Knihy a lekce
Kapitola 16: Církev Ježíše Krista v dřívějších dobách

Kapitola 16

Církev Ježíše Krista v dřívějších dobách

Christ with the twelve men chosen by Him to be His Apostles. Christ has His hands upon the head of one of the men (who kneels before Him) as He ordains the man to be an Apostle. The other eleven Apostles are standing to the left and right of Christ.

Některé znaky, které určují Církev Ježíše Krista

„Věříme v tutéž organisaci, jež existovala v prvotní Církvi, totiž v apoštoly, proroky, pastýře, učitele, evangelisty a tak dále.“ (Články víry 1:6.)

Když byl Ježíš na zemi, založil svou církev. Nazývala se Církev Ježíše Krista (viz 3. Nefi 27:8), a členové si říkali Svatí (viz Efezským 2:19–20).

Zjevení

Když Ježíš založil svou církev, osobně poučoval a řídil její vedoucí. On sám přijímal pokyny od svého Otce na nebesích. (Viz Židům 1:1–2.) Tak byla Církev Ježíše Krista řízena Bohem, a nikoli lidmi. Ježíš učil své následovníky, že zjevení je „skála“, na níž postaví svou církev (viz Matouš 16:16–18).

Předtím, než Ježíš po svém Vzkříšení vystoupil na nebesa, řekl svým apoštolům: „Já s vámi jsem po všecky dny, až do skonání světa.“ (Matouš 28:20.) V souladu se svými slovy jim dál poskytoval vedení z nebe. Seslal Ducha Svatého, aby pro ně byl utěšitelem a zjevovatelem (viz Lukáš 12:12; Jan 14:26). Ve vidění hovořil k Saulovi (viz Skutkové 9:3–6). Petrovi zjevil, že evangeliu nemají být učeni pouze Židé, ale celý svět (viz Skutkové 10). Mnoho slavných pravd, které jsou zapsány v knize Zjevení, zjevil Janovi. V Novém zákoně je zaznamenáno mnoho dalších způsobů, kterými Ježíš zjevoval svou vůli, aby vedl svou církev a osvítil své učedníky.

Pravomoc od Boha

Obřady a zásady evangelia nemohou být vykonávány bez kněžství, a ani jim nelze bez kněžství vyučovat. Otec dal tuto pravomoc Ježíši Kristu (viz Židům 5:4–6), který zase vysvětil své apoštoly a dal jim moc a pravomoc kněžství (viz Lukáš 9:1–2; Marek 3:14). Připomněl jim: „Ne vy jste mne vyvolili, ale já jsem vás vyvolil a postavil.“ (Jan 15:16.)

Aby v Jeho církvi mohl být pořádek, dal Ježíš největší zodpovědnost a pravomoc Dvanácti apoštolům. Petra určil vedoucím apoštolem a dal mu klíče, aby pečetil požehnání jak na zemi, tak i v nebi (viz Matouš 16:19). Ježíš také vysvětil další úředníky s konkrétními povinnostmi, které měli vykonávat. Poté, co vystoupil na nebesa, pokračovalo se v tomto způsobu povolávání a vysvěcování. Jiní byli vysvěceni ke kněžství těmi, kteří tuto pravomoc již obdrželi. Ježíš prostřednictvím Ducha Svatého učinil známým, že tato vysvěcení schválil (viz Skutkové 1:24).

Uspořádání církve

Církev Ježíše Krista byla pečlivě zorganizovanou jednotkou. Byla přirovnávána k dokonale zformované budově, která byla „[vzdělána] na základ apoštolský a prorocký, kdež jest gruntovní úhelný kámen sám Ježíš Kristus“ (Efezským 2:20).

Ježíš pověřil další vedoucí kněžství, aby pomáhali apoštolům v díle služby. Po dvou vyslal úředníky nazývané sedmdesátníci, aby kázali evangelium (viz Lukáš 10:1). Dalšími úředníky v církvi byli evangelisté (patriarchové), pastýři (předsedající vedoucí), vysocí kněží, starší, biskupové, kněží, učitelé a jáhnové (viz kapitola 14 v této knize). Všichni tito úředníci byli nezbytní pro vykonávání misionářské práce, vykonávání obřadů a pro poučování a inspirování členů církve. Tito úředníci pomáhali členům, aby se spojili „v jednotu víry a známosti Syna Božího“ (Efezským 4:13).

Bible nám neříká vše o kněžství nebo o organizaci a správě církve. Avšak zachoval se v ní dostatek údajů, které ukazují krásu a dokonalost uspořádání církve. Apoštolům bylo přikázáno jít do celého světa a kázat (viz Matouš 28:19–20). Nemohli zůstávat v jednotlivých městech, aby tam dohlíželi na nově obrácené. Proto byli povoláváni a vysvěcováni místní vedoucí kněžství, a apoštolové jim předsedali. Apoštolové a další církevní vedoucí navštěvovali jednotlivé odbočky a psali jim dopisy. A tak náš Nový zákon obsahuje dopisy, které napsali Pavel, Petr, Jakub, Jan a Juda a které poskytují rady a pokyny místním vedoucím kněžství.

Nový zákon ukazuje, že bylo zamýšleno, aby tato církevní organizace pokračovala. Například smrtí Jidáše zůstalo pouze jedenáct apoštolů. Brzy poté, co Ježíš vystoupil na nebesa, se jedenáct apoštolů sešlo, aby vybrali někoho na Jidášovo místo. Prostřednictvím zjevení od Ducha Svatého vybrali Matěje. (Viz Skutkové 1:23–26.) Ježíš ustanovil do čela církve dvanáct apoštolů, aby ji spravovali. Zdálo se jasné, že toto uspořádání mělo být i nadále zachováno tak, jak ho zřídil.

První zásady a obřady

Apoštolové učili dvěma základním zásadám – víře v Pána Ježíše Krista a pokání. Poté, co nově obrácení projevili víru v Ježíše Krista jako Syna Božího a svého Vykupitele, a poté, co učinili pokání ze svých hříchů, přijali dva obřady – křest ponořením a vkládání rukou pro dar Ducha Svatého (viz Skutkové 19:1–6). To byly první zásady a obřady evangelia. Ježíš učil: „Nenarodí-li se kdo z vody a z Ducha, nemůž vjíti do království Božího.“ (Jan 3:5.)

Obřady vykonávané za mrtvé

Ježíš zajistil, aby každý mohl slyšet evangelium, ať již na zemi nebo po smrti. Mezi svou smrtí a Vzkříšením Ježíš šel mezi duchy těch, kteří zemřeli. Mezi těmi, kteří byli mrtví, zorganizoval misionářskou práci. Pověřil spravedlivé posly a dal jim moc učit evangeliu všechny duchy lidí, kteří zemřeli. To jim dalo příležitost přijmout evangelium. (Viz 1. Petrova 3:18–20; 4:6; NaS 138.) Žijící členové Jeho církve potom vykonávali obřady za mrtvé (viz 1. Korintským 15:29). Obřady, například křest a konfirmace, musejí být vykonány na zemi.

Duchovní dary

Všichni věrní členové církve měli právo obdržet dary Ducha. Ty jim byly dány v souladu s jejich individuálními potřebami, schopnostmi a úkoly. Mezi těmito dary byla víra, včetně moci uzdravovat a být uzdraven, proroctví a vidění. (O darech Ducha podrobněji pojednává kapitola 22.) Duchovní dary vždy existují v pravé Církvi Ježíše Krista (viz 1. Korintským 12:4–11; Moroni 10:8–18; NaS 46:8–29). Ježíš řekl svým učedníkům, že tato znamení neboli duchovní dary budou vždy následovat ty, kteří věří (viz Marek 16:17–18). Mnozí z Jeho učedníků vykonávali zázraky, prorokovali nebo měli vidění prostřednictvím moci Ducha Svatého.

  • Proč Církev Ježíše Krista potřebuje těchto šest znaků?

Církev Ježíše Krista na americkém kontinentu

Poté, co byl Ježíš vzkříšen, navštívil lidi na americkém kontinentu a zorganizoval mezi nimi svou církev, učil je po tři dny a pak se k nim ještě po nějakou dobu často vracel (viz 3. Nefi 11–28). Potom je opustil a vystoupil na nebesa. Více než 200 let žili tito lidé spravedlivě a patřili mezi nejšťastnější lid, který Bůh kdy stvořil (viz 4. Nefi 1:16).

Odpadlictví od pravé církve

  • Co znamená pojem odpadlictví?

V průběhu historie se zlí lidé snažili zničit dílo Boží. Tak tomu bylo i v době, kdy ještě žili apoštolové a dohlíželi na mladou rostoucí církev. Někteří členové učili myšlenky ze své staré pohanské nebo židovské víry namísto prostých pravd, kterým učil Ježíš. Někteří se otevřeně vzpírali. Kromě toho byla církev pronásledována i z vnějšku. Členové církve byli za svou víru mučeni a zabíjeni. Apoštolové byli jeden po druhém zabiti nebo jinak vzati ze země. Pro zlovolnost a odpadlictví byly také ze země odňaty apoštolská pravomoc a klíče kněžství. Organizace, kterou založil Ježíš Kristus, již neexistovala, což mělo za následek zmatek. Do církevní nauky se vkrádalo stále více a více omylů a církev se brzy rozpadla. Období, kdy na zemi již neexistovala pravá církev, se nazývá Velké odpadlictví.

V myšlení takzvaných křesťanů brzy převládly pohanské náboženské představy. Římský císař přijal toto falešné křesťanství jako státní náboženství. Tato církev se velmi lišila od církve, kterou zorganizoval Ježíš. Učila tomu, že Bůh je nehmotná neboli beztvará bytost.

Tito lidé ztratili porozumění tomu, že Bůh k nám chová lásku. Nevěděli, že jsme Jeho dětmi. Nerozuměli účelu života. Mnoho obřadů bylo změněno, protože kněžství a zjevení již nebyly na zemi.

Císař si zvolil vlastní vedoucí a některým dal tentýž titul, který používali vedoucí kněžství v pravé církvi Kristově. Na zemi nebyli žádní apoštolové nebo jiní vedoucí kněžství s mocí od Boha, ani žádné duchovní dary. Prorok Izaiáš předvídal tento stav a prorokoval: „I ta země poškvrněna jest pod obyvateli svými; nebo přestoupili zákony, změnili ustanovení, zrušili smlouvu věčnou.“ (Izaiáš 24:5.) Nebyla to již Církev Ježíše Krista, byla to církev lidí. Bylo změněno dokonce i jméno církve. Také na americkém kontinentu nastalo odpadlictví (viz 4. Nefi).

Znovuzřízení předvídáno

  • Která proroctví ve Starém a Novém zákoně předpovídají Znovuzřízení?

Bůh odpadlictví předvídal a připravil znovuzřízení evangelia. Apoštol Petr o tom řekl Židům: „Poslal by toho, kterýž vám kázán jest, Ježíše Krista. Kteréhož zajisté musejí přijíti nebesa, až do času napravení všech věcí; což byl předpověděl Bůh skrze ústa všech svých svatých proroků od věků.“ (Skutkové 3:20–21.)

Jan Zjevovatel také předvídal dobu, kdy bude znovuzřízeno evangelium. Řekl: „I viděl jsem jiného anděla letícího po prostředku nebe, majícího evangelium věčné, aby je zvěstoval těm, kteříž bydlí na zemi, a všelikému národu, i pokolení, i jazyku, i lidu.“ (Zjevení 14:6.)

  • Proč bylo Znovuzřízení nezbytné?

  • Zamyslete se nad požehnáními, která jste obdrželi díky tomu, že byla na zemi znovuzřízena Církev Ježíše Krista.

Další verše z písem