Myslete na dobrotivost a velikost Boží
Vyzývám vás, abyste každý den pamatovali na velikost Nebeského Otce a Ježíše Krista a na to, co pro vás udělali a dělají.
V celé historii, i v těžkých dobách a obzvláště v nich, nás proroci vybízeli a vybízejí, abychom pamatovali na velikost Boží a abychom mysleli na to, co Bůh vykonal pro nás jako jednotlivce, jako rodinu i jako lid.1 Tento pokyn se vyskytuje na mnoha místech v písmech, avšak je zvláště častý v Knize Mormonově. Na titulní straně je vysvětleno, že jedním z účelů Knihy Mormonovy je „ukázati zbytku domu Izraele, jaké veliké věci Pán vykonal pro jejich otce“.2 Na konci Knihy Mormonovy se nachází Moroniova výzva: „Vizte, chtěl bych vás nabádati, abyste, až budete čísti tyto věci, … pamatovali, jak milosrdný byl Pán k dětem lidským …, a abyste o tom přemítali v srdci svém.“3
Je zarážející, jak důsledné jsou prosby proroků, abychom se zamýšleli nad dobrotivostí Boží.4 Nebeský Otec si přeje, abychom pamatovali na Jeho dobrotivost a na dobrotivost Jeho Milovaného Syna nikoli kvůli Jejich vlastnímu uspokojení, ale kvůli vlivu, který na nás toto připomínání má. Když myslíme na Jejich laskavost, naše perspektiva a porozumění se rozšiřují. Když se zamýšlíme nad Jejich soucitem, stáváme se pokornějšími, jsme více naplněni modlitbou a jsme stálejší.
Dojemný zážitek s jedním mým bývalým pacientem ukazuje, jak nás vděčnost za šlechetnost a soucit může proměnit. V roce 1987 jsem se seznámil s Thomasem Nielsonem, pozoruhodným mužem, který potřeboval transplantaci srdce. Bylo mu 63 let a žil v Loganu v Utahu. Poté, co během 2. světové války sloužil v armádě, se oženil v chrámu Logan v Utahu s Donnou Wilkesovou. Stal se činorodým a úspěšným zedníkem. V pozdějších letech ho zvláště těšilo, když mohl během školních prázdnin pracovat se svým nejstarším vnukem Jonathanem. Mezi těmi dvěma vznikl mimořádný vztah – zčásti proto, že Tom se v Jonathanovi viděl.
Toma čekání na dárce srdce frustrovalo. Nebyl to zvlášť trpělivý člověk. Vždy si dokázal stanovit cíle a dosahovat jich usilovnou prací a čirým odhodláním. Tom bojoval se srdečním selháváním a jeho život se zastavil, a tak se mě někdy ptal, co dělám proto, abych celý ten proces urychlil. Z legrace mi navrhoval, co bych mohl udělat, abych pro něj dárcovské srdce sehnal dříve.
Jednoho radostného, avšak děsivého dne, se pro Toma našlo ideální dárcovské srdce. Velikost i krevní skupina odpovídala a dárce byl mladý, teprve 16letý chlapec. Darované srdce patřilo Jonathanovi, Tomovu milovanému vnukovi. Dříve onoho dne Jonathan utrpěl smrtelný úraz, když do auta, ve kterém jel, narazil projíždějící vlak.
Když jsem navštívil Toma a Donnu v nemocnici, byli velmi rozrušení. Je těžké si představit, čím si procházeli, když věděli, že Tomův život může být prodloužen díky srdci jejich vnuka. Zpočátku odmítli uvažovat o srdci, které jim Jonathanovi zarmoucení rodiče – jejich dcera a zeť – nabídli. Tom a Donna však věděli, že u Jonathana nastala mozková smrt, a pochopili, že jejich modlitby o získání dárcovského srdce pro Toma Jonathanovu nehodu nezpůsobily. Naopak, Jonathanovo srdce bylo darem, který mohl Tomovi požehnat v době, kdy to potřeboval. Uvědomili si, že z této tragédie může vzejít něco dobrého, a tak se rozhodli, že Tom operaci podstoupí.
Transplantace proběhla dobře. Po ní byl z Toma jiný člověk. Tato změna znamenala více než jen lepší zdraví či pocit vděčnosti. Řekl mi, že každé ráno myslí na Jonathana, na svou dceru a zetě, na dar, který obdržel, a na to, co tento dar obnášel. I když jeho vrozená dobrá nálada a elán byly stále patrné, všiml jsem si, že je Tom vážnější, pozornější a dobrosrdečnější.
Po transplantaci žil dalších 13 let, které by jinak neměl k dispozici. V jeho nekrologu stálo, že mu tyto roky umožnily, aby se dotkl života své rodiny i druhých šlechetností a láskou. Byl soukromým dobrodincem a příkladem optimismu a odhodlání.
Každý z nás, podobně jako Tom, obdržel dary, které bychom si sami nemohli opatřit, dary od našeho Nebeského Otce a Jeho Milovaného Syna, k nimž patří vykoupení skrze smírnou oběť Ježíše Krista.5 Obdrželi jsme život na tomto světě; obdržíme fyzický život i ve světě příštím a věčné spasení a oslavení – pokud se tak rozhodneme – a to vše díky Nebeskému Otci a Ježíši Kristu.
Pokaždé, když tyto dary používáme, čerpáme z nich či na ně dokonce jen pomýšlíme, bychom měli myslet na oběť, šlechetnost a soucit dárců. Úcta vůči dárcům přináší něco více než jen to, že jsme vděční. Zamýšlení se nad Jejich dary nás může a mělo by nás proměnit.
Jednou takovou pozoruhodnou proměnou byla i proměna Almy mladšího. Když Alma obcházel lid a bouřil „se proti Bohu“,6 zjevil se mu anděl. Anděl pokáral Almu „hlasem hromu“7 za to, že pronásleduje Církev a že „uloupil srdce lidí“.8 Poté přidal toto nabádání: „Jdi a pamatuj na zajetí otců svých … a pamatuj na to, jak veliké věci pro ně [Bůh] vykonal.“9 Ze všech možných napomenutí bylo právě toto tím, co anděl zdůraznil.
Alma učinil pokání a pamatoval. Později se o andělovo nabádání podělil se svým synem Helamanem. Alma mu radil: „Chtěl bych, abys činil tak, jak jsem činil já, že jsem pamatoval na zajetí otců našich; neboť byli v porobě a žádný je nemohl vysvoboditi, leda Bůh Abrahamův[,] … Izákův a … Jákobův; a on je zajisté v strastech jejich vysvobodil.“10 Alma jednoduše řekl: „Já vkládám důvěru svou v něho.“11 Pochopil, že když pamatujeme na to, jak jsme byli vysvobozeni z poroby, a na oporu, jíž se nám dostalo „ve zkouškách a v trápení všeho druhu“, dojdeme k poznání Boha a spolehlivosti Jeho zaslíbení.12
Jen málo z nás má tak dramatický zážitek, jako měl Alma, naše proměna však může být stejně tak hluboká. Spasitel v dávné době slíbil:
„A dám vám srdce nové, a ducha nového dám do vnitřností vašich, a odejma srdce kamenné …, dám vám srdce masité.
Ducha svého … dám do vnitřností vašich. …
A budete lidem mým, a já budu vaším Bohem.“13
Vzkříšený Spasitel řekl Nefitům, jak tato proměna začíná. Poukázal na ústřední prvek v plánu Nebeského Otce, když řekl:
„A Otec můj mne poslal, abych mohl býti pozvednut na kříži; a poté, co jsem byl pozvednut na kříži, abych mohl přitáhnouti všechny lidi k sobě. …
A z tohoto důvodu jsem byl pozvednut; tudíž podle moci Otcovy přitáhnu všechny lidi k sobě.“14
Co je zapotřebí k tomu, aby vás to přitáhlo ke Spasiteli? Pomyslete na to, že se Ježíš Kristus podrobil vůli svého Otce, že zvítězil nad smrtí, že na sebe vzal vaše hříchy a chyby, že od Otce obdržel moc, aby se za vás mohl přimlouvat, a že vás v konečném důsledku vykoupil.15 Nestačí toto vše na to, aby vás to k Němu přitáhlo? Mně to stačí. Ježíš Kristus „stojí s otevřenou náručí, s ochotou a s nadějí, že [vám i mně] bude moci odpustit a že [vás i mně] bude moci uzdravit, očistit, posílit, vytříbit a posvětit“.16
Tyto pravdy by nám měly dát nové srdce a podnítit nás k tomu, abychom se rozhodli následovat Nebeského Otce a Ježíše Krista. Avšak i nové srdce může mít „sklon od Boha se pouštět, bloudit, i když Ho [máme rádi]“.17 Abychom tento sklon překonali, musíme se každý den zamýšlet nad dary, které jsme obdrželi, a nad tím, co obnášely. Král Beniamin radil: „Chtěl [bych], abyste pamatovali na velikost Boží … a na dobrotivost jeho a na shovívavost jeho s vámi, … a to vždy uchovávali v paměti.“18 Činíme-li tak, stáváme se způsobilými obdržet pozoruhodná nebeská požehnání.
Zamýšlení se nad Boží dobrotivostí a milosrdenstvím nám pomáhá být duchovně vnímavějšími. A zvýšená duchovní citlivost nám na oplátku umožňuje dospět k poznání pravdy ohledně všech věcí skrze moc Ducha Svatého.19 Patří k tomu i svědectví o pravdivosti Knihy Mormonovy, poznání, že Ježíš je Kristus, náš osobní Spasitel a Vykupitel, a přijetí skutečnosti, že Jeho evangelium bylo v těchto posledních dnech znovuzřízeno.20
Když budeme pamatovat na velikost našeho Nebeského Otce a Ježíše Krista a na to, co pro nás udělali a dělají, nebudeme Je považovat za samozřejmost, podobně jako Tom nepovažoval za samozřejmost Jonathanovo srdce. Tom každý den s radostí i úctou pamatoval na onu tragédii, která mu přinesla prodloužení života. V radostném nadšení z poznání, že můžeme být spaseni a oslaveni, musíme pamatovat na to, že za spasení a oslavení byla zaplacena veliká cena.21 Můžeme pociťovat uctivou radost, když si uvědomíme, že bez Ježíše Krista jsme odsouzeni k záhubě, ale s Ním můžeme obdržet ten největší dar, který nám může Nebeský Otec dát.22 Ano, tato úcta nám umožňuje těšit se ze zaslíbení „věčného života v tomto světě“ a nakonec obdržet věčný život, vskutku nesmrtelnou slávu, ve světě, který přijde.23
Když myslíme na dobrotivost našeho Nebeského Otce a Ježíše Krista, naše důvěra v Ně se prohlubuje. Naše modlitby se mění, protože víme, že Bůh je náš Otec a my jsme Jeho děti. Nesnažíme se měnit Jeho vůli, ale uvádět svou vůli do souladu s tou Jeho, a zajistit si požehnání, která si nám přeje dát pod podmínkou, že o ně požádáme.24 Toužíme být mírnějšími, čistšími, stálejšími a více takovými, jako je Kristus.25 Tyto změny nás uschopňují k získání dodatečných nebeských požehnání.
S vědomím toho, že vše, co je dobré, pochází od Ježíše Krista, budeme svou víru vysvětlovat druhým efektivněji.26 Budeme mít odvahu, když narazíme na zdánlivě nepřekonatelné úkoly a okolnosti.27 Posílíme své odhodlání dodržovat smlouvy týkající se následování Spasitele, které jsme uzavřeli.28 Budeme naplněni láskou Boží, budeme chtít pomáhat lidem v nouzi, aniž bychom je odsuzovali, budeme mít rádi své děti a budeme je vychovávat ve spravedlivosti, budeme si udržovat odpuštění svých hříchů a budeme se vždy radovat.29 Toto je pozoruhodné ovoce toho, když pamatujeme na Boží dobrotivost a milosrdenství.
Naproti tomu Spasitel varoval: „V ničem se člověk neprohřešuje proti Bohu neboli proti nikomu není hněv jeho roznícen kromě těch, již neuznávají ruku jeho ve všech věcech.“30 Nemyslím si, že se Bůh urazí, když na Něj zapomeneme. Spíše si myslím, že Ho to hluboce zklame. Ví, že se připravujeme o možnost k Němu těsněji přilnout tím, že budeme pamatovat na Něj a na Jeho dobrotivost. Poté přicházíme o to, aby On lnul těsněji k nám, a o konkrétní požehnání, která slibuje.31
Vyzývám vás, abyste každý den pamatovali na velikost Nebeského Otce a Ježíše Krista a na to, co pro vás udělali a dělají. Kéž to, že myslíte na Jejich dobrotivost, pevněji připoutá vaše bloudící srdce k Nim.32 Přemítejte o Jejich soucitu a budete požehnáni hlubší duchovní citlivostí a stanete se více takovými, jako je Kristus. Rozjímání o Jejich empatii vám pomůže vytrvat „věrně do konce“, dokud nebudete „přijati v nebi“, abyste „mohli přebývati s Bohem ve stavu nikdy nekončícího štěstí“.33
Nebeský Otec, když poukazoval na svého Milovaného Syna, řekl: „Slyš Jej!“34 Když budete jednat podle těchto slov a budete Mu naslouchat, pamatujte s radostí a úctou na to, že Spasitel nesmírně rád obnovuje to, co nejste schopni obnovit; nesmírně rád léčí rány, které nejste schopni vyléčit; nesmírně rád napravuje to, co se nenapravitelně rozbilo;35 odškodňuje jakoukoli nespravedlnost, která vás postihla;36 a nesmírně rád trvale napravuje i zlomená srdce.37
Když jsem se zamýšlel nad dary od našeho Nebeského Otce a od Ježíše Krista, dospěl jsem k poznání Jejich nekonečné lásky a Jejich nepředstavitelného soucitu ke všem dětem Nebeského Otce.38 Toto poznání mě změnilo a změní i vás. Ve jménu Ježíše Krista, amen.