„Pokoj svůj dávám vám“, Liahona, březen 2023.
„Pokoj svůj dávám vám“
Ježíš týmiž slovy, jimiž oné bouřlivé noci promlouval ke Galilejskému moři, promlouvá během bouří v našem životě i k nám: „Umlkni a upokoj se.“
Fotografie: Getty Images
Studená zima roku 1944 byla pro moji rodinu i pro mě obdobím strachu a nejistoty. Tatínek byl daleko na západní frontě a pro moji maminku bylo obtížné zajistit, aby její čtyři děti měly co jíst a aby jim bylo teplo, zatímco válka ohrožovala náš domov v Československu.
Nebezpečí se každým dnem přibližovalo. Nakonec se moje maminka rozhodla, že utečeme do východního Německa, kde žili její rodiče. Nějak se jí podařilo dostat nás všechny do jednoho z posledních vlaků pro uprchlíky, které směřovaly na západ. Blízké výbuchy, ustarané tváře a prázdné žaludky všem cestujícím připomínaly, že projíždíme válečnou zónou.
Jednou v noci, když vlak zastavil, aby doplnil zásoby, maminka rychle vystoupila, aby opatřila nějaké jídlo. Když se vrátila, s hrůzou zjistila, že vlak s jejími dětmi je pryč!
Maminka, která byla bez sebe obavami, se obrátila na Boha v zoufalé modlitbě a poté začala horečně prohledávat tmavé nádraží. Pobíhala od koleje ke koleji a od vlaku k vlaku. Věděla, že pokud vlak odjede dříve, než ho najde, už nás možná nikdy neuvidí.
Bouře v našem životě
Spasitelovi učedníci během Jeho působení ve smrtelnosti zjistili, že dokáže tišit bouře v našem životě. Jednou večer Pán poté, co celý den učil na břehu moře, navrhl, aby přepluli „na druhou stranu“ (Marek 4:35) Galilejského moře.
Ježíš si poté, co vypluli, našel na lodi místo k odpočinku a usnul. Obloha brzy potemněla a „stala se bouře veliká od větru, až se vlny na lodí valily, tak že se již naplňovala lodí“ (viz Marek 4:37–38).
Nevíme, jak dlouho se učedníci v bouři trápili ve snaze udržet loď na hladině, ale nakonec už nedokázali dál čekat. Zachvátila je úzkost a volali: „Mistře, nedbáš, že hyneme?“ (Marek 4:38).
Každý z nás čelí nenadálým bouřím. Během našeho smrtelného života plného těžkostí a zkoušek můžeme pociťovat sklíčenost, obavy a zklamání. Srdce nám usedá nad sebou samými i nad těmi, které máme rádi. Pociťujeme obavy a strach a někdy ztrácíme naději. V takových chvílích můžeme i my volat: „Mistře, nedbáš, že hynu?“
Když jsem byl mladý, jednou mou oblíbenou náboženskou písní byla píseň „Mistře, hle, vítr burácí“.1 Představoval jsem si sám sebe na lodi, když se „vlny bouřně dmou“. Následuje zásadní a nejkrásnější část této písně: „Tu promluvil k moři a příkaz dal: Ztiš se již.“ Pak přichází důležité poselství: „A voda už nezmohla vůbec nic, neb Mistrovi vzdorovat nešlo víc.“
Přivítáme-li Ježíše Krista, Knížete pokoje, na své lodi, nemusíme mít strach. Poznáme, že můžeme najít pokoj uprostřed bouří, které víří v nás i kolem nás. Ježíš ve chvíli, kdy Jeho učedníci volali o pomoc, „probudiv se, přimluvil větru, a řekl moři: Umlkni, a upokoj se. I přestal vítr, a stalo se utišení veliké.“ (Marek 4:39.)
Ježíš týmiž slovy, jimiž oné bouřlivé noci promlouval ke Galilejskému moři, promlouvá během bouří v našem životě i k nám: „Umlkni a upokoj se.“
„Ne jako svět dává“
Můžeme se ptát společně s učedníky: „I kdo jest medle tento, že i vítr i moře poslouchají jeho?“ (Marek 4:41.)
Ježíš je člověk jako žádný jiný. Jako Syn Boží byl povolán, aby naplnil poslání, které nikdo jiný naplnit nemohl.
Spasitel prostřednictvím svého Usmíření a způsobem, kterému nemůžeme plně porozumět, na sebe vzal „bolesti a strasti a pokušení všeho druhu“ (Alma 7:11) a „souhrnnou váhu všech smrtelných hříchů“.2
A i když neměl vůči spravedlnosti žádný dluh, vytrpěl všechny „požadavky spravedlnosti“ (Alma 34:16). Slovy presidenta Boyda K. Packera (1924–2015), presidenta Kvora Dvanácti apoštolů: „Nedopustil se ničeho špatného. Nicméně souhrn veškeré viny, zármutku a trápení, bolesti a ponížení, veškerého duševního, citového a fyzického utrpení, které člověk kdy poznal – to vše On pociťoval.“3 A to vše překonal.
Alma prorokoval, že Spasitel „na sebe [vezme] smrt, aby mohl uvolniti pouta smrti, jež spoutávají lid jeho; a vezme na sebe slabosti jejich, aby nitro jeho mohlo býti naplněno milosrdenstvím podle těla, aby poznal podle těla, jak pomoci lidu svému podle slabostí jeho“ (Alma 7:12).
Ježíš Kristus zaplatil cenu, aby nás prostřednictvím božského obdarování zrozeného ze spalujících muk a z lásky k nám vykoupil, posílil a spasil. Pouze prostřednictvím Usmíření můžeme najít pokoj, který v tomto životě tolik chceme a potřebujeme. Jak Spasitel slíbil: „Pokoj zůstavuji vám, pokoj svůj dávám vám; ne jako svět dává, já dávám vám. Nermutiž se srdce vaše, ani strachuj.“ (Jan 14:27.)
Život a učení Ježíše Krista nám umožní pociťovat Jeho pokoj, pokud se k Němu budeme obracet.
Christ’s Image [Kristova podobizna], Heinrich Hofmann
Jak získat pokoj
Ježíš Kristus, který ovládá živly, může rovněž ulehčit naše břemena. Má moc uzdravovat jednotlivce i národy. Ukazuje nám cestu k pravému pokoji, neboť je to „Kníže pokoje“ (Izaiáš 9:6). Pokoj, který Spasitel nabízí, by mohl změnit veškerou lidskou existenci, pokud by to Boží děti umožnily. Jeho život a učení nám umožní pociťovat Jeho pokoj, pokud se k Němu budeme obracet.
„Uč se ode mne,“ řekl Pán, „a naslouchej slovům mým; kráčej v mírnosti Ducha mého, a budeš míti pokoj ve mně.“ (Nauka a smlouvy 19:23.)
Učíme se od Něj, když pozvedáme svou duši v modlitbě, studujeme Jeho život a učení a stojíme „na svatých místech“ (Nauka a smlouvy 87:8; viz také 45:32), včetně chrámů. Choďte do domu Páně tak často, jak jen to je možné. Chrám je pokojným útočištěm před sílícími bouřemi dnešní doby.
Můj drahý přítel president Thomas S. Monson (1927–2018) učil: „Chodíme-li do [chrámu] a pamatujeme-li na smlouvy, které v něm uzavíráme, dokážeme snést jakoukoli zkoušku a překonat jakékoli pokušení. Chrám dodává našemu životu smysl. Vnáší nám do duše klid – ne takový, jaký můžeme získat od lidí, ale takový, jaký nám slíbil Syn Boží.“4
Nasloucháme Jeho slovům, když dbáme Jeho učení, které se nachází ve svatých písmech a které nám sdělují Jeho žijící proroci, když napodobujeme Jeho příklad a když jsme součástí Jeho Církve, kde navazujeme přátelství, učíme se a jsme vyživováni dobrým slovem Božím.
Kráčíme v mírnosti Jeho Ducha, když milujeme tak, jak miloval On, odpouštíme tak, jak odpouštěl On, činíme pokání a vytváříme ze svého domova místo, kde můžeme pociťovat Jeho Ducha. V mírnosti Jeho Ducha kráčíme také tehdy, když pomáháme druhým, radostně sloužíme Bohu a usilujeme o to, abychom se stali „pokojnými následovníky Kristovými“ (Moroni 7:3).
Tyto kroky víry a skutků vedou ke spravedlivosti, žehnají nám na naší cestě učednictví a přinášejí nám trvalý pokoj a účel.
„Abyste ve mně pokoj měli“
V temné noci na ponurém nádraží před mnoha lety stála moje maminka před rozhodnutím. Mohla se posadit a naříkat nad tragédií spočívající ve ztrátě jejích dětí, nebo mohla v praxi použít svoji víru a naději. Jsem vděčný, že její víra překonala její strach a že její naděje překonala její zoufalství.
Nakonec našla náš vlak v odlehlé části nádraží. Tam jsme se konečně opět shledali. Oné noci i během mnohých bouřlivých dnů a nocí, které měly teprve přijít, nás příklad mé matky, jež použila víru v praxi, posiloval, když jsme doufali v zářivější budoucnost a usilovali o ni.
Mnohé Boží děti dnes zjišťují, že i jejich vlak byl přesunut. Jejich naděje a sny ohledně budoucnosti se rozplynuly v důsledku války, pandemie a ztráty zdraví, zaměstnání, příležitostí získat vzdělání či ztráty blízkých. Jsou zklamaní, osamělí a opuštění.
Bratři a sestry, drazí přátelé, žijeme v nebezpečných časech. Národy jsou ve zmatku, na zemi přichází soud a pokoj je odňat ze země (viz Nauka a smlouvy 1:35; 88:79). Ale pokoj nemusí být odňat z našeho srdce, i když musíme trpět, prožívat zármutek a čekat na Pána.
Díky Ježíši Kristu a Jeho Usmíření budou naše modlitby zodpovězeny. Načasování náleží Bohu, ale svědčím o tom, že naše spravedlivá přání budou jednoho dne naplněna a všechny naše ztráty nám budou vynahrazeny pod podmínkou, že budeme používat božský dar pokání a zůstaneme věrnými.5
Budeme uzdraveni – fyzicky i duchovně.
Budeme stát čistí a svatí před soudným stolcem.
Opět se shledáme se svými blízkými ve slavném vzkříšení.
Kéž jsme utěšeni a povzbuzeni, zatímco budeme spoléhat na Spasitelův slib: „Abyste ve mně pokoj měli.“ (Jan 16:33.)