Batbayar a obrázková kniha
V Mongolsku byl větrný den. Škola už skončila a devítiletý Batbayar šel z autobusové zastávky domů. Ve větru se zachumlal do kabátu. Naštěstí nebyl příliš daleko od domu prarodičů, kde bydlel.
„Ahoj!“ řekl Batbayar, když vešel dovnitř.
„Vítej doma,“ řekla babička. „Udělala jsem ke svačině chušúr.“
„Jú, díky!“ Batbayar se natáhl pro jednu teplou okořeněnou masovou kapsu.
„Počkej! Nejez, dokud nepřijdou sestry misionářky,“ řekl děda. „Za chvilku tu budou.“
Batbayar měl moc rád, když sestry misionářky z církve, kam chodili děda s babičkou, přišly na návštěvu. Vždycky se toho od nich hodně naučil. Byl tu ale jeden problém.
„Budou po mně zase chtít, abych četl z Knihy Mormonovy?“ zeptal se Batbayar. „Čtení je pro mě těžké.“
„Proto dneska přinesou jinou knihu,“ řekla babička.
„Jakou knihu?“ zeptal se Batbayar.
„Uvidíš,“ odpověděl dědeček.
Sestry misionářky dorazily. Všichni společně snědli babiččiny výborné masové kapsy. Potom Batbayar řekl: „Babička říká, že jste mi přinesly knihu.“
„Myslím, že tahle kniha se ti bude líbit,“ řekla sestra Heitzová. „Je v ní hodně obrázků.“
Batbayar se podíval na obálku. Bylo tam napsáno Příběhy z Knihy Mormonovy. Na obrázku na obálce byli lidé při stavbě lodi.
„Tenhle příběh si pamatuju,“ řekl Batbayar. „Ten muž nevěděl, jak postavit loď. A tak se pomodlil. A Bůh mu pomohl.“
„Přesně tak,“ řekla sestra Enkhtuyaová. „Zkusíš si v téhle knize číst? Potom se můžeš pomodlit, abys poznal, jestli to, čemu učí, je pravda.“
„Zkusím to,“ slíbil Batbayar.
Ten večer si četl z obrázkové knihy. Přečetl si příběh o lodi. Potom se pomodlil. Když usínal, myslel na toho muže, který postavil loď, a jak mu Bůh pomohl.
Od té doby si Batbayar každý večer přečetl jeden příběh. A potom se pomodlil. A každou noc, když usínal, přemýšlel o tom, co četl.
Když je sestry misionářky znovu navštívily, naučily Batbayara více o Ježíši Kristu. Batbayar se dozvídal o prorocích. Dozvídal se o Božích přikázáních. Chodil na shromáždění s babičkou a dědou. A dále četl a modlil se.
Jednoho dne chtěl Batbayar svým prarodičům říct něco důležitého. „Když čtu příběhy z obrázkové knihy, cítím se dobře u srdce,“ řekl. „Když se modlím, cítím, že to je pravda. Myslím si, že bych se měl dát pokřtít.“
Dnes už je Batbayar členem Církve. Ve čtení se hodně zlepšil. A stále čte Knihu Mormonovu každý večer! ●