„Příběh o misionářském úspěchu: 60 let dozrávání“, Liahona, červenec 2024.
Příběh o misionářském úspěchu: 60 let dozrávání
Když jsem se dozvěděla, že semínko evangelia, které bylo zaseto před mnoha lety, přineslo ovoce, měla jsem z toho nesmírnou radost.
Ilustrace: Carolyn Vibbert
Vždy se mi líbil verš Nauka a smlouvy 18:10: „Cena duší je veliká v očích Božích.“ A někdy je zapotřebí spolupráce a sdílení svědectví mnoha z nás, abychom přivedli duše ke Spasiteli (viz 2. Korintským 13:1).
Tuto krásnou myšlenku společné misionářské práce mi připomněl e-mail, který jsem jednoho dne obdržela. Bratr, který psal, že je syn presidenta misie ve Wichitě v Kansasu, se ptal, zda jsem manželka Roberta Monsona. Tento bratr dále uváděl, že hledá staršího Monsona, který sloužil v misii Centrální státy v roce 1959. To byl můj manžel.
Onen bratr mi vyprávěl o dvou mladých starších, kteří nedávno pocítili inspiraci vstoupit do jednoho bytového domu. Zaklepali na první dveře a našli postarší dámu, která je požádala, aby se dalšího dne vrátili. Domluvili se na konkrétním čase.
Když k této starší sestře přišli na domluvenou schůzku, zjistili, že vlastní starou trojkombinaci (Knihu Mormonovu, Nauku a smlouvy a Drahocennou perlu), kterou jí misionáři dali v roce 1959. Přečetla ji mnohokrát a věděla, že učení, které obsahuje, je pravdivé. Do Církve tehdy nevstoupila, protože její manžel si nepřál, aby se účastnila církevních shromáždění ani aby se dala pokřtít. Její manžel nedávno zemřel a ona se modlila, aby misionáře dokázala znovu najít. V její trojkombinaci byla jména dvou misionářů z roku 1959: Robert Monson a Granade Curran, což byl můj manžel a jeho společník.
V průběhu následujících několika týdnů se tato žena učila o plánu spasení a o požehnáních plynoucích z chrámu. Její syn zemřel ve 22 letech a ona byla nadšena možností, že by se s ním mohla znovu shledat. Když ji misionáři vyzvali, aby se dala pokřtít, s radostí jejich výzvu přijala.
Můj manžel i jeho společník, starší Curran, již zemřeli, ale dokáži si představit, jak se tohoto úžasného křtu zúčastnili zpoza závoje.
Když mi syn presidenta misie vyprávěl tento příběh, připomnělo mi to, že Spasitel nezapomíná na nikoho z nás. Je stále s námi, pustíme-li Ho do svého života. Nový zákon vypráví příběh o Zacheovi, který kvůli tomu, aby spatřil Spasitele, vylezl na fíkovník (viz Lukáš 19:1–10). Dokonce i nahoře na stromě ho Spasitel našel a požádal ho, aby mohl večeřet v jeho domě. Podobně se i jedna starší sestra modlila a čekala, až jí misionáři zaklepou na dveře, což se stalo. Spasitel zná každého z nás. „Nebo přišel Syn člověka, aby hledal a spasil, což [je] zahynulo.“ (Lukáš 19:10.)
Dva páry misionářů – jeden před více než šedesáti lety a jeden v nedávné době – přivedly tuto sestru k Ježíši Kristu a na oplátku posílily vlastní svědectví a nalezly radost v Pánu. Zaplavuje mě pocit pokory díky tomu, že jsem mohla přihlížet tomuto příběhu a pociťovat radost všech, kteří se podíleli na přivedení této sestry ke Spasiteli (viz Nauka a smlouvy 18:15).
Autorka žije v Utahu v USA.