestat šlapat do pedálů. Po nějaké době se ten, kdo je na místě topiče, naučí rozpoznat, kdy se kapitán chystá zastavit či brzdit, a už není potřeba nic říkat. Naučili jsme se naladit na to, jak se tomu druhému daří, a dokázali rozpoznat, kdy má ten druhý obtíže, a [pak] se snažili časovou ztrátu dorovnat. Ve skutečnosti vše závisí na důvěře a spolupráci.“ 13
John a Alison nebyli sjednoceni jen tehdy, když šlapali do pedálů svého kola, ale byli sjednoceni rovněž v manželství. Oba toužili po štěstí toho druhého více než po svém vlastním; a oba hledali na tom druhém to dobré a snažili se překonat to ne až tak dobré u sebe samých. Střídali se ve vedení a střídavě ze sebe vydávali něco navíc, když měl ten druhý potíže. Oba si vážili toho, čím přispívá ten druhý, a díky sloučení svých talentů a zdrojů nacházeli lepší odpovědi na problémy. Jsou vpravdě navzájem svázáni skrze křesťanskou lásku.
V dnešní době, kdy nás obklopují postoje typu ‚já první‘, je nesmírně důležité lépe se naladit na božský vzor spolupráce v jednotě. Ženy mají zvláštní, božské dary 14 a jsou jim dány jedinečné zodpovědnosti, které však nejsou o nic více – ani méně – důležité než dary a zodpovědnosti mužů. Všichni jsme určeni a potřební k uskutečnění božského plánu Nebeského Otce, aby každé z Jeho dětí dostalo nejlepší příležitost naplnit svůj božský potenciál.
Dnes „potřebujeme ženy, které mají odvahu a vizi naší matky Evy“, 15 aby se sjednotily se svými bratřími v přivádění duší ke Kristu. 16 Muži se musí stát opravdovými partnery spíše než předpokládat, že jen oni jsou zodpovědní, nebo partnerství „předstírat“, zatímco ženy budou vykonávat většinu práce. Ženy musí být ochotny vykročit kupředu a zaujmout „své právoplatné a potřebné místo“ 17 jakožto partnerky, a ne se domnívat, že musí dělat vše samy nebo čekat, až jim někdo řekne, co mají dělat. 18
Vnímat ženy jako nepostradatelné účastnice nesouvisí s vytvářením rovnoprávnosti, ale s porozuměním naukové pravdě. Spíše než vytvářet program, jenž by to zajistil, lze aktivně pracovat na tom, aby se ženám dostávalo ocenění, jaké pro ně má Bůh – jako nezbytných partnerek v práci na spasení a oslavení.
Jsme připraveni? Budeme usilovat o překonávání kulturních předsudků a přijmeme místo nich božské vzorce a postupy vycházející ze základní nauky? President Russell M. Nelson nás vybízí, abychom kráčeli „bok po boku … v tomto posvátném díle … [a] společně [pomáhali] připravovat svět na Druhý příchod Pána“. 19 Když tak budeme činit, budeme se učit oceňovat přínos každého člověka a zvyšovat efektivitu, s níž naplňujeme své božské role. Budeme pociťovat větší radost, než jakou jsme kdy zažili.
Kéž se každý z nás rozhodne sjednotit s Pánovým inspirovaným způsobem, jak pomáhat Jeho dílu spět kupředu. Ve jménu našeho milovaného Spasitele Ježíše Krista, amen.