„Jak jsem mohla důvěřovat Nebeskému Otci, když jsem si připadala úplně sama?“, Liahona, červenec 2024.
Mladí dospělí
Jak jsem mohla důvěřovat Nebeskému Otci, když jsem si připadala úplně sama?
Snažila jsem se uchovat si víru, ale stále jsem čelila mnoha obtížím. Jak jsem si mohla uchovat důvěru v Pána?
Ilustrace: Kathleen Peterson
Moji bratranci mě seznámili s misionáři, když mi bylo devět let. Vstoupila jsem do Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů, ale byla jsem jedním z mála členů své nejbližší rodiny, kteří tak učinili. Od té doby se učím stále více milovat evangelium Ježíše Krista. Po určitou dobu však pro mě bylo nesmírně obtížné důvěřovat Nebeskému Otci a Jeho pravdám a téměř jsem nenacházela sílu k tomu, abych kráčela kupředu s vírou.
Žít jakožto učednice Ježíše Krista odlišným způsobem, než jak je ve světě obvyklé, může být těžké kdekoli, ale dospívat v Hongkongu jako členka Církve bylo náročnější, než by kdo čekal.
Bylo tomu tak proto, že mnozí lidé v této oblasti nemají Církev v oblibě a myslí si, že je spojena se špatnými věcmi. Čínský výraz s významem „mormon“, jímž se dříve označovala Církev, obsahoval hlásku, která zní podobně jako čínské slovo „ďábel“. U některých lidí to naneštěstí vyvolalo mylné představy o tom, jaké hodnoty Církev vyznává.
Vzhledem k tomu, že v Hongkongu je již mnoho jiných zavedených tradičních náboženství, a jen málo členů Církve, se můžete také snadno cítit osaměle nebo izolovaně. Mnozí lidé Církev zpochybňují, protože plně nerozumějí jejímu učení a nejsou ochotni naslouchat tomu, o co se s nimi členové chtějí podělit.
Dopady těchto překážek jsem nejvíce pociťovala v dospívání, ale díky těmto zkušenostem jsem se naučila mnohému o tom, co to znamená důvěřovat Nebeskému Otci a Ježíši Kristu.
Stál život podle evangelia za to?
Když jsem byla na střední škole, moji rodiče se přátelili s jednou mou učitelkou. Šlo o praktikující křesťanku jiného vyznání. V té době jsem byla jedinou členkou Církve ve třídě a mnozí spolužáci a učitelé už měli o Církvi Ježíše Krista a jejích členech určité domněnky.
Tato konkrétní učitelka měla velmi negativní názory na mou víru, což vše komplikovalo, protože byla rodinnou přítelkyní.
Například to, že jsem v jejím předmětu často bývala ospalá, protože jsem brzy vstávala na ranní seminář, v ní vyvolávalo obavy, že budu ve škole zaostávat. Také mě často uváděla do rozpaků tím, že mi kladla mnoho složitých naukových otázek, na které jsem neznala odpovědi. Dokonce mi za domácí úkol zadávala četbu textů zaměřených proti Církvi! Ze všech sil se mě snažila přimět k tomu, abych se své víry vzdala.
Pro mou víru to bylo náročné období. Proč mi má snaha zůstat věrnou působila v životě takové problémy a těžkosti, i když jsem se snažila být nablízku Nebeskému Otci a Ježíši Kristu? Neměla jsem snad dostávat požehnání za to, že dodržuji přikázání a obětuji část svého spánku, abych mohla chodit na seminář?
Místo toho se mi zhoršovaly známky, moje víra upadala a moje vztahy s učiteli, rodinou i Nebeským Otcem trpěly.
Po nějakou dobu jsem přemýšlela o tom, zda mi život podle evangelia stojí za to. Začala jsem vynechávat seminář a brzy jsem pocítila, jak moje víra slábne. Zdálo se mi jednodušší podvolit se tomu, k čemu mě tlačil svět okolo mě.
Rozhodnutí důvěřovat
Pokračovala jsem v modlitbách k Nebeskému Otci o vedení a porozumění. Navzdory hlubokému zmatku a rozčarování, které jsem kvůli své situaci pociťovala, něco v mém srdci stále lpělo na víře. Mluvila jsem o tom, co prožívám, s věrnými přáteli, svěřovala jsem se vrstevníkům z Církve a kdosi mi navrhl, abych si o svých problémech promluvila se svou učitelkou semináře.
Reagovala se soucitem a povzbudila mě, abych s nadějí v srdci chodila na seminář i nadále. Slíbila mi, že pokud se budu držet víry a i nadále důvěřovat v to, že toho má Pán pro mě ještě hodně připraveného a že mé obtíže pro mne posvětí (viz 2. Nefi 2:1–2), uvidím, že se požehnání dostaví.
A tak jsem se navzdory obtížím, kterým jsem čelila, rozhodla důvěřovat.
Po nějaké době jsem si začala všímat, že se můj postoj mění. Místo abych se soustřeďovala na těžkosti, kterým jsem čelila, jsem se zaměřovala na vděčnost za evangelium, kterou jsem pociťovala. Začala jsem se zaměřovat na požehnání, která získávala má rodina, na svou božskou identitu a na věčné pravdy evangelia. A nakonec jsem došla k poznání, že Nebeský Otec a Ježíš Kristus o mé situaci vědí a vždy při mně stojí ve chvílích, kdy mám pocit, že jsem úplně sama.
Toto vše změnilo.
Když jsem Jim i nadále důvěřovala, dodržovala přikázání, denně činila pokání a každý den dělala ony maličkosti, jež mi umožňují být s Nimi ve spojení, pociťovala jsem, jak se základy mé víry prohlubují a zpevňují.
President Russell M. Nelson nedávno řekl: „[Ujměte se] zodpovědnosti za své vlastní svědectví o Ježíši Kristu a Jeho evangeliu. Pracujte na něm. Vyživujte ho, aby rostlo. Syťte ho pravdou. Nepošpiňujte ho falešnými filosofiemi nevěřících mužů a žen. A zatímco budete neustálé posilování svědectví o Ježíši Kristu považovat za svou nejvyšší prioritu, vyhlížejte zázraky, které se vám v životě budou dít.“
A když jsem to začala dělat, stal se zázrak.
Co znamená důvěřovat Pánu
Jednoho dne, když mi moje učitelka poté, co jsem se nějakou dobu vyhýbala tomu, abych s ní hovořila o víře, opět začala klást otázky, jsem se cítila připravená na ně odpovědět s obnovenou vírou. Vlídně jsem se jí zeptala, zda někdy navštívila některé z našich církevních shromáždění nebo zda někdy četla něco z Knihy Mormonovy. Když odpověděla, že ne, pocítila jsem inspiraci vydat jí svědectví o jednoduchých pravdách.
Řekla jsem jí, že nikdy nemůžeme vědět, zda je něco pravdivé, pokud to sami nezažijeme nebo pokud odpovědi na otázky nebudeme hledat sami. Vysvětlila jsem jí, že vím, že evangelium je pravdivé, protože jsem o tyto odpovědi usilovala a v srdci jsem pocítila, že pravdivé jsou. Vyzvala jsem ji, aby udělala totéž, a od té doby byl náš vztah mnohem pokojnější.
Tato zkouška víry, kterou jsem si jako dospívající dívka prošla, mě skutečně jakožto Kristovu učednici připravila na budoucnost. Byla jsem svědkem naplnění nesmírně mnoha požehnání a zaslíbení, protože jsem nadále důvěřovala Pánu více než názorům kohokoli jiného. Jak řekl Nefi: „Ó Pane, důvěřoval jsem v tebe a budu v tebe důvěřovati na věky. Nebudu vkládati důvěru svou v rámě těla.“ (2. Nefi 4:34.)
Když se nám nedaří podle plánu nebo čelíme těžkostem, které jsme nečekali, může se snadno stát, že budeme mít pocit, že nás Nebeský Otec špatně nasměroval, opustil nás nebo se o nás prostě nezajímá.
To ale není pravda.
Ve skutečnosti jsou to právě tyto okamžiky, kdy čelíme matoucím a srdcervoucím výzvám, které mi vždy připomínají, co to znamená plně důvěřovat Pánu. Musím svému učednictví a své víře umožnit, aby nabývaly na významu a měnily mi život namísto toho, aby byly mechanickou a rutinní záležitostí. President Nelson také učil: „Vaše vzkvétající víra vám bude pomáhat proměňovat obtíže v růst a příležitosti, jež nemají obdoby.“
Uvědomuji si, jak mi mé rozhodnutí věřit v Ježíše Krista požehnalo více, než bych si kdy pomyslela. To neznamená, že se vždy vyhnu zármutku, těžkostem nebo zmatku, ale znamená to, že vím, kam se obrátit, abych získala pokoj a stabilitu.
President Nelson nám s láskou připomíná: „Vězte prosím toto: Kdyby vás vše a všichni, čemu a komu na tomto světě důvěřujete, zklamali, Ježíš Kristus a Jeho Církev vás nezklamou nikdy.“
Ať už se ve svém životě potýkáte s čímkoli, ať už jsou to nesplněná očekávání, nátlak hlasů světa, rodinné problémy, obtíže v oblasti duševního zdraví, finanční nestabilita, hluboký žal, nespravedlnost, nebo jiné obtíže, ráda bych vás vyzvala, abyste i nadále vkládali svou důvěru v Pána. On si je vaší situace plně vědom. Zná vás. Má pro vás úžasná požehnání. I ve chvílích, kdy Mu nechcete důvěřovat, se rozhodněte, že Mu i přesto důvěřovat budete. Na Jeho sliby se lze spolehnout. V pravý čas vás dovede k radosti, naději a zázrakům.
Dělá to i pro mě, neboť v Něj i nadále vkládám důvěru.