Když jsem uviděla tatínka zpívat

Maria Okaová

Kalifornie, USA

Ilustrace Allen Garns

Byla jsem teprve čtyři a půl měsíce na misii v Honolulu na Havajských ostrovech, když jsem dostala veliký záchvat a následně mi byla diagnostikována epilepsie. V následujících měsících jsem absolvovala prohlídky v nemocnici a bezpočet vyšetření a užívala nové léky s frustrujícími vedlejšími účinky.

Do té doby jsem se natolik soustředila na misionářskou práci, že se mi po domově příliš nestýskalo, ale od onoho záchvatu jsem v srdci pociťovala obrovskou bolest. Chyběli mi rodiče a cítila jsem se sama, i když kolem mě byli úžasní a starostliví lidé. Nechtěla jsem jet domů, ale chtěla jsem pociťovat pokoj.

Se svolením presidenta misie jsem si po telefonu promluvila s rodiči o svých lécích. Můj tatínek, jemuž se zrovna splnil celoživotní sen zpívat v pěveckém sboru Tabernacle Choir at Temple Square, mě ujistil, že pro mě bude na generální konferenci, která začínala druhý den, zpívat z celého srdce.

Druhý den ráno jsem se vroucně modlila o pokoj, který jsem zoufale potřebovala. V minulosti jsem již během generálních konferencí získala odpovědi na konkrétní otázky, a tak jsem věřila, že budu moci vedení obdržet i tentokrát. Na začátku konference sbor zpíval píseň „Bůh je s vámi, milé děti“. (Náboženské písně, č. 47.) Během první minuty jsem na obrazovce uviděla svého tatínka. Kamera se na jeho obličej zaměřila poměrně dlouho.

Oči se mi zalily slzami a přemohl mě nádherný pocit pokoje. Věděla jsem, že mě Bůh miluje. On věděl přesně, co jsem v ten den potřebovala – jednoduché ujištění, že je se mnou a že o mně ví. Pociťovala jsem Boží lásku a potažmo i lásku své rodiny, svých společnic a svého presidenta misie. Místo abych byla ustaraná, jsem toto vše nyní vnímala jako příležitost přiblížit se více Pánu.

Mé zdravotní problémy nezmizely. Nakonec jsem musela odjet z misie dříve, ale věděla jsem, že Bůh je se mnou a že mě miluje. Toto ujištění mě provázelo během mnoha dalších trápení a dodává mi naději během těch nejtemnějších hodin. Jiní by to možná považovali za náhodu, ale já vím, že to, že jsem viděla tatínka, jak zpívá o Boží lásce, byl malý zázrak v době, kdy jsem to potřebovala.