„Nenechte si jako starší členové ujít misii“, Liahona, červenec 2024.
Stárnutí s vírou
Nenechte si jako starší členové ujít misii
Naše smlouvy nás vyzývají k tomu, abychom si navzájem sloužili, stáli jako svědkové Boží a utěšovali ty, kteří mají útěchy zapotřebí. Jednou z možností, jak na tyto výzvy odpovědět, je sloužit jako starší členové na misii, a požehnat tak vlastní život i život těch, kterým sloužíme.
V současné době slouží na misiích na plný úvazek nebo na misiích zaměřených na službu 34 000 misionářů z řad starších členů, kteří stejně jako jejich mladší kolegové nacházejí na této cestě spoustu radosti. Jednotlivci i páry z řad starších členů mohou sloužit na misii starších členů v různých pověřeních.
A jejich služba je velmi potřebná. Na říjnové generální konferenci v roce 2023 starší Ronald A. Rasband z Kvora Dvanácti apoštolů starší členy povzbudil, aby zvážili možnost sloužit na misii starších členů. Zeptal se: „‚Co v této fázi svého života děláte vy?‘ Je mnoho způsobů, jak mohou misionáři z řad starších členů dokázat to, co nedokáže nikdo jiný. Jste pozoruhodným vlivem ve věci dobra, máte mnohé zkušenosti v Církvi a jste připraveni povzbuzovat a zachraňovat Boží děti.“
President Russell M. Nelson vysvětlil, jak jsou starší misionáři povoláváni: „Příležitosti pro starší misionáře jsou rozličné a rozsáhlé. Oficiálně jsou k službě povoláváni poté, co byly s modlitbou zváženy jejich pracovní zkušenosti, jazykové dovednosti a osobní schopnosti. Ze všech kvalifikací ke službě může být touha sloužit tou nejdůležitější.“ Také označil přínos misionářů z řad starších členů za nenahraditelný.
„Někteří starší misionáři pracují v misijní kanceláři nebo v rámci BYU–Pathway či humanitárních programů, které mají jasně definovanou strukturu,“ poznamenal jeden ze starších misionářů. „Sami jsme na několika takových misiích sloužili. Proto jsme byli trochu nejistí, když jsme byli povoláni na misii zaměřenou na podporu pro členy a vedoucí (MLS). Jakmile jsme se pustili do práce, velmi se nám líbila flexibilita a kreativita, kterou nám tento typ misie poskytoval při návštěvách členů a posilování místních odboček.“
Jedna starší sestra, která slouží v návštěvnickém středisku, řekla: „Když mi zemřel manžel, nevěděla jsem, jak naložit se svým časem. Teď mám co dělat, kam jít, koho navštívit. Lidé na mě spoléhají.“
„Není třeba mít obavy ani v případě, že jste na misii nesloužili v mládí,“ poznamenala jedna sestra po návratu domů ze své misie starších členů. „Pro každého je to něčím nové. Všichni jsme se společně naučili spoléhat na Pána i jeden na druhého a zjistili jsme, že ‚malými a prostými věcmi se uskutečňují věci veliké‘ [Alma 37:6].“
Požehnání pro misionáře
Misie starších členů mohou být tak odlišné, jak jen se od sebe misionáři z řad starších členů liší. Existují všechny možné druhy – každý má své vlastní výzvy, radosti a osobní přínosy. Všechny druhy misií starších členů však mají několik společných rysů: přínosné studium písem, časté a upřímné modlitby, poutavou službu, neustálé vedení Duchem Svatým a jedinečnou příležitost něco změnit k lepšímu.
„Nikdy jsem se necítila blíž Pánu, než když jsme jako starší členové sloužili na misii,“ řekla jedna starší misionářka. „Věděla jsem, že některé věci nemohu ovlivnit, zejména to, co se doma odehrávalo v životě dětí a vnoučat. Vložila jsem tedy vše do Pánových rukou. A On naší rodině požehnal. Nikdy jsme nebyli našim vnoučatům blíž, než když jsme si s nimi každý týden povídali přes Zoom. Mluvili jsme o věcech, které by je dříve vůbec nezajímaly. I když se to nestane každému, v našem případě se jeden syn vrátil do Církve, zatímco jsme sloužili, a druhý syn se znovu oženil a později byl zpečetěn v chrámu.“
Jiný starší misionář řekl: „Naše každodenní osobní a společné studium písem se stalo přínosnějším, protože jsme hledali způsoby, jak písma uplatňovat v životě, a ne je jen číst. Nešlo mi jen o ‚najeté kilometry‘, jak tomu někdy bylo v minulosti. Při naší službě se mi zdálo, že se neustále odkazuji na některý verš z písem, který jsme ten den nebo ten týden četli, a tak jsem začal očekávat, že verše z písem, které jsem četl, budu moci použít každý den. Při studiu písem jsem byl méně pasivní, neboť jsem očekával, že se na něco z toho, co jsem během toho dne četl, budu odkazovat.“
„Díky službě na misii jsem chytila druhý dech,“ poznamenala jedna starší sestra. „Misie mi dala přínosný cíl, novou chuť do života a něco víc na práci než jen golf nebo hlídání vnoučat.“
„Služba je jako obousměrná ulice,“ prohlásil další starší misionář. „Když jsme si – trochu troufale – mysleli, že toho děláme spoustu pro druhé, moc se nám nedařilo. Když jsme si ale uvědomili, jak moc se sami učíme a rosteme, nejenže jsme se změnili, ale zdálo se, že i druzí se více zajímají o to, co říkáme a děláme. Pustili jsme svůj chléb po vodě a vypadalo to, jako by nám ho voda přinesla zpět namazaný máslem.“
Pevnější vztahy
Když starší členové slouží jako misionáři, navazují hluboké vztahy, které trvají celý život. Mnozí se sbližují s lidmi, kterým slouží. Navazují také pevné vztahy s dalšími misionáři a s místními vedoucími. „Navázali jsme přátelství s mladšími misionáři, dalšími manželskými misionářskými páry a s lidmi, které bychom nikdy nepotkali, kdybychom zůstali doma,“ řekl jeden starší misionář. „Stále jsme v kontaktu. V době, kdy jsem si myslel, že každý den bude stejný, nám služba na misii zajistila nový začátek a nové přátele, s nimiž jsme po oné cestě mohli putovat společně.“
Misie starších členů mohou také pomoci párům posílit jejich manželství. S odchodem do důchodu nebo zkrácením pracovní doby mohou páry zjistit, že si potřebují znovu stanovit společný cíl, protože již možná doma nemají děti, o které by pečovaly. Manžel a manželka mohou být také zvyklí mít své vlastní pole působnosti a řídit se svým vlastním rozvrhem. Stárnutí nebo odchod do důchodu toto mohou změnit. Začít se spolu věnovat něčemu novému, ať už se jedná o misionářskou službu starších členů z domova, nebo na plný úvazek, jim může pomoci stanovit si jako manželský pár nový cíl a prohloubit svou schopnost vzájemně na sebe spoléhat.
„Jedno staré rčení říká, že v důchodu ‚budeš mít oproti dřívějšku polovinu peněz, ale dvakrát tolik manžela‘,“ poznamenala se smíchem jedna ze sester. „Služba na misii mimo náš domov nám umožnila mluvit spolu o těchto změnách tak, jak bychom to před misií nikdy neudělali. Když manžel přestal chodit do práce a doma jsme měli nějaký konflikt, jen jsme to v sobě dusili. Nyní místo toho, abychom si šli každý svou cestou a jeden druhého ignorovali, si nepřejeme, abychom měli negativní vliv na Pánovo dílo, a tak o tom, co nám vadí, spolu mluvíme.“
„Začali jsme si s manželkou každý večer povídat o láskyplných milosrdenstvích, kterých se nám každý den dostávalo, zatímco jsme sloužili na misii,“ řekl jeden starší misionář. „Nejenže nám to pomáhalo zaměřovat se více na to, co se děje, a méně na sebe samé, ale také nám to dávalo příležitost všímat si dobra všude kolem sebe, i když se nám některé části dne nevydařily.“
„A protože to bylo to poslední, čemu jsme se každý večer věnovali,“ dodala jeho manželka, „uléhali jsme ke spánku méně vystresovaní a mnohem spokojenější než celá léta předtím. Dokonce se mi díky tomu lépe spávalo!“
Požehnání pro ty, kteří slouží
V životě se nám někdy daří, a jindy ne – některé dny jsou dobré, a jiné špatné. Stejně tak je tomu s misií. Služba Pánu však přináší mnoho neodmyslitelných odměn, a to nejen po skončení misie, ale i během ní. Jak řekl Ester její bratranec Mardocheus: „A kdo ví, ne pro tento-lis čas přišla k tomu království?“ (Ester 4:14; zvýraznění přidáno.) Když se starší misionáři ohlížejí za svou službou na misii, mnozí mají pocit, že byli pověřeni úkolem nebo přiděleni do oblasti, kde mohli jedinečným způsobem uplatnit své schopnosti k naplnění určité potřeby.
Když jsem žil v Louisianě v USA, byl jsem sám svědkem toho, jak mocné dobro může přinést starší misionářský pár. Brzy poté, co jsem byl povolán do vysoké rady kůlu New Orleans Louisiana, jsem byl pověřen podporou odbočky Port Sulphur. V této odbočce bylo jen několik aktivních bratří, kteří byli nositeli kněžství. Většinu učitelských a vedoucích funkcí zastávaly ženy, jejichž manželé nebyli členy Církve. Příležitostně byli do odbočky přidělováni misionáři z řad starších členů nebo vedoucí kůlu, ale ti měli v práci s těmito částečně členskými rodinami jen omezený úspěch.
Poté byl podporou této odbočky pověřen starší misionářský pár z Wyomingu v USA. Dlouhá léta se věnovali farmaření a pracovali také v místní sýrárně nedaleko svého domova. Díky prostředí, ze kterého pocházeli, a životním zkušenostem se snadno sblížili s mnoha lidmi, kteří v Port Sulphuru pracovali v ropném průmyslu. Tito starší manželé trávili mnoho času budováním vztahů s částečně členskými rodinami odbočky a službou těmto rodinám. Díky jejich službě a lásce byla odbočka během jejich působení v Port Sulphuru jedinečným způsobem posílena a požehnána jejich věrnou službou. Několik mužů z těchto částečně členských rodin vstoupilo do Církve, čímž posílili kvorum starších i odbočku.
Misionáři z řad starších členů žehnají životům – tomu svému i životu druhých. Nenechte si ujít úžasné příležitosti ke službě a růstu!