I když jste již starší, pravá láska nepomíjí

Richard M. Romney

Církevní časopisy

Tyto ženy, povolané do předsednictva Pomocného sdružení ve vyšším věku, vnášejí do své služby zkušenosti a porozumění.

Obrázek

tři starší ženy s chodítky

Fotografie: Richard M. Romney

„Jsme možná nejstarší předsednictvo Pomocného sdružení v Církvi,“ říká Sharon Alexanderová. Právě oslavila 89. narozeniny. A jejím rádkyním Marlene Petersonové a Dorothy Arnoldové je 90 a 91 let.

„Takže náš věkový průměr je 90 let,“ směje se Dorothy.

Toto předsednictvo Pomocného sdružení slouží v odbočce v zařízení samostatného bydlení v utažském Ogdenu ve Spojených státech. Toto zařízení je domovem mnoha starších členů Církve a členky předsednictva je často vidět, jak se opírají o chodítko, zatímco chodí od dveří ke dveřím, aby druhé pozdravily a zjistily, zda jsou všichni v pořádku.

Svého času takovéto pastýřské návštěvy zajišťovali lidé z místních sborů. Pak president kůlu pocítil nabádání povzbudit členy předsednictva odbočky, aby se zeptali Pána, kteří obyvatelé zařízení by mohli sloužit a v jakém povolání.

Příliš požehnány na to, aby odmítly

„Když mi president odbočky předával toto povolání sloužit jako presidentka Pomocného sdružení,“ říká Sharon, „pomyslela jsem si, že jsem obdržela příliš mnoho požehnání na to, abych to odmítla.“ Na oplátku získala inspiraci, kdo má být jejími rádkyněmi. „První mi na mysli vyvstala Marlene,“ uvádí. „Pracovaly jsme spolu na úrovni kůlu při přípravě jmen pro vykonání chrámové práce. Věděla jsem, že její manžel nedávno zemřel, a i když s tím zápolila, věděla jsem, že je i nadále věrná.“

Poté se Sharon po shromáždění svátosti rozhlédla po místnosti, aby usilovala o inspiraci. „Uviděla jsem Dorothy. Usmála se na mě a já věděla, že má být mou druhou rádkyní. Pán mě k oběma nasměroval a ani v jednom případě nechyboval.“

Jako velká rodina

Sharon rovněž podotýká, že vidí výhodu v tom, že lidé ze zařízení slouží ostatním lidem na tomto místě. „Jsme blíže dané situaci,“ říká. „Rozumíme tomu, že jsme někdy nešikovní, někdy toho hodně zapomínáme a někdy se prostě necítíme dobře. A víme, jak se zasmát problémům, kterým společně čelíme.“

„Lidé, kteří zde žijí, jsou již tak trochu jako velká rodina,“ zmiňuje Marlene. „Jíme spolu, takže se vídáme třikrát denně. Také spolu trávíme čas při různých činnostech. Takže si myslím, že president kůlu byl inspirován, když pocítil, že jsou zde lidé, kteří by si mohli navzájem sloužit.“

„Víme, co se každý den děje. Víme o tom, když někdo potřebuje pomoc nebo když někdo onemocní,“ říká Dorothy.

Kromě toho, že členky předsednictva slouží a pomáhají sloužit druhým, organizují v rámci Pomocného sdružení výuku. Navrhují obyvatelky, které by mohly být povolány učit, a upravují pověření a rozvrh podle individuálních potřeb učitelek.

Pamatujte na to, že Pán vás má rád

„Naším hlavním úkolem ale je připomínat ostatním obyvatelům zařízení, že je má Pán rád,“ říká Marlene. „A když tak činíme, i my pociťujeme Jeho lásku.“

„Každý z nás s něčím zápolí,“ uvádí Sharon. „Nyní mám problémy, které jsem před pěti měsíci neměla. Ale když se začínám litovat, pomyslím si: ‚Hele, tohle v porovnáním s tím, čím si prošel Spasitel, nic není.‘ Jsme zde, abychom činili pokrok a rostli. A pokud se ze svých zkušeností učíte i ve stáří, můžete se učit na věky.“

Členky předsednictva se rovněž naučily mnohému o soucitu, protože každá z nich přišla o někoho blízkého. Vědí, jak pomáhat těm, kteří mají útěchy zapotřebí. Marlene například během jednoho roku ztratila čtyři členy rodiny a nejlepší kamarádku.

„Díky tomu, že jsme si těžkými zkouškami samy prošly,“ říká, „můžeme druhým pomáhat, aby je zvládli také. Pokud s něčím zápolíte, ztraťte se ve službě druhým. Přesně s tímto mi současné povolání pomohlo.“

Tyto členky předsednictva přinášejí do svého povolání bohaté zkušenosti a porozumění. Bydlely a pracovaly na mnoha místech – v Kalifornii, Ohiu, Wyomingu a Utahu. Sloužily v chrámu, v povoláních ve sboru i v kůlu, v Primárkách, Mladých ženách a jako humanitární pracovnice. Dorothy ale až dosud nikdy nezastávala povolání v Pomocném sdružení.

„Jaké je moto Pomocného sdružení?“ ptá se. „‚Pravá láska nepomíjí.‘ To platí, když jste mladí, ale stejně tak to platí, když už jste starší. Jako předsednictvo to zjišťujeme každý den.“

„Myslím, že spolupracujeme velice dobře,“ říká Sharon a mrkne okem, „na to, že jsme předsednictvo s věkovým průměrem 90 let.“