Knihy a lekce
Kapitola 11: Kristův život

Kapitola 11

Kristův život

Jesus Christ at the home of Jairus. Christ is standing beside the bed of the twelve-year-old daughter of Jairus. The girl's father and mother are standing on the other side of the bed. Christ is holding the hand of the girl as He helps her rise from her bed. The girl, who had been declared dead, is looking up at Christ. Light from a window is shining on the girl's face, and on the back of Christ.

Kristův život byl předpovídán dlouho před Jeho narozením

Každý člověk, který přichází na zemi, je závislý na tom, aby Ježíš Kristus splnil svůj slib, který učinil v nebesích, že bude naším Spasitelem. Bez Něho by plán spasení selhal. Protože Jeho poslání bylo nutné, všichni proroci od Adama až po Krista svědčili o tom, že přijde (viz Skutkové 10:43). A všichni proroci po Kristu svědčili o tom, že skutečně přišel. Všichni musíme studovat život Spasitele a po celý život Ho musíme věrně následovat.

Adam se dozvěděl, že Spasitel se bude jmenovat Ježíš Kristus (viz Mojžíš 6:51–52). Enoch viděl, že Ježíš zemře na kříži a bude vzkříšen (viz Mojžíš 7:55–56). Noé a Mojžíš o Něm také svědčili (viz Mojžíš 1:11; 8:23–24). Asi 800 let předtím, než se Spasitel narodil na zemi, předpovídal Jeho život Izaiáš. Když Izaiáš viděl zármutek a bolesti, které Spasitel vytrpí, aby zaplatil cenu za naše hříchy, zvolal:

„Nejpohrdanější zajisté a nejopovrženější byl z lidí, muž bolestí, a kterýž zkusil nemocí. …

Ještotě on nemoci naše vzal, a bolesti naše vlastní on nesl. …

On pak raněn jest pro přestoupení naše, potřín pro nepravosti naše. …

Pokutován jest i strápen, však neotevřel úst svých. Jako beránek k zabití veden byl.“ (Izaiáš 53:3–5, 7.)

Nefi měl také vidění o Spasitelově budoucím narození a poslání. Spatřil nádhernou pannu a anděl mu vysvětlil: „Viz, panna, kterou vidíš, je matka Syna Božího po způsobu těla.“ (1. Nefi 11:18.) Potom Nefi spatřil tuto pannu, jak drží v náruči dítě. Anděl prohlásil: „Viz, Beránek Boží, ano, dokonce Syn Věčného Otce!“ (1. Nefi 11:21.)

Asi 124 let před Ježíšovým narozením král Beniamin, další nefitský prorok, také předpovídal Spasitelův život:

„Neboť viz, přichází čas, a není daleko, kdy Pán Všemocný, který vládne, který byl a který je od veškeré věčnosti do veškeré věčnosti, sestoupí s mocí s nebe mezi děti lidské a bude dlíti ve stánku z hlíny a bude choditi mezi lidmi konaje mocné zázraky, jako uzdravování nemocných, kříšení mrtvých, a způsobí, že chromí budou choditi, slepí obdrží zrak svůj a hluší sluch, a bude uzdravovati všeliké nemoci.

A bude vymítati ďábly neboli zlé duchy, kteří dlí v srdci dětí lidských.

A hle, vytrpí pokušení a bolest těla, hlad, žízeň a únavu, dokonce více, nežli člověk může vytrpěti, aniž by mu to přivodilo smrt; neboť viz, krev poteče z každého póru, tak veliká bude úzkost jeho pro zlovolnost a ohavnosti lidu jeho.

A bude nazýván Ježíš Kristus, Syn Boží, Otec nebe a země, Stvořitel všech věcí od počátku; a matka jeho bude nazývána Maria.“ (Mosiáš 3:5–8.)

  • Jaká dávná proroctví hovoří o Ježíši Kristu?

Byl Jednorozeným Otce

  • Co Ježíš Kristus zdědil po svém Otci? Co zdědil po své matce?

Příběh o narození a životě Spasitele se nachází v Novém zákoně v knihách Matouše, Marka, Lukáše a Jana. Z jejich zápisu se dozvídáme, že Ježíš se narodil panně jménem Maria. Ta byla zasnoubena s Jozefem, když se jí zjevil anděl Páně. Anděl jí řekl, že bude matkou Syna Božího. Zeptala se ho, jak je to možné (viz Lukáš 1:34). Řekl jí: „Duch Svatý sstoupí v tě, a moc Nejvyššího zastíní tobě; a protož i to, což se z tebe svatého narodí, slouti bude Syn Boží.“ (Lukáš 1:35.) A tak se Bůh Otec stal doslovným otcem Ježíše Krista.

Ježíš je jediným člověkem na zemi, který se narodil smrtelné matce a nesmrtelnému Otci. Proto se nazývá Jednorozený Syn. Od svého Otce zdědil božské schopnosti. Od své matky zdědil smrtelnost a byl podroben hladu, žízni, únavě, bolesti a smrti. Nikdo nemohl Spasiteli vzít život, pokud to On sám nedovolil. Měl moc položit svůj život a moc vzít na sebe po smrti opět své tělo. (Viz Jan 10:17–18.)

Vedl dokonalý život

  • Co pro nás Spasitelův život znamená?

Ježíš byl od svého mládí poslušen všeho, co od Něho Nebeský Otec požadoval. Pod vedením Marie a Jozefa vyrůstal stejně jako jiné děti. Miloval pravdu a byl jí poslušen. Lukáš nám říká: „Děťátko pak rostlo, a posilovalo se v duchu, plné moudrosti, a milost Boží byla v něm.“ (Lukáš 2:40; viz také NaS 93:12–14.)

Do svých 12 let Ježíš natolik vyspěl, že již rozuměl tomu, že byl poslán, aby činil vůli svého Otce. Šel se svými rodiči do Jeruzaléma. Když se Jeho rodiče vraceli domů, zjistili, že v jejich skupině Ježíš není. Vrátili se proto do Jeruzaléma, aby Ho hledali. „A stalo se po třech dnech, že ho nalezli v chrámu, sedícího uprostřed doktorů, a oni mu naslouchali a kladli mu otázky.“ (Překlad Josepha Smitha, Lukáš 2:46.) „A děsili se všickni, kteříž jej slyšeli, nad rozumností a odpověďmi jeho.“ (Lukáš 2:47.)

Jozefovi a Marii se ulevilo, když ho našli, avšak „ulekli se. I řekla matka jeho k němu: Synu, proč jsi nám tak učinil? Aj, otec tvůj a já s bolestí hledali jsme tebe.“ Ježíš jí odpověděl: „Zdaliž jste nevěděli, že v těch věcech, kteréž jsou [Nebeského] Otce mého, musím já býti?“ (Lukáš 2:48–49.)

Aby naplnil své poslání, musel Ježíš činit vůli svého Otce v nebi. „Sám od sebe nic nečiním,“ prohlásil, „ale jakž mne naučil Otec můj, tak mluvím. … Což jest jemu libého, to já činím vždycky.“ (Jan 8:28–29.)

Když bylo Ježíšovi 30 let, přišel za Janem Křtitelem, aby ho pokřtil v řece Jordán. Jan se zdráhal Ježíše pokřtít, protože věděl, že Ježíš je významnější než on. Ježíš požádal Jana, aby Ho pokřtil, aby naplnili „všelikou spravedlnost“. Jan pokřtil Spasitele tak, že Ho úplně ponořil do vody. Když byl Ježíš pokřtěn, Jeho Otec promluvil z nebe a řekl: „Tentoť jest ten můj milý Syn, v němž mi se dobře zalíbilo.“ Duch Svatý sestoupil a projevil se ve znamení holubice. (Viz Matouš 3:13–17.)

Krátce po svém křtu se Ježíš postil po 40 dní a 40 nocí, aby byl s Bohem. Poté k Němu přišel Satan, aby Ho pokoušel. Ježíš všem Satanovým pokušením pevně odolal a pak Satanovi přikázal, aby odešel. (Viz Matouš 4:1–11; viz také Překlad Josepha Smitha, Matouš 4:1, 5–6, 8–9, 11.) Ježíš Kristus jako jediná dokonalá bytost, která kdy kráčela po zemi, zůstal bez hříchu (viz Židům 4:15; 1. Petrova 2:21–22).

  • Jaké události ze Spasitelova života mají pro vás obzvláštní význam?

Učil nás, jak se máme mít navzájem rádi a jak si máme navzájem sloužit

  • Jak nás Spasitel učil tomu, že se máme mít navzájem rádi a že si máme navzájem sloužit?

Ježíš po svém půstu a poté, co byl pokoušen Satanem, započal svou veřejnou službu. Přišel na zemi nejenom proto, aby za nás zemřel, ale také proto, aby nás učil, jak máme žít. Učil, že existují dvě velká přikázání – první, abychom, milovali Boha celým svým srdcem, myslí a silou, a druhé, abychom milovali ostatní lidi tak, jak milujeme sebe (viz Matouš 22:36–39). Svým životem nám dal příklad, jak máme tato dvě přikázání dodržovat. Milujeme-li Boha, budeme Mu důvěřovat a poslouchat Ho tak, jako to činil Ježíš. Milujeme-li druhé, budeme jim pomáhat uspokojovat jejich fyzické a duchovní potřeby.

Ježíš strávil svůj život službou druhým. Uzdravoval je z nemocí. Způsoboval, že slepí viděli, hluší slyšeli a chromí chodili. Jednou, když uzdravoval nemocné, připozdilo se a lidé byli hladoví. Místo toho, aby je poslal pryč, požehnal pět bochníků chleba a dvě ryby a byl schopen zázračně nasytit zástup 5000 lidí. (Viz Matouš 14:14–21.) Učil, že kdykoli najdeme někoho, kdo má hlad, je mu zima, je nahý nebo opuštěný, máme mu pomoci vším, čím můžeme. Když pomáháme druhým, sloužíme tím Pánu. (Viz Matouš 25:35–46.)

Ježíš miloval druhé z celého srdce. Jeho srdce bylo často tak naplněno soucitem, že plakal. Miloval malé děti, staré lidi, a pokorné a prosté lidi, kteří v Něho měli víru. Miloval ty, kteří zhřešili, a s velkým soucitem je učil, aby činili pokání a dali se pokřtít. Učil: „Já jsem ta cesta, i pravda, i život.“ (Jan 14:6.)

Ježíš miloval dokonce i ty, kteří proti Němu hřešili a kteří nečinili pokání. Na konci svého života, když visel na kříži, modlil se k Otci za vojáky, kteří ho ukřižovali, a naléhavě prosil: „Otče, odpusť jim, neboť nevědí, co činí.“ (Lukáš 23:34.) Učil: „Totoť jest přikázání mé, abyste se milovali vespolek, jako já miloval jsem vás.“ (Jan 15:12.)

  • Jak můžeme projevovat Pánu svou lásku k Němu?

Zorganizoval jedinou pravou Církev

  • Proč Spasitel zorganizoval svou církev a vysvětil apoštoly?

Ježíš chtěl, aby se Jeho evangeliu učili všichni lidé na zemi, a tak vybral Dvanáct apoštolů, aby o Něm vydávali svědectví. Ti byli původními vedoucími Jeho Církve. Obdrželi pravomoc jednat v Jeho jménu a činit skutky, které viděli činit Jeho. Ti, kteří od apoštolů obdrželi pravomoc, mohli také učit, křtít a vykonávat další obřady v Jeho jménu. Po Jeho smrti pokračovali v Jeho díle, dokud se lidé nestali tak hříšnými, že apoštoly zabili.

Vykoupil nás z našich hříchů a zachránil nás od smrti

  • Až budete studovat tento oddíl, věnujte čas tomu, abyste přemítali o událostech spojených s Usmířením.

Ježíš se ke konci své smrtelné služby připravoval na to, aby mohl podstoupit tu nejvyšší oběť za všechny hříchy lidstva. Byl odsouzen k smrti, protože svědčil lidem, že je Syn Boží.

Noc před svým ukřižováním odešel Ježíš do zahrady zvané Getsemany. Zanedlouho Ho přepadl hluboký zármutek, a když se modlil, plakal. Apoštolovi posledních dnů Orsonu F. Whitneymu bylo dovoleno spatřit Spasitelovo utrpení ve vidění. Spatřil Spasitele, jak pláče, a řekl: „Byl jsem tak dojat tím, co vidím, že jsem z čistého soucitu plakal také. Celým srdcem jsem byl s Ním, miloval jsem Ho celou duší a toužil jsem tak moc po tom, abych byl s ním, jako jsem netoužil po ničem jiném.“ („The Divinity of Jesus Christ“, Improvement Era, Jan. 1926, 224–225; viz také Ensign, Dec. 2003, 10.) Ježíš „poodšed maličko, padl na tvář svou, modle se a řka: Otče můj, jest-li možné, nechť odejde ode mne kalich tento. A však ne jakž já chci, ale jakž ty.“ (Matouš 26:39.)

V novodobém zjevení Spasitel popsal, jak velké bylo Jeho utrpení, když řekl, že způsobilo, že se „chvěl bolestí a krvácel v každém póru a trpěl v těle i v duchu“. (NaS 19:18.) Trpěl „podle těla“ a vzal na sebe naše bolesti, nemoci, slabosti a hříchy (viz Alma 7:10–13). Žádný smrtelník nemůže pochopit, jak velké bylo toto břemeno. Žádný jiný člověk by nemohl vydržet takové tělesné a duchovní utrpení. „Sestoupil pod všechny věci … aby mohl býti ve všech věcech a skrze všechny věci světlem pravdy.“ (NaS 88:6.)

Ale Jeho utrpení ještě neskončilo. Následujícího dne Ježíše bičovali, ponižovali a plivali na Něj. Musel si nést vlastní kříž, na který Ho poté vyzvedli a přibili. Byl mučen jedním z nejkrutějších způsobů, který kdy lidé vymysleli. Poté, co trpěl na kříži, zvolal v agonii: „Bože můj, Bože můj, pročs mne opustil?“ (Marek 15:34.) V Ježíšově nejtěžší hodině se Otec stáhnul, aby Ježíš mohl vytrpět trest za hříchy všeho lidstva a aby tak mohl dosáhnout vítězství nad silami hříchu a smrti (viz James E. Talmage, Jesus the Christ, 3rd ed. [1916], 660–661).

Když Spasitel poznal, že Jeho oběť byla Otcem přijata, zvolal silným hlasem: „Dokonánoť jest.“ (Jan 19:30.) „Otče, v ruce tvé poroučím ducha svého.“ (Lukáš 23:46.) Sklonil hlavu a dobrovolně se vzdal svého ducha. Spasitel byl mrtev. Zemí otřáslo silné zemětřesení.

Několik přátel položilo Spasitelovo tělo do hrobu, kde leželo až do třetího dne. Během této doby Jeho duch odešel zorganizovat misionářskou práci mezi dalšími duchy, kteří potřebovali přijmout Jeho evangelium (viz 1. Petr. 3:18–20; NaS 138). Třetího dne, v neděli, se vrátil do svého těla a vzal je opět na sebe. Ježíš byl prvním, kdo překonal smrt. Bylo naplněno proroctví, „že měl z mrtvých vstáti“. (Jan 20:9.)

Krátce po svém vzkříšení se Spasitel zjevil Nefitům a založil svou Církev na americkém kontinentu. Učil lidi a žehnal jim. Dojemná zpráva o této události se nachází ve 3. Nefim 11 až 28.

Svou obětí ukázal, jakou lásku chová ke svému Otci a k nám

Ježíš učil: „Většího milování nad to žádný nemá, než aby duši svou položil za přátely své. Vy přátelé moji jste, učiníte-li to, což já přikazuji vám.“ (Jan 15:13–14.) Ochotně a pokorně podstoupil soužení v Getsemanech a utrpení na kříži, abychom my mohli získat všechna požehnání plynoucí z plánu spasení. Chceme-li tato požehnání získat, musíme přijít k Němu, činit pokání ze svých hříchů a milovat Ho z celého srdce. Řekl:

„A toto je evangelium, které jsem vám dal – že jsem přišel na svět, abych vykonal vůli Otce svého, protože Otec můj mne poslal.

A Otec můj mne poslal, abych mohl býti pozvednut na kříži; a poté, co jsem byl pozvednut na kříži, abych mohl přitáhnouti všechny lidi k sobě, … aby byli souzeni za skutky své. …

Neboť skutky, jež jste mne viděli činiti, máte činiti také. …

Tudíž, jakými lidmi máte býti? Vpravdě pravím vám, dokonce jako já jsem.“ (3. Nefi 27:13–15, 21, 27; kurzíva přidána.)

  • Jaké pocity vás naplňují, když přemítáte o Spasitelově oběti, kterou pro vás přinesl?

Další verše z písem a jiné zdroje