Kapitola 15

Svaté kněžství

„Miluji kněžství této Církve. Je to živoucí věc. Je srdcem a silou tohoto díla. Je to moc a pravomoc, jejímž prostřednictvím Bůh, náš Věčný Otec, uskutečňuje své dílo na zemi.“

Ze života Gordona B. Hinckleyho

V roce 1980 podnikl starší Gordon B. Hinckley se svou ženou, Marjorií, třítýdenní cestu po Asii, kde promluvil na územních konferencích a zúčastnil se zasvěcení japonského chrámu Tokio. Před návratem domů navštívili Japonskou misii Sendai, kde starší Hinckley předsedal vytvoření jejího prvního kůlu. Těsně před schůzkou s novým předsednictvem kůlu oslovil starší Hinckley presidenta misie, Kiyoshiho Sakaie. „Zeptal se překvapeného presidenta Sakaie, zda má posvěcený olej, a pak dodal: ‚Jsem úplně vyčerpaný, dal byste mi požehnání?‘ President Sakai vzpomínal: ‚Měl jsem velké obavy a cítil jsem se příliš sláb na to, abych dal požehnání apoštolovi Páně. Řekl jsem mu, že v angličtině to nezvládnu. Starší Hinckley odvětil, že to bude stačit japonsky. Tak jsme mu se starším Hitoshim Kashikurou požehnání dali.‘ Poté, co požehnání zaznělo, řekl starší Hinckley prostě: ‚Děkuji, děkuji. Tak tedy budu zítra moci odjet domů.‘

Nazítří starší Hinckley vypadal, že je při síle a zdráv, a když se ho president Sakai zeptal, jak se cítí, odpověděl: ‚Dai Jobu, výborně. Je mi dobře.‘ O několik dnů později dostal president Sakai od staršího Hinckleyho děkovný dopis, kde stálo: ‚… Velmi si vážím požehnání, které jste mi dal. Hned jsem se začal cítit lépe. Rychle a úplně jsem se zotavil. Jsme se sestrou Hinckleyovou velmi vděční za výsadu, že jsme mohli pobývat ve vašem misijním domě.‘“¹

President Hinckley často svědčil o požehnáních kněžství, od zázračných, ale časných požehnání fyzického uzdravení, až po věčná, závazná požehnání, jichž se nám dostává skrze chrámové obřady. Prohlásil: „Věřím, že v Jeho kněžství spočívá božská pravomoc – moc žehnat, moc uzdravovat, moc spravovat pozemské Boží záležitosti, moc svázat v nebi to, co je svázáno na zemi.“²

žena dostává požehnání — „S [kněžstvím], pokud jde o práci na díle království Božího, není nic nemožné.“

Učení Gordona B. Hinckleyho

Bůh znovuzřídil kněžství a klíče království nebeského.

V dávných dobách lidé [obdrželi] kněžskou moc a pravomoc. Nižší pravomoc byla dána synům Aronovým, aby sloužili ve věcech časných i v některých posvátných církevních obřadech. Vyšší kněžství obdrželi apoštolové od samotného Pána, v souladu s tím, co oznámil Petrovi: „A tobě dám klíče království nebeského. A což bys koli svázal na zemi, budeť svázáno i na nebi; a což bys koli rozvázal na zemi, budeť rozvázáno i na nebi.“ (Matouš 16:19.)

Znovuzřízení kněžství v plnosti zahrnovalo příchod Jana Křtitele … a Petra, Jakuba a Jana. … Vyžadovalo to od Mojžíše, Eliase a Eliáše, aby každý z nich přinesl klíče kněžství, aby tak v této velkolepé závěrečné dispensaci plnosti časů bylo dokončeno dílo znovuzřízení všech činů a obřadů předchozích dispensací.

Kněžství existuje. … Víme to, protože jsme byli svědky moci tohoto kněžství. Byli jsme svědky toho, jak uzdravilo nemocné, jak umožnilo, aby chromí chodili, a jak se těm, kteří byli v temnotě, dostalo světla, vědění a porozumění.³

Prorok Joseph Smith při jedné příležitosti popsal [kněžství] těmito slovy: „Kněžství je věčná zásada a existovalo s Bohem od věčnosti a bude existovat do věčnosti, bez počátku dnů či konce roků.“ (History of the Church, 3:386.)

Je to skutečná moc Všemohoucího, které se dostává člověku, aby jednal v Jeho jménu a v Jeho zastoupení. Je přenesením božské pravomoci, odlišné od všech ostatních mocí a pravomocí na tváři země. Není divu, že bylo člověku znovuzřízeno prostřednictvím vzkříšených bytostí, které byly jeho nositeli v dávných dobách, aby nebylo možné zpochybnit jeho pravomoc či platnost. Bez něj by církev byla církví jen podle jména, postrádala by pravomoc spravovat věci Boží. S [kněžstvím], pokud jde o práci na díle království Božího, není nic nemožné. Je ve své podstatě božské. Jeho pravomoc je jak časná, tak věčná. Je to jediná moc na zemi, která dosahuje za závoj smrti.⁴

Kněžství je moc a pravomoc, jejímž prostřednictvím Bůh uskutečňuje své dílo.

Miluji kněžství této Církve. Je to živoucí věc. Je srdcem a silou tohoto díla. Je to moc a pravomoc, jejímž prostřednictvím Bůh, náš Věčný Otec, uskutečňuje své dílo na zemi.⁵

Svaté kněžství s sebou nese pravomoc spravovat na zemi záležitosti království Božího. Podle zjevení od Pána mají Církvi předsedat tři předsedající vysocí kněží. Má jim pomáhat rada Dvanácti apoštolů, jimž má zase pomáhat … Sedmdesát. Předsedající biskupstvo sestávající ze tří členů nese zodpovědnost za správu časných záležitostí pod vedením Předsednictva. Všichni zmiňovaní jsou kněžští úředníci. Ona božsky daná moc je pravomocí, jejímž prostřednictvím správu vykonávají. Je tomu tak v kůlech a sborech s předsednictvy a biskupstvy. Je tomu tak v kvorech. Úředníci pomocných organizací vykonávají svou práci pod vedením kněžství, které jim ji deleguje. Bez kněžství by mohla existovat určitá podoba Církve, nikoli však její podstata. Toto je Církev Ježíše Krista a je spravována prostřednictvím pravomoci, která je „podle řádu Syna Božího“ (NaS 107:3).⁶

Požehnáním kněžství se mají těšit všichni.

[Kněžství] … je součástí plánu Boha, našeho Věčného Otce, jehož účelem je požehnat život Jeho synů a dcer všech pokolení.⁷

Součástí svatého kněžství je moc žehnat. V případě nositelů Aronova kněžství s sebou nese pravomoc žehnat pro kongregaci symboly těla a krve Pána, který dal svůj život jako oběť za všechny. Svátost a přijímání těchto symbolů je samotným srdcem toho, jak o sabatu uctíváme Boha. Její součástí je i obnova smluv, které jsme s Bohem uzavřeli. Nese s sebou zaslíbení, že Jeho Svatý Duch bude s námi. Je to požehnání, jakému není rovno a kterému se mohou těšit všichni a jež je umožněno prostřednictvím pravomoci svěřené způsobilým mladým mužům. …

Melchisedechovo kněžství s sebou nese pravomoc udělovat Ducha Svatého. Jak obrovské požehnání je to, že nám slouží vliv člena Božstva díky daru, který jsme obdrželi z rukou těch, kteří jednali s božskou pravomocí. Budeme-li nadále kráčet ctnostně, budeme se moci těšit z naplnění zaslíbení, které Pán dal, když řekl: „Duch Svatý bude stálým společníkem tvým a žezlo tvé neměnným žezlem spravedlivosti a pravdy; a panství tvé bude věčným panstvím a bez donucovacích prostředků bude k tobě plynouti na věky věků.“ (NaS 121:46.)

Součástí kněžství je moc žehnat nemocným. Je v dosahu mého hlasu někdo, kdo neuplatnil či nepocítil onu božskou moc? Může snad někdo mít pochybnosti ohledně její účinnosti? Mohli bychom vyprávět o zázracích, posvátných a úžasných, jichž jsme byli svědky v rámci svých vlastních zkušeností. …

Toto svaté Melchisedechovo kněžství s sebou nese moc žehnat prostřednictvím proroctví, utěšovat, podporovat a vést. Ve svém středu máme patriarchy, kteří nám díky pravomoci, jíž jsou nositeli, oznamují rodové linie a dávají nám požehnání, jejichž prostřednictvím získáváme vedení. Tato požehnání se nám mohou stát kotvou, jíž se budeme moci držet, abychom mohli neochvějně čelit bouřím života.

Svaté kněžství s sebou při svém nejvyšším uplatňování nese pravomoc provádět pečetění na zemi tak, že má platnost i v nebi. Je jedinečné a úžasné. Je to pravomoc, která se uplatňuje v Božích chrámech. Týká se jak žijících, tak zesnulých. Má v sobě samotnou podstatu věčnosti. Je to božská moc, kterou Všemohoucí uděluje v rámci svého velikého plánu ohledně nesmrtelnosti a věčného života člověka.

Tento dar od Boha, kterého se nám dostává, je nesmírně cenný.⁸

Synové Boží, kteří jsou nositeli Jeho božské pravomoci, musí být věrni tomu nejlepšímu, co v nich je.

Každý způsobilý muž, nehledě na národnost, etnický původ nebo jakýkoli jiný faktor, má nárok kněžství obdržet. Rozhodujícím faktorem se stává jeho poslušnost přikázání Božích. Jeho udílení závisí jen na způsobilosti před Pánem. …

Tak zázračné je toto kněžství. Bohatství není důležité. Vzdělání není důležité. Světská sláva není důležitá. Řídícím faktorem je přijatelnost před Pánem.⁹

Pro nás všechny, kteří jsme byli vysvěceni k Aronovu či Melchisedechovu kněžství a v rámci něj do jakéhokoli úřadu, nadešel čas, abychom se zamysleli nad svým životem, zhodnotili své nedostatky a činili pokání z chování, které je v rozporu s vysokým a posvátným pověřením, kterého se nám dostalo. …

Žádný muž, ať mladý či starý, … který byl … vysvěcen, nemůže brát na lehkou váhu to, čeho je nositelem. Je ve společenství s Bohem a spočívá na něm stálá a posvátná povinnost žít jako člověk, který je způsobilý promlouvat a jednat ve jménu Boha jakožto jeho oprávněný zástupce.¹⁰

Přestože ti, kteří k tomu mají pravomoc, vkládají ruce na naši hlavu a my jsme vysvěceni, můžeme svým chováním anulovat a pozbýt jakékoli právo tuto božskou pravomoc uplatňovat.

… „Žádná moc nebo vliv nemohou ani nemají býti udržovány působením kněžství, pouze přesvědčováním, shovívavostí, jemností a mírností a láskou nepředstíranou;

laskavostí a ryzím poznáním, které budou velice rozšiřovati duši bez pokrytectví a beze lsti.“ (NaS 121:41–42.)

Nyní, moji bratří, toto jsou parametry, v jejichž rámci musí být toto kněžství uplatňováno. Kněžství není jako plášť, který si můžete oblékat a sundávat podle libosti. Pokud ho uplatňujeme ve spravedlivosti, je jako samotná tkáň našeho těla, je neustále a za všech okolností naší součástí.¹¹

Musíme být poctiví vůči tomu nejlepšímu, co je v nás. Jsme synové Boží poctěni tím, že můžeme být nositeli Jeho božské pravomoci. Žijeme však ve světě plném zla. Neustále zde působí síla, která nás táhne dolů a snaží se nás přimět k tomu, abychom okusili to, co je naprosto neslučitelné s božským kněžstvím, jehož jsme nositeli. …

Vás, muže, vyzývám: Vyhněte se přílivu oplzlosti, nebo vás zahubí. Utečte před zlem tohoto světa. Buďte věrni svému lepšímu já. Buďte věrni tomu nejlepšímu, co ve vás je. Buďte věrní a poctiví ve smlouvách, které jsou spojeny s kněžstvím Božím.¹²

Každý úředník, každý učitel v této Církvi, který zastává určitý kněžský úřad, má posvátnou zodpovědnost zvelebovat své kněžské povolání. Každý z nás nese zodpovědnost za blaho, růst a vývoj druhých. Nežijeme jen pro sebe. Pokud máme zvelebovat svá povolání, nemůžeme žít jen pro sebe.¹³

Mnozí muži se nejspíše domnívají, že protože byli vysvěceni, kněžství jim náleží věčně a mohou ho uplatňovat, jak se jim zlíbí. Mají pocit, že sem tam mohou porušit určitou smlouvu či přikázání a tak či onak hřešit, a přesto disponovat mocí kněžství, a že Bůh schválí, co oni vysloví v Jeho svatém jménu a ve jménu Vykupitele. To je však výsměch a jsem přesvědčen o tom, že když takto uplatňují kněžství, berou tím jméno Boží nadarmo. Znevažují jméno Jeho Milovaného Syna. Znesvěcují onen posvátný dar, jehož se jim dostalo skrze vysvěcení, a pravomoc, kterou ztratili v důsledku svého přestupku. …

Pozvedám varovný hlas ke všem, chlapcům i mužům, aby se vyhýbali hříchu. Přestupek je neslučitelný s božskou pravomocí. Vyhýbejte se pornografii tak, jako byste se vyhýbali moru. Vyhýbejte se sexuálnímu hříchu v jakékoli podobě. Straňte se nečestnosti a klamu. Snažně vás prosím, abyste zarazili jakýkoli náznak pýchy či marnivé ctižádosti. Žádám vás, abyste se ujistili, že vůči své ženě či dětem neuplatňujete postoje charakterizované ovládáním či donucováním. …

Jsem přesvědčen, že náš Otec v nebi není spokojen s žádným mužem či chlapcem, který přijme vysvěcení a pak se oddává zlu. Přímo v průběhu přijímání vysvěcení vstupuje do přísahy a smlouvy mezi sebou a svým Bohem.¹⁴

Žádný muž, ať mladý či starší, nežije podle měřítek kněžství, pokud snižuje či znevažuje ženství, pokud nedokáže žít v souladu s oním měřítkem úcty k dcerám Božím, které si náš Otec v nebi přeje, aby respektoval.¹⁵

Buďme dobrými manželi a otci. Jakýkoli muž, který je doma tyranem, není hoden kněžství. Pokud neprojevuje úctu, vlídnost a lásku své vyvolené, nemůže být způsobilým nástrojem v rukou Páně. Stejně tak jakýkoli muž, který je špatným příkladem pro děti, který se neumí ovládat nebo který je zapojen do něčeho nečestného nebo nemorálního, zjistí, že moc jeho kněžství je neúčinná.¹⁶

Manželka, kterou si vyberete, vám bude rovna. … Není vaše služka, vaše otrokyně, nic takového. Jak tragický a naprosto nechutný jev je zneužívání či týrání manželky! Kterýkoli muž v této Církvi, který zneužívá či týrá svou manželku, který ji ponižuje, uráží či nad ní uplatňuje nespravedlivou nadvládu, není hoden být nositelem kněžství. Třebaže mohl být vysvěcen, nebesa se stáhnou, Duch Páně bude zarmoucen a s pravomocí kněžství onoho muže bude konec. Kterýkoli muž, který se něčeho takového dopouští, není hoden mít chrámové doporučení. …

Pokud existuje kdokoli, … kdo se provinil takovým chováním, volám ho ku pokání. Padněte na kolena a proste Pána o odpuštění. Modlete se k Němu, abyste získali moc ovládat svůj jazyk a pádnou ruku. Poproste o odpuštění svou ženu a děti. …

Jsem si jist, že až budeme stát před soudnou stolicí Boží, bude se jen málo hovořit o tom, kolik bohatství jsme v životě nashromáždili, nebo o tom, jakých poct jsme snad dosáhli. Budou nám však položeny podrobné otázky týkající se našich rodinných vztahů. A jsem přesvědčen, že pouze ti, již prošli životem s láskou, úctou a uznáním vůči své společnici a svým dětem, uslyší od našeho věčného soudce slova: „To dobře, služebníče dobrý a věrný. … Vejdiž v radost pána svého.“ (Mat. 25:21.)¹⁷

Kněžské kvorum může být pro své členy kotvou síly.

Jsem přesvědčen, že Pán měl v úmyslu, aby kněžské kvorum bylo něčím mnohem více než jen teologickou výukou v neděli dopoledne. Prohlubování duchovnosti a posilování svědectví prostřednictvím efektivní výuky evangelia je samozřejmě důležitou kněžskou zodpovědností. Ale je to jen jedna část úlohy kvora. Každé kvorum, má-li být dosaženo jeho účelu, musí být pro každého člena pracujícím bratrstvem. …

Kněžské kvorum je Pánovou organizací určenou mužům Církve, stejně jako je Pomocné sdružení Pánovou organizací určenou ženám Církve. K zodpovědnostem obou těchto organizací patří pomáhání potřebným, což je hlavním důvodem jejich existence.

Když bylo zorganizováno Pomocné sdružení, řekl Prorok Joseph Smith o ženách, které byly jeho členkami, toto: „Přispěchají na pomoc cizincům; nalijí olej a víno na zraněné srdce strádajících; osuší slzy sirotkům a rozradostní srdce vdov.“ [Učení presidentů Církve: Joseph Smith (2008), 449.] Doufám, že totéž lze říci i o mužích v kněžství.

Bude to úžasný den, … až se naše kněžská kvora stanou kotvou síly pro každého muže, který k nim patří, až každý takový muž bude moci popravdě říci: „Jsem členem kněžského kvora Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů. Jsem připraven pomáhat svým bratřím ve všech jejich potřebách a věřím, že oni jsou připraveni pomáhat mně v těch mých. Když budeme společně pracovat, porosteme duchovně jako synové Boží, kteří jsou Bohu zavázáni smlouvou. Když budeme společně pracovat, můžeme obstát bez rozpaků a beze strachu v každému větru protivenství, který může vát, ať je ekonomický, společenský nebo duchovní.“¹⁸

schůzka rady sboru — Vedoucí a členové Církve – jak muži, tak ženy – společně pracují a „vykonávají svou práci pod vedením kněžství, které jim ji deleguje“.

Doma i v Církvi muži a ženy spolupracují, aby Pánovo království spělo kupředu.

Ano, muži mají kněžství. Ale má manželka je mou společnicí. V této Církvi muž nikdy nekráčí před svou ženou, ani za ní, ale po jejím boku. V tomto životě, v tomto velkém podniku, jsou rovnocennými partnery.¹⁹

V ženách této Církve spočívá síla a velké schopnosti. Mají své vedoucí a vedení, určitého ducha nezávislosti, a přesto pociťují velké uspokojení díky tomu, že jsou součástí tohoto Pánova království, a usilují ruku v ruce s nositeli kněžství o to, aby toto království spělo kupředu.²⁰

Děkuji svému Věčnému Otci za znovuzřízení svatého kněžství, „aby každý člověk mohl mluviti ve jménu Boha Pána, samotného Spasitele světa“ (NaS 1:20). Viděl jsem krásu a zázrak tohoto kněžství při správě této pozoruhodné církve. Pocítil jsem, jak mnou prochází jeho moc pro požehnání a uzdravení nemocných. Viděl jsem, jak zušlechtilo pokorné muže, kteří byli povoláni k velké a závažné zodpovědnosti. Viděl jsem ho, když hovořili s mocí a pravomocí z výsosti, jako by skrze ně promlouval hlas Boží.

Děkuji Pánu za svědectví o plnosti evangelia, o jeho šíři, dosahu a hloubce, které mi dal. Toto evangelium je vytvořeno tak, aby žehnalo synům a dcerám všech pokolení času – jak žijícím, tak zesnulým.²¹

Náměty ke studiu a k výuce

Otázky

Znovu si projděte učení presidenta Hinckleyho ohledně znovuzřízení kněžství, které je uvedeno v 1. oddíle. Jaké zážitky a zkušenosti vám pomohly získat svědectví o těchto pravdách?
President Hinckley učil: „Svaté kněžství s sebou nese pravomoc spravovat na zemi záležitosti království Božího.“ (2. oddíl.) Jak se tato pravda uplatňuje v kůlech a sborech? V kvorech? V Pomocném sdružení? Jak kněžská pravomoc posiluje vaši službu v Božím království?
Ve 3. oddíle si znovu projděte požehnání, která můžeme všichni získat prostřednictvím kněžství. Při jaké příležitosti jste zažili moc a požehnání kněžství?
Čemu se můžeme naučit z učení presidenta Hinckleyho ohledně rozdílu mezi kněžskou pravomocí a kněžskou mocí? (Viz 4. oddíl.) Co pro nositele kněžství podle vás znamená „být věrni tomu nejlepšímu, co v nich je“? Proč nositelé kněžství nesmí „žít jen pro sebe“?
Co vás v 5. oddílu zaujalo na tom, jak president Hinckley popsal kněžská kvora a Pomocné sdružení? Co můžeme ve svém sboru či odbočce udělat, abychom se řídili jeho radou?
Proč je zapotřebí, aby muži a ženy společně pracovali jako rovnocenní partneři na tom, aby uskutečňovali dílo Páně? (Viz 6. oddíl.)

Související verše z písem

Židům 5:1–4; 1. Nefi 14:12–14; Alma 13:1–9; NaS 84:33–44; 88:133; 112:30–32

Pomůcka k výuce

„Pokládejte otázky, které vyžadují, aby studenti nacházeli odpovědi v písmech a v učení proroků posledních dnů.“ (Učení – není většího povolání [1999], 62.)