Buďte horlivě zaměstnáni
Veliké věci se uskutečňují a břemena jsou ulehčována skrze úsilí mnoha rukou „horlivě [zaměstnaných] v dobré věci“.
Starší Perry, myslím si, že jste tím nejmladším devadesátníkem v celé Církvi. Všimli jste si, jak vyskočil z toho křesla?
Milovaní bratři a sestry, pokaždé když si pochutnávám na čerstvě dozrálém rajčeti nebo na šťavnaté broskvi právě utržené ze stromu, se v myšlenkách vracím o 60 let zpět, do doby, kdy můj otec vlastnil malý broskvový sad v Holladay v Utahu. Choval tam v úlech včely, aby opylovávaly broskvové květy, z kterých nakonec dozrály velké lahodné broskve.
Otec své něžné včely miloval a žasl nad tím, jak jich tisíce spolupracovaly na tom, aby nektar nasbíraný z broskvových květů přeměnily na sladký zlatavý med – jednu z nejprospěšnějších přírodních potravin. Odborníci na výživu nám dokonce říkají, že med je jednou z potravin, která obsahuje všechny látky nezbytné pro přežití – enzymy, vitamíny, minerály a vodu.
Otec se mě vždy snažil do práce kolem úlů zapojit, ale já jsem ho s radostí nechával, aby se o včely postaral sám. Od té doby jsem se toho však o precizně organizovaném úlu – o kolonii zhruba 60 000 včel – dozvěděl mnohem více.
Včely jsou poháněny k opylovávání, shromažďování nektaru a zhutňování nektaru na med. Je to jejich pozoruhodná posedlost, kterou jim do genetické výbavy vštípil náš Stvořitel. Odhaduje se, že k výrobě 450 gramů medu je zapotřebí, aby včely z úlu, kterých průměrně bývá 20 000 až 60 000, společně navštívily miliony květů a uletěly vzdálenost rovnající se dvojnásobku cesty kolem světa. Za svůj krátký život trvající od několika týdnů po čtyři měsíce přispěje jedna včela do úlu medem o objemu pouhé jedné dvanáctiny čajové lžičky.
Přestože se jedna dvanáctina čajové lžičky medu vyprodukovaná každou včelou zdá v porovnání s celkovým množstvím medu bezvýznamná, pro život úlu je nepostradatelná. Včely jsou na sobě navzájem závislé. Práce, která by pro pár včel byla ohromující, se stává lehčí díky tomu, že každá včela věrně vykonává svou část.
Úl byl vždy důležitým symbolem v historii naší Církve. V Knize Mormonově se dozvídáme, že když Jaredité před tisíci lety cestovali na americký kontinent, měli s sebou včely. (Viz Eter 2:3.) Brigham Young vybral úl jako symbol, aby povzbudil a inspiroval pionýry k čilé spolupráci, jež byla nezbytná pro to, aby dokázali proměnit neúrodnou suchou pustinu obklopující Velké Solné jezero v úrodná údolí dnešní doby. My jsme těmi, kdo dnes z jejich kolektivní píle a vize těží.
Symbol úlu nalezneme v interiéru i exteriéru mnoha našich chrámů. Řečnický pult, u kterého nyní stojím, je vyrobeno ze dřeva ořešáku, který vyrostl na zahradě presidenta Gordona B. Hinckleyho, a zdobí ho dřevořezby ve tvaru úlu.
Všechna tato symbolika svědčí o jedné věci – veliké věci se uskutečňují a břemena jsou ulehčována skrze úsilí mnoha rukou „horlivě [zaměstnaných] v dobré věci“. (NaS 58:27.) Představte si, čeho by mohly ve světě dosáhnout miliony Svatých posledních dnů, pokud bychom při své cílevědomé a soustředěné oddanosti učení Pána Ježíše Krista pracovali podobně jako včely v úlu.
Spasitel učil, že předním a velikým přikázáním je:
„Milovati budeš Pána Boha svého z celého srdce svého, a ze vší duše své, a ze vší mysli své. …
Druhé pak jest podobné tomu: Milovati budeš bližního svého jako sebe samého.
Na těch dvou přikázaních všecken zákon záleží i proroci.“ (Matouš 22:37, 39–40.)
Spasitelova slova jsou prostá – avšak jejich smysl je důležitý a nesmírně významný. Máme milovat Boha a mít rádi své bližní jako sebe samé a pečovat o ně. Představte si, kolik dobra můžeme ve světě vykonat, když se všichni sjednotíme a spojíme jako následovníci Kristovi a budeme horlivě a pilně uspokojovat potřeby lidí kolem sebe – naší rodiny, našich přátel, sousedů a spoluobčanů.
Jak se píše v epištole Jakubově, služba je sama o sobě definicí čistého náboženství. (Viz Jakub 1:27.)
Často čteme o službě, kterou členové Církve poskytují na celém světě, a obzvlášť o humanitární službě poskytované v době nouze – při požárech, záplavách, hurikánech a tornádech. Tato velmi potřebná a velice ceněná pomoc v nouzi by měla bezpochyby pokračovat i nadále jako jeden ze způsobů, jak si můžeme navzájem nést svá břemena. Ale jak je na tom náš každodenní život? Jaký by byl celkový dopad milionů drobných soucitných skutků, které bychom z upřímné křesťanské lásky k druhým vykonávali každý den? To by časem a skrze lásku Nebeského Otce, která by byla naším prostřednictvím šířena ke všem Jeho dětem, změnilo spoustu věcí k lepšímu. Náš neklidný svět dnes potřebuje tuto lásku Kristovu více než kdy dříve, a v budoucích letech ji bude potřebovat ještě více.
Tyto prosté každodenní skutky služby se samy o sobě nemusí zdát příliš významné, ale když je zvážíme jako celek, začnou se podobat jedné dvanáctině čajové lžičky medu, kterou jedna včela přispívá k výnosu úlu. V naší lásce k Bohu a k Jeho dětem spočívá velká moc, a když se tato láska jasně projevuje v milionech skutků křesťanské laskavosti, oslazuje a vyživuje svět životodárným nektarem víry, naděje a pravé lásky.
Co musíme udělat pro to, abychom se stali obětavými jako včely a aby se tato obětavost stala součástí naší podstaty? Mnozí z nás svědomitě navštěvují církevní shromáždění. Pilně pracujeme ve svých povoláních, a obzvláště v neděli. Za to si bezpochyby zasluhujeme pochvalu. Jsou však naše mysl a naše srdce stejně horlivě zaměstnány v dobré věci i po zbytek týdne? Děláme všechno jen ze setrvačnosti nebo jsme skutečně obráceni k evangeliu Ježíše Krista? Jak můžeme vzít seménko víry, které jsme vyživovali v mysli, a zasadit ho hluboko do úrodné půdy své duše? Jak můžeme dosáhnout oné mocné změny srdce, o které píše Alma, že je nezbytná pro naše věčné štěstí a pokoj? (Viz Alma 5:12–21.)
Pamatujte, med obsahuje všechny látky nezbytné pro zachování smrtelného života. A nauka a evangelium Ježíše Krista jsou tou jedinou cestou k životu věčnému. Teprve když naše svědectví přesáhne to, co máme v mysli, a usadí se nám hluboko v srdci, se naše motivace mít rádi druhé a sloužit jim stane podobnou té Spasitelově. Poté, a jedině poté, se staneme hluboce obrácenými učedníky Krista, uschopněnými Duchem k tomu, abychom se dotýkali srdce svých bližních.
Když naše srdce již neulpívá na věcech tohoto světa, pak již neusilujeme o pocty lidí ani se nesnažíme uspokojovat svou pýchu. (Viz NaS 121:35–37.) Místo toho na sebe bereme křesťanské vlastnosti, o kterých učil Ježíš:
-
Jsme jemní, mírní a shovívaví. (Viz NaS 121:41.)
-
Jsme laskaví a bez pokrytectví a lsti. (Viz NaS 121:42.)
-
Pociťujeme pravou lásku vůči všem lidem. (Viz NaS 121:45.)
-
Naše myšlenky jsou vždy ctnostné. (Viz NaS 121:45.)
-
Již nemáme touhu činit zlo. (Viz Mosiáš 5:2.)
-
Duch Svatý je naším stálým společníkem a nauky kněžství skrápějí naši duši jako rosa z nebe. (Viz NaS 121:45–46.)
Bratři a sestry, tímto proslovem nepodněcuji k náboženskému extrémismu nebo fanatismu. Právě naopak! Pouze navrhuji, abychom podnikli další logický krok k úplnému obrácení se ke Kristovu evangeliu tím, že si hluboko do srdce a do duše zasadíme jeho nauky, abychom mohli jednat a žít v souladu – a bezúhonně – s tím, co vydáváme za své přesvědčení.
Tato bezúhonnost nám zjednodušuje život a umocňuje naši vnímavost vůči Duchu a potřebám druhých. Vnáší nám do života radost a do duše pokoj – ten druh radosti a pokoje, který k nám přichází tehdy, když činíme pokání z hříchů a následujeme Spasitele dodržováním Jeho přikázání.
Jak této změny dosáhneme? Jak si tuto lásku Kristovu můžeme vštípit do srdce? Existuje jedna prostá každodenní činnost, která může pomoci každému členovi Církve, včetně vás, chlapci a dívky, vás, mladí muži a mladé ženy, vás, svobodní dospělí, i vás, matky a otcové.
Tou činností je toto: Každý den ve své ranní modlitbě požádejte Nebeského Otce o vedení, abyste rozpoznali příležitost posloužit ten den jednomu z Jeho drahocenných dětí. Poté mějte v průběhu celého dne srdce naplněné vírou a láskou a hledejte někoho, komu byste mohli pomoci. Buďte soustředění, podobně jako se včely soustředí na květiny, z nichž shromažďují nektar a pyl. Budete-li to dělat, vaše duchovní vnímavost vzroste a vy odhalíte příležitosti ke službě, o kterých jste ani netušili, že existují.
President Thomas S. Monson učil, že Nebeský Otec v mnoha případech zodpovídá modlitby druhých skrze nás – skrze mě a skrze vás – skrze naše laskavá slova a skutky, skrze prosté skutky služby a lásky.
A president Spencer W. Kimball řekl: „Bůh si nás všímá a dohlíží na nás. Naše potřeby ale obvykle uspokojuje skrze druhého člověka. Tudíž je nezbytné, abychom si navzájem sloužili.“ (Teachings of Presidents of the Church: Spencer W. Kimball [2006], 82.)
Vím, že když to budete dělat – doma, ve škole, v práci i v Církvi –, Duch vás povede a vy budete schopni rozpoznat ty, kteří potřebují určitou službu, kterou možná budete moci poskytnout jen vy. Budete nabádáni Duchem a nádherně motivováni k tomu, abyste pomáhali opylovávat svět čistou láskou Kristovou a Jeho evangeliem.
A pamatujte, podobně jako jedna dvanáctina čajové lžičky medu, kterou malá včelka poskytne úlu, pokud i my znásobíme svou snahu desítkami tisíc a snad i miliony skutků vykonanými s modlitbou, abychom se skrze křesťanskou službu podělili o lásku, kterou Bůh chová ke svým dětem, pak se dostaví vliv, který způsobí mnoho dobra a vnese do tohoto čím dál temnějšího světa světlo Kristovo. Takto spojeni přineseme lásku a soucit své vlastní rodině i osamělým, chudým a zdrceným lidem a těm dětem našeho Nebeského Otce, které hledají pravdu a pokoj.
Pokorně se modlím o to, bratři a sestry, abychom ve své každodenní modlitbě žádali o inspiraci, díky níž najdeme někoho, pro koho budeme moci vykonat nějakou smysluplnou službu, včetně služby spočívající v tom, že se podělíme o pravdy evangelia a o svědectví. V závěru každého dne si pak budeme moci na otázku: „Zdali dobrý čin jsem dneska vykonal nebo pomohl ztrápeným?“ odpovědět jasným ano. (Viz Hymns, č. 223.)
Toto je Boží dílo. Kéž se mu věnujeme tak věrně, jako se obětavé malé včelky věnují tomu svému, o to se pokorně modlím ve jménu Ježíše Krista, amen.