„Úžasná příprava na život“, Liahona, červenec 2024.
Úžasná příprava na život
To, čemu se mladí muži a mladé ženy naučí na misii, jim požehná život na věky.
Již odmalička mě uchvacovalo nadšení misionářů. Jednou během shromáždění svátosti v naší malé odbočce ve městě Minas v Uruguayi jeden misionář vydal svědectví a mluvil o své misii. Jeho slova mi utkvěla v mysli i v srdci.
„Jednou budu sloužit na misii,“ řekl jsem si.
O něco později jsem měl jako kněz příležitost doprovázet misionáře při výuce lekcí. Být misionářem ve věku 16 let byl nezapomenutelný zážitek!
Když mi bylo 18, několik mladých členů z naší odbočky se vrátilo z misie, včetně mé sestry Any, která se vrátila z misie v Argentině. I jejich zážitky a svědectví se dotkly mého srdce.
Blížily se mé 19. narozeniny, a tak jsem si přál dát své jméno a vyjít hlásat Spasitelovo evangelium a sloužit na Jeho vinici (viz Nauka a smlouvy 75:2). Připravil a odeslal jsem žádost o službu na misii. Když povolání dorazilo, otevřel jsem dopis podepsaný presidentem Spencerem W. Kimballem a přečetl si, že budu sloužit v Uruguayské a paraguayské misii. Budu sloužit ve vlastní zemi! Byl jsem nadšený, že budu mít možnost hlásat „radostné zvěsti veliké radosti, a to věčné evangelium“ (Nauka a smlouvy 79:1).
Po dvouhodinové cestě autobusem jsem dorazil do misijní kanceláře v uruguayském městě Montevideo. President misie mě ustanovil jako misionáře Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů a přidělil mi společníka. Onoho dne odpoledne už jsme začali klepat na dveře.
Na začátku byly občas chvíle, kdy misie nebyla tak úžasná, jak jsem si představoval. Naštěstí jsem měl poslušného a pracovitého společníka, který mi pomohl objevit radost z toho, když ztratím sám sebe ve službě Pánu. Jeho příklad mi žehnal po celou dobu misie.
Ale má příprava na to, abych mohl být zástupcem Spasitele Ježíše Krista, začala již dlouho předtím.
Všechno to začalo sponou na kravatu
V lednu 1962, když mi bylo šest let, přišli do klenotnictví mého otce misionáři a chtěli si koupit sponu na kravatu namísto té, kterou jeden z nich ztratil. Když byli v obchodě, zaslechli někoho hrát na kytaru. Zeptali se, kdo to je, a tak je tatínek pozval dál, aby se setkali s jeho kamarádem.
Během rozhovoru se můj otec a jeho kamarád misionářů zeptali, zda někdo z nich hraje na kytaru. Jeden z nich řekl, že trochu ano. Tatínkův kamarád mu kytaru podal a požádal ho, aby zahrál. Misionář začal hrát několik písní, zatímco jeho společník zpíval.
A tak obyčejná snaha misionářů koupit si sponu na kravatu vedla k tomu, že se má rodina seznámila s evangeliem Ježíše Krista. S misionáři jsme se velmi spřátelili a začali jsme naslouchat lekcím. Semínko evangelia bylo zasazeno a začalo klíčit, nejprve v mé mamince Else a v mých sestrách Aně a Stelle a poté ve mně.
Od onoho dne láska k misionářské práci v naší rodině roste. Sloužil jsem na misii, moji synové sloužili na misii a nyní s přípravou a službou na misii začínají i naše vnoučata, čímž tvoří třetí generaci misionářů.
Být misionářem není vždy snadné. Než jsou mladý muž nebo mladá žena připraveni vyrazit do misijního pole, vyžaduje to přípravu. Právě tehdy mohou být rodiče, rodina a církevní vedoucí dobrým příkladem a spolupracovat jako tým, aby mládež připravovali již v raném věku.
Jedním ze způsobů, jak mladým lidem pomoci se připravit, je učit je praktickým dovednostem. Dovednosti, jako je spoření, praní a žehlení prádla, šití, leštění bot, vaření, komunikace s druhými a služba druhým, jim budou na misii pomáhat. Účast v semináři a institutu jim v této přípravě rovněž pomáhá a je doplňkem toho, o čem se učí doma, v kvorech a ve třídách.
V naší podpoře máme pokračovat i v době, kdy jsou na misii. Je krásné slyšet, jaké úžasné zážitky mívají naši misionáři téměř denně. I my můžeme být součástí těchto zkušeností tím, že projevíme zájem o ty, které učí. Například matka jednoho z misionářů, kteří učili naši rodinu, mou maminku kontaktovala a mnoho let jí psala a pomáhala jí zůstat na cestě smlouvy.
Zatímco pomáháme budoucím misionářům s přípravou, máme pamatovat na to, že misionářská práce je něco mnohem více než jen tradice v Církvi – je to výzva a příkaz od Pána (viz Matouš 28:19). Na počátku byli Adam a Eva učeni evangeliu. Poté učili evangeliu své děti (viz Mojžíš 5:6–12). „A tedy evangelium počalo býti kázáno od počátku, jsouc oznamováno svatými anděly vyslanými z přítomnosti Boží.“ (Mojžíš 5:58.)
Toto kázání pokračuje i nyní s armádou čítající více než 71 000 misionářů. Ale v první linii jich potřebujeme více, mnohem více – armádu misionářů i členů.
Čemu se můžeme naučit na misii
Na misii jsem si na misionářskou práci zvykl a začal jsem se hlouběji zamýšlet nad naším poselstvím. Vždy jsem pociťoval, že evangelium je pravdivé, ale měl jsem velkou touhu vědět, že je to pravda. Modlil jsem se, postil, studoval, pracoval a pak jsem čekal na odpověď.
Jednou při lekci jsem vyprávěl příběh o Prvním vidění Josepha Smitha:
„Spatřil [jsem] sloup světla přesně nad svou hlavou, převyšující jas slunce, který ponenáhlu sestupoval, dokud nespočinul na mně. …
Když světlo spočinulo na mně, spatřil jsem dvě Bytosti, jejichž jas a sláva se vymyká veškerému popisu, stojící nade mnou ve vzduchu. Jedna z nich ke mně promluvila, nazývajíc mne jménem, a řekla, ukazujíc na druhou – Toto je můj Milovaný Syn. Slyš Jej!“ (Joseph Smith – Životopis 1:16–17.)
V tom okamžiku jsem pocítil, jak mi Duch Svatý potvrzuje, že to, čemu učím, je pravdivé. Prorok Joseph Smith opravdu viděl Otce i Syna a Kniha Mormonova je slovo Boží a společně s Biblí svědčí o našem Spasiteli. Jak velký pokoj mi to vneslo do duše! Dokonce i po desetiletích mě to stále hřeje u srdce.
Moje misie se podobala získání duchovního magisterského titulu. To, čemu se mladí muži a mladé ženy naučí na misii, jim požehná život na věky. Kromě jiného se učí:
-
jak denně studovat, modlit se, vyučovat a uplatňovat zásady evangelia;
-
jak žít se společníkem 24 hodin denně;
-
jak pečovat o své zdraví;
-
jak plánovat;
-
jak prohlubovat své schopnosti vést druhé;
-
jak správně vycházet s druhými lidmi;
-
jak usilovat o Ducha Svatého, jak Mu naslouchat a nechat se Jím vést.
Mladí muži a mladé ženy, kteří slouží na misii, budou posíleni a připraveni čelit životním výzvám, když budou to, čemu se na misii naučili, dále uplatňovat.
Dnešek je ten správný den
Náš milovaný prorok, president Russell M. Nelson, učil:
„Nikdy v dějinách světa nebylo období, kdy by znalost našeho Spasitele byla pro každou lidskou duši osobně důležitější a závažnější. Představte si, jak rychle by se vyřešily ničivé konflikty po celém světě – i ty v našem osobním životě – kdybychom se všichni rozhodli následovat Ježíše Krista a dbát Jeho učení.“
Dnešek je dnem, kdy máme projevit charakter a odvahu a dělit se o evangelium Ježíše Krista. Dnešek je dnem, kdy se naši mladí členové mají připravit, aby mohli sloužit v Pánově batalionu na misii zaměřené na výuku nebo na službu. Svět vás potřebuje! Je třeba posilovat kolena a pozdvihovat ruce druhých a kázat pravdu (viz Nauka a smlouvy 81:5).
Kéž nás tato výzva od Pána přiměje k činu a k mocnému pozvednutí praporu pravdy:
„Vizte, pravím vám, že je to má vůle, abyste vyšli…
Pozdvihujíce hlas svůj jakoby zvukem pozounu, hlásajíce pravdu podle zjevení a přikázání, jež jsem vám dal.
A tak, jestliže budete věrní, budete… korunováni ctí a slávou a nesmrtelností a věčným životem.“ (Nauka a smlouvy 75:3–5.)