Slovo na závěr
Největší vyjádření Boží lásky
Z proslovu na generální konferenci v dubnu 1988.
Bůh nám vyjadřuje lásku tím, že nám poskytuje vedení, které potřebujeme, abychom činili pokrok a dosáhli svého potenciálu. Ten, který toho o nás, o našem potenciálu a o našich věčných možnostech ví nejvíce, nám dává božské rady a přikázání ve svých instruktážních příručkách – ve svatých písmech. Když těmto pokynům porozumíme a budeme se jimi řídit, náš život bude mít jasný cíl a význam. Dozvíme se, že náš Stvořitel nás má rád a přeje si, abychom byli šťastní. Jakožto nesrovnatelné vyjádření této božské lásky k nám poslal svého Jednorozeného Syna, Ježíše Krista.
„Nebo tak Bůh miloval svět, že Syna svého jednorozeného dal, aby každý, kdož věří v něho, nezahynul, ale měl život věčný.
Neboť neposlal Bůh Syna svého na svět, aby odsoudil svět, ale aby spasen byl svět skrze něho.“ (Jan 3:16–17.)
Ježíš se narodil do smrtelnosti. Vedl dokonalý život a tím nám vyznačil cestu, kterou máme jít. Své učedníky učil: „Kdož mne následuje, nebude choditi v temnostech, ale bude míti světlo života.“ (Jan 8:12.)
Hloubce Kristovy lásky k nám můžeme začít rozumět tehdy, když se zamyslíme nad tím, že byl ochoten usmířit naše hříchy a trpět za ně bolestí, „kteréžto utrpení způsobilo [jemu], dokonce Bohu, největšímu ze všech, že … se chvěl bolestí a krvácel v každém póru a trpěl v těle i v duchu“. (Nauka a smlouvy 19:18.)
Vzdejme o těchto Velikonocích zvláštní díky Bohu za Usmíření a Vzkříšení Jeho Milovaného Syna, Ježíše Krista. Neboť v Něm, Jím a skrze Něj může být tento dočasný smrtelný stav přetvořen do trvalé, dokonalé existence, za což ani nedokážeme slovy vyjádřit svou radost.
Všechny divy přírody jsou nahlédnutím do Jeho božské moci a vyjádřením Jeho lásky. Ten největší ze všech zázraků nás ale teprve čeká. Nastane, až Jeho mocí povstaneme ze smrti a z hrobu do nového světa, který již nikdy nepomine, kde budeme s Ním a s naším Otcem v nebi na věky věků, budeme-li toho hodni.