Bratří, máme práci, kterou musíme vykonat
Jako nositelé kněžství máme ve společnosti, v rodině a v Církvi zcela zásadní roli.
Bratří, v posledních letech toho bylo hodně řečeno a napsáno o problémech mužů a chlapců. Mezi vybraným vzorkem knižních titulů najdete například tyto názvy: Proč vymřeli dobří muži, Demise chlapů, Konec mužů, Proč chlapci selhávají a Vzmužte se. Je zajímavé, že většinu těchto knih, jak se zdá, napsaly ženy. Každopádně společným tématem těchto pojednání je skutečnost, že v mnoha dnešních společnostech dostávají muži a chlapci protichůdné a zlehčující signály ohledně toho, jakou mají ve společnosti roli a hodnotu.
Autorka knihy Vzmužte se to charakterizuje takto: „Je téměř všeobecným pravidlem civilizace, že zatímco dívky se stávají ženami zkrátka jen tím, že fyzicky dospějí, chlapci musí projít určitou zkouškou. Musí projevit odvahu, fyzickou zdatnost nebo zvládnutí nezbytných dovedností. Cílem bylo prověřit jejich schopnosti jakožto ochránců žen a dětí; toto byla vždy jejich prvořadá společenská role. Avšak vzhledem k tomu, že dnes ženy v pokročilém ekonomickém prostředí dosahují vysokého postavení, manželé a otcové jakožto živitelé jsou nyní nepovinnou variantou, a charakterové vlastnosti, které muži potřebovali, aby mohli zastávat svou roli – statečnost, rozvaha, odvaha, věrnost – jsou nyní překonané a dokonce se na ně pohlíží s určitými rozpaky.“1
Někteří ve své horlivé snaze prosazovat nové příležitosti pro ženy, čemuž tleskáme, muže a jejich přínos degradují. Život jim připadá jako soutěž mezi muži a ženami – jedni musí vládnout druhým, a nyní jsou na řadě ženy. Někteří tvrdí, že nejdůležitější je profesní dráha a že manželství a děti mají být zcela záležitostí vlastní volby – na co jsou tedy potřeba muži?2 Velmi často jsou v hollywoodských filmech, televizní pořadech, a dokonce i v reklamách, muži zobrazováni jako neschopní, nevyzrálí nebo zaměření jen na sebe. Toto kulturní oslabení mužské role má škodlivý dopad.
Uvádí se, že například ve Spojených státech „dívky nyní překonávají chlapce na každé úrovni, od základní školy až po postgraduální studium. Například v osmé třídě jen 20 procent chlapců zvládá bez problémů psát a jen 24 procent plynně čte. Výsledky u přijímacích zkoušek u mladých mužů byly v roce 2011 nejhorší za posledních 40 let. Podle Národního centra pro statistické údaje ve vzdělávání (NCES) je u chlapců o 30 procent větší pravděpodobnost, že nedostudují střední nebo vysokou školu. … Předpokládá se, že v roce 2016 budou ženy představovat 60 procent absolventů bakalářského vzdělání, 63 procent magisterského vzdělání a 54 procent vzdělání doktorandského. Dvě třetiny studentů ve speciálních programech pomocného školství jsou chlapci.“3
Někteří muži a mladí muži převzali tyto negativní signály jako záminku pro to, aby se vyhnuli zodpovědnosti a nikdy skutečně nedospěli. Jeden univerzitní profesor se podělil o postřeh, který až příliš často odpovídá skutečnosti: „Muži přicházejí do třídy s čepicí nasazenou kšiltem dozadu a s [chabými] výmluvami, že nemají domácí úkol, protože se jim zhroutil textový editor. Ženy mezitím nahlížejí do svého diáře, aby nic nezmeškaly, a žádají o doporučení na nejvhodnější právnické fakulty.“4 Jedna filmová recenzentka vyslovila poněkud cynický názor, že to, „co můžeme od mužů očekávat, pokud máme to štěstí a najdeme si partnera, je jen to, že bude partnerem. Bude to někdo, kdo bude zaujímat své místo, a přitom respektovat, že my budeme zaujímat to své.“5
Bratří, toto se nemůže týkat nás. Jako nositelé kněžství máme ve společnosti, v rodině a v Církvi zcela zásadní roli. Musíme být ale takovými muži, kterým mohou důvěřovat ženy, kterým mohou důvěřovat děti a kterým může důvěřovat Bůh. V Církvi a v království Božím v těchto posledních dnech si nemůžeme dovolit mít chlapce a muže, kteří se jen nechají unášet proudem. Nemůžeme si dovolit mít mladé muže, kterým chybí sebekázeň a žijí jen pro zábavu. Nemůžeme si dovolit mít mladé dospělé muže, kteří v životě nikam nesměřují, kteří neberou vážně zodpovědnost založit rodinu a něco pro tento svět udělat. Nemůžeme si dovolit mít manžele a otce, kteří své rodině neposkytují duchovní vedení. Nemůžeme si dovolit, aby ti, kteří mají a používají svaté kněžství podle řádu Syna Božího, promrhávali svou sílu v pornografii nebo aby trávili svůj život v kyberprostoru (a tak byli paradoxně ze světa, aniž by byli ve světě).
Bratří, máme práci, kterou musíme vykonat.
Mladí muži, je třeba, abyste se ve škole dobře učili a poté se dál vzdělávali i po střední škole. Někteří z vás budou chtít studovat na univerzitě a pracovat v podnikatelské sféře, v zemědělství, ve státní sféře nebo v jiných profesích. Jiní budou vynikat v umění, hudbě nebo v učitelství. Další se rozhodnou pro povolání v armádě nebo se naučí nějakému řemeslu. V průběhu let u mě doma na přestavbách a opravách pracovala řada řemeslníků a já jsem obdivoval náročnou práci a dovednosti těchto mužů. Ať již si vyberete cokoli, je velmi důležité, abyste se stali zdatnými v zaměstnání, abyste dokázali uživit rodinu a udělali něco dobrého pro svou obec a svou zemi.
Nedávno jsem viděl video o jednom dni v životě 14letého mladého muže z Indie, který se jmenuje Amar. Stává brzy ráno a pracuje ve dvou zaměstnáních, před školou i po ní, šest a půl dne týdně. Jeho příjem zajišťuje podstatnou část živobytí jeho rodiny. Po setmění pospíchá na svém opotřebovaném kole domů z druhého zaměstnání, pak dělá několik hodin úkoly do školy a asi v jedenáct hodin v noci s únavou uléhá na podlahu mezi spící sourozence. I když jsem se s ním nikdy nesetkal, jsem na něj hrdý kvůli jeho píli a statečnosti. Dělá to nejlepší, co dokáže se svými omezenými prostředky a možnostmi, a je pro svou rodinu požehnáním.
Vy, dospělí muži – otcové, svobodní dospělí, vedoucí, domácí učitelé – buďte dobrým vzorem a pomáhejte dorůstajícímu pokolení chlapců v tom, aby se z nich stali muži. Učte je společenským i ostatním dovednostem: jak se zapojit do konverzace, jak se seznámit s druhými a jak s nimi jednat, jak se chovat k ženám a dívkám, jak sloužit, jak být činorodý a jak odpočívat, jak se věnovat koníčkům, aniž byste se na nich stali závislými, jak napravovat chyby a lépe se rozhodovat.
A tak vám všem, kteří nyní posloucháte, ať již vás tato slova zastihnou kdekoli, říkám totéž, co řekl Jehova Jozuovi: „Posilniž se a zmužile se měj.“ (Jozue 1:6.) Seberte odvahu a co nejlépe se připravte, ať jste v jakékoli situaci. Připravte se na to, abyste byli dobrým manželem a otcem; připravte se na to, abyste byli dobrým a produktivním občanem; připravte se na to, abyste sloužili Pánu, jehož kněžství jste nositelé. Ať jste kdekoli, Nebeský Otec o vás ví. Nejste sami – máte kněžství a dar Ducha Svatého.
Z mnoha míst, kde je vás zapotřebí, je jedním z nejdůležitějších vaše kněžské kvorum. Potřebujeme kvora, která zajišťují duchovní výživu pro své členy v neděli a která také slouží. Potřebujeme vedoucí kvor, kteří se zaměřují na to, aby konali Pánovo dílo a aby podporovali členy kvora a jejich rodiny.
Zamyslete se nad misionářskou prací. Mladí muži, nemůžete marnit čas. Nemůžete čekat do 17 nebo 18, než začnete brát přípravu vážně. Kvora Aronova kněžství mohou pomáhat svým členům porozumět přísaze a smlouvě kněžství a připravit se na vysvěcení do úřadu staršího, mohou jim pomáhat porozumět chrámovým obřadům a připravit se na ně a mohou jim pomáhat připravit se na úspěšnou misii. Kvora Melchisedechova kněžství a Pomocné sdružení mohou pomáhat rodičům připravit misionáře, kteří znají Knihu Mormonovu a kteří půjdou do misijního pole plně oddaní. A v každém sboru a odbočce mohou být tatáž kvora příkladem efektivní spolupráce s misionáři na plný úvazek, kteří tam slouží.
Dalším úkolem, který spočívá především na bedrech nositelů kněžství, je přijmout Spasitelovu výzvu opakovanou presidentem Thomasem S. Monsonem, abychom zachránili ty, kteří se vzdálili od evangelia nebo kteří se mu z nějakého důvodu odcizili. V tomto úsilí dosahujeme úžasného úspěchu, a vynikající práci přitom odvádějí mladí muži. Členové kvora Aronova kněžství ve španělsky mluvícím sboru Rio Grande v Albuquerque ve státě Nové Mexiko se společně radili, koho by mohli přivést zpátky, a pak se jako skupina vydali každého takového člena navštívit. Jeden řekl: „Když přišli ke dveřím našeho domu, připadal jsem si důležitý,“ a jiný se svěřil: „Mám radost z toho, že někdo opravdu chce, abych chodil na shromáždění; a díky tomu teď chci chodit.“ Když členové kvora vyzvali jednoho mladého muže, aby se vrátil, požádali ho, aby s nimi šel navštívit další členy, a on šel. Nevyzvali ho jen k tomu, aby přišel na shromáždění; ihned ho zapojili, aby se stal součástí kvora.
Dalším náročným, ale podnětným kněžským úkolem je práce na rodinné historii a chrámová práce. Počkejte si na dopis Prvního předsednictva, který zanedlouho dostanete a který bude obsahovat obnovenou výzvu a vyšší vizi týkající se této životně důležité součásti té práce, kterou musíme vykonat.
Naše kvora také vytvářejí bratrství, ve kterém se bratří vzájemně podporují. President Gordon B. Hinckley kdysi řekl: „Bude to úžasný den, bratří – bude to den naplnění Pánových záměrů – až se naše kněžská kvora stanou kotvou síly pro každého muže, který k nim patří, až každý takový muž bude moci náležitě říci: ,Jsem členem kněžského kvora Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů. Jsem připraven pomáhat svým bratřím ve všech jejich potřebách a věřím, že oni jsou připraveni pomáhat mně v těch mých. … Když budeme společně pracovat, můžeme obstát bez rozpaků a beze strachu v každému větru protivenství, který může vát, ať je ekonomický, společenský nebo duchovní.‘“6
Navzdory našemu nejlepšímu úsilí se ne vždy musí vše podařit tak, jak jsme si naplánovali, a jedním z konkrétních „větrů protivenství“, který může vstoupit do života muže, je nezaměstnanost. V jedné dřívější církevní brožurce o sociální péči se uvádělo: „Člověk bez práce je ve vztahu k Církvi hoden zvláštní pozornosti, protože když je zbaven své dědičné touhy, prochází zkouškou jako Job – zkouškou své bezúhonnosti. Když dny přecházejí v týdny a v měsíce a dokonce v roky nepřízně, bolest se prohlubuje. … Církev nemůže doufat, že někoho spasí v neděli, pokud během týdne jen nečinně přihlíží ukřižování jeho duše.“7
V dubnu 2009 bývalý rádce v Předsedajícím biskupstvu Richard C. Edgley vyprávěl příběh o jednom příkladném kvoru, které se zmobilizovalo, aby pomohlo svému členovi, který ztratil práci:
„Philova opravna aut v Centervillu v Utahu je svědectvím toho, co mohou dokázat vedoucí kněžství a kvorum. Phil byl členem kvora starších a pracoval jako mechanik v místní autoopravně. Opravna, kde Phil pracoval, se naneštěstí dostala do finančních nesnází a byla nucena Phila propustit. Phil byl tímto sledem událostí zničen.
Když se jeho biskup, Leon Olsen, a předsednictvo jeho kvora starších doslechli, že Phil ztratil práci, s modlitbou přemýšleli o tom, jak Philovi pomoci postavit se znovu na nohy. Byl ostatně členem kvora, bratrem, a potřeboval pomoc. Došli k závěru, že Phil má dost schopností na to, aby provozoval vlastní živnost. Jeden ze členů kvora navrhl, že má starou stodolu, která by se možná dala využít jako opravna. Ostatní členové kvora by mohli pomoci shromáždit materiál a nářadí potřebné k vybavení nové opravny. Téměř každý v kvoru by mohl alespoň pomoci vyklidit onu starou stodolu.
Řekli o svých záměrech Philovi; pak představili svůj plán členům kvora. Stodola byla vyklizena a zrenovována, nářadí shromážděno a vše bylo dáno do pořádku. Philova opravna aut byla úspěšná a časem se přestěhovala do lepších a stálých prostor – to vše díky bratrům jeho kvora, kteří poskytli pomoc v kritickém okamžiku.“8
Samozřejmě, jak opakují proroci již celá léta, „ta nejdůležitější část Pánova díla, kterou kdy vykonáte, bude vykonána mezi zdmi vašeho domova“.9 Máme hodně co dělat, abychom posilovali manželství ve společnosti, která stále více bagatelizuje význam manželství a jeho účel. Máme hodně co dělat, abychom své děti učili, „aby se modlily a kráčely zpříma před Pánem“. (NaS 68:28.) Naším úkolem není nic menšího než pomáhat svým dětem zažít onu mocnou změnu srdce neboli obrácení se k Pánu, o němž se tak výstižně mluví v Knize Mormonově. (Viz Mosiáš 5:1–12; Alma 26.) Kněžská kvora mohou společně s Pomocným sdružením posilovat rodiče a manželství a kvora mohou poskytovat kněžská požehnání rodinám s osamoceným rodičem.
Ano, bratří, máme práci, kterou musíme vykonat. Děkuji vám za oběti, které přinášíte, a za dobro, které konáte. Pokračujte v tom a Pán vám bude pomáhat. Občas možná přesně nevíte, co udělat nebo co říci – zkrátka začněte. Začněte konat, a Pán vás ujišťuje, že „mocné dveře [vám] budou otevřeny“. (NaS 118:3.) Začněte mluvit, a On vám slibuje: „Nebudete před lidmi zahanbeni; neboť vám bude dáno v pravou hodinu, ano, v pravou chvíli, co budete říkati.“ (NaS 100:5–6.) Je pravda, že jsme v mnoha ohledech obyčejní a nedokonalí, ale máme dokonalého Mistra, který vykonal dokonalé Usmíření, a máme nárok na Jeho milost a na Jeho kněžství. Když budeme činit pokání a očistíme svou duši, je nám slíbeno, že budeme učeni a obdařeni mocí z výsosti. (Viz NaS 43:16.)
Církev, svět a ženy volají po mužích, kteří rozvíjejí své schopnosti a talenty, kteří jsou ochotni pracovat a přinášet oběti, kteří budou pomáhat druhým dosáhnout štěstí a spasení. Volají: „Povstaňte, vy muži Boží!“10 Kéž nám Bůh pomáhá, abychom tak činili. Ve jménu Ježíše Krista, amen.