Obraťte se

Bonnie L. Oscarsonová

Generální presidentka Mladých žen

K opravdovému obrácení dochází tehdy, když dál jednáte podle nauk, o nichž víte, že jsou pravdivé, a dodržujete přikázání, den po dni, měsíc po měsíci.

Bratři a sestry, naplňuje mě pokorou, že stojím u tohoto řečnického pultu, kde již stálo tolik hrdinů mého života. Chtěla bych se s vámi podělit o několik pocitů svého srdce a věnovat je zvláště mládeži.

Jedním z velkých hrdinů Starého zákona byl prorok a válečník Jozue. Dětem Izraele, které vedl, předložil tuto výzvu: „Vyvolte sobě dnes, komu byste sloužili; … jáť pak a dům můj sloužiti budeme Hospodinu.“¹ Z Jozuova prohlášení je vidět opravdové obrácení se k evangeliu. Pro Jozua i pro nás všechny platí, že k zásadám evangelia se obracíme tím, že podle nich spravedlivě žijeme a jsme věrni smlouvám s Pánem.

Chtěla bych vám vyprávět příběh z historie naší rodiny o obrácení dalšího člověka, který je mým hrdinou. Je jím Agnes Hogganová, která s manželem vstoupila do Církve roku 1861 ve Skotsku. Protože kvůli tomu v rodné zemi vytrpěli mnoho útisku, odstěhovali se i s dětmi do Ameriky. Po několika letech Agnes ovdověla a musela těžce pracovat, aby dokázala uživit a ošatit svých osm dětí. Její 12letá dcera Isabelle měla štěstí, že našla práci jako služka v jedné bohaté rodině nečlenů.

Isabelle s nimi žila v jejich velkém domě a pomáhala s péčí o menší děti. Za tuto službu vypláceli její matce každý týden malou mzdu. Zanedlouho se k Isabelle chovali jako ke členovi rodiny, a tak měla do značné míry tytéž výsady – například taneční lekce, krásné oblečení či návštěvy divadla. Tak to trvalo čtyři roky, dokud se rodina, pro niž Isabelle pracovala, nemusela přestěhovat do jiného státu. Oni si však Isabelle oblíbili natolik, že požádali její matku Agnes o svolení k tomu, aby ji mohli legálně adoptovat. Slíbili, že jí poskytnou dobré vzdělání, dohlédnou na to, aby se dobře vdala, a zařídí jí podíl na dědictví z majetku spolu s jejich vlastními dětmi. Také by za ni Agnes nadále platili.

Tato chudá vdova a matka stála před obtížným rozhodnutím, ale nezaváhala ani na okamžik. Poslechněte si slova její pravnučky zapsaná o mnoho let později: „Pokud by [ji] láska nedonutila říci ne, měla ještě lepší důvod – kvůli evangeliu přišla až ze Skotska a prožila mnoho soužení a neměla v úmyslu, pokud by to bylo v lidských silách, nechat jedno ze svých dětí přijít o to, za čím ušla tak dlouhou cestu.“² Ona bohatá rodina použila všechny možné argumenty a Isabelle sama plakala a prosila, aby jí matka dovolila jít, ale Agnes zůstala neoblomná. Jak si dokážete představit, 16letá Isabelle měla pocit, že jí to zničilo život.

Isabelle Hogganová je moje prababička a já jsem velmi vděčná za svědectví a přesvědčení, jež hořelo v srdci její matky tak jasně, že jí nedovolilo vyměnit členství její dcery v Církvi za světská zaslíbení. Agnesina hluboko zakořeněná víra a její obrácení k evangeliu jsou dnes přínosem pro stovky jejích potomků, kteří se radují z požehnání členství v Církvi.

Mladí přátelé, žijete v nebezpečné době a rozhodnutí, která musíte činit každý den nebo i každou hodinu, mají věčné následky. Tato rozhodnutí, která činíte v každodenním životě, určí to, co se s vámi stane později. Nemáte-li ještě pevně zakořeněné svědectví a přesvědčení o tom, že Církev Ježíše Krista Svatých posledních dnů je království Boží na zemi, je nyní načase udělat vše nutné pro to, abyste toto přesvědčení získali. Váhání, zda vynaložit úsilí nutné pro dosažení tohoto přesvědčení, může ohrozit vaši duši.

Opravdové obrácení znamená něco více než jen znalost zásad evangelia a vyžaduje něco více než jen mít o těchto zásadách svědectví. O evangeliu je možné mít svědectví, aniž bychom podle něj žili. Opravdu se obrátit znamená jednat podle toho, v co věříme, a dovolit, aby to „v nás neboli v srdci našem [způsobilo] mocnou změnu“.³ V brožurce Věrni víře se dočítáme, že „obrácení je proces, [nikoli jedna] událost. Obrácenými se stanete díky … spravedlivému úsilí následovat Spasitele.“⁴ Vyžaduje to čas, úsilí a snahu. Moje praprababička měla silné přesvědčení, že evangelium je pro její děti důležitější než vše, co jim mohl nabídnout svět v podobě bohatství a pohodlí, protože pro evangelium přinesla oběti, vytrvala v něm a žila podle něj. Dosáhla obrácení díky tomu, že podle zásad evangelia žila a přinášela pro ně oběti.

Chceme-li získat totéž přesvědčení, musíme projít stejným procesem. Spasitel učil: „Bude-li kdo chtíti vůli jeho činiti, tenť bude uměti rozeznati, jest-li to učení z Boha, či mluvím já sám od sebe.“⁵ Někdy se to snažíme dělat obráceně. Například můžeme zaujmout tento postoj: rád budu žít podle zákona desátku, ale nejprve potřebuji vědět, že to je pravda. Možná se i modlíme o svědectví ohledně zákona desátku a doufáme, že nám Pán tímto svědectvím požehná, aniž bychom vyplnili jedinou poukázku desátku. Ale tak to prostě nefunguje. Pán očekává, že použijeme víru. Abychom získali svědectví o desátku, je třeba důsledně platit plný a poctivý desátek. Totéž pravidlo platí pro všechny zásady evangelia, ať jde o zákon cudnosti, zásadu zdrženlivosti, Slovo moudrosti nebo zákon půstu.

Chtěla bych se podělit o příklad toho, jak nám dodržování určité zásady pomáhá se k této zásadě obrátit. V 60. letech jsem jako mladá žena byla jedinou členkou Církve na střední škole. Bylo to převratné období charakteristické odmítáním tradiční morálky, užíváním drog a postojem, že „vše se smí“. Mnozí moji vrstevníci byli dobří lidé, ale s nadšením se oddávali této nové morálce, která však ve skutečnosti byla jen starou nemorálností. Rodiče a učitelé v Církvi mi vštípili, že je důležité chovat se ke svému tělu s úctou, udržovat si čistou mysl a především naučit se důvěřovat Pánovým přikázáním. Rozhodla jsem se, že se budu vyhýbat situacím, o nichž jsem věděla, že tam bude alkohol, a že se nedotknu tabáku a drog. Často to znamenalo nebýt pozvaná na večírek a jen málokdy jít na schůzku. Užívání drog se mezi mladými lidmi rozmáhalo stále více a jejich rizika nebyla tak známá jako v dnešní době. Mnoho mých vrstevníků pak kvůli drogám měnícím vědomí utrpělo trvalé poškození nebo upadlo do hluboké závislosti. Byla jsem vděčná, že mě doma učili žít podle Slova moudrosti, a díky tomu, že jsem používala víru a žila podle této zásady, jsem o ní získala hluboké svědectví. Onen dobrý pocit, který jsem měla díky dodržování této pravdivé zásady evangelia, byl vliv Ducha Svatého, jenž potvrzoval její pravdivost. Tehdy začíná opravdové obrácení.

Prorok Moroni v Knize Mormonově učil: „Chtěl bych ukázati světu, že víra je to, v co doufáme a co není viděti; pročež, nepřete se, protože nevidíte, neboť neobdržíte žádné svědectví, teprve až po zkoušce své víry.“⁶ V našem světě, který usiluje o okamžité uspokojení, jsme často vinni očekáváním odměny, aniž bychom pro ni něco udělali. Jsem přesvědčena, že Moroni říká, že musíme nejprve něco udělat a použít víru tím, že podle evangelia žijeme, a pak získáme svědectví, že je pravdivé. K opravdovému obrácení dochází tehdy, když dál jednáte podle nauk, o nichž víte, že jsou pravdivé, a dodržujete přikázání, den po dni, měsíc po měsíci.

Toto je skvělá doba na to být mladým v Církvi! Jako první využíváte učební osnovy pro mládež Pojď, následuj mne, které mají za jeden z hlavních cílů vaše obrácení k evangeliu Ježíše Krista. Je dobré si pamatovat, že nehledě na to, jak inspirovaní mohou vaši rodiče nebo vedoucí být, „vaší prvořadou zodpovědností je vaše vlastní obrácení. Nikdo nemůže být obrácen za vás a nikdo vás nemůže přinutit, abyste se obrátili.“⁷ K obrácení dochází tehdy, když se pilně modlíme, studujeme písma, chodíme na shromáždění a jsme hodni účastnit se chrámových obřadů. Obrácení přichází tehdy, když jednáme podle spravedlivých zásad, jimž se učíme doma a v Církvi. Obrácení přichází tehdy, když vedeme čistý a ctnostný život a pociťujeme společenství Ducha Svatého. Obrácení přichází tehdy, když rozumíme Usmíření Ježíše Krista, uznáváme Ho jako svého Spasitele a Vykupitele a necháváme Usmíření působit ve svém životě.

Osobní obrácení vám pomůže připravit se na uzavření smluv v chrámu, na službu na misii a na založení vlastní budoucí rodiny. Když jste obráceni, budete si přát podělit se s ostatními o to, co jste poznali, a poroste vaše sebedůvěra a schopnost svědčit druhým s přesvědčením a mocí. Tato touha dělit se o evangelium s druhými a sebedůvěra statečně svědčit jsou přirozené důsledky opravdového obrácení. Spasitel učil Petra: „A ty někdy obrátě se, [posiluj] bratří svých.“⁸

Vzpomínáte si na Jozua, proroka a válečníka? Nejenže se obrátil sám, ale do konce života neúnavně usiloval o to, aby k Bohu přivedl i děti Izraele. Ve Starém zákoně čteme: „I sloužil Izrael Hospodinu po všecky dny Jozue.“⁹ Ten, kdo zažil opravdové obrácení, čerpá z moci Usmíření a získává spasení pro svou duši a poté se snaží mocně působit na všechny ty, kteří ho znají.

Žít podle evangelia a stát na svatých místech není vždy snadné či pohodlné, ale svědčím o tom, že to stojí za to! Pán radil Emmě Smithové, aby „[odložila] věci tohoto světa a [hledala] věci světa lepšího“.¹⁰ Myslím, že si nedokážeme ani z části představit, jak velkolepé jsou věci onoho lepšího světa!

Svědčím o tom, že máme milujícího Nebeského Otce, Jehož největším přáním je pomáhat a žehnat nám v naší snaze žít podle evangelia a obrátit se. Jasně prohlásil, že Jeho hlavním zájmem a dílem je naše „nesmrtelnost a věčný život“.¹¹ Přeje si dovést nás domů do své přítomnosti. Svědčím o tom, že jednáme-li podle nauk evangelia a používáme-li je v každodenním životě, dosáhneme obrácení a naším prostřednictvím se v naší rodině i ve světě uskuteční mnoho dobra. Kéž jsme požehnáni v každodenní snaze dosáhnout tohoto cíle, o to se modlím ve jménu Ježíše Krista, amen.