„Židovské pohřební zvyky“, Liahona, březen 2023.

Židovské pohřební zvyky

Lazar, Marta a Maria byli sourozenci, kteří žili ve městě Betany. Přátelili se se Spasitelem a On je mnohokrát navštívil. Ježíš v jistém okamžiku své služby odešel z Judy, kde se město Betany nacházelo, protože se Jej Židé v této oblasti snažili zabít (viz Jan 10:39–40). Zatímco Ježíš ve městě nebyl, Lazar onemocněl, zemřel a byl pohřben v souladu se židovskými zvyky (viz Jan 11:1–17).

Toto jsou některé ze zvyků, kterými se lidé pravděpodobně při Lazarově úmrtí a pohřbu řídili.

Když někdo zemřel, jeho blízcí mu zavřeli oči. Tělo omyli vonnými látkami, jako jsou například nard, myrha a aloe (viz Lukáš 23:56; Jan 19:38–40).

Poté tělo zabalili do plátna a přenesli ho do domova rodiny, kam se na něj mohli přijít podívat příbuzní a sousedé (viz Skutky 9:37).

Pak tělo do osmi hodin po smrti přenesli na nosítkách do hrobu, aby ho mohli vidět všichni, kteří se na něj přišli podívat (viz Lukáš 7:12–14). Průvod vedly ženy. Členové rodiny si roztrhli svůj oděv na znamení truchlení.

Některé hroby byly vytesány ve skále (viz Matouš 27:58–60). Hroby měly nízký vchod, takže lidé se museli při vstupu do nich sklonit.

Tělo uložili na lavici vytesanou z kamene. Hrob se uzavíral velkým kulatým kamenem, který zabraňoval ve vstupu zlodějům a zvířatům.¹

Když Ježíš pozvedl Lazara z mrtvých, měli Ježíšovi učedníci pádný důvod pociťovat naději spíše než jen zármutek nad ztrátou někoho blízkého. Nemohli popřít, že díky Ježíši Kristu „hrob neměl žádného vítězství a… smrt neměla žádného ostnu“ (Mosiáš 16:7).