Dvě pravdy, které mi pomáhají porozumět pokoře

David Adriano

Pokora nám může pomoct jak s pýchou, tak s pocity nedostatečnosti.

mladí dospělí muži během výuky na shromáždění

Skutečnost: Jsem dítě Boží. A to je úžasná a božská pravda.

A stejně důležitá skutečnost: Všichni ostatní lidé na této zemi jsou vzhledem k tomu, že jsou to také děti Boží, rovněž úžasné a božské bytosti.

Obě tyto pravdy se nejspíš zdají být zřejmé, ale nějakou dobu mi trvalo, než jsem je skutečně přijal za své a pochopil, co v mém životě znamenají. Někdy se mi stává, že k dané situaci přistupuji s pýchou a domnívám se, že můj přístup je ten správný nebo že jsem schopnější než druzí lidé. Jindy zase dělám pravý opak a mám pocit, že jsem méně způsobilý nebo že mám menší hodnotu než druzí kolem mě.

Odpověď na oba problémy je stejná:

pokora.

Nebyl jsem dostatečně dobrý?

Na misii jsem měl jednu zkušenost, která mě skutečně pokořila. Myslím si, že většina misionářů bojuje s pocity nedostatečnosti, když se snaží přivádět lidi k Ježíši Kristu. Na misii jsem každý den trávil hodiny tím, že jsem se snažil najít někoho, koho bych mohl učit, a byl jsem znovu a znovu odmítán. Nepřipadal jsem si úspěšný. Měl jsem pocit, že moje úsilí není dostatečné. Postupně mi začalo připadat, že já sám nejsem dostatečně dobrý.

Může se sice zdát, že to, co jsem potřeboval, nebyla pokora, ale když jsem své pocity vysvětlil misijnímu presidentovi, pomohl mi pochopit, že část mého problému spočívala v domnění, že jsem výjimkou, které se netýkají problémy, s nimiž se potýkají misionáři po celém světě. Nejsem však první misionář, který se cítí být odmítaný, a určitě nebudu poslední.

Nějakým způsobem jsem sám sebe přesvědčil, že si za své těžkosti mohu výlučně sám, navzdory tomu, že i někteří z nejlepších misionářů v historii – jako například původních dvanáct apoštolů, synové Mosiášovi nebo Alma mladší – zažili daleko horší odmítání a pronásledování, než jakému jsem kdy čelil já.

Místo toho, abych se litoval, jsem začal být schopen vnímat, že ve svých těžkostech stojím bok po boku s Ježíšem Kristem. A když jsem se za své nedokonalé úsilí styděl, připomínal jsem si slova presidenta Jeffreyho R. Hollanda, úřadujícího presidenta Kvora Dvanácti apoštolů, který učil: „[Kristovo] Usmíření bude podporou pro misionáře, což je možná ještě důležitější než to, že bude podporou pro zájemce. Když zápolíte, když jste odmítáni, … stojíte vedle toho nejlepšího, kterého kdy svět poznal, toho jediného, který byl čistý a vedl dokonalý život.“

Stále si tuto zkušenost připomínám, když potřebuji pamatovat na to, abych byl pokorný a spoléhal na Pána.

Lekce pokory

Během misie jsem se toho hodně naučil o své identitě jako dítěte Božího. Ale po tom, co jsem se vrátil domů, jsem si uvědomil, že se mám ještě hodně co učit o tom, jak je důležité pamatovat na to, že ostatní lidé jsou také děti Boží.

Brzy po návratu domů jsem překvapivě obdržel obtížné povolání a dostal jsem na starost jednu důležitou akci. Bylo toho na mě moc a nedařilo se mi spojit s lidmi, kteří mi měli pomáhat. Poslal jsem e-mail, který byl popravdě dost ostře formulovaný.

Měl jsem pravdu v tom, že to povolání je důležité a že potřebuji větší podporu, ale rychle jsem si uvědomil, že to možná není nejlepší způsob, jak lidi motivovat. Potřeboval jsem pokoru. Musel jsem pamatovat na to, že druzí mají pravděpodobně své vlastní starosti.

Jak učil starší Steven E. Snow, když byl členem Sedmdesáti: „Pokud se pokoříme, naše modlitby budou zodpovězeny; budeme pociťovat pokoj mysli; budeme efektivněji sloužit ve svém povolání; a budeme-li stále věrní, vrátíme se nakonec do přítomnosti Nebeského Otce.“

A skutečně, protože jsem se naučil být pokornější, pociťuji větší radost jak ve svém povolání, tak v životě.

Najděme rovnováhu mezi dvěma pravdami

Naučit se skutečné pokoře pro mě znamená najít rovnováhu mezi těmito dvěma pravdami:

Jsem dítě Boží. A kolem mě jsou další děti Boží.

Když jsem zjistil více o tom, co pokora znamená, uvědomil jsem si, že je pravda, čemu učil starší Quentin L. Cook z Kvora Dvanácti apoštolů: „Pokora neznamená dosáhnout nějakého konkrétního úspěchu ani překonat nějaký velký problém. … Znamená to mít klidnou důvěru v to, že se den za dnem a hodinu za hodinou můžeme spolehnout na Pána, sloužit Mu a naplňovat Jeho záměry.“ Zjistil jsem, že opravdu mohu naplňovat Pánovy záměry – ale pouze tehdy, když svou vůli podřídím Jemu a budu důvěřovat tomu, že ví, co je nejlepší.

Vím, že když budeme usilovat o to, abychom byli pokornější a více takoví, jako je Ježíš Kristus, Nebeský Otec nám bude v našem úsilí žehnat.

Autor žije v německém Frankfurtu.