Laskavost se počítá
Omluva
Jednoho dne ve škole si několik mých spolužáků dobíralo jiného žáka tím, že mu nadávali. Vypadalo to jako legrace, tak jsem se k nim přidal. Několik týdnů jsem si z něj dělal legraci stejně jako moji kamarádi.
O pár týdnů později mi onen chlapec řekl, jak se přitom cítil. Naše slova ho zraňovala, i když předstíral, že mu naše posměšky nevadí. Svěřil se mi, že každý večer plakal. Když mi to řekl, skoro jsem se rozplakal i já. Chtěl jsem mu pomoct, a rozhodl jsem se, že se mu omluvím za to, co jsem mu řekl.
A tak jsem k němu druhý den přišel a položil jsem mu ruku na rameno. Řekl jsem mu: „Moc se omlouvám, že jsem si z tebe dělal legraci.“ Když to uslyšel, přikývl a oči se mu zalily slzami. Ale ostatní děti si z něj dělaly legraci dál. Pak jsem si vzpomněl, čemu jsem se naučil v Primárkách: Rozhodni se správně.
Statečně jsem svým spolužákům řekl: „Přestaňte si z něj dělat legraci! Víte, jak je to pro něj nepříjemné? Tak se prosím omluvte za to, co jste udělali, a buďte kamarády.“
Ale oni se tak snadno nezměnili. Místo toho se na mě rozzlobili a namítali: „O co ti jde tak najednou? Taky sis z něj dělal legraci!“
Stále jsem se cítil špatně kvůli tomu, co jsem udělal. A tak jsem odpověděl: „Já jsem se mu už omluvil. Chtěl bych, abyste pochopili, jak se cítí, a abyste taky přestali.“
Jeden z nich se omluvil, a my tři jsme se stali dobrými kamarády. Někteří si z něj stále legraci dělají, ale jemu už je líp, protože má nás. Rozhodnu se správně tím, že pomůžu kamarádovi v nouzi. ●