Máme víru v Usmíření Ježíše Krista vepsanou v srdci?
Když uzavřeme smlouvy, budeme je dodržovat a radovat se z nich, bude to důkazem toho, že Usmíření Ježíše Krista máme opravdu vepsáno v srdci.
Milované sestry, když jsem přemýšlela o této náročné zodpovědnosti, několik měsíců jsem na vás neustále myslela. I když mám pocit, že na zodpovědnost, jež na mě byla vložena, nestačím, vím, že toto povolání přišlo od Pána skrze Jeho vyvoleného proroka, a to mi prozatím stačí. Písma učí: „Ať [Pánovým] hlasem nebo hlasem služebníků mých, to je totéž.“1
Jedním ze vzácných darů spojených s tímto povoláním je ujištění, že Nebeský Otec miluje všechny své dcery. A já pociťuji Jeho lásku ke každé z nás!
Podobně jako vy, i já mám moc ráda písma! V knize Jeremiášově nacházíme verš, který je mi velmi blízký. Jeremiáš žil v obtížné době a na obtížném místě, ale Pán mu dovolil předvídat „nadějnou dobu během shromažďování Izraele v posledních dnech“2 – v naší době. Jeremiáš prorokoval:
„Po těchto dnech, dí Hospodin: Dám zákon svůj do vnitřnosti jejich, a na srdci jejich napíši jej; i budu Bohem jejich, a oni budou mým lidem. …
Všickni … znáti mne budou, od nejmenšího z nich až do největšího z nich, dí Hospodin; milostiv zajisté budu nepravosti jejich, a na hřích jejich nezpomenu více.“3
My jsme ti, které Jeremiáš viděl. Pozvali jsme Pána, aby nám vepsal onen zákon neboli nauku do srdce? Věříme, že odpuštění dostupné skrze Usmíření, o němž se Jeremiáš zmiňuje, se vztahuje i na nás osobně?
Před několika lety se starší Jeffrey R. Holland podělil o své dojmy ohledně hloubky víry pionýrů, kteří pokračovali v namáhavém putování do údolí Solného jezera dokonce i poté, co jim zemřely děti. Řekl: „Nedělali to kvůli žádnému programu, nedělali to kvůli žádné společenské akci, dělali to proto, že víru v evangelium Ježíše Krista měli v duši; měli ji v morku kostí.“
S dojetím řekl:
„Jedině díky tomu mohly tyto matky pohřbít své miminko v dřevěné krabici od chleba a jít dál a říci: ‚Zaslíbená země je někde tímto směrem. Jdeme dál až do údolí.‘
Mohly to říci jen díky smlouvám, nauce, víře, zjevení a Duchu.“
Starší Holland zakončil slovy, jež nás vedou k zamyšlení: „Dokážeme-li toto vše uchovat ve své rodině a v Církvi, možná se mnohé další věci postarají samy o sebe. Možná mnohé další věci takříkajíc odpadnou z vozu. Na ony ruční vozíky se toho prý nedalo moc naložit. Tak jako si naši předci museli vybrat, co si vezmou, 21. století nás snad přinutí k volbě: ‚Co si my můžeme naložit na svůj vozík?‘ A to je podstata naší duše; to je to, co tvoří morek v našich kostech.“4 Neboli, jinými slovy, to je to, co máme vepsáno v srdci!
Jakožto členky nového předsednictva Pomocného sdružení jsme se usilovně dotazovaly Pána, které zásadní věci máme naložit na ruční vozík Pomocného sdružení, aby tak Jeho dílo šlo dál kupředu. Máme pocit, že Nebeský Otec si především přeje, abychom Jeho milovaným dcerám pomáhaly rozumět nauce o Usmíření Ježíše Krista. Když se o to budeme snažit, prohloubí se naše víra a také touha žít spravedlivě. Zadruhé – když jsme uvažovaly o velmi důležité potřebě posilovat rodinu a domov, měly jsme pocit, že Pán si přeje, abychom povzbuzovaly Jeho milované dcery, aby radostně lpěly na svých smlouvách. Když smlouvy dodržujeme, rodiny to posiluje. A nakonec jsme měly pocit, že si Pán přeje, abychom v jednotě spolupracovaly s ostatními pomocnými organizacemi a vedoucími kněžství a snažily se vyhledávat potřebné a pomáhaly jim kráčet dál po této cestě. Upřímně se modlíme o to, aby každá z nás otevřela srdce a dovolila Pánovi, aby do něj vštípil nauky o Usmíření, smlouvách a jednotě.
Jak můžeme chtít posilovat rodinu a pomáhat druhým, nemáme-li v srdci vepsanou hlubokou a trvalou víru v Ježíše Krista a v Jeho nekonečné Usmíření? Dnes večer bych se s vámi ráda podělila o tři zásady Usmíření, které, pokud si je zapíšeme do srdce, posílí naši víru v Ježíše Krista. Doufám, že porozumění těmto zásadám přinese požehnání každé z nás, ať už jsme v Církvi nové, nebo jsme v ní celý život.
1. zásada – „Vše, co je v životě nespravedlivé, může být prostřednictvím Usmíření Ježíše Krista dáno do pořádku.“5
My i vy společně vydáváme svědectví o Usmíření našeho Spasitele Ježíše Krista. Toto svědectví se nám, stejně jako vám, vepsalo do srdce, když jsme čelily obtížím a protivenstvím, jež prověřovaly naši duši. Kdybychom nechápaly tento dokonalý plán štěstí, který připravil Nebeský Otec, a Spasitelovo Usmíření, které v tomto plánu hraje ústřední roli, mohly by se nám tyto obtíže zdát nespravedlivé. My všichni máme svůj příděl životních zkoušek. Ve věrném srdci je však vepsáno, že „vše, co je v životě nespravedlivé, může být prostřednictvím Usmíření Ježíše Krista dáno do pořádku“.
Proč Pán dovoluje, abychom se v tomto životě setkávaly s utrpením a protivenstvím? Jednoduše řečeno je to součástí tohoto plánu pro náš růst a pokrok! Plesaly jsme radostí,6 když jsme se dozvěděly, že budeme mít příležitost přijít na zem a prožít smrtelnost. Starší Dallin H. Oaks učil: „Našeho potřebného obrácení může být často dosaženo snadněji skrze utrpení a protivenství než skrze pohodlí a poklid.“7
Tuto pravdu dokládá příklad jedné věrné sestry z pionýrských dob. Mary Lois Walkerová se v 17 letech provdala za Johna T. Morrise v St. Louis ve státě Missouri. Společně se Svatými přešli v roce 1853 pláně a krátce po svém prvním výročí sňatku dorazili do údolí Solného jezera. Během putování zažili strádání, tak jako ostatní Svatí. Jejich utrpení a protivenství však příchodem do údolí Solného jezera neskončila. Mary rok nato, když jí bylo 19 let, napsala: „Narodil se nám syn. … Jednou večer, když mu byly asi dva nebo tři měsíce, … mi něco našeptávalo: ‚O toto děťátko přijdeš.‘“
Během zimy se zdravotní stav miminka zhoršil. „Dělali jsme, co jsme mohli, … ale děťátku bylo stále hůř a hůř. … Druhého února zemřelo …, a tak jsem vypila onen hořký kalich loučení s tím, kdo pocházel z mého vlastního těla a krve.“ Ani tím však její zkoušky neskončily. Onemocněl i Maryin manžel a tři týdny po úmrtí miminka zemřel i on.
Mary napsala: „A tak jsem ještě jako mladá dívka přišla během krátkých 20 dnů o manžela i své jediné dítě – v cizí zemi, stovky mil od příbuzných a s horou těžkostí před sebou …, a přála jsem si, abych mohla zemřít také a připojit se ke svým blízkým.“
Mary dále píše: „Jednou v neděli večer jsem se byla projít s přítelkyní. … Uvědomila jsem si, jak mi chybí [manžel] a že jsem úplně osamělá, a jak jsem tak hořce plakala, jako bych v duchu uviděla onu strmou horu života, po níž mám vystoupat, a velmi silně jsem pocítila, že tomu tak je. Padla na mě těžká sklíčenost, protože nepřítel ví, kdy na nás zaútočit, ale náš [Spasitel, Ježíš Kristus] má moc, aby nás spasil. Díky … pomoci, kterou jsem obdržela od Otce, jsem dokázala bojovat proti veškeré té síle, jež se v té chvíli proti mně postavila.“8
Mary v mladém věku 19 let poznala, že Usmíření nám poskytuje ujištění, že všechno, co je v tomto životě nespravedlivé, může být a bude napraveno – dokonce i ten nejhlubší zármutek.
2. zásada – v Usmíření je obsažena moc, jež nás uschopňuje překonat přirozeného člověka a stát se pravým učedníkem Ježíše Krista.9
Existuje způsob, jak můžeme poznat, zda nějakou nauku nebo zásadu evangelia opravdu známe. Je to tehdy, když této nauce nebo zásadě dokážeme učit tak, aby jí porozumělo i dítě. Cenným zdrojem, jenž nám pomáhá učit děti porozumět Usmíření, je podobenství, které se nachází v jedné lekci z Primárek. Možná nám může pomoci ve chvíli, až budeme učit vlastní děti, vnoučata nebo přátele jiného vyznání, kteří si přejí této zásadní nauce porozumět.
„Po silnici šla žena a spadla do jámy tak hluboké, že nemohla vylézt. Ať dělala co dělala, nemohla se z ní sama dostat. Žena volala o pomoc a zaradovala se, když ji uslyšel laskavý kolemjdoucí, který do jámy spustil žebřík. Díky tomu dokázala z jámy vylézt a znovu získat svobodu.
My se oné ženě v jámě podobáme. Dopustit se hříchu je jako spadnout do jámy, z níž se sami nemůžeme dostat. Tak jako laskavý kolemjdoucí uslyšel volání ženy o pomoc, Nebeský Otec poslal svého jednorozeného Syna, aby opatřil prostředek k úniku. Usmíření Ježíše Krista lze přirovnat ke spuštění žebříku do jámy; poskytuje nám prostředek k tomu, abychom vylezli ven.“10 Spasitel však nejen spustí žebřík, ale „sestupuje sám do jámy a umožňuje nám použít onen žebřík k tomu, abychom se z jámy dostali“.11 „Tak jako ona žena v jámě musela vylézt po žebříku, i my musíme činit pokání z hříchů a dodržovat zásady a obřady evangelia, abychom ze své jámy mohli vylézt a aby Usmíření mohlo mít na náš život vliv. A tak, po tom všem, co můžeme učinit, nám Usmíření umožňuje stát se způsobilými k návratu do přítomnosti Nebeského Otce.“12
Nedávno jsem měla tu výsadu setkat se s jednou novodobou pionýrkou, milovanou dcerou Boží, která nedávno vstoupila do Církve v Chile. Je osamocenou matkou se dvěma malými syny. Skrze moc Usmíření byla schopna odložit minulost a nyní se upřímně snaží stát se pravou učednicí Ježíše Krista. Když na ni myslím, napadá mě zásada, které učil starší David A. Bednar: „Je jedna věc vědět, že Ježíš Kristus přišel na zem, aby za nás zemřel – toto je naprosto zásadní a základní součást nauky Kristovy. Je ale zapotřebí, abychom si také uvědomili, že Pán si přeje, aby v nás skrze své Usmíření a moc Ducha Svatého žil – aby nás nejen vedl, ale také aby nám dodával sílu a moc.“13
Když jsme si s touto sestrou z Chile povídaly o tom, jak zůstat na cestě vedoucí k věčnému životu, nadšeně mě ujišťovala, že je odhodlána po této cestě pokračovat. Většinu života kráčela mimo tuto cestu a prohlásila, že „tam venku“, mimo tuto cestu, není nic, o co by v životě znovu stála. V jejím nitru sídlí uschopňující moc Usmíření. Zapisuje si ho do srdce.
Tato moc nám nejen umožňuje vylézt z jámy, ale také nám dává moc pokračovat po oné těsné a úzké cestě vedoucí zpět do přítomnosti našeho Nebeského Otce.
3. zásada – Usmíření je největším důkazem, který máme, o lásce, kterou Otec chová ke svým dětem.
Měli bychom se zamyslet nad touto dojemnou myšlenkou staršího Oakse: „Pomyslete na to, jak musel náš Nebeský Otec truchlit, když poslal svého Syna, aby vytrpěl nepředstavitelnou bolest za naše hříchy. Toto je největší důkaz Jeho lásky ke každému z nás!“14
Tento vrcholný projev lásky by měl přimět každou z nás k tomu, abychom poklekly a v pokorné modlitbě poděkovaly Nebeskému Otci za to, že nás natolik miloval, že poslal svého Jednorozeného a dokonalého Syna, aby trpěl za naše hříchy, za naše zármutky a za všechno, co se nám v životě zdá nespravedlivé.
Pamatujete si na ženu, o níž nedávno hovořil president Dieter F. Uchtdorf? Řekl: „Jedna žena, jež léta zažívala zkoušky a utrpení, se slzami v očích řekla: ‚Uvědomila jsem si, že jsem jako stará dvacetidolarová bankovka – zmačkaná, potrhaná, ušpiněná, hrubě používaná a poškrábaná. Ale stále jsem dvacetidolarová bankovka. Mám určitou hodnotu. I když tak možná nevypadám, a i když jsem potrhaná a pomačkaná, mám stále hodnotu celých dvaceti dolarů.‘“15
Tato žena ví, že je milovaná dcera svého Nebeského Otce a že pro Něj byla natolik cenná, aby poslal svého Syna, aby za ni, přímo za ni, vykonal Usmíření. Každá sestra v Církvi si má být vědoma toho, co ví tato žena – že je milovaná dcera Boží. Jak naše znalost, že jsme pro Něj cenné, mění náš náhled na to, jak dodržujeme své smlouvy? Jak naše znalost, že jsme pro Něj cenné, ovlivňuje naši touhu sloužit druhým? Jak naše znalost, že jsme pro Něj cenné, prohlubuje naši touhu pomáhat těm, kteří potřebují porozumět Usmíření tak jako my – až do hloubky? Až bude každá z nás mít nauku o Usmíření vepsanou hluboko v srdci, pak se začneme stávat takovými, jakými nás Pán chce mít, až opět přijde. Pak nás uzná jako své pravé učednice.
Kéž Usmíření Ježíše Krista způsobí, aby v našem srdci proběhla „mocná změna“.16 Když procitneme a poznáme tuto nauku, o níž anděl Boží prohlásil, že jsou to „radostné zvěsti veliké radosti“,17 slibuji vám, že se budeme cítit tak, jak se cítil lid krále Beniamina. Poté, co se mocně modlili o to, aby v jejich životě zapůsobilo Usmíření, „byli naplněni radostí“18 a byli „ochotni vstoupiti do smlouvy s Bohem …, že [budou] činiti vůli jeho a že [budou] poslušni přikázání jeho ve všech věcech“.19 Když uzavřeme smlouvy, budeme je dodržovat a radovat se z nich, bude to důkazem toho, že Usmíření Ježíše Krista máme opravdu vepsáno v srdci. Sestry, pamatujte prosím na tyto tři zásady:
-
„Vše, co je v životě nespravedlivé, může být prostřednictvím Usmíření Ježíše Krista dáno do pořádku.“20
-
V Usmíření je obsažena moc, jež nás uschopňuje překonat přirozeného člověka a stát se pravým učedníkem Ježíše Krista.21
-
Usmíření je největším důkazem, který máme, o lásce, kterou Otec chová ke svým dětem.22
„Po těchto dnech, dí Hospodin: Dám zákon svůj do vnitřnosti jejich, a na srdci jejich napíši jej; i budu Bohem jejich, a oni budou mým lidem.“23 Vyzývám nás, abychom Pána požádaly, aby nám tyto zásady Usmíření vepsal do srdce. Svědčím o tom, že jsou pravdivé. Ve jménu Ježíše Krista, amen.