„Za co se můžeme modlit?“, Liahona, červenec 2024.
Pojď, následuj mne
Za co se můžeme modlit?
V Almovi 33 a 34 se učíme, že se můžeme modlit kdekoli, kdykoli a ohledně čehokoli. Níže je uvedeno několik příkladů lidí a jejich modliteb v různých situacích.
Když budete číst tyto zkušenosti, zamyslete se nad tím, jak jste se modlili „za stáda polí svých“ a „v komůrce své a na tajných místech svých a v pustině své“ (Alma 34:25, 26).
Alma Richards, Svatý posledních dnů, se v roce 1912 dostal do olympijského týmu.
Modlitba na olympiádě
Skokan do výšky jménem Alma Richards byl v roce 1912 součástí lehkoatletického olympijského týmu, který soutěžil ve švédském Stockholmu. Během závodu postupně všichni vypadli, až zůstal jen Alma a jeden další atlet.
„Když se Alma připravoval na skok, honila se mu v hlavě spousta myšlenek. Reprezentoval tady svou zemi na největší sportovní soutěži na světě. Přesto se cítil slabý, jako by na mu ramenou spočívala tíha celého světa. Myslel na Utah, na svou rodinu a rodné město. Myslel na BYU a na Svaté. Sklonil hlavu a tiše požádal Boha, aby mu dal sílu. ,Pokud mám zvítězit,‘ modlil se, ,udělám vše pro to, abych byl dobrým příkladem po všechny dny svého života.‘“
Alma načerpal sílu od Pána, skočil a překonal vysokou laťku. A když jeho poslední soupeř neuspěl, získal zlatou medaili.
Později si jeho kamarád „dělal legraci z toho, že se před vítězným skokem pomodlil. ,Prosím, nesměj se tomu,‘ odvětil Alma tiše. ,Pomodlil jsem se k Pánu, aby mi dal sílu, abych tu laťku přeskočil, a opravdu se mi to povedlo.‘“
Modlitba na ulici
V roce 1898 byly jako misionářky Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů povolány první dvě svobodné ženy, Inez Knightová a Jennie Brimhallová. Krátce poté, co dorazily do své misie v Anglii, se vydaly kázat do Oldhamu, malého průmyslového města poblíž Liverpoolu.
Inez Knightová a Jennie Brimhallová se modlily o pomoc při své misionářské službě v Anglii.
Vpravo: fotografii laskavě poskytla Jennifer Whatcott Hooton
Tyto dvě sestry, jejich misijní president a další misionáři se jednoho večera shromáždili. „Utvořili kruh na rušném místě na rohu jedné ulice, pomodlili se a zpívali náboženské písně, dokud se kolem nich neshromáždil velký dav lidí.“ Jejich úsilí mělo takový úspěch, že misijní president „oznámil, že druhý den se bude konat zvláštní shromáždění, a vyzval všechny, aby přišli a vyslechli si kázání ‚opravdových živých mormonek‘.“
Modlitba za taxi
Sahr z města Bo v Sieře Leone cestoval pomocí mototaxi na venkov ke svým rodičům, aby jim přivezl léky, které velmi potřebovali. Zdržel se déle, než plánoval, protože rodičům pomáhal opravit střechu, kterou poničila větrná smršť. Než se mu střechu podařilo opravit, padl soumrak.
Bylo nepravděpodobné, že se mu takhle pozdě podaří chytit taxi. Sahr si začal dělat starosti. Bez taxi ho čekala cesta pěšky, která bude nejenom dlouhá, ale možná i nebezpečná. Zůstat u rodičů taky nepřicházelo v úvahu, protože musel další den brzo ráno do práce. Navíc nechtěl nechat svou manželku s malými dětmi přes noc samotnou.
Modlit se za mototaxi se zdálo trochu zvláštní, ale Sahr požádal Boha, aby mu pomohl dostat se domů. O pár minut později přijel taxikář, který v této obvykle klidné oblasti zrovna někoho vyložil. Sahr s povděkem nasedl a vnímal to požehnání, že bude moci být doma včas, aby dodržel své pracovní závazky a zajistil, aby byla jeho rodina v bezpečí.
Modlitba o změnu rozvrhu
Bratr Miguel Troncoso ze Santa Cruz v Argentině se těšil, až ve svém kůlu uslyší proslov staršího Carlose H. Amada ze Sedmdesáti. Starší Amado však měl mluvit v úterý večer a bratr Troncoso, který pracoval jako učitel na střední škole, musel ten večer učit. Byl odhodlaný se toho setkání zúčastnit, a tak se s rodinou pomodlil o pomoc.
Bratr Troncoso o tomto zážitku řekl:
„Den před konferencí jsem měl pocit, že bych se měl ředitelky zeptat, zda mohu odejít o 20 minut dřív. … Než jsem stihl cokoli říct, zeptala se mě, zda by mi nevadilo začít v úterý s výukou o dvě hodiny dřív než obvykle. …
To bylo pro nás velké požehnání. Na setkání jsme dorazili s předstihem a v přítomnosti jednoho z Pánových učedníků jsme pocítili Ducha. … Navíc jsme jako rodina získali svědectví, že Nebeský Otec zná naše přání a slyší naše modlitby.“