Kapitola 7

Našeptávání Ducha

„Apeluji na nás všechny, abychom neustále hledali inspiraci od Pána a společenství Jeho Ducha, aby nám žehnal v tom, abychom své úsilí udrželi na vysoké duchovní rovině.“

Ze života Gordona B. Hinckleyho

President Gordon B. Hinckley promluvil 24. června 1995 na setkání nových presidentů misií a jejich manželek, kde jim poskytl rady, které je měly provázet po příští tři roky jejich služby. Vyprávěl o pokynech, které dostal, když ho president Harold B. Lee, v té době člen Kvora Dvanácti apoštolů, ustanovoval presidentem kůlu:

„Pamatuji si pouze jedinou věc, kterou řekl: ‚Naslouchej našeptávání Ducha uprostřed noci a reaguj na ně.‘ Nevím, proč zjevení někdy přicházejí v noci, ale je tomu tak. Samozřejmě přicházejí také ve dne. Ale naslouchejte našeptávání Ducha, daru zjevení, na který máte nárok.“¹

Když mluvil o svých zkušenostech s následováním těchto pokynů, řekl: „Pán promluvil tiše. … Uprostřed noci mě napadly myšlenky, které byly dle mého názoru ve své podstatě prorocké.“² Například v červenci 1992 pobýval president Hinckley s dalšími církevními vedoucími v Hongkongu, kde hledali místo ke stavbě chrámu. Jednou večer šel spát s pocitem neklidu kvůli rozhodnutí, které potřeboval učinit. Druhý den brzy ráno ho probudilo našeptávání Ducha.

„Napadlo mě něco velice zajímavého,“ zaznamenal si do deníku. „Neslyšel jsem hlas svýma přirozenýma ušima. Ale na mysli mi vytanul hlas Ducha. Řekl: ‚Proč se tím trápíš? Máte úžasný pozemek v místě, kde stojí misijní dům a malá kaple. Leží v samém srdci Kowloonu, na místě, které je nejlépe dostupné z hlediska dopravy. … Postavte [několika]patrovou budovu. V prvních dvou patrech může být kaple a učebny a chrám může být v horních dvou nebo třech patrech.‘“ President Hinckley, poté, co toto zjevení obdržel, řekl: „Uklidnil jsem se a znovu usnul.“³

Dnes v Kowloonu, hustě osídlené části Hongkongu, stojí na místě, kde dříve stávala kaple a misijní dům, jediná budova. Tato budova, ve které se nachází kaple, misijní dům, kancelář misie a svatý chrám, je svědectvím o našeptávání Ducha proroku Božímu.

Učení Gordona B. Hinckleyho

Duch Svatý je Utěšitel a Svědek o pravdě.

Duch Svatý je třetím členem Božstva – je to Utěšitel zaslíbený Spasitelem, který bude Jeho následovníky učit všem věcem a připomene jim všechno, cokoli jim Spasitel řekl. (Viz Jan 14:26.)⁴

Duch Svatý nám v srdci vydává svědectví o Otci a Synu.⁵

[Mé] svědectví [o Ježíši Kristu] přichází mocí Ducha Svatého. Je to dar, posvátný a úžasný, zrozený ze zjevení od třetího člena Božstva.⁶

Duch Svatý je Svědek o pravdě, který [nás] může učit tomu, čemu se [my] učit navzájem nemůžeme. V oněch velkých a vyzývajících Moroniových slovech je slíbena znalost o pravdivosti Knihy Mormonovy „mocí Ducha Svatého“. Moroni pak prohlašuje: „A mocí Ducha Svatého můžete znáti pravdu ohledně všech věcí.“ (Moroni 10:4–5.)

Věřím, že tato moc, tento dar, je nám dnes k dispozici.⁷

Potřebujeme, aby nás Duch Svatý vedl v naší službě v rodině i v Církvi.

Není většího požehnání, které nám může vstoupit do života, než je dar Ducha Svatého – společenství Ducha Svatého, které nás vede, chrání a žehná nám, kráčí před námi takříkajíc jako sloup a plamen, který nás vede po stezkách spravedlivosti a pravdy. Tuto moc vést, kterou má třetí člen Božstva, můžeme získat i my, pokud žijeme tak, abychom ji byli hodni.⁸

Ducha Svatého potřebujeme v mnoha našich administrativních zodpovědnostech. Potřebujeme ho, když učíme evangeliu ve třídách a ve světě. Potřebujeme ho, když vedeme a učíme své rodiny.

Pokud vedeme a učíme skrze vliv tohoto Ducha, přineseme duchovnost do života těch, za které jsme zodpovědní. …

… Sladké jsou plody výuky probíhající s inspirací Ducha Svatého. Sytí ducha a vyživují duši.

Rád bych dal zvláštní radu rodičům, kteří stojí v čele své rodiny: při tak choulostivém a obrovském úkolu, kterým je posilování duchovnosti našeho domova, potřebujeme vedení Ducha Svatého.⁹

Naslouchejte nabádáním Ducha. Buďte pokorní. Můžete být k někomu přivedeni rukou Páně díky svému duchu, postoji, pocitu či pokoře.¹⁰

Zjevení k nám téměř vždy přicházejí skrze tichý a jemný hlas – našeptávání Ducha.

Občas se mnou dělají rozhovory zástupci sdělovacích prostředků. Téměř bez výjimky se mě ptají: „Jak přichází zjevení k prorokovi Církve?“

Odpovídám, že dnes přichází tak, jako přicházelo v minulosti. Ohledně této záležitosti vyprávím zástupcům sdělovacích prostředků o zážitku, který měl Eliáš po utkání s Bálovými kněžími:

„A aj, Hospodin šel tudy, a vítr veliký a silný, podvracující hory a rozrážející skály před Hospodinem, ale nebyl v tom větru Hospodin. Za tím pak větrem zemětřesení, ale nebyl v tom třesení Hospodin.

A za třesením oheň, ale nebyl v ohni Hospodin. A za ohněm hlas tichý a [jemný].“ (1. Královská 19:11–12.)

Takto to funguje. Ozve se tichý a jemný hlas. Přichází v odpovědi na modlitbu. Přichází skrze našeptávání Ducha. Může přicházet v tichosti noci.

Pochybuji o tom? Vůbec ne. Zažil jsem to mnohokrát.¹¹

Takové je téměř vždy slovo Boží, když k nám přichází – ne s trumpetami, ne z poradních síní učenců, ale tichým a jemným hlasem zjevení. Když poslouchám ty, kteří marně hledají moudrost a kteří hlasitě provolávají své všeléky na neduhy světa, mám sklon jim odpovědět s Žalmistou: „Upokojtež se, a vězte, žeť jsem já Bůh …“ (Žalm 46:10) a se Spasitelem: „Kdo má uši k slyšení, slyš.“ (Mat. 11:15.)¹²

Věci Ducha nás osvěcují, posilují a povznášejí.

Jak poznáme věci Ducha? Jak poznáme, že jsou od Boha? Podle jejich plodů. Vedou-li k růstu a rozvoji, vedou-li k víře a svědectví, vedou-li k tomu, jak něco dělat lépe, vedou-li ke zbožnosti, pak jsou od Boha. Pokud nás sráží k zemi, pokud nás vedou do temnoty, pokud nás matou a znepokojují, pokud vedou k nevíře, pak jsou od ďábla.¹³

Vnuknutí Ducha poznáte podle ovoce Ducha – to, co osvěcuje, to, co posiluje, to, co je pozitivní, příznivé a povznášející a co nás vede k lepším myšlenkám, lepším slovům a lepším činům, je od Ducha Božího. To, co sráží dolů, co nás vede na zakázané cesty – to je od protivníka. Myslím, že to je opravdu tak prosté, tak jednoduché.¹⁴

Jeden učenec kdysi prohlásil, že Církev je nepřítelem intelektualismu. Pokud intelektualismem myslel takové odvětví filosofie, které učí „nauce, že znalost je zcela nebo především odvozena z čistého rozumu“ a „že rozum je rozhodující zásadou reality“, pak ano, jsme proti takto úzké interpretaci ve vztahu k náboženství. (Citáty z Random House Dictionary of the English Language, str. 738.) Takováto interpretace vylučuje to, že s námi a skrze nás mluví moc Svatého Ducha.

Samozřejmě věříme v rozvíjení mysli, ale intelekt není jediným zdrojem vědění. Existuje zaslíbení dané skrze inspiraci od Všemohoucího, pronesené těmito krásnými slovy: „Bůh vám dá Svatým Duchem svým poznání, ano nevyslovitelným darem Ducha Svatého.“ (NaS 121:26.)

Humanisté, kteří kritizují dílo Páně, takzvaní intelektuálové, kteří ponižují druhé, promlouvají jen z neznalosti duchovních projevů. Neslyšeli hlas Ducha. Neslyšeli ho, protože ho nehledali a nepřipravili se na to, aby ho byli hodni. Tím, že věří, že poznání pochází pouze z rozumového uvažování a myšlenkových pochodů, popírají to, co přichází prostřednictvím moci Ducha Svatého.

Věci Boží lze chápat skrze Ducha Božího. Tento Duch je skutečný. Pro ty, kteří zažili jeho působení, je takto získaná znalost stejně skutečná, jako ta, kterou obdrželi pomocí pěti smyslů. O tom svědčím. A jsem si jistý, že stejně tak může svědčit většina členů Církve. Naléhám na nás všechny, abychom dál zušlechťovali srdce, které je naladěno na Ducha. Když tak budeme činit, naše životy budou obohaceny. Pocítíme spřízněnost s Bohem, svým Věčným Otcem. Zakusíme nádhernou radost, kterou nelze získat žádným jiným způsobem.

Nenechejme se polapit vychytralostí světa, která je převážně negativní a která tak často přináší kyselé plody. Kráčejme s vírou v budoucnost, mluvme pozitivně a rozvíjejme sebevědomý postoj. Budeme-li tak činit, naše síla posílí i druhé.¹⁵

Apeluji na nás všechny, abychom neustále hledali inspiraci od Pána a společenství Jeho Ducha, aby nám žehnal v tom, abychom své úsilí udrželi na vysoké duchovní rovině. Tyto modlitby nezůstanou nezodpovězeny.¹⁶

rodina studující písma — „Věci Boží lze chápat skrze Ducha Božího. Tento Duch je skutečný.“

Duch Svatý bude naším stálým společníkem, pokud budeme žít tak, abychom toho byli hodni.

Pán řekl, že pokud budeme dodržovat přikázání, „Duch Svatý bude [naším] stálým společníkem“ (NaS 121:46), aby nás podpíral, učil, vedl, utěšoval a podporoval. Abychom toto společenství obdrželi, musíme o něj žádat, žít tak, abychom ho byli hodni, a být oddaní Pánu.¹⁷

„Jak mít u sebe neustále Ducha Svatého?“ Nuže, žijete tak, abyste ho byli hodni; žijete tak, abyste byli hodni Ducha Páně. To je to, co musíte dělat. A budete ho mít. … Prostě žijte správně. Vyhýbejte se špinavostem. Vyhýbejte se pornografii. Vyhýbejte se tomu, co vás stahuje dolů. Knihy, které čtete, časopisy, které čtete, videa, na která se díváte, televizní pořady, na které se díváte, představení, na která chodíte, to vše vás ovlivňuje a nadále bude, pokud se poddáte vlivu těchto dráždivých věcí, které jsou navrženy tak, abyste vy zchudli a někdo jiný zbohatl. Vyhýbejte se jim.¹⁸

Každou neděli obnovujete svůj závazek a smlouvu, že na sebe vezmete jméno Pána Ježíše Krista. Přemýšleli jste někdy nad tím, jak je to, že na sebe berete jméno Pána Ježíše Krista se závazkem a slibem dodržovat Jeho přikázání, důležité a co to znamená? A On se zavazuje a slibuje vám, že vám dá svého Ducha, aby byl s vámi. Jak úžasné!¹⁹

Jak obrovské požehnání je to, že nám slouží vliv člena Božstva díky daru, který jsme obdrželi z rukou těch, kteří tak učinili s božskou pravomocí. Budeme-li nadále kráčet ctnostně, budeme se moci těšit z naplnění zaslíbení, které Pán dal, když řekl: „Duch Svatý bude stálým společníkem tvým a žezlo tvé neměnným žezlem spravedlivosti a pravdy; a panství tvé bude věčným panstvím a bez donucovacích prostředků bude k tobě plynouti na věky věků.“ (NaS 121:46.)²⁰

Náměty ke studiu a k výuce

Otázky

Proč potřebujeme Ducha Svatého? (Viz 1. a 2. oddíl.) Kdy jste pociťovali, že vás učí a vede Duch Svatý? Čemu jste se z těchto zkušeností naučili?
Co se dozvídáme z vysvětlení presidenta Hinckleyho ohledně toho, jak prorok získává zjevení? (Viz 3. oddíl.) Proč je důležité vědět, že Duch Svatý většinou promlouvá skrze „tichý a jemný hlas“? Co jste se na základě vlastních zkušeností dozvěděli ohledně toho, jak rozpoznat, že k vám promlouvá Duch Svatý?
Projděte si „ovoce Ducha“, které president Hinckley shrnuje ve 4. oddílu. Jak nám toto učení může pomoci rozpoznat vliv Ducha? Jaká nebezpečí plynou z přesvědčení, že „intelekt [je] jediným zdrojem vědění“? Jaké máte zkušenosti se získáváním duchovního poznání?
Co vás napadá, když přemítáte o učení presidenta Hinckleyho v 5. oddíle ohledně společenství Ducha Svatého? Jak jste byli požehnáni Duchem Svatým?

Související verše z písem

1. Korintským 2:9–14; 1. Nefi 10:17; 2. Nefi 31:17–18; Mosiáš 3:19; Moroni 8:25–26; NaS 11:12–14

Pomůcka k výuce

„Když máme rádi ty, které učíme, tak se za každého z nich modlíme. Děláme vše, co je v našich silách, abychom poznali jejich zájmy, úspěchy, potřeby a starosti. Přizpůsobujeme svou výuku, aby vyhovovala jejich potřebám, i když to zabere více času a úsilí. Všímáme si, když chybějí, a dáváme jim najevo, že nás těší, když jsou přítomni. Nabídneme jim pomoc, když ji potřebují.“ (Učení – není většího povolání [1999], 31–32.)