Knihy a lekce
Kapitola 15: Pánův lid smlouvy

Kapitola 15

Pánův lid smlouvy

The Old Testament prophet Abraham kneeling in prayer. Abraham is holding a staff in one hand and is looking toward the heavens as he prays. Sarah, the wife of Abraham, is depicted watching and with a look of humor on her face, from a tent portrayed in the background. Abraham and Sarah are depicted as elderly people.

Podstata smluv

  • Co je to smlouva? Proč jsou Svatí posledních dnů nazýváni lidem smlouvy?

Již od samého začátku uzavíral Pán smlouvy se svými dětmi na zemi. Když s Ním Jeho lid uzavírá smlouvu (nebo Mu dává slib), ví, co od nich Pán očekává a jaká požehnání mohou očekávat od Něj. Mohou lépe uskutečňovat Jeho dílo na zemi. Lidé, kteří uzavírají smlouvu s Pánem, a se kterými uzavírá smlouvy Pán, jsou známi jako Pánův lid smlouvy. Členové Církve patří k Pánovu lidu smlouvy.

V rámci evangelia smlouva znamená posvátnou dohodu nebo vzájemný slib mezi Bohem a člověkem nebo skupinou lidí. Při uzavírání smlouvy nám Bůh za poslušnost určitých přikázání slibuje požehnání. Stanovuje podmínky své smlouvy a zjevuje tyto podmínky svým prorokům. Rozhodneme-li se uposlechnout podmínky smlouvy, obdržíme zaslíbená požehnání. Rozhodneme-li se neuposlechnout, požehnání zadrží, a v některých případech je také udělen trest.

Například když se stáváme členy Církve, uzavíráme s Bohem několik smluv (viz kapitola 20 v této knize). Při křtu uzavíráme se Spasitelem smlouvu, že na sebe vezmeme Jeho jméno. On slibuje, že „kolik jich bude činiti pokání a bude pokřtěno ve jménu mém, jež je Ježíš Kristus, a vytrvá do konce, tolik bude spaseno“ (NaS 18:22). Když přijímáme svátost, uzavíráme s Pánem smlouvu (viz kapitola 23 v této knize). Slibujeme, že na sebe vezmeme Jeho jméno, že Ho budeme mít na paměti a že budeme dodržovat Jeho přikázání. Je nám slíbeno, že s námi bude Svatý Duch. (Viz NaS 20:77–79.) Když přijímáme chrámové obřady, uzavíráme další posvátné smlouvy a za naši věrnou poslušnost je nám slíbeno oslavení (viz NaS 132; viz také kapitola 47 v této knize).

Bůh také uzavřel zvláštní smlouvy s určitými osobami nebo skupinami. Uzavřel zvláštní smlouvu s Adamem, s Enochem, s Noémem, s dětmi Izraele a s Lehim (viz Mojžíš 6:31–36, 52; Genesis 9:9–17; Exodus 19:5–6; 2. Nefi 1). Zvláštní smlouvu, která dnes přináší požehnání členům Církve a všem národům na zemi, uzavřel s Abrahamem a s jeho potomky.

  • Přemýšlejte o smlouvách, které jste s Bohem uzavřeli, a o požehnáních, která vám slíbil za jejich dodržování.

Boží smlouva s Abrahamem a s jeho potomky

  • Co je to Abrahamova smlouva?

Abraham, prorok Starého zákona, byl velmi spravedlivý muž (viz obrázek v této kapitole). Odmítl uctívat modly svého otce. Dodržoval všechna Pánova přikázání. Díky Abrahamově spravedlnosti Pán uzavřel smlouvu s ním i s jeho potomstvem.

Pán slíbil Abrahamovi, že bude mít nespočetné množství potomků. Slíbil, že každý z nich bude mít nárok obdržet evangelium, požehnání kněžství a všechny obřady oslavení. Tito potomci ponesou skrze moc kněžství evangelium všem národům. Jejich prostřednictvím budou požehnány všechny rodiny na zemi (viz Abraham 2:11). Bůh dále slíbil, že pokud budou spravedliví, uzavře svou smlouvu se všemi pokoleními Abrahamových dětí (viz Genesis 17:4–8).

  • Jak se týkají přikázání a přísliby Abrahamovy smlouvy nás? (Zvažte i to, jak se tato otázka vztahuje na různé situace, například: doma, na pracovišti, ve společnosti nebo při misionářské službě.)

Členové Církve jsou lidem smlouvy.

  • Jaká požehnání a zodpovědnosti má Boží lid smlouvy dnes?

Pokrevní potomci Abrahama nejsou jedinými lidmi, které Bůh nazývá svým lidem smlouvy. Když Bůh hovořil k Abrahamovi, řekl: „Tolik, kolik jich přijme toto evangelium, bude nazváno podle jména tvého a bude počítáno za símě [rodovou linii] tvé a povstanou a budou tě velebiti jako otce svého.“ (Abraham 2:10.) A tak jsou do smlouvy učiněné s Abrahamem zahrnuty dvě skupiny lidí: Zaprvé spravedliví pokrevní potomci Abrahama a zadruhé ti, kteří jsou adoptováni do jeho rodové linie tím, že přijali evangelium Ježíše Krista a žijí podle něj (viz 2. Nefi 30:2).

Když jsme pokřtěni do Církve, stáváme se účastníky smlouvy, kterou Pán uzavřel s Abrahamem, Izákem a Jákobem (viz Galatským 3:26–29). Jsme-li poslušní, zdědíme požehnání této smlouvy. Máme právo obdržet pomoc a vedení od Ducha Svatého. Muži, kteří jsou toho hodni, mají právo být nositeli kněžství. Rodiny mohou obdržet požehnání kněžství. Můžeme získat věčný život v celestiálním království. Neexistují žádná větší požehnání, než jsou tato.

Spolu s požehnáními, která přijímáme jako Pánův lid smlouvy, máme také velké zodpovědnosti. Pán zaslíbil Abrahamovi, že prostřednictvím jeho potomků bude evangelium přineseno celé zemi. Tuto zodpovědnost naplňujeme prostřednictvím misionářského programu Církve na plný úvazek a misionářské práce vykonávané členy. Tato příležitost kázat evangelium celému světu náleží pouze Pánově Církvi a Jeho lidu smlouvy.

Jako Pánův lid smlouvy máme dodržovat Jeho přikázání. Pán řekl: „Já, Pán, jsem zavázán, když činíte to, co říkám; ale když nečiníte to, co říkám, nemáte žádného zaslíbení.“ (NaS 82:10.) Zavrhneme-li svou smlouvu poté, co jsme přijali evangelium, smlouva se stává neplatnou, a my budeme stát před Bohem odsouzeni (viz NaS 132:4). Řekl: „Zdržte se hříchu, aby těžké soudy nepadly na hlavu vaši. Neboť od toho, komu je mnoho dáno, je mnoho požadováno; a ten, kdo hřeší proti většímu světlu, obdrží větší odsouzení.“ (NaS 82:2–3.)

Nová a věčná smlouva

  • Co slibujeme, že budeme dělat, když přijímáme evangelium? Jaká požehnání nám dává Nebeský Otec, když dodržujeme svůj slib?

Plnost evangelia se nazývá nová a věčná smlouva. Zahrnuje smlouvy učiněné při křtu, během svátosti, v chrámu a kdykoli jindy. Pán ji nazývá věčnou, protože je ustanovena věčným Bohem a protože tato smlouva nebude nikdy změněna. Tutéž smlouvu uzavřel s Adamem, Enochem, Noémem, Abrahamem a dalšími proroky. V tomto smyslu není nová. Ale Pán ji nazývá novou, protože pokaždé, když je evangelium znovuzřízeno poté, co bylo odňato ze země, je nová pro lidi, kteří ji přijímají (viz Jeremiáš 31:31–34; Ezechiel 37:26).

Když přijímáme novou a věčnou smlouvu, souhlasíme s tím, že budeme činit pokání, budeme pokřtěni, přijmeme Ducha Svatého, přijmeme vlastní obdarování, přijmeme smlouvu sňatku v chrámu, budeme následovat Krista až do konce svého života a budeme Ho poslušni. Nebeský Otec nám slibuje, že když budeme dodržovat své smlouvy, obdržíme oslavení v celestiálním království (viz NaS 132:20–24; viz také kapitola 47 v této příručce).

Velikost tohoto slibu mohou smrtelníci těžko pochopit. Přikázání, která dává, jsou k našemu dobru, a když jsme věrní, můžeme navěky sdílet požehnání a krásy nebes i země. Můžeme žít v Jeho přítomnosti a mít podíl na Jeho lásce, soucitu, moci, velikosti, poznání, moudrosti, slávě a panství.

  • Jakým způsobem ovlivňuje to, že jsme Pánovým lidem smlouvy, vzhled našeho oblečení, naše jednání i to, jak dodržujeme přikázání?

Další verše z písem a jiné zdroje