Zkouška vaší víry
Tak jako intenzivní oheň přeměňuje železo v ocel, i v našem případě, zůstaneme-li věrní během ohnivých zkoušek své víry, budeme duchovně zušlechtěni a posíleni.
Když jsme před deseti lety žili s manželkou Kathy v São Paulu v Brazílii, předsedal Brazilské misii São Paulo Interlagos president David Marriott. On a jeho manželka Neill a jejich synové Will, Wesley a Trace bydleli nedaleko od nás. Opustili domov, práci a mnoho svých rodinných příslušníků, protože přijali povolání od proroka, aby sloužili na misii.
Jednou odpoledne mi president Marriott zatelefonoval. Jejich milovanou, spravedlivou 21letou dceru Georgii, studentku posledního ročníku hry na housle na Univerzitě Indiany, která se vracela na kole domů z církevního shromáždění, porazila dodávka. Podle prvních zpráv byl její stav stabilizovaný. O pár hodin později se však výrazně zhoršil.
Rodina a přátelé se začali postit a modlit o zázrak pro Georgii. Její matka strávila na cestě z Brazílie celou noc v letadle. Když druhý den přistála v Indianě, přišly jí naproti její starší děti, které jí se slzami v očích řekly, že byly u Georgie až do konce, než zemřela.
Sledoval jsem Marriottovy v době, kdy k této tragédii došlo, i v měsících a letech, které následovaly. Plakali, modlili se, vzpomínali na Georgii, pociťovali hlubokou bolest a smutek, ale jejich víra neochabovala. Při dnešním dopoledním zasedání jsme slyšeli příběh Bowenových a Wilbergerových, kteří projevili podobnou víru.1
Dar víry je neocenitelný duchovní dar. „Totoť jest pak věčný život,“ modlil se Ježíš, „aby poznali tebe samého pravého Boha, a kteréhož jsi poslal, Ježíše Krista.“2
Ústředním bodem naší víry je Bůh, náš Otec, a Jeho Syn, Ježíš Kristus, náš Spasitel a Vykupitel. Naši víru podporuje poznání toho, že plnost evangelia byla znovuzřízena na zem, že Kniha Mormonova je slovo Boží a že proroci a apoštolové drží v dnešní době klíče kněžství. Vážíme si své víry, pracujeme na jejím upevňování, modlíme se o její prohlubování a děláme vše, co je v našich silách, abychom svou víru ochraňovali a hájili.
Apoštol Petr mluvil o něčem, co nazval zkouškou naší víry.3 On sám to zakusil. Vzpomeňte si na Ježíšova slova:
„Šimone, … satan vyprosil, aby vás tříbil jako pšenici.
Ale jáť jsem prosil za tebe, aby nezhynula víra tvá.“4
Petr později druhé povzbuzoval: „Nebudiž vám divný,“ řekl, „ten přišlý na vás oheň, [jenž vás má vyzkoušet], jako by se vám něco [divného] přihodilo.“5
Účelem těchto ohnivých zkoušek je učinit vás silnějšími, avšak mají potenciál omezit, nebo dokonce zničit vaši důvěru v Syna Božího a oslabit vaše odhodlání dodržovat sliby, které jste Mu dali. Tyto zkoušky jsou často maskovány, a je těžké je odhalit. Kořeny zapouštějí v našich slabostech, v naší zranitelnosti, v naší citlivosti nebo v tom, co má pro nás největší význam. To, co je pro jednoho skutečnou, ale zvládnutelnou zkouškou, může být pro jiného zkouškou ohnivou.
Jak můžete zůstat „stálí a neochvějní“6 během zkoušky víry? Ponořte se právě do těch věcí, které vám pomohly vybudovat jádro vaší víry – používejte víru v Krista, modlete se, přemítejte o písmech, čiňte pokání, dodržujte přikázání a služte druhým.
Když čelíte zkoušce víry – ať uděláte cokoli, hlavně neodcházejte z Církve! Vzdálit se od království Božího během zkoušky víry je jako opustit bezpečí sklepního krytu v okamžiku, kdy spatříte tornádo.
Apoštol Pavel řekl: „Již tedy nejste hosté a příchozí, ale spoluměšťané svatých a domácí Boží.“7 Svou víru ochraňujeme v útočišti Církve. Setkáváme se s dalšími věřícími, modlíme se a nacházíme odpovědi na své otázky, uctíváme Boha hudbou, dělíme se o svědectví o Spasiteli, sloužíme si navzájem a společně pociťujeme Ducha Páně. Přijímáme svátost, získáváme požehnání plynoucí z kněžství a navštěvujeme chrám. Pán prohlásil: „V obřadech … se projevuje moc božskosti.“8 Když čelíte zkoušce víry, zůstaňte zakotveni v bezpečné společnosti domácích Božích. Zde se pro vás vždy najde místo. Žádná zkouška není natolik velká, abychom ji společně nepřekonali.9
President Thomas S. Monson řekl: „Morální kompas společnosti [se mění velmi rychle]. Chování, které bylo kdysi považováno za nevhodné a nemorální, dnes … mnozí … vnímají jako přijatelné.“10
V Církvi máme mnoho svobodných dospělých, kteří dospěli již před dlouhou dobou. Ačkoli vědí, že jejich současný život je jiný, než jak si ho představovali, dodržují zákon cudnosti.11 Může to být zkouška jejich víry. Vyjadřuji těmto Kristovým učedníkům hlubokou úctu a uznání.
„Bůh přikazuje, aby posvátné moci plození bylo používáno pouze mezi mužem a ženou, kteří jsou zákonně oddáni jako manžel a manželka.“12 V Novém zákoně Spasitel posunul toto morální měřítko pro své následovníky ještě výše, když prohlásil: „Každý, kdož by pohleděl na ženu ku požádání jí, již zcizoložil s ní v srdci svém.“13 Učil nás nezatracovat druhé, ale nebál se mluvit přímočaře: „Jdiž,“ řekl, „a nehřeš více.“14
Naše rodina má jednu dobrou přítelkyni. Nejspíš znáte někoho, jako je ona, nebo jste možná sami jako ona – vždy věrná, sloužící velkoryse v Církvi, uznávaná ve své profesi, rodina ji obdivuje, a ačkoli očekávala, že uzavře manželství a bude mít děti, je stále svobodná. „Rozhodla jsem se,“ říká, „vložit … důvěru v Ježíše Krista. Časté navštěvování chrámu mi pomáhá být více zaměřena na věčnost. Připomíná mi to, že nikdy nejsem sama. Mám víru, … že když … zůstanu věrná svým smlouvám, včetně zákona cudnosti, nebude mi odepřeno žádné … požehnání.“15
Jiný náš známý sloužil velmi dobře na misii a poté získal náročné akademické vzdělání. Doufal, že založí rodinu. Jeho zkouška víry: přitažlivost k osobám stejného pohlaví. Nedávno mi napsal: „V patriarchálním požehnání mám zaslíbení, že jednou budu mít vlastní rodinu. Zda k tomu dojde v tomto životě, nebo v příštím, nevím. Ale vím, že nechci udělat nic, co by ohrozilo ona požehnání, která Bůh slíbil mně i mému budoucímu potomstvu. … Dodržování [zákona cudnosti] je náročné, ale nepřišli jsme snad na zem proto, abychom se s problémy vyrovnávali a projevovali Bohu lásku a úctu tím, že dodržujeme Jeho přikázání? Jsem požehnán dobrým zdravím, evangeliem, milující rodinou a oddanými přáteli. Jsem vděčný za svá mnohá požehnání.“16
Svět namítá: Jak toho můžete požadovat tolik? Pán odpovídá:
„Nejsouť zajisté myšlení má jako myšlení vaše, ani cesty vaše jako cesty mé. …
Ale jakož vyšší jsou nebesa než země, tak převyšují cesty mé cesty vaše, a myšlení má myšlení vaše.“17
Tito dva Kristovi následovníci a desítky tisíc jim podobných pociťují naplnění Spasitelova zaslíbení: „Pokoj zůstavuji vám, pokoj svůj dávám vám; ne jako svět dává, já dávám vám. Nermutiž se srdce vaše, ani strachuj.“18
Zmíním se o další zkoušce. Vždy existovalo několik málo těch, kteří chtějí zostudit Církev a zničit víru. Dnes k tomu využívají internet.
Některé informace o Církvi, ať znějí jakkoli přesvědčivě, jsou prostě nepravdivé. Vzpomínám si, jak v roce 1985 přišel za mnou do kanceláře na Floridě jeden kolega. Ukázal mi článek z časopisu Time nazvaný „Challenging Mormonism’s Roots“ [„Zpochybnění mormonských základů“]. Článek zmiňoval jeden nedávno objevený dopis, údajně napsaný Martinem Harrisem, který vyvracel zprávu Josepha Smitha o nalezení desek Knihy Mormonovy.19
Kolega se mě zeptal, zda tyto nové informace mohou zničit mormonskou církev. Článek citoval muže, který řekl, že kvůli onomu dopisu odešel z Církve. Později údajně odešli z Církve ještě další členové.20 Jsem si jistý, že to byla zkouška jejich víry.
O několik měsíců později přišli odborníci na to (a padělatel se přiznal), že celý dopis byl podvod. Vzpomínám si, jak jsem doufal, že ti, kteří kvůli tomuto oklamání opustili Církev, najdou cestu zpět.
Někteří zpochybňují svou víru tehdy, když narazí na nějaké desítky let staré prohlášení církevního vedoucího, které se zdá být v rozporu s naší naukou. Nauka Církve se řídí podle jedné důležité zásady. Nauce učí všech 15 členů Prvního předsednictva a Kvora Dvanácti. Neskrývá se v jednom nesrozumitelném odstavci nějakého proslovu. Pravdivým zásadám učí mnozí a často. Naši nauku není těžké najít.
Vedoucí Církve jsou čestní, ale nedokonalí lidé. Pamatujte na slova Moroniho: „Neodsuzujte mne za mé nedostatky, ani mého otce …; ale raději vzdejte díky Bohu, že vám ukázal naše nedostatky, abyste se mohli učiti býti moudřejšími, nežli jsme byli my.“21
Joseph Smith řekl: „Nikdy jsem vám neřekl, že jsem dokonalý; ale ve zjeveních … nejsou chyby žádné.“22 Zázrak působení ruky Boží v historii a v údělu Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů lze plně pochopit pouze prostřednictvím duchovního zkoumání. President Ezra Taft Benson řekl: „Každý [člověk] je nakonec podpírán stěnou víry, a tam … musí zaujmout své místo.“23 Nebuďte překvapeni, když se to stane vám!
Jak již název napovídá, zkoušky nás zkoušejí. Můžeme zažívat úzkost, zmatení a bezesné noci a smáčet polštář slzami. Naše zkoušky však nemusí být z duchovního hlediska smrtelné. Nemusí nás odvádět od našich smluv nebo od domácích Božích.
„Pamatujte, … že na skále Vykupitele našeho, jenž jest Kristus, Syn Boží, musíte postaviti základ svůj; aby, až ďábel vyšle mocné větry své, ano, šípy své ve vichřici, ano, až vás bude tlouci všechno krupobití jeho a mocná bouře jeho, to nemělo nad vámi žádné moci k tomu, aby vás to stáhlo do propasti bídy a nekonečné bědy pro onu skálu, na níž jste postaveni, která je jistým základem, základem, stavějí-li lidé na něm, nemohou padnouti.“24
Tak jako intenzivní oheň přeměňuje železo v ocel, i v našem případě, zůstaneme-li věrní během ohnivých zkoušek své víry, budeme duchovně zušlechtěni a posíleni.
Starší D. Todd Christofferson vysvětlil, čemu se naučil díky jedné osobní zkoušce: „Ačkoli tenkrát jsem trpěl, když se dnes ohlédnu, jsem vděčný za to, že se tenkrát na mé problémy nenaskytlo okamžité řešení. Skutečnost, že jsem byl téměř každý den po několik let nucen žádat Boha o pomoc, mě vskutku naučila, jak se modlit a jak získávat odpovědi na modlitby, a zcela praktickým způsobem mě naučila mít víru v Boha. Poznal jsem svého Spasitele a Nebeského Otce takovým způsobem a do takové míry, jak bych Je asi jinak poznat nemohl, nebo by mi to možná trvalo mnohem déle. … Naučil jsem se důvěřovat Pánu celým svým srdcem. Naučil jsem se kráčet s Ním den za dnem.“25
Petr tyto zkušenosti popsal jako „mnohem dražší nežli zlato“.26 Moroni dodal, že teprve po „zkoušce své víry“ získáme svědectví.27
Na začátku jsem mluvil o rodině Marriottových. S Kathy jsme se s nimi sešli minulý týden u Georgiina hrobu. Uplynulo již deset let. Rodina a přátelé vzpomínali na Georgii a mluvili o tom, jak ji mají rádi. Přinesli bílé balónky naplněné heliem, aby tím oslavili její život. Georgiina matka mluvila se slzami v očích pohnutě o tom, jak se její víra prohloubila a co všechno pochopila, a Georgiin otec mi tiše řekl o zaslíbeném „svědectví“, kterého se mu dostalo.
S vírou přicházejí zkoušky víry, díky nimž se naše víra prohlubuje. Zaslíbení, které dodávalo útěchu Proroku Josephu Smithovi, je také tím slibem, který Pán dává vám ve vaší zkoušce víry: „Drž se …, neboj se …, neboť Bůh bude s tebou na věky věků.“28 O tom vydávám posvátné svědectví ve jménu Ježíše Krista, amen.