Úplně jako nový
Autorka žije v Texasu v USA.
Estonsko
„Mám pro tebe překvapení!“ řekla ema (maminka), když vyzvedla Rasmuse ze školky. Vydali se spolu úzkými ulicemi lemovanými pestrobarevnými budovami.
„Dáme si k večeři rosolje?“ zkusil hádat Rasmus s nadějí v hlase. Měli ho minulý týden, při oslavě jeho sedmých narozenin. Ale tohoto salátu z červené řepy, brambor a nakládaných sleďů neměl nikdy dost!
Ema s úsměvem zavrtěla hlavou. „Dopoledne jsem se v autobuse setkala se dvěma mladými ženami. Misionářkami. Dnes večer k nám přijdou na návštěvu a budou mluvit o své církvi.“
Rasmus se na ni překvapeně podíval. Ještě nikdy se s misionáři nesetkal.
Zrovna si hrál v pokojíčku se svým hasičským autem, když misionářky přišly. „Tere! Tere! Dobrý den!“ pozdravily emu při příchodu do bytu. Zuly si své teplé kozačky a obuly se do bačkor, které měla ema připravené pro návštěvy. Ema je zavedla k oranžovému gauči. Rasmus ale zůstal stát ve dveřích.
Větší žena si ho všimla a usmála se na něj. Na černé jmenovce měla napsáno Õde Craig (Sestra Craigová). „Maminka nám řekla, že jsi zrovna oslavil narozeniny,“ řekla. „Něco jsme ti přinesly.“ Podala mu malou kartičku. Rasmus se na ni pozorně podíval.
Byl to obrázek muže. Měl na sobě bílé roucho a ruce měl rozpřažené.
„Víš, kdo to je?“ zeptala se sestra Craigová.
Rasmus nevěděl, jak se ten muž jmenuje. Ještě nikdy tento obrázek neviděl. Ale ten muž mu připadal laskavý a mocný. „Myslím, že je to král!“ řekl Rasmus.
Obě misionářky se usmály. „Ano, to je! Je to Král králů! Jmenuje se Ježíš Kristus.“ Sestra Craigová vytáhla knížku s modrými deskami. „A toto je kniha, která o Něm učí – Mormoni Raamat. Kniha Mormonova.“
Rasmus začal s emou číst Knihu Mormonovu každý den před odchodem do školky. Během dne tam Rasmus chodil s dalšími dětmi na procházky a potom měli polední klid. Po školce se s emou často setkávali s misionářkami. Mluvili s nimi o tom, co četli v Knize Mormonově. Ema pro ně někdy připravila k jídlu kringel – skořicové věnečky. O víkendech jezdil Rasmus s emou na kole nebo si udělali piknik na pláži. Někdy podnikli dlouhou procházku do lesa nebo podél jejich oblíbené řeky.
Na jedné z těchto procházek mu ema řekla, že se chce dát pokřtít. Rasmus se usmál. Misionářky emu požádaly, aby se modlila o to, zda se má dát pokřtít. Zdálo se tedy, že dostala odpověď!
„A už vím, kde můj křest bude,“ řekla mu s úsměvem. „Co myslíš?“
Rasmus přemýšlel o tom, jak je misionářky učily o křtu. Ukázaly jim obrázek Ježíše s Janem Křtitelem v řece. …
„V řece!“ vykřikl. „V naší oblíbené řece.“
Za týden stál Rasmus na břehu řeky s misionářkami a s dalšími lidmi z Církve. Ema byla připravena na křest. Celá se ponořila pod vodu, stejně jako Ježíš. Když se vynořila, usmívala se. Rasmus si chtěl tuto chvíli zapamatovat navždy – modrou vodu, bílé květiny v zelené trávě a to, jak se jeho maminka usmívá.
„Jaké to bylo nechat se pokřtít?“ zeptal se jí potom, když si všichni pochutnávali na sušenkách, které přinesly misionářky.
„Nádherné,“ řekla mu maminka. „Chtělo se mi v té řece zůstat napořád. Cítím se úplně jako nová!“ Pevně ho objala.
„Až budu mít zase narozeniny, chci se dát pokřtít, tak jako ty a Ježíš,“ řekl jí. „I já se chci cítit úplně jako nový!“