Kdo je na Pánově straně?
Zůstanete-li na Pánově straně čáry, protivník tam nemůže přijít, aby vás pokoušel.
Drazí bratří a sestry, jsem vděčný, že žijeme v době, kdy po zemi kráčejí apoštolové a proroci a poskytují nám inspiraci a vedení. Vydávám svědectví, že president Hinckley je vskutku prorokem Božím – právě tak jako jím byl Mojžíš, Abraham a všichni další proroci od počátku světa. Jsem vděčný za jeho rady dnes ráno i za příležitost, kterou budeme mít v závěru této konference, kdy mu budeme naslouchat ještě jednou.
Dnes hovořím zejména k mladým mužům a mladým ženám Církve, stejně jako k jejich rodičům a k vedoucím. Hovořím také ke skvělým mladým svobodným dospělým – kteří mají tak úžasné talenty, schopnosti a potenciál pro službu v království.
President Hinckley o tomto pokolení řekl: „Nikdy nebyla doba, jako je tato. Jak je úžasné žít v tomto období historie světa! Nikdy dříve nebylo takové pokolení mládeže… Skutečně jste ,vyvoleným pokolením‘.“ („Way to Be!“ [2002], 3.)
Vy, mladí Sionu, musíte vykonat velké dílo – a byly vám dány všechny talenty a příležitosti, bez ohledu na to, kde žijete, abyste mohli dělat přesně to, co od vás Otec v nebi očekává. Modlím se, aby vám můj dnešní odpolední proslov v této snaze pomohl.
V únoru 1852 byla v Yarmouthu v Anglii pokřtěna mladá žena Hannah Last Cornabyová. Nebyl to klidný, uctivý zážitek, jaký má většina lidí, ale popsala to těmito slovy: „Zjistili jsme, že dům je obklíčený lůzou, skrze niž jsme se obtížně prodírali… Než jsme se dostali na břeh vody, byla celá horda u nás a manžel mě pokřtil uprostřed spršky kamenů a výkřiků… a i když kolem nás pršelo kamení jako kroupy, ani jeden nás nezasáhl a my jsme bezpečně dorazili domů, děkujíce Bohu za naše zázračné vysvobození.“ (Hannah Cornaby, Autobiography and Poems [1881], 24–25.)
Její život, který následoval, nebyl snadný. Po letech napsala tato slova:
Kdo je na Pánově straně? Kdo?
Nyní se tedy ukáže.
Dodejte si kuráže!
Kdo je na Pánově straně? Kdo?
(„Who’s on the Lord’s Side?“ Hymns, no. 260)
I když tato slova nezpíváme příliš často, stala se jednou z mých oblíbených náboženských písní díky oddanosti pravdě a tomu, co je správné. Ve skutečnosti je to otázka, kterou má mít v mysli každý mladý muž a každá mladá žena na celém světě: „Kdo je na Pánově straně?“ A naší zvučnou odpovědí má být: „Já!“
To byla otázka, kterou měl na mysli Nefi, když Pán, skrze jeho otce Lehiho, nařídil jemu a jeho bratrům, aby se vrátili do Jeruzaléma a získali mosazné desky. Když Laman a Lemuel reptali, přišla k Nefimu otázka: „Kdo je na Pánově straně?“ Načež odpověděl: „Já!“ těmito slovy: „Půjdu a učiním věci, které přikázal Pán, neboť vím, že Pán nedává dětem lidským žádná přikázání, aniž by pro ně připravil cestu, aby mohly uskutečniti věc, kterou jim přikazuje.“ (1. Nefi 3:7.)
Stejné to bylo s mladým Davidem ve Starém zákoně. Vzpomeňte si, jak jako mladý pastýř navštívil své bratry na bojové frontě. Tam zaslechl obrovského filistinského Goliáše, jak se posmívá mužům Izraele – a vyzývá je do boje. A všichni izraelští válečníci se báli, obrovi tváří v tvář. Jejich odpověď na otázku „Kdo je na Pánově straně?“ nebyla „Já!“, ale spíše „Kdo, já?“
Ale ne chlapec David. Vzal si pouze kameny a jednoduchý pastýřský prak a přistoupil k obrovi se slovy: „Ty jdeš ke mně s mečem a s kopím a s pavézou, ale já k tobě jdu ve jménu Hospodina zástupů…
Dnešního dne zavře tě Hospodin v ruku mou… a pozná všecka země, žeť jest Bůh v Izraeli.“ (1. Samuelova 17:45–46.) A v tomto bodě David nekráčel plaše, ale běžel, aby se utkal s obrem. A díky Davidově víře v Boha byl Goliáš zabit a Izrael zvítězil.
Mladí bratří a sestry, ať cestuji kamkoli, potkávám ušlechtilé mladé, jako jste vy, kteří neustále čelí současným Goliášům v podobě pokušení, které nás chce přimět porušit naše smlouvy a měřítka, která nám dal Pán. To se stává ještě důležitějším, když jsme každodenně obklopeni rouháním, společensky přijatelnou nemorálností, necudností, pornografií a dalším nevhodným materiálem v médiích, včetně televize a internetu, a široce dostupnými drogami a alkoholem. Jedním slovem neuplyne ani den, aby nám v té či oné podobě nebyla položena otázka: „Kdo je na Pánově straně? Kdo?“ Mám dva prosté návrhy, které vám pomohou připravit vaši odpověď na tuto otázku.
Zaprvé nikdy nezapomínejte, kdo jste. Prostá pravda se nachází v dětské náboženské písni, kterou se mnozí z nás naučili v Primárkách: „Jsem dítě Boží“ (ZNPPD, str. 96). A náš moudrý a laskavý Nebeský Otec nás sem jenom neposlal a potom nás nechal samotné. Dal nám konkrétní průvodce, aby nám pomohli splnit to, co od nás očekává. Dal nám rodiny, aby nám pomáhaly, měly nás rády a učily nás. Dal nám žijící proroky, aby nás vedli. Skrze První předsednictvo nám dal měřítka v brožurce Pro posílení mládeže spolu s tímto slibem: „Slibujeme vám, že pokud budete zachovávat tato měřítka a budete žít podle pravd, které jsou v písmech, budete schopni zvládat své životní úkoly s větší moudrostí a schopností a budete moci své zkoušky snášet statečněji. Bude vám pomáhat Duch Svatý.“ ([2002], 2–3.)
Vždy u sebe mám svůj malý výtisk této brožurky – vždy! Vyzývám vás, abyste dělali totéž. Až budete potom čekat na autobus nebo mít volnou chvilku, vyndejte ji, čtěte v ní a znovu se zavažte žít podle měřítek v této brožurce. Slibuji, že když to budete dělat, přinese vám to štěstí, pokoj a hluboké pocity odvahy a sebeúcty.
Při používání svobody jednání mějte na paměti, že nejste sami. Kromě laskavého a moudrého Nebeského Otce jsou zde i další, kteří se za vás modlí, abyste se moudře rozhodovali. Když jsem se jako mladý muž vydal na schůzku nebo jsem si vyrazil s přáteli, vždy jsem se rodičům nahlásil, když jsem přišel domů. Obvykle jsem jenom zaklepal na dveře, otevřel je a řekl : „Už jsem doma“, a potom jsem si šel lehnout. Jednou večer jsem se vrátil ze schůzky, zaklepal jsem jako obvykle a pak jsem otevřel dveře. Přitom světlo z haly dopadlo na mou andělskou matku, která klečela v modlitbě. A když jsem ji tam spatřil, věděl jsem, za koho se modlí. Na tento zážitek jsem nikdy nezapomněl. A vědomí, že se za mě moje matka stále modlí, mě povznáší i dnes a připomíná mi, kdo jsem a že nejsem sám.
Moje druhé doporučení: Učte se ovládat své myšlenky. Součástí plánu štěstí, který nám dal Nebeský Otec, je to, že jsme sem byli posláni, abychom byli zkoušeni. Pokušení budou tudíž vždy. Naším úkolem, jako Svatých posledních dnů, je dodržovat přikázání Boží nehledě na pokušení, která nám Satan posílá do cesty. Ve svém životě jsem zjistil, že to je mnohem snazší, když dokážeme ovládat své myšlenky – a zejména, když jsme se naučili nazpaměť písně, verše z písem a dobrou poezii, aby vytěsnily zlé myšlenky, které nám přicházejí do mysli.
President Boyd K. Packer nám poradil, abychom se naučili nazpaměť nějakou náboženskou píseň, abychom, když nám přijdou na mysl nevhodné myšlenky, je mohli nahradit písní. Jeden můj přítel tento pokyn uplatňoval a vysvětlil mi: „Jednoho dne jsem odešel z kanceláře na oběd. Když jsem urazil asi dva bloky, všiml jsem si, že si broukám ,svou píseň‘ – ,Jsem dítě Boží‘. Když jsem se v myšlenkách vrátil o několik set metrů zpátky, uvědomil jsem si, že když jsem přecházel ulici ze své kanceláře, přecházela přede mnou mladá žena, která byla nevhodně oblečená. Myslí mi ihned podvědomě začala probíhat slova a hudba ,Jsem dítě Boží‘ – aby nahradila nevhodné myšlenky.“ Můj přítel se onoho dne naučil velkému ponaučení o své schopnosti ovládat své myšlenky.
President George Albert Smith poskytl na toto téma úžasnou radu, když řekl: „Existuje dobře definovaná hraniční čára mezi Pánovým územím a územím ďábla. Zůstanete-li na Pánově straně čáry, protivník tam nemůže přijít, aby vás pokoušel… Ale… vkročíte-li na ďáblovu stranu čáry, jste na jeho území… a on bude pracovat, aby vás dostal tak daleko od oné čáry, jak bude moci, protože ví, že vás může úspěšně zničit pouze tehdy, když vás udrží mimo místo, kde je bezpečí.“ (Conference Report, Oct. 1945, 118.)
Téma Vzájemného sdružení na rok 2007 poskytuje slib těm, kteří se řídí touto moudrou radou: „Nechť ctnost zdobí myšlenky tvé neustále; potom bude růsti sebedůvěra tvá v přítomnosti Boží… [a] Duch Svatý bude stálým společníkem tvým.“ (NaS 121:45–46.)
Svědčím vám, že Bůh žije. Vím, že jsme Jeho děti, že nás zná jménem, a když děláme důležitá rozhodnutí, nejsme sami. Každý den svého života se budete rozhodovat, a důsledky těchto rozhodnutí vás postaví buď na jednu stranu oné čáry, nebo na druhou. A tak vás, všechny mladé v dosahu svého hlasu, vyzývám – mladé vznešeného prvorozenství na celém světě: žijte tak, abyste, až budete stát před rozhodnutím mezi dobrem a zlem, a hluboko v sobě uslyšíte otázku: „Kdo je na Pánově straně?“ – byli připraveni ze všech svých sil odpovědět: „Já!“ Ve jménu Ježíše Krista, amen.