Vždyť jsi to celou dobu věděl

José G. Franco, Utah, USA

Když jsem získal svědectví o znovuzřízeném evangeliu, zbývalo mi ještě deset měsíců do konce mého smluvního závazku v jiné církvi, kde jsem působil jako duchovní.

Když mi bylo asi devět let, silně mě rozbolel zub. Bolest se stala nesnesitelnou, ale neměli jsme peníze na to, abych šel k zubaři. V té době jsem žil se svou andělskou babičkou v Mexiku.

Se slzami v očích se mě zeptala: „Věříš v Ježíše a v to, že ti dokáže pomoci?“

Řekl jsem jí, že ano. Řekla mi, abych šel do vedlejší místnosti, poklekl a pomodlil se o zázrak. Při této modlitbě jsem Bohu vylil své srdce, ale nic se nestalo. V zoufalství jsem zatnul čelisti, co nejvíce to šlo, a pronesl jsem druhou modlitbu. Bolest zanedlouho ustala! Když jsem přiběhl zpátky k babičce, abych jí o tom pověděl, našel jsem ji, jak klečí a snažně prosí Boha, aby pomohl jejímu vnoučkovi. Nikdy jsem na tento obraz nezapomněl a jsem své babičce vděčný.

Další duchovní zážitky následovaly.

Když mi bylo čtrnáct, přestěhoval jsem se do Texasu v USA, abych žil se svými rodiči a sourozenci. Našel jsem si místní kostel a začal jsem pravidelně chodit na bohoslužby. Díky mé zkušenosti s Bohem jsem se chtěl o Jeho jméno a o evangelium podělit se všemi, kteří si mě vyslechnou. Když mi bylo patnáct, zapsal jsem se na školu pro duchovní, abych se mohl stát knězem. Dva roky jsem před školou, po škole i o víkendech navštěvoval hodiny biblických studií.

Jednoho rána jsem na střední škole zaslechl hluk vycházející z chlapeckých šaten. „Ty mormone!“ zakřičel kdosi. Tento výraz jsem nikdy předtím neslyšel, ale znělo to jako nadávka.

Později jsem zjistil, že člověk, na kterého křičeli, byl můj dobrý kamarád Derek.

„Je mi líto, že ti nadávali ‚mormone‘,“ řekl jsem.

Derek se usmál a zeptal se: „Ty asi nevíš, co je to mormon, že?“

Řekl mi, že to je přezdívka pro členy Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů.

„Takže jsi křesťan?“ zeptal jsem se.

Když odpověděl, že ano, měl jsem radost, že máme společnou víru v Ježíše Krista.

„Zeptal jste se Boha?“

„Kdo jsou to mormoni,“ přemýšlel jsem, „a v co věří?“

Začal jsem hledat na internetu, abych to zjistil. Po pár minutách jsem došel k názoru, že můj kamarád nakonec křesťan není a že půjde do pekla. A tak jsem dospěl k tomu, že mým posláním bude ho zachránit.

V následujících dvou letech jsem přečetl všechny knihy o Církvi, které jsem našel, včetně Knihy Mormonovy – dvakrát. Také jsem se setkal s Derekem a s misionáři na plný úvazek, abych se jim pokusil pomoci.

Když mi bylo sedmnáct a absolvoval jsem zmíněnou školu pro duchovní, byl jsem vysvěcen do kněžského stavu a stal jsem se pastorem malé kongregace v Texasu. Dva měsíce po mém vysvěcení jsem měl další diskusi s misionáři.

Jeden z nich mi řekl: „Knihu Mormonovu jste přečetl a byl jste na každé lekci, kterou jsme schopni nabídnout, ale zeptal jste se Boha, zda je to, co říkáme, pravdivé? Odpověď od Boha byste rozpoznal, je to tak?“

„Samozřejmě,“ odpověděl jsem s hrdostí.

„Z mého pohledu nemáte co ztratit,“ pokračoval misionář. „Pokud se Boha zeptáte, zda to, v co věří váš kamarád, je pravdivé, a Bůh odpoví, že nikoli, poté jste splnil své poslání, kvůli kterému jste se na tuto cestu vydal. Pokud ale odpoví, že naše poselství je pravdivé, pak pomyslete na to, co všechno byste mohl získat.“

Nikdy jsem o tom takto nepřemýšlel. Toho večera jsem si přečetl Moroniho 10:3–5 a poté poklekl k modlitbě. Odpověď od Boha, kterou jsem obdržel, byla prostá, avšak mocná. Tichým a jemným hlasem mi řekl: „Vždyť jsi to celou dobu věděl.“

Nová kapitola v mém učednictví

Když jsem získal svědectví o znovuzřízeném evangeliu, jak jsem teď měl naložit se svým působením jakožto duchovního? Stále zbývalo ještě deset měsíců do konce mého smluvního závazku, v rámci něhož jsem působil jako duchovní. Poté, co jsem se mnohokrát modlil a radil s Bohem, jsem se rozhodl, že svůj závazek dodržím. Ve zbývajících deseti měsících jsem se stále dělil o tradiční pravdy z Bible, ale kdykoli to bylo možné, přidal jsem perspektivu znovuzřízeného evangelia. Lidé s těmito pravdami souzněli a mé malé stádo se rozrostlo z 20 na skoro 150 věřících.

Když má smlouva vypršela, nabídli mi stálé místo, ale já jsem věděl, že nastal čas, abych se nechal pokřtít do Církve. Byl čas, abych na své cestě učedníka začal novou kapitolu.

Když jsem o tom řekl členům své rodiny, nebyli nadšení – ze začátku. Ale tři měsíce poté, co jsem vstoupil do Církve, jsem pokřtil svou maminku a dva sourozence. A když jsem dokončil svou službu na misii na plný úvazek v Oklahomské misii Oklahoma City, pokřtil jsem i svou mladší sestru.

Když se mě někdo ptá, proč jsem změnil náboženství, vždy odpovídám: „Své náboženství jsem nezměnil, stále jsem oddaný křesťan. Pouze jsem posílil svůj vztah se Spasitelem tím, že jsem se stal pokřtěným členem Jeho Církve – Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů. Znám Ho dnes osobněji a důvěrněji než kdy dříve díky Znovuzřízení evangelia, Knize Mormonově, novodobým prorokům a posvátným obřadům týkajícím se spasení a oslavení, které lze obdržet v chrámu.“

Dnes mám výsadu pracovat jako učitel semináře na plný úvazek. Stále svůj život zasvěcuji Ježíši Kristu a Jeho evangeliu. A stále každému, kdo je ochoten naslouchat, „zvěstuji… radost velikou“ (Lukáš 2:10).