„Kapitola 4: Modlitba: cesta k dosažení pokoje a zdroj duchovní síly“, Učení presidentů Církve: Thomas S. Monson (2020)

„Kapitola 4“, Učení: Thomas S. Monson

Kapitola 4

Modlitba: cesta k dosažení pokoje a zdroj duchovní síly

„Právě prostřednictvím upřímné a procítěné modlitby můžeme obdržet nutná požehnání a pomoc potřebnou k tomu, abychom zvládli tuto někdy obtížnou a problematickou cestu, kterou nazýváme smrtelností.“

Ze života Thomase S. Monsona

President Monson řekl: „[Promlouvání] se svým Otcem v nebi prostřednictvím modlitby… [představuje] vztah, kterého si velmi vážím – vztah, bez kterého bych byl doslova ztracen.“¹ Když byl ve 22 letech povolán biskupem, měl obavy a pocit, že na to nestačí a že zodpovědnosti spojené s tímto povoláním budou pro něj příliš náročným úkolem.² Když později vzpomínal na to, jak během tohoto období spoléhal na modlitbu, řekl:

„Každý biskup potřebuje posvátný háj, do kterého se může odebrat meditovat a modlit o vedení. Mým byla stará kaple našeho sboru. Nesčetněkrát jsem za temné noci v pozdních hodinách došel v této budově na pódium, kde jsem dostával požehnání a kde jsem byl konfirmován, vysvěcen, učen, a nakonec povolán předsedat. Kaple byla tlumeně osvětlená pouliční lampou, která stála před budovou; nebylo slyšet ani hlásky, nebyl zde žádný nezvaný host. S rukou na řečnickém pultu jsem poklekal a sděloval své myšlenky, obavy a problémy Tomu nahoře.“³

Jeden rok, když president Monson sloužil jako biskup, byl kvůli suchu nedostatek zboží v biskupově zásobárně. President Monson se zvláště obával o více než 80 vdov ve svém sboru, a tak se v modlitbě obrátil na Nebeského Otce. V souvislosti s tímto zážitkem řekl:

„Modlitba, kterou jsem té noci pronesl, je pro mě posvátná. Volal jsem k Bohu, že tyto vdovy, které patří mezi nejlepší ženy, jež jsem kdy v tomto životě poznal, a jejichž potřeby jsou prosté a umírněné, nemají žádné prostředky, na které by se mohly spolehnout. Druhý den ráno mi zavolal jeden člen sboru, majitel zemědělského podniku. ‚Bratře biskupe,‘ řekl, ‚rád bych poslal návěs plný pomerančů, grapefruitů a banánů do biskupovy zásobárny, aby byly předány potřebným. Můžete to zařídit?‘ Samozřejmě, že to mohu zařídit! Dal jsem vědět zásobárně. Potom jsme zavolali každému biskupovi a celá zásilka byla rozdělena a předána. Biskup Jesse M. Drury, milovaný průkopník v oblasti sociální péče a správce skladu, řekl, že nikdy předtím ničeho podobného nebyl svědkem.“⁴

President Monson často svědčil o tom, že Bůh slyší naše modlitby a odpovídá na ně. Učil, že odpovědi přicházejí v různých podobách – jako zázraky, jako osobní vedení, jako nabádání, jako síla vytrvat během zkoušek a jako služba od druhých. „Udělejte si v dnešní hektické době místo pro modlitbu,“ radil. „Úkol, který máme, nás přesahuje. Potřebujeme nadpozemskou pomoc od Boha. Svědčím o tom, že od Jeho pomoci nás dělí jediná modlitba.“⁵

žena při modlitbě — „V modlitbě skutečně rozmlouvejme s naším Otcem v nebi.“

Učení Thomase S. Monsona

Když se budeme modlit a naslouchat, Nebeský Otec nám bude na naší cestě smrtelností pomáhat.

Ten, který si všímá pádu vrabce, dozajista slyší prosby našeho srdce. Pamatujte na toto zaslíbení: „Jestliže pak komu z vás nedostává se moudrosti, žádejž jí od Boha, kterýž všechněm dává ochotně a neomlouvá, i budeť dána jemu.“ [Jakub 1:5.]

Těm [z vás], kteří zápolí s problémy a těžkostmi, velkými i malými, pravím, že modlitba je zdrojem duchovní síly; je to cesta k dosažení pokoje. Modlitba je prostředkem, kterým přistupujeme k našemu Otci v nebi, který nás miluje. Promlouvejte k Němu v modlitbě a pak naslouchejte odpovědi. Díky modlitbě se dějí zázraky.⁶

Naše cesta do budoucnosti nebude uhlazenou dálnicí, která se vine odsud až do věčnosti. Spíše na ní budou rozcestí a zatáčky, nemluvě o nečekaných hrbolech. Musíme se každý den modlit k milujícímu Nebeskému Otci, který si přeje, aby každý z nás v životě uspěl.⁷

Náš Nebeský Otec… nám pomůže, jen když Mu k tomu v našem životě dopřejeme příležitost.

Vzpomínám si na jeden zážitek před několika lety. Se skupinou přátel jsme během projížďky na silných koních plemene Morgan přijeli na mýtinu, která přecházela v louku s hustou trávou, jíž se vinul průzračný potůček. Žádný jelenec ušatý by si nemohl přát lepší domov. Číhalo zde ale nebezpečí. Mazaný jelenec si dokáže všimnout nejnepatrnějšího pohybu v okolních křovinách; zaslechne zapraskání větvičky a dokáže rozeznat pach člověka. Je zranitelný pouze z jednoho směru – shora. Lovci si postavili plošinu v koruně vzrostlého stromu vysoko nad oním lákavým místem. I když je to na mnoha místech nezákonné, lovec skolí svou kořist ve chvíli, kdy ta přijde za potravou nebo vodou. Přítomnost lovce neprozradí žádné zapraskání zlomené větvičky, žádný rušivý pohyb ani žádný pach. A proč? Statný jelenec se svými vysoce vyvinutými smysly, které ho varují před hrozícím nebezpečím, se nedokáže podívat přímo nahoru, a všimnout si tak nepřítele. Jelenec se ocitá v nebezpečí. Člověk takové omezení nemá. Bezpečí mu nejlépe zajišťuje jeho schopnost a touha dívat se vzhůru – pohlížet k Bohu a žít [viz Alma 37:47].⁸

Zpevněte své základy prostřednictvím modlitby. … V modlitbě skutečně rozmlouvejme s naším Otcem v nebi. Je snadné dopustit, abychom se ve svých modlitbách opakovali a používali slova, nad kterými přemýšlíme jen málo, nebo vůbec. Když budeme mít na paměti, že každý z nás je doslovně duchovním synem nebo dcerou Boha, zjistíme, že není těžké přiblížit se k Němu v modlitbě. On nás zná; má nás rád; a chce pro nás to nejlepší. Modleme se s upřímností a s jasným záměrem, vzdávejme Bohu díky a prosme Ho o to, co podle svého názoru potřebujeme. Naslouchejme Jeho odpovědím, abychom je dokázali rozeznat, jakmile přijdou. Budeme-li tak činit, budeme posíleni a požehnáni. Poznáme Jeho i to, co si přeje, pokud jde o náš život. Prostřednictvím toho, že Ho poznáme a že budeme důvěřovat Jeho vůli, budou posíleny základy naší víry. Pokud je někdo z nás pomalý v tom, aby dbal na radu, že se máme modlit vždy, není vhodnější chvíle začít než právě nyní. William Cowper prohlásil: „Satan se chvěje, když vidí i toho nejslabšího Svatého poklekat.“ (In: William Neil, comp., Concise Dictionary of Religious Quotations [1974], 144.)⁹

Učíme se modlit tím, že se modlíme. Člověk může strávit bezpočet hodin tím, že bude zkoumat zkušenosti druhých, ale nic nepronikne lidským srdcem tak, jako osobní a vroucí modlitba a odpověď na ni seslaná z nebes.

Takový byl příklad chlapce Samuela. Taková byla zkušenost mladého Nefiho. Taková byla modlitba mladého Josepha Smitha, jejíž význam je dalekosáhlý. Takové může být požehnání pro toho, kdo se modlí.¹⁰

Pokud nyní… se svým Otcem v nebi nemáte [vztah založený na komunikaci prostřednictvím modlitby], naléhavě vás žádám, abyste na tom pracovali. Budete-li tak činit, budete oprávněni získávat od Něj inspiraci a vedení pro život – což je pro každého z nás nezbytné, máme-li duchovně přežít svůj pobyt tady na zemi. Tato inspirace a vedení jsou dary, které nám Bůh ochotně poskytuje, pokud Ho o to jen požádáme. Jsou vzácným pokladem!¹¹

Prostřednictvím rodinné modlitby získáváme potřebná požehnání a podporu.

Jednoho význačného amerického soudce se zeptali, jak bychom jakožto občané žijící v zemích po celém světě mohli snížit kriminalitu a porušování zákona a jak bychom mohli do svého života i země vnést pokoj a spokojenost. Soudce zamyšleně odpověděl: „Doporučil bych vrátit se k trochu staromódní rodinné modlitbě.“

Neměli bychom být jako lid vděčni za to, že rodinná modlitba pro nás není staromódní? Na celém světě neexistuje krásnější pohled než pohled na rodinu, která se společně modlí. …

Pán nám nařídil, abychom se modlili jako rodina, když řekl: „Modlete se k Otci ve své rodině, vždy ve jménu mém, aby manželkám vašim a dětem vašim mohlo býti požehnáno.“ [3. Nefi 18:21.]¹²

rodina se modlí — „Na celém světě neexistuje krásnější pohled než pohled na rodinu, která se společně modlí.“

Pán nařídil: „Modli se vždy, a já vyleji Ducha svého na tebe a veliké bude požehnání tvé.“ [Nauka a smlouvy 19:38]. Snad nikdy nebylo více zapotřebí modlit se a učit členy své rodiny, aby se modlili. Modlitba je obrana před pokušením. Právě prostřednictvím upřímné a procítěné modlitby můžeme obdržet nutná požehnání a pomoc potřebnou k tomu, abychom zvládli tuto někdy obtížnou a problematickou cestu, kterou nazýváme smrtelností.

Můžeme učit děti a vnoučata tomu, jak je modlitba důležitá, slovem i příkladem. Podělím se s vámi o to, jak učit příkladem, jak mi o tom napsala jedna matka v dopise, který se týká modlitby. „Milý presidente Monsone, někdy si říkám, zda mám vůbec nějaký vliv na život svých dětí. Říkám si to proto, že jako osamělá matka mám dvě zaměstnání, abych vůbec vyšla, a někdy přicházím domů, kde je zmatek – ale nikdy neztrácím naději.“

V dopise pak popisuje, jak společně s dětmi sledovala generální konferenci, kde jsem mluvil o modlitbě. Její syn prohlásil: „Mami, to už jsi nás přece učila.“ Zeptala se: „Jak to myslíš?“ A její syn řekl: „No, učila jsi nás modlit se a ukázala jsi nám, jak se to dělá, a tenkrát večer, když jsem za tebou přišel do pokoje o něco tě požádat, jsi tam klečela a modlila ses k Nebeskému Otci. Pokud je Nebeský Otec důležitý pro tebe, bude důležitý i pro mě.“ Dopis končil těmito slovy: „Nejspíš nikdy nepoznáte, jaký vliv máte na druhé, dokud vaše dítě neuvidí vás samotné dělat to, čemu se ho snažíte naučit.“¹³

Nezanedbávejme své rodinné modlitby. Jsou účinnou ochranou před hříchem, a tudíž i nejpřínosnějším zdrojem radosti a štěstí. Toto rčení je staré, a přesto pravdivé: „Rodina, která se spolu modlí, zůstává pohromadě.“ Budeme-li dávat příklad v modlitbě svým dětem, budeme jim tím také pomáhat, aby si zakládaly vlastní hluboké základy víry a svědectví, které budou potřebovat po celý život.¹⁴

Musíme se modlit a poté jednat.

Před mnoha lety jsem si při plnění jednoho úkolu na Tahiti s presidentem Raymondem Baudinem, naším presidentem misie, povídal o Tahiťanech. Jsou známí jako jedni z nejlepších mořeplavců na světě. Bratr Baudin, který mluví francouzsky a tahitsky, ale anglicky jen trochu, se mi snažil popsat jejich tajemství úspěchu. Řekl: „Jsou úžasní. Může být hrozné počasí, do lodí může zatékat, nemusí mít k dispozici jiné navigační pomůcky než vnitřní pocity a hvězdy na nebi, ale oni se modlí a jedou.“ Tuto větu zopakoval třikrát. Skrývá se v ní určité ponaučení. Musíme se modlit a poté jednat. Obojí je důležité. …

Kdybych se měl zeptat, která z pasáží v Knize Mormonově je nejčtenější, troufám si říci, že by to mohl být příběh z 1. Nefiho o Nefim, jeho bratrech, jeho otci a příkazu získat od Labana mosazné desky. Možná je to tím, že každý z nás se čas od času zaváže, že si Knihu Mormonovu znovu přečte. Většinou začínáme knihou 1. Nefi. Pasáže, které se tam nacházejí, vskutku nádherně vystihují nutnost se modlit a pak jít a činit. Nefi řekl: „Půjdu a učiním věci, které přikázal Pán, neboť vím, že Pán nedává dětem lidským žádná přikázání, aniž by pro ně připravil cestu, aby mohly uskutečniti věc, kterou jim přikazuje.“ [1. Nefi 3:7.]

Pamatujeme si to přikázání. Pamatujeme si Nefiovu reakci. Pamatujeme si výsledek.

V naší době nalézáme mnoho příkladů týkajících se zkušeností těch, kteří se modlí a pak jdou a činí. Podělím se s vámi o dojemný příběh jedné skvělé rodiny, která žila v nádherném městě Perth v Austrálii. V roce 1957, čtyři měsíce předtím, než byl zasvěcen chrám na Novém Zélandu, byl Donald Cummings, otec této rodiny, presidentem členského okrsku v Perthu. S manželkou a s rodinou byli odhodláni zúčastnit se zasvěcení chrámu, i když měli k dispozici jen velmi skrovné finanční prostředky. Začali se modlit, pracovat a spořit. Prodali své jediné auto a střádali každou penci, kterou mohli, ale týden před plánovaným odjezdem jim stále chybělo 200 liber. Díky dvěma neočekávaným darům po sto librách dosáhli svého cíle právě včas. Jelikož si bratr Cummings nemohl v zaměstnání vzít na cestu dovolenou, rozhodl se dát výpověď.

Cestovali vlakem přes rozsáhlý australský kontinent a dorazili do Sydney, kde se přidali k dalším členům, kteří také mířili na Nový Zéland. Bratr Cummings a jeho rodina byli jedni z prvních Australanů, kteří byli v chrámu na Novém Zélandu pokřtěni za mrtvé. Byli jedněmi z prvních z dalekého Perthu, kteří v chrámu na Novém Zélandu získali své obdarování. Modlili se, připravili se a poté šli.¹⁵

Žádná naše starost není příliš malá ani nevýznamná.

Před mnoha lety, když jsem sloužil jako biskup, jsem byl upozorněn, že Mary Watsonová, členka mého sboru, leží v okresní nemocnici. Když jsem ji přišel navštívit, objevil jsem ji v obrovské místnosti, ve které bylo tolik postelí, že bylo obtížné ji najít. Když jsem našel její postel a přistoupil k ní, řekl jsem: „Dobrý den, Mary.“

Odpověděla: „Dobrý den, biskupe.“

Všiml jsem si, že pacientka v posteli vedle Mary Watsonové si zakryla obličej přikrývkou.

Dal jsem Mary Watsonové požehnání, potřásl si s ní rukou a řekl: „Na shledanou,“ ale nemohl jsem od ní odejít. Bylo to, jako bych měl na ramenou položenou neviditelnou ruku, a v duchu jsem měl pocit, že slyším tato slova: „Jdi k posteli, kde leží ta drobná paní, která si při tvém příchodu zakryla obličej.“ A tak jsem šel. V životě jsem se naučil, že nabádání Ducha nemám nikdy odkládat.

Přistoupil jsem k lůžku oné pacientky, jemně jsem jí poklepal na rameno a opatrně jsem odhrnul přikrývku, kterou měla zakrytý obličej. A světe div se! I ona byla členkou mého sboru. Nevěděl jsem, že leží v nemocnici. Jmenovala se Kathleen McKeeová. Když se naše oči setkaly, se slzami v očích zvolala: „Ach, biskupe, když jste vstoupil do dveří, myslela jsem, že jste přišel za mnou, abyste mi požehnal, v odpověď na mé modlitby. Měla jsem takovou radost, když jsem si pomyslela, že víte, že jsem zde, ale když jste se zastavil u jiné postele, v srdci jsem si posteskla a pochopila jsem, že jste nepřišel za mnou.“

Řekl jsem Kathleen McKeeové: „Nezáleží na tom, že jsem nevěděl, že jste tady. Je ale důležité, že to věděl náš Nebeský Otec a že jste se mlčky modlila o kněžské požehnání. Byl to On, kdo mi dal vnuknutí, abych narušil vaše soukromí.“

Požehnání bylo uděleno, modlitba byla zodpovězena. Políbil jsem ji na čelo a odešel z nemocnice s vděčností v srdci za nabádání Ducha.¹⁶

Pánovy záměry se často naplňují tehdy, když se řídíme vedením Ducha. Věřím, že čím více budeme jednat podle inspirace a vnuknutí, jichž se nám dostane, tím více úkolů nám Pán svěří. …

Bratři a sestry, náš Nebeský Otec si je vědom našich potřeb a je připraven nám pomoci, pokud Ho o to požádáme. Jsem přesvědčen o tom, že žádná naše starost není příliš malá ani nevýznamná. Pán působí i v maličkostech našeho života.¹⁷

Modlitba nám dává sílu během zkoušek.

Když břemena v našem životě ztěžknou, když zkoušky prověřují naši víru, když bolest, zármutek a zoufalství způsobují, že světlo naděje bliká a uhasíná, přináší rozmlouvání s naším Nebeským Otcem pokoj.¹⁸

Nastanou chvíle, kdy budete kráčet cestou posetou trny a značenou strastmi. Možná se někdy budete cítit [odtrženi] – dokonce i [izolováni] – od Dárce všech dobrých darů. A budete si dělat starosti, že kráčíte [sami]. Místo víry budete pociťovat strach.

Když se dostanete do takové situace, snažně vás prosím, abyste [pamatovali] na modlitbu. … Apoštol Pavel nabádal:

„Prosby vaše známy buďte Bohu.

A pokoj Boží, kterýž převyšuje všeliký rozum, [zachovávati] bude srdcí vašich i smyslů vašich v Kristu Ježíši.“ [Filipenským 4:6–7.]

Jak úžasné zaslíbení! Pokoj je to, o co usilujeme, to, po čem toužíme.

Nebyli jsme na tuto zemi umístěni proto, abychom kráčeli sami. Každý z nás má k dispozici úžasný zdroj moci, síly a útěchy. Ten, který nás zná lépe, než se známe my sami, Ten, který má širší náhled a zná konec od počátku, nám dává ujištění, že je zde pro nás, aby nám pomohl, pokud Ho o to jen požádáme. Máme zaslíbení: „Modlete se vždy a buďte věřící a všechny věci budou působiti společně pro dobro vaše.“ [Nauka a smlouvy 90:24.]

Zatímco naše modlitby stoupají vzhůru k nebi, nezapomínejme na slova, kterým nás učil Spasitel. Když čelil nesnesitelné agónii v Getsemanech a na kříži, modlil se k Otci slovy: „Ne má vůle, ale tvá staň se.“ [Lukáš 22:42.] Bez ohledu na to, jak to může být občas těžké, je zapotřebí, abychom i my vkládali svou důvěru v to, že náš Nebeský Otec ví nejlépe, jak, kdy a jakým způsobem nám má poskytnout pomoc, o kterou usilujeme.¹⁹

Rozmlouvání s naším Otcem v nebi – k němuž patří i modlitby, s nimiž se na Něj obracíme, a inspirace, kterou nám poskytuje – je nezbytné k tomu, abychom dokázali přestát bouře a zkoušky života. Pán nás vyzývá: „Přibližte se mi, a já se přiblížím vám; hledejte mne pilně, a naleznete mne.“ [Nauka a smlouvy 88:63.] Když tak budeme činit, budeme v životě pociťovat Jeho Ducha, který nám bude dodávat touhu a odvahu stát neochvějně a pevně ve spravedlivosti.²⁰

Náměty ke studiu a k výuce

Otázky

President Monson učil, že modlitba je „zdrojem duchovní síly“ a „cesta k dosažení pokoje“ (oddíl 1). Kdy vás modlitba posílila? Kdy vám modlitba přinesla pokoj? Jak můžeme dát svým modlitbám hlubší smysl?
Projděte si mnohá požehnání, jejichž zdrojem je podle presidenta Monsona rodinná modlitba (viz oddíl 2). Jak je vaše rodina požehnána díky tomu, že se společně modlí? Jak například lze pomoci dětem učit se o moci modlitby? Čemu se můžeme naučit z příběhu presidenta Monsona o matce, která se modlila?
Čemu nás o modlitbě může naučit příběh presidenta Monsona o tahitských mořeplavcích? (Viz oddíl 3.) Co od nás Nebeský Otec očekává, když usilujeme o Jeho pomoc? Co jste se dozvěděli o tom, jak Nebeský Otec odpovídá na modlitby?
President Monson zdůraznil, že „Nebeský Otec si je vědom našich potřeb a je připraven nám pomoci, pokud Ho o to požádáme“ (oddíl 4). Které vaše zážitky dokládají, že Nebeský Otec si je vědom vašich potřeb? Které zážitky vám pomohly získat svědectví o tom, že Bůh slyší modlitby a odpovídá na ně?
President Monson učil, že Nebeský Otec nám během zkoušek dá sílu, když budeme v modlitbě usilovat o Jeho pomoc (viz oddíl 5). V jakém smyslu jste se cítili během zkoušek posíleni, když jste se modlili? Kdy jste byli svědky toho, že Bůh naplňuje své zaslíbení, že když se budete vždy modlit, budou „všechny věci… působiti společně pro dobro vaše“ (Nauka a smlouvy 90:24)?

Související verše z písem

Matouš 6:5–13; 21:22; Jan 17:1–26; Jakub 5:16; 2. Nefi 32:8–9; Enos 1:1–9; Alma 33:3–11; Nauka a smlouvy 9:7–9; 121:1–8

Pomůcka ke studiu

Během četby si podtrhávejte a označujte slova nebo části textu, které pro vás mají nějaký zvláštní význam. Přidejte odkazy na verše z písem, které souvisejí s učením presidenta Monsona (viz Kažte evangelium mé [2005], 23).