Vděčnost – cesta ke štěstí
Vděčnost je zásada naplněná Duchem. Otevírá nám mysl vůči vesmíru naplněnému hojností žijícího Boha.
Dnes odpoledne mám tu čest zastupovat vedoucí Pomocného sdružení, které se zde, v tomto Tabernaclu, dělily o nauky království, zdůrazňovaly význam role ženy doma a v rodině, povolávaly se vzájemně do dobročinné služby a připomínaly sestrám radosti plynoucí ze spravedlivého života.
Od tohoto řečnického pultu v roce 1870 Eliza R. Snowová položila tisícům žen otázku, kterou bych dnes ráda zopakovala: „Znáte nějaké místo na povrchu země, kde by měla žena více svobody a kde by se těšila tak ušlechtilým a vznešeným výsadám, jakým se těší zde, jako Svatá poslední dnů?“1 Vydávám svědectví, že ženy Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů se vskutku těší velkým a vznešeným výsadám.
Košík požehnání
Dovolte mi, abych se s vámi podělila o jeden dojemný příběh. Jedna rodina procházela složitým obdobím. Bylo pro ně těžké nesoustředit se na své problémy. Matka napsala: „Náš svět se úplně zhroutil, a tak jsme se obrátili k Nebeskému Otci, aby nás vedl. Téměř ihned jsme si uvědomili, že jsme obklopeni dobrotou a že nás všichni kolem povzbuzují. Začali jsme každý den jako rodina vyjadřovat vděčnost jeden druhému a také Pánu. Jedna má blízká přítelkyně mě upozornila na to, že ,košík požehnání‘ naší rodiny přetékal hojností. Z onoho rozhovoru vznikla taková hra, kterou jsme děti a já rády hrály. Každý večer před rodinnou modlitbou jsme si povídali, co jsme ten den prožili, a pak jsme se vzájemně podělili o to, kolik požehnání přibylo do našeho ,košíku požehnání‘. Čím více jsme vyjadřovali vděčnost, tím více bylo toho, za co jsme byli vděčni. Pociťovali jsme lásku Páně pozoruhodným způsobem, zatímco se objevovaly příležitosti k růstu.“2
Co by „košík požehnání“ přinesl vaší rodině?
Zásada naplněná Duchem
Vděčnost vyžaduje vědomé úsilí, abychom ji nejen pociťovali, ale také vyjadřovali. Často zapomínáme na ruku Páně. Reptáme, stěžujeme si, vzdorujeme, kritizujeme; jsme velmi často nevděční. V Knize Mormonově se dozvídáme, že ti, kteří reptají, neznají „cesty Boha, který je stvořil“.3 Pán nám radí, abychom nereptali, protože pak je těžké, aby na nás Duch působil.
Vděčnost je zásada naplněná Duchem. Otevírá nám mysl vůči vesmíru naplněnému hojností žijícího Boha. Díky ní si začneme duchovně uvědomovat zázrak maličkostí, které potěší naše srdce svým poselstvím o Boží lásce. Schopnost si toto vděčně uvědomovat prohlubuje naši citlivost vůči božskému vedení. Když vyjadřujeme vděčnost, můžeme být naplněni Duchem a spojeni s Pánem i s těmi, kteří jsou kolem nás. Vděčnost vyvolává pocit štěstí a nese s sebou božský vliv. „[Žijte] denně… v díkůvzdání,“ řekl Amulek, „za mnohá milosrdenství a požehnání, která vám udílí.“4
Milosrdenství a požehnání přicházejí v různých podobách – někdy jako těžkosti. Přesto Pán řekl: „Budeš děkovati Pánu Bohu svému ve všech věcech.“5 Ve všech věcech znamená ve všech: v tom dobrém, v tom obtížném – nikoli jen v něčem. On nám přikázal, abychom byli vděčni, protože ví, že když jsme vděčni, budeme šťastni. Toto je další důkaz Jeho lásky.
Jak se cítíte, když někdo vyjádří vděčnost vám? Jednou v neděli jsem si sedla vedle jedné sestry v Pomocném sdružení a trochu lépe jsem se s ní seznámila. Za několik dní jsem dostala e-mail: „Děkuji vám za to, že jste si na Pomocném sdružení sedla vedle mé dcery. Položila jste jí ruku kolem ramen. Ani nevíte, co všechno to znamenalo pro ni i pro mne.“6 Slova této matky mne překvapila a naplnila štěstím.
Jak se cítíte, když někomu vyjadřujete vděčnost? Chtěla bych vyjádřit vděčnost někomu, kdo se stará o má vnoučata. Když jsem před několika měsíci navštívila Texas, požádala jsem šestiletého Thomase, aby mi něco pověděl o svém biskupovi. Řekl: „Ale babi, však ho poznáš. Má na sobě tmavé sako, bílou košili jako tatínek, má vyleštěné boty a červenou kravatu. Nosí brýle a stále se usmívá.“ Jakmile jsem Thomasova biskupa spatřila, ihned jsem ho poznala. V srdci jsem za něho pocítila vděčnost. Děkuji vám, biskupe Goodmane, a děkuji i vám všem, úžasným biskupům.
Vyjádření víry
V 17. kapitole Lukáše je zaznamenáno, jak Spasitel uzdravil 10 malomocných. Jak si vzpomínáte, pouze jeden z očištěných malomocných se vrátil, aby vyjádřil svou vděčnost. Není zajímavé, že Pán neřekl: „Vděčnost tvá tě uzdravila“? Místo toho řekl: „Víra tvá tě uzdravila.“7
Vyjádření vděčnosti tímto malomocným považoval Spasitel za vyjádření jeho víry. Když se modlíme a vyjadřujeme vděčnost milujícímu Nebeskému Otci, kterého nevidíme, vyjadřujeme tím také to, že v Něj máme víru. Vděčnost je vlídné uznání ruky Páně v našem životě; je to vyjádření naší víry.
Vděčnost v soužení – skrytá požehnání
V roce 1832 Pán viděl, že je potřeba připravit Církev na nadcházející soužení. Soužení nahání strach. A přesto Pán řekl: „Buďte dobré mysli, neboť já vás povedu kupředu. Království je vaše a požehnání jeho jsou vaše a bohatství věčnosti jsou vaše.
A ten, kdo přijímá všechny věci s vděčností, bude učiněn slavným.“8
Takový druh vděčnosti, který přijímá dokonce i soužení s díkůvzdáním, vyžaduje zlomené srdce a zkroušeného ducha, pokoru přijmout to, co nemůžeme změnit, ochotu předat vše Pánu – i když tomu nerozumíme, vděčnost za skryté příležitosti, které čekají na odhalení. Poté přichází pocit pokoje.
Kdy naposledy jste poděkovali Pánu za nějakou zkoušku nebo soužení? Protivenství nás nutí k tomu, abychom poklekli; nutí nás k tomu i vděčnost za protivenství?
President David O. McKay poznamenal: „V mrazivé zimě protivenství nacházíme skutečnou zkoušku své vděčnosti…, která… spočívá pod povrchem životních událostí, ať již jsou smutné či radostné.“9
Závěr
Chtěla bych poděkovat vám, úžasným věrným sestrám v Církvi, za to, jak poskytujete Pánovu lásku svou službou: svou péčí o rodiny, kterým zemřel někdo blízký; svou péčí, když jste na navštěvujícím učení, svou ochotou budovat svědectví dětí, když sloužíte v Primárkách, svým časem věnovaným přípravě mladých žen na ženství. Děkuji vám za vaši oddanost. Díky vaší věrnosti pociťuji lásku Páně. Jsem požehnána díky tomu, že mezi vámi sloužím; mé srdce přetéká vděčností za každou z vás a láskou ke každé z vás. Jsem hluboce vděčna bratřím v kněžství, se kterými sloužím.
Nejhlubší vděčnost pociťuji za svého Spasitele – poslušného Syna, který vykonal vše, o co Ho Jeho Otec požádal, a který vykonal usmíření za každého z nás. Když na Něj pamatuji a uvědomuji si Jeho dobrotu, toužím být takovou, jako je On. Kéž jsme požehnáni tak, abychom každý den ve svém životě pociťovali Jeho lásku. Budiž Bohu díky za jeho nevýslovný dar.10 V posvátném jménu Ježíše Krista, amen.