„Kapitola 15: Misionářská služba: posvátné pověření“, Učení presidentů Církve: Thomas S. Monson (2020)

„Kapitola 15“, Učení: Thomas S. Monson

Kapitola 15

Kapitola 15: Misionářská služba: posvátné pověření

„Misionářská práce je poznávacím rysem Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů.“

Ze života Thomase S. Monsona

President Thomas S. Monson měl během jednoho letu ze San Francisca do Los Angeles zážitek, který dokládá jeho ochotu dělit se s druhými o evangelium. Mladá žena, která seděla vedle něho, četla knihu s názvem A Marvelous Work and a Wonder [Podivuhodné dílo a div] od staršího LeGranda Richardse (1886–1983), který byl členem Kvora Dvanácti apoštolů. President Monson se jí zeptal, zda je členkou Církve.

„Ale ne,“ odpověděla. „Proč se ptáte?“

President Monson vysvětlil, že autor oné knihy je jedním z vedoucích Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů.

„Vážně?“ zeptala se ona mladá žena. „Tu knihu mi dal jeden přítel, ale moc toho o ní nevím. Vzbudila ale mou zvědavost.“

Když president Monson zvažoval, zda má této mladé ženě říci o Církvi něco více, vytanula mu na mysli slova apoštola Petra: „Hotovi pak buďte vždycky k [poskytnutí odpovědi] všelikému, kdož by od vás požádal [důvod] naděje té, kteráž jest v vás.“ (1. Petrova 3:15.) „Rozhodl jsem se, že nastal okamžik, kdy mám vydat své svědectví,“ uvedl.

„Řekl jsem jí, že jsem měl před lety výsadu pomoci staršímu Richardsovi knihu A Marvelous Work and a Wonder [Podivuhodné dílo a div] vydat. Povyprávěl jsem jí o onom skvělém muži. A řekl jsem jí o mnoha tisících lidech, kteří poté, co si přečetli, co připravil, přijali pravdu.

Pak jsem měl celou cestu do Los Angeles výsadu odpovídat na otázky této mladé ženy ohledně Církve – inteligentní otázky, které vycházely ze srdce, jež hledá pravdu. Zeptal jsem se jí, zda mohu zařídit, aby ji navštívily dvě misionářky. Dále jsem se jí zeptal, zda by si přála navštívit odbočku Církve v San Franciscu, kde žije. Na obě otázky odpověděla kladně.“

Když se president Monson vrátil domů, předal zmíněné informace sanfranciským církevním vedoucím. „Dokážete si představit, jak mě o několik měsíců později potěšilo, když mi zavolal [tamní president kůlu] a řekl mi: ‚Presidente Monsone, volám kvůli Yvonne Ramirezové, letušce, která neměla zrovna službu, té mladé dámě, která seděla vedle vás během letu do Los Angeles. … Zrovna se stala nejnovější členkou Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů. Ráda by s vámi mluvila a řekla vám, jak je vám vděčná.‘“¹

„Ze sluchátka se ozval milý hlas: ‚Bratře Monsone, děkuji vám, že jste se se mnou podělil o své svědectví. Jsem ten nejšťastnější člověk na světě.‘

Do očí mi vstoupily slzy a vděčnost Bohu rozšířila mou duši. Poděkoval jsem jí a pochválil jsem ji za to, že hledala pravdu, a že jakmile ji našla, učinila rozhodnutí vstoupit do vod, které očišťují a tříbí a dávají člověku možnost vstoupit do věčného života.“²

muži hovoří — „Hotovi pak buďte vždycky k [poskytnutí odpovědi] všelikému, kdož by od vás požádal [důvod] naděje té, kteráž jest v vás.“ (1. Petrova 3:15.)

Učení Thomase S. Monsona

Máme pověření dělit se s druhými o evangelium Ježíše Krista.

Před mnoha lety jsme od našeho Pána a Spasitele Ježíše Krista, zatímco promlouval ke svým milovaným jedenácti učedníkům, dostali božský příkaz: „Protož jdouce, učte všecky národy, křtíce je ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého, učíce je zachovávati všecko, což jsem koli přikázal vám. A aj, já s vámi jsem po všecky dny, až do skonání světa.“ [Matouš 28:19–20.] Marek zaznamenává, že „vyšedše, kázali všudy, a Pán jim pomáhal“ [Marek 16:20].

Toto posvátné pověření nebylo nikdy odvoláno. Namísto toho bylo znovu zdůrazněno.³

Kristus učí — „Protož jdouce, učte všecky národy.“ (Matouš 28:19.)

Misionářská práce je charakteristickým rysem Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů. Tak tomu vždy bylo a vždy bude.⁴

Jsme lid s misionářským cítěním. … Onen aktivní misionář z Knihy Mormonovy, samotný Alma, nám poskytuje návod, jak se má misionář chovat: „Toto je má chlouba, že snad mohu býti nástrojem v rukou Božích, abych přivedl nějakou duši ku pokání; a toto je radost moje.“ (Alma 29:9.)

Přidávám své osobní svědectví: Naši misionáři nejsou podomní obchodníci, kteří prodávají nějaké zboží; jsou to spíše služebníci Boha Nejvyššího, kteří mají svědectví, která je zapotřebí vydat, kteří znají pravdy, jimž je zapotřebí učit, a kteří se setkávají s lidmi, které je zapotřebí spasit.⁵

Pověření dělit se o Kristovo evangelium s druhými se týká každého z nás. Když náš život splňuje měřítka, která stanovil sám Bůh, pak od těch, kteří se nacházejí ve sféře našeho vlivu, nikdy neuslyšíme tento nářek: „Pominula žeň, dokonalo se léto, a my nejsme [spaseni].“ [Jeremiáš 8:20.]

Dokonalý Pastýř duší, misionář, který vykoupil lidstvo, nám dal své božské ujištění:

„Pakliže budete pracovati po všechny dny své při hlásání pokání tomuto lidu a přivedete jen jednu duši ke mně, jak veliká bude radost vaše s ní v království mého Otce!

A nyní, jestliže budete míti velikou radost s jednou duší, kterou jste přivedli ke mně do království mého Otce, jak velikou budete míti radost, jestliže přivedete mnoho duší ke mně!“ [Nauka a smlouvy 18:15–16.] …

Modlím se o to, abychom měli odvahu nabízet druhým přátelskou ruku, abychom měli odhodlání zkoušet to znovu a znovu a pokoru nutnou k tomu, abychom při naplňování svého pověření dělit se s druhými o evangelium usilovali o vedení našeho Otce.⁶

Způsob, kterým pohlížíme na druhé, jim může pomoci se změnit.

Je třeba mít na paměti, že lidé se mohou změnit. Mohou odložit zlozvyky. Mohou činit pokání z přestupků. Mohou být způsobilými nositeli kněžství. A mohou pilně sloužit Pánu.⁷

Na jednom shromáždění mluvil N. Eldon Tanner, který byl tehdy asistentem Kvora Dvanácti a který se právě vrátil poté, co učinil svou první zkušenost jako president misií ve Velké Británii a v západní Evropě. Vyprávěl o jednom misionáři, který byl tím nejúspěšnějším misionářem, se kterým kdy měl pohovor. …

Bratr Tanner se [tohoto misionáře] zeptal, co bylo na jeho přístupu jiného. … [A on mu] řekl, že když zaklepe na dveře a uvidí nějakého muže, který kouří doutník, má na sobě staré oblečení a podle všeho nemá o nic zájem – a zvláště ne o náboženství – tak si v duchu představí, jak by tento muž vypadal za jiných okolností. Představí si ho, jak je čistě oholený a na sobě má bílou košili a bílé kalhoty. A představí si sám sebe, jak tohoto muže vede do vod křtu. Pak řekl: „Když se na někoho dívám tímto způsobem, jsem schopen vydat mu svědectví tak, aby se dotklo jeho srdce.“

Máme zodpovědnost, abychom se na své přátele, spolupracovníky a sousedy dívali tímto způsobem. Znovu opakuji, že máme zodpovědnost vidět před sebou lidi nikoli takové, jací jsou, ale takové, jakými se mohou stát. Rád bych vás požádal, abyste o nich přemýšleli tímto způsobem.⁸

Je bezpočet těch, kteří právě teď mají jen malé nebo vůbec žádné svědectví a kteří by mohli přijmout naše svědectví, a také by ho přijali, kdybychom byli ochotni vynaložit úsilí na to, abychom se s nimi o ně podělili a abychom jim pomohli se změnit. V některých případech můžeme být oním podnětem ke změně my sami.⁹

Služba na misii na plný úvazek je životní příležitostí.

Hlubokou touhu bezpočtu lidí vyjadřuje snažná prosba jednoho člověka, který v dávných dobách hovořil s Filipem: „Kterakž bych mohl [najít cestu], leč by [mě] kdo [vedl]?“ [Skutkové 8:31.] …

Svět potřebuje vaši pomoc. Jsou lidé, kterým je potřeba pomoci postavit se pevně na nohy, které je potřeba vzít za ruku, dodat odvahu jejich mysli, inspirovat jejich srdce a spasit jejich duši. Žeň je vskutku veliká. Není žádných pochyb; životní příležitost v podobě misionářské služby čeká na vás. Čekají vás požehnání věčnosti. Máte výsadu nebýt diváky, ale účastníky.¹⁰

Každý způsobilý a schopný mladý muž se má připravit na službu na misii. Tato služba je kněžskou zodpovědností – povinností, již od nás, kterým toho bylo tolik dáno, očekává Pán. Mladí muži, nabádám vás, abyste se na misionářskou službu připravovali. Uchovávejte se čistými, neposkvrněnými a způsobilými zastupovat Pána. Pečujte o své zdraví a sílu. Studujte písma. Kde je to možné, účastněte se semináře a institutu. …

Sestry, ačkoli vy nemáte tutéž kněžskou zodpovědnost jako mladí muži, sloužit jako misionáři na plný úvazek, váš přínos coby misionářek je také cenný, a my vaši službu vítáme.

Vám, bratrům a sestrám z Církve, kteří jste ve zralém věku, připomínám, že Pán potřebuje, aby mnohem, mnohem více z vás sloužilo jako misionáři na plný úvazek. Ty z vás, kteří jste ještě nedosáhli věku, kdy byste mohli sloužit na misii jako manželský pár, naléhavě žádám, abyste se již nyní připravovali na onen den, kdy tak se svým manželským partnerem budete moci učinit, pokud to vaše situace dovolí. V životě je jen málo příležitostí, kdy se můžete těšit z onoho nádherného ducha a pocitu zadostiučinění, které přicházejí, když sloužíte na plný úvazek na díle Mistra.

Nuže, někteří z vás můžete být od přírody stydliví nebo si možná myslíte, že nemáte na to, abyste na výzvu ke službě odpověděli kladně. Mějte na paměti, že toto je Pánovo dílo, a když máme Pánovo pověření, máme také nárok na Pánovu pomoc. Pán vytvaruje naše bedra tak, aby dokázala nést břímě, jež na ně bude vloženo.¹¹

Připravte se na to, abyste sloužili způsobile, s okem upřeným na slávu Boží a na Jeho záměry. Nikdy nepoznáte plný rozsah vlivu svého svědectví a služby, ale vrátíte se s radostí, že jste měli výsadu zareagovat na posvátnou výzvu, abyste sloužili Mistrovi. Ti, kterým přinesete světlo pravdy, vás budou mít na věky rádi.¹²

misionáři — „Příležitost v podobě misionářské služby čeká na vás. Čekají vás požehnání věčnosti.“

Pán nám bude při naší misionářské službě pomáhat.

[Jedním] příkladem života naplněného službou… je misionářská zkušenost Juliusze a Dorothy Fussekových, kteří byli povoláni, aby sloužili 18 měsíců na misii v Polsku. Bratr Fussek se v Polsku narodil. Hovořil polsky. Měl tamní lidi moc rád. Sestra Fusseková se narodila v Anglii, o Polsku toho věděla jen málo a o tamních lidech vůbec nic.

S důvěrou v Pána začali naplňovat své pověření. Žili ve spartánských podmínkách, ve své práci byli osamocení a stál před nimi obrovský úkol. V té době nebyla misie v Polsku ještě plně zorganizována. Fussekovi měli za úkol připravit podmínky pro to, aby se misie mohla rozšířit a získat trvalý charakter a aby bylo možné povolat další misionáře, učit lidi, křtít obrácené, zakládat odbočky a stavět kaple.

Zoufali si snad starší a sestra Fussekovi nad nezměrností svého úkolu? Ani na okamžik. Věděli, že jejich povolání pochází od Boha, modlili se o Jeho božskou pomoc a své práci se oddali z celého srdce. Nezůstali v Polsku 18 měsíců, ale sloužili tam pět let. Všechny výše zmíněné cíle byly splněny. Došlo k tomu po schůzce starších Russella M. Nelsona, Hanse B. Ringgera a mě, na které nás doprovázel starší Fussek, s ministrem Adamem Wopatkou z polské vlády, který řekl: „Vaše církev je zde vítána. Můžete stavět své budovy, můžete posílat misionáře. Jste v Polsku vítáni. Tento muž,“ řekl, a ukázal přitom na Juliusze Fusseka, „slouží vaší církvi dobře, stejně jako jeho žena. Můžete být za jejich příklad a za jejich práci vděční.“

Dělejme stejně jako Fussekovi to, co při práci na díle Pána dělat máme. Pak budeme moci spolu s Juliuszem a Dorothy Fussekovými zopakovat slova žalmu: „Pomoc má jest od Hospodina.“ [Žalm 121:2.]¹³

Misionářská práce vyžaduje přípravu, lásku k druhým a naše maximální úsilí.

Dovolte mi doporučit určitý recept, který vám jakožto misionářům zajistí úspěch:

Připravujte se s určitým záměrem.
Učte se svědectvím.
Pracujte s láskou.

Zaprvé – připravujte se s určitým záměrem. Pamatujte na upřesňující slova Mistra: „Vizte, Pán požaduje srdce a ochotnou mysl.“ (Nauka a smlouvy 64:34.) Misionářská práce je složitá. Vyžaduje mnoho naší energie, klade vysoké nároky na naše schopnosti a vyžaduje naše maximální úsilí – a často ještě úsilí navíc. Žádná jiná práce nevyžaduje delší pracovní nasazení, ani větší oddanost, ani takové oběti a vroucí modlitby. …

Zadruhé – učte se svědectvím. Petr a Jan, obrácení rybáři, kteří se stali apoštoly, dostali [od saduceů] varování, aby nekázali o Ježíši Kristu a o Jeho ukřižování. Neochvějně odpověděli: „Jest-li to spravedlivé před oblíčejem Božím, abychom vás více poslouchali než Boha, suďte. Neboť my nemůžeme nemluviti toho, co jsme viděli a slyšeli.“ [Skutkové 4:19–20.]

Pavel, apoštol, který vynikal ve vydávání svědectví o pravdě, promlouval ke každému z nás – jak ke členům, tak k misionářům – když radil svému milovanému příteli Timoteovi: „Buď příkladem věrných v řeči, v obcování, v lásce, v duchu, u víře, v čistotě.“ [1. Timoteovi 4:12.] …

Zatřetí – pracujte s láskou. Láska se nedá ničím nahradit. Tuto lásku často v mladém člověku podněcuje matka, rozšiřuje ji otec a díky službě Bohu zůstává plná života. Pamatujte na Pánovu radu: „A víra, naděje, pravá láska a láska, s okem upřeným na slávu Boží, uschopňují ho pro toto dílo.“ [Nauka a smlouvy 4:5.] A tak se každý z nás může sám sebe ptát: Vzrostla dnes má víra, naděje, pravá láska či láska?¹⁴

Před lety jsem pracoval v tiskařském průmyslu s jedním mužem, který se jmenoval Sharman Hummel. Jednou jsem se ho zeptal, jak získal svědectví o evangeliu,

Odpověděl: „Žili jsme na východě. Jednou jsem jel autobusem do San Francisca. V Salt Lake City do autobusu nastoupila mladá dívka – děvče z Primárek – která se posadila vedle mě. Jela do Rena v Nevadě navštívit svou tetu. Během cesty na západ jsem si všiml jednoho billboardu: ‚Navštivte tento týden mormonskou nedělní školu.‘

Obrátil jsem se na onu dívku: ‚Řekl bych, že v Utahu je spousta mormonů, že?‘

Odpověděla: ‚Je to tak, pane.‘

Opáčil jsem: ‚A ty jsi mormonka?‘

Znovu přitakala: ‚Ano, pane.‘“

Sharman Hummel se jí potom zeptal: „Čemu mormoni věří?“ A ona mladá dívka odříkala první článek víry a pak o něm začala vyprávět. Poté odříkala druhý článek víry a popovídala mu o něm. A pak mu odříkala třetí a čtvrtý a pátý a šestý a všechny ostatní články víry a o každém z nich mu něco pověděla.

Sharman Hummel uvedl: „Udělalo to na mě hluboký dojem. Jakmile jsem dorazil do San Francisca, ze všeho nejdříve jsem začal hledat… Církev Ježíše Krista Svatých posledních dnů. Zavolal jsem presidentovi misie a ten vyslal dva misionáře na místo, kde jsem se ubytoval. Stal jsem se členem Církve, i moje manželka se stala členkou [a] členy se staly i všechny naše děti.“

Celá rodina Hummelových zůstala v Církvi aktivní. Všechny jejich dcery byly v chrámu. Těch, které členové této rodiny přivedli ke znalosti evangelia, je bezpočet – a k tomu všemu došlo proto, že se malé dítě naučilo článkům víry a mělo schopnost a odvahu prohlašovat pravdu.¹⁵

Náměty ke studiu a k výuce

Otázky

President Monson učil, že každý z nás má „pověření dělit se o Kristovo evangelium s druhými“ (oddíl 1). Proč si Nebeský Otec přeje, abychom se dělili o evangelium s druhými? Jak například jste se o evangelium podělili vy? Kdy jste pocítili, že Nebeský Otec vede vaše úsilí? Kdy jste pocítili radost z toho, že jste měli možnost se s někým podělit o evangelium?
Projděte si v oddíle 2 znovu příběh o misionáři. Proč podle vás tomuto misionáři pomáhalo dělit se s druhými o evangelium to, jak na ně nahlížel? Jak vám evangelium pomohlo, abyste ve svém životě udělali určité změny?
Jak vám či někomu, koho znáte, požehnala misionářská služba? (Viz oddíl 3.) Jak se můžeme na misionářskou službu připravit? Jak mohou dospělí pomáhat dětem a mládeži s přípravou na službu na misii? Jak můžeme pomáhat misionářům?
Čemu se můžeme naučit z příběhu staršího a sestry Fussekových? (Viz oddíl 4.)
President Monson zdůraznil, že „láska se nedá ničím nahradit“, pokud jde o misionářskou práci (oddíl 5). Proč je pro misionářskou práci láska nezbytná? Čemu se o misionářské práci můžeme naučit od mladé dívky, která se s někým podělila o články víry? Zamyslete se každý den nad tím, jak byste zodpověděli tuto otázku presidenta Monsona: „Vzrostla dnes má víra, naděje, pravá láska či láska?“

Související verše z písem

Ezechiel 34:11–15; Marek 16:15; Alma 26:1–16; Nauka a smlouvy 15; 60:2; 84:85–88; 88:81; 123:11–17

Pomůcka k výuce

„Když studenti hovoří o tom, čemu se učí, nejenže pociťují Ducha a posilují své svědectví, ale také povzbuzují ostatní členy [rodiny nebo] třídy, aby určité pravdy objevili sami pro sebe. … Čas na sdílení vyhraďte studentům při výuce každé lekce – v některých případech můžete zjistit, že ve skutečnosti jsou výukou dané lekce právě tyto diskuse.“ (Učte tak, jak učil Spasitel [2016], 30.)