Jak mi Kniha Mormonova otevřela nebesa

Jessica Patterson Turnerová

Během našeho letošního studia Knihy Mormonovy bych se ráda podělila o své svědectví, že tato kniha může mít hluboký a dalekosáhlý vliv na náš život.

Autorka žije v Utahu v USA.

Svědectví o Knize Mormonově jsem měla už od té doby, kdy jsem ji jako mnohem mladší četla poprvé. Mám-li však být upřímná, moje „studium“ písma v době před generální konferencí v říjnu 2018 připomínalo spíš jen takové letmé klouzání po povrchu. A tak když president Nelson vyzval ženy v Církvi, aby Knihu Mormonovu přečetli do konce roku, bylo to přesně to pobídnutí, které jsem potřebovala.

Jeho výzva obsahovala i mocná zaslíbení. Řekl: „Když budete studovat s modlitbou, slibuji vám, že nebesa se vám otevřou.“ („Zapojení sester do shromažďování Izraele,“ Liahona, listopad 2018, 69.)

Když jsem mu naslouchala, pocítila jsem nadšené odhodlání znovu se pustit do studia knihy, která mi během života tolik přirostla k srdci, a těšila jsem se, až se mi nebesa otevřou.

A ona se otevřela. Tolika nejrozmanitějšími způsoby. Poté, co jsem výzvu ohledně Knihy Mormonovy splnila, jsem dlouho přemýšlela o tom, co jsem přitom prožila – a i nadále prožívám. Stále nevycházím z úžasu nad tím, čemu jsem se naučila, jak jsem se cítila a kým se stávám díky četbě jejích inspirovaných stránek.

Čemu jsem se naučila?

Jelikož jsem četla Knihu Mormonovu rychlejším tempem než obvykle, její příběh mi před očima jako by oživl. Měla jsem dojem opravdové blízkosti k lidem, z jejichž svědectví a zkušeností tato kniha sestává.

Od Nefiova bratra Sama jsem se naučila, jak ušlechtilá je neokázalá spravedlivost. Od Almy jsem se naučila nikdy se nevzdávat víry. Od jeho syna, že nikdy není příliš pozdě přijít ke Kristu a prožít očistnou moc Jeho nekonečného Usmíření (viz Mosiáš 27; Alma 36). Otec krále Lamoniho mě inspiroval, abych více obětovala Bohu (viz Alma 22:15, 18). Pahoran mě naučil, abych i ve chvílích, kdy si připadám nepochopená, byla klidná a chovala se tak, jak by se choval Kristus (viz Alma 61). Od Jaredova bratra jsem si osvojila poznání, že ačkoli je naše vlastní iniciativa nesmírně důležitá, přesto sama o sobě nestačí; potřebujeme Kristovu pomoc a Jeho uschopňující moc (viz Eter 2–3). Od Moroniho jsem se naučila, že i když se někdy cítíme sami, ve skutečnosti nikdy sami nejsme (viz Mormon 8:3, 5).

Naučila jsem se často se dotazovat Pána a intenzivně a s vírou se modlit. Naučila jsem se, jak je důležité vést záznamy, vydávat svědectví a správným způsobem činit pokání. Dověděla jsem se, že na nás Bůh pamatuje, že Kristus je milosrdný a že oba jsou plně sjednoceni ve svém záměru.

Poznala jsem, že „[hodování] na slovech Kristových“ (2. Nefi 32:3) dává mému životu správný směr.

Poznala jsem, jako už několikrát předtím, že Joseph Smith tuto knihu nenapsal a ani ji sám napsat nemohl.

Jak jsem se cítila

Byla to náhoda, že jsem četla Nefiův žalm (2. Nefi 4) právě v den, kdy jsem si bezmála zoufala nad tím, jak jsem slabá a neschopná? Samozřejmě, že ne. Mám mluvit o šťastné náhodě, že jsem slova krále Limhiho „Ó, jak podivuhodná jsou díla Páně a jak dlouho má strpení s lidem svým“ (Mosiáš 8:20) četla právě v době, kdy jsem měla pocit, že jsem na všechny své těžkosti sama? Ne! U Boha žádné náhody nejsou, pouze dokonale připravená láskyplná milosrdenství, a těch se mi během četby dostávalo požehnaně. Když jsem se začetla do Knihy Mormonovy, skutečně jsem pociťovala lásku Nebeského Otce, kterou ke mně chová, a spolu s ní pokoj, který nelze srovnat s ničím jiným.

Co jsem při četbě Knihy Mormonovy pociťovala nejsilněji, byla uzdravující moc našeho Spasitele. Verš za veršem v ní vydává svědectví o Jeho milosti, milosrdenství, soucitu a nekonečné lásce. Když jsem četla o Ježíši Kristu, naplňovala mě nesmírná vděčnost za Jeho oběť. Jedním z největších zázraků, který jsem při četbě prožila, bylo, když mě naplnil pocit úplného odpuštění za celou řadu chyb, které jsem v životě udělala. Při četbě jsem měla pocit, jako by Spasitel promlouval přímo ke mně. Mým srdcem zněla slova Je čas jít dál. Tak se mi od Krista dostalo uzdravení, které jsem potřebovala.

Ačkoli jsem vzkříšeného Krista neviděla tak, jak Ho viděli Nefité (3. Nefi 11), když jsem o Něm v Knize Mormonově četla, pociťovala jsem Jeho přítomnost ve svém životě. On doopravdy rozumí každému z nás i jedinečným zkouškám, kterými procházíme, a má moc nás spasit, utěšit a uzdravit.

Kým se stávám

Díky každodenní soustředěné četbě Knihy Mormonovy jsem nyní trpělivější, soucitnější, vděčnější i optimističtější. Daří se mi být méně sobecká a méně se zabývat světskými záležitostmi.

Zásluhou Knihy Mormonovy a Ducha, kterého z ní do svého života čerpám, dokážu být lepší matkou, manželkou, dcerou a kamarádkou. Jsem oddanějším učedníkem Ježíše Krista.

Jak je možné, že v jediné knize najdeme všechny odpovědi? Jak se to jedné knize může vůbec podařit?

Jedině Bohem sestavená kniha má takovou moc. A já vím, že Kniha Mormonova je skutečně od Boha.

Přesně jak nám president Nelson slíbil, nebesa se mi skutečně otevřela, a to více způsoby, než bych si kdy dokázala představit. A tak jsem pevně odhodlána pokračovat v četbě a studiu Knihy Mormonovy. Chci nadále procházet jejími stránkami a nacházet tam Krista, neboť tato kniha je opravdu celá o Něm.