Klíč k duchovní ochraně
President Boyd K. Packer
President Kvora Dvanácti apoštolů
V srdci každého, kdo se obrátí k písmům a odemkne zaslíbení ochrany a vykoupení, … se může rozhostit pokoj.
Před nedávnem jsem v chrámu zpečetil jeden mladý pár. Tato dvojice vedla způsobilý život a nyní nastal onen úžasný den, v němž syn a dcera opouštějí domov, ve kterém strávili mládí, a stávají se manželem a manželkou. Při této posvátné příležitosti byli čistí a neposkvrnění. Přijde čas, kdy začnou vychovávat vlastní děti v souladu se vzorem, který stanovil náš Otec v nebi. Jejich štěstí i štěstí budoucích generací závisí na tom, nakolik budou žít podle měřítek, která ustanovil Spasitel a která objasnil ve svých písmech.
Dnešní rodiče si lámou hlavu nad tím, zda existuje bezpečné místo, kde by mohli vychovávat děti. Takové bezpečné místo opravdu existuje. Je jím domov zaměřený na evangelium. V Církvi se zaměřujeme na rodinu a radíme rodičům, ať žijí kdekoli, aby své děti vychovávali ve spravedlivosti.
Apoštol Pavel prorokoval a varoval před tím, že „v posledních dnech nastanou časové nebezpeční.
Nebo nastanou lidé sami sebe milující, peníze milující, chlubní, pyšní, zlolejcí, rodičů neposlušní, nevděční, bezbožní,
Nelítostiví, smluv nezdrželiví, utrhači, nestředmí, plaší, kterýmž nic dobrého milo není.
Zrádci, přívažčiví, nadutí, rozkoší milovníci více nežli milovníci Boha,
Majíce způsob pobožnosti, ale moci její zapírajíce. A od takových se odvracuj.“1
Pavel také prorokoval, že „zlí pak lidé a svůdcové půjdou v horší, i ti, kteříž v blud uvodí, i ti, kteříž jsou bludem pojati“.2
Tyto verše nám slouží jako varování, které nám říká, jakého jednání se máme vyvarovat. Musíme být neustále bdělí a svědomití. Můžeme si každé toto proroctví projít a zaškrtnout si je, neboť jsou v dnešním světě aktuální a týkají se nás:
Časové nebezpeční – současnost. Žijeme ve velmi nejisté době.
Peníze milující, chlubní, pyšní – takoví všichni existují a jsou mezi námi.
Zlolejcí, rodičů neposlušní, nevděční, bezbožní, nelítostiví – všech těch je hodně.
Smluv nezdrželiví, utrhači a tak dále – všechny ty si můžeme odškrtnout, neboť máme hodně důkazů o tom, že jsou všude kolem nás.
Také Moroni hovořil o zlovolnosti v naší době, když upozorňoval:
„Až uvidíte, že tyto věci mezi vás přicházejí, … [probudíte se] k poznání strašlivého stavu svého. …
Pročež, mně, Moronimu, je přikázáno, abych zapsal tyto věci, aby zlo mohlo býti odstraněno a aby mohl nadejíti čas, kdy Satan nebude míti žádné moci nad srdcem dětí lidských, ale aby mohly býti přesvědčeny k tomu, aby činily dobro neustále, aby mohly přijíti k pramenu veškeré spravedlivosti a býti spaseny.“3
To, jak Pavel a Moroni popisují naši dobu, je natolik přesné, že to nelze jen tak odbýt. Pro mnohé lidi to může být znepokojivé, ba i skličující. Nicméně když přemýšlím o budoucnosti, přemáhá mě pocit optimismu.
Kromě toho, že nám Pavel ve svém zjevení vyjmenovává potíže a problémy, říká nám rovněž, co můžeme udělat pro to, abychom se ochránili:
„Ale ty zůstávej v tom, čemužs se naučil, a cožť jest svěřeno, věda, od kohos se naučil,
A že od dětinství svatá písma znáš, kteráž tě mohou moudrého učiniti k spasení skrze víru, kteráž jest v Kristu Ježíši.“4
Písma drží klíče k duchovní ochraně. Obsahují nauku, zákony a obřady, které přivedou každé dítě Boží ke svědectví o Ježíši Kristu jako Spasiteli a Vykupiteli.
Nezměrné úsilí vydat písma v každém jazyce s poznámkami pod čarou a křížovými odkazy vyžaduje roky příprav. Snažíme se o to, aby písma byla dostupná všem těm, kdo se z nich chtějí učit. Učí nás, kam máme jít a co máme dělat. Nabízejí nám naději a poznání.
Před mnoha lety mi starší S. Dilworth Young ze Sedmdesáti dal ohledně čtení písem jedno ponaučení. V jednom kůlu byly mezi členy napjaté vztahy a problémy a bylo zapotřebí dát jim určité rady.
Zeptal jsem se presidenta Younga: „Co jim mám říci?“
Jednoduše odpověděl: „Řekněte jim, aby četli písma.“
„Která písma?“ zeptal jsem se.
„Na tom vůbec nezáleží,“ odvětil. „Řekněte jim, ať si otevřou třeba Knihu Mormonovu a začnou číst. Brzy se dostaví pocit pokoje a inspirace a řešení se samo nabídne.“
Udělejte si z četby písem pravidelnou součást každodenního života a požehnání se dostaví. V písmech nalézáme nejen varovný hlas, ale také významný zdroj výživy.
I když se vám jazyk písem zprvu zdá zvláštní, čtěte dál. Záhy oceníte krásu a moc, jež se na jejich stránkách nacházejí.
Pavel řekl: „Všelikéť písmo od Boha jest vdechnuté, a užitečné k učení, k trestání, k napravování, k správě, kteráž náleží k spravedlnosti.“5
Tento slib si můžete vyzkoušet sami pro sebe.
Žijeme v nebezpečných časech; nicméně pro sebe a pro svou rodinu můžeme nalézt naději a pokoj. Ti, kteří žijí v zármutku a ztrácejí naději, že se jim podaří zachránit děti ze spárů světa, se nikdy nesmí vzdát. „Neboj se, toliko věř.“6 Spravedlivost je mocnější než zlovolnost.
Děti, jimž je vštěpováno porozumění písmům již v rané fázi života, poznají cestu, po níž mají kráčet, a budou mít větší sklon na oné cestě setrvat. Ti, kteří sejdou na scestí, budou schopni se vrátit, a dostane-li se jim pomoci, dokáží nalézt cestu zpátky.
Synové Mosiášovi po jistou dobu bojovali proti Církvi, ale později činili pokání a prošli dramatickou proměnou. V Almovi čteme: „Tito synové Mosiášovi … zesílili v poznání pravdy; neboť to byli muži zdravého rozumu a zkoumali pilně písma, aby znali slovo Boží.“7
Presidentu Josephu F. Smithovi bylo šest let, když byl jeho otec Hyrum zabit v žaláři v Carthage. Později Joseph se svou ovdovělou matkou přešel pláně.
V 15 letech byl povolán na misii na Havaj. Cítil se ztracený a osamocený a řekl: „Byl jsem velmi sklíčený. … Měl jsem pocit, že jsem zcela bezvýznamný kvůli chudobě a chybějícímu vzdělání a znalostem – vždyť jsem byl jen chlapcem –, že se sotva mohu odvážit podívat se [někomu] do očí.“
Když mladý Joseph jedné noci přemítal o své neutěšené situaci, zdálo se mu, že je na cestě a spěchá tak rychle, jak jen dokáže. Nesl s sebou raneček. Nakonec dorazil k nádhernému sídlu, které bylo jeho cílem. Když k němu přišel, uviděl cedulku, na které stálo: „Koupelna“. Rychle vešel a umyl se. Rozvázal raneček a nalezl v něm čisté bílé oblečení – „to bylo něco,“ řekl, „co jsem už dlouho neviděl.“ Oblékl si je a pospíchal ke dveřím onoho sídla.
„Zaklepal jsem,“ řekl, „a dveře se otevřely a muž, který v nich stál, byl Prorok Joseph Smith. Trochu vyčítavě se na mne podíval a jeho první slova [zněla]:, Josephe, jdeš pozdě.‘ Přesto jsem sebral odvahu a řekl jsem:
,Ano, ale jsem čistý – jsem čistý!‘“8
A totéž může platit pro každého z nás.
Pokud jste se vydali cestou víry a aktivity v Církvi, zůstaňte na ní a dodržujte své smlouvy. Kráčejte kupředu, dokud k vám nepřijdou Pánova požehnání a dokud se neukáže, že Duch Svatý je hybnou silou vašeho života.
Pokud nyní kráčíte po cestě, která se od té, jež je nastíněna v písmech, odchyluje, chtěl bych vás ujistit o tom, že je cesty zpět.
Ježíš Kristus stanovil zcela jasný způsob, abychom mohli činit pokání a dosáhnout v životě uzdravení. Lék na většinu přestupků můžeme nalézt tak, že skrze osobní modlitbu budeme usilovat o odpuštění. Avšak existují i jisté duchovní choroby, zejména ty, které se týkají přestoupení zákona morální čistoty, jež rozhodně vyžadují pomoc a léčbu od kvalifikovaného duchovního lékaře.
Před mnoha lety vstoupila do mé kanceláře mladá žena se svým zestárlým otcem. Cestovala s ním několik set kilometrů, aby nalezl lék na vinu, kterou pociťoval. Jako mladý muž udělal závažnou chybu a teď ke stáru se mu vzpomínky na ni vrátily. Nedokázal ten pocit viny setřást. Nemohl vrátit čas a sám napravit onen problém z dob svého mládí, ale mohl začít tam, kde byl, a s určitou pomocí vymazat vinu, která ho celá ta léta pronásledovala.
Byl jsem vděčný za to, že když jsem ho učil o zásadách obsažených v Knize Mormonově, bylo to, jako by z jeho beder byla sňata nesmírná zátěž. Když s dcerou vyrazili na onu dlouhou cestu zpět domů, tento starý muž za sebou zanechal vinu kvůli přestupku spáchanému v minulosti.
Pokud se „[probudíte] k poznání strašlivého stavu svého“9 a budete si přát vrátit se k plnému duchovnímu zdraví, vyhledejte biskupa. On je držitelem klíčů a dokáže vám pomoci kráčet po cestě pokání.
Pokání je individuální záležitostí; a totéž platí i pro odpuštění. Pán požaduje jen to, aby se lidé odvrátili od hříchu, a On jim odpustí jejich nepravosti „a na hřích jejich [nevzpomene] více“.10
Poté, co procesem pokání projdete, porozumíte významu Izaiášova slibu ohledně Usmíření: „Poďtež nu, a poukažme sobě, praví Hospodin: Budou-li hříchové vaši jako červec dvakrát barvený, jako sníh zbělejí; budou-li červení jako šarlat, jako vlna budou.“11
Stejně jako lze smazat křídu z tabule, je možné skrze Usmíření Ježíše Krista pomocí upřímného pokání smazat následky našeho přestupku. Tento slib platí ve všech případech.
Evangelium nás učí, abychom byli šťastní, abychom měli spíše víru než obavy, abychom nalezli naději a překonali zoufalství a abychom opustili temnotu a obrátili se ke světlu věčného evangelia.
Pavel i ostatní nás varovali před nástrahami naší doby a dnů, které teprve přijdou. Ale v srdci každého, kdo se obrátí k písmům a odemkne zaslíbení ochrany a vykoupení, které jsou v písmech popsány, se může rozhostit pokoj. Zveme všechny, aby se obrátili ke Spasiteli Ježíši Kristu a k Jeho učení, které se nachází ve Starém zákoně, v Novém zákoně, v Knize Mormonově, v Nauce a smlouvách a v Drahocenné perle.
Vydávám spolehlivé svědectví o tom, že písma jsou klíčem k naší duchovní ochraně. Rovněž vydávám svědectví o uzdravující moci Usmíření Ježíše Krista, „že skrze něho mohou býti spaseni všichni“,12 kteří spaseni být chtějí. Pánova Církev je opět založena na zemi. Pokud jde o pravdivost evangelia, vydávám o něm svědectví. Pokud jde o Pána, jsem Jeho svědkem. Ve jménu Ježíše Krista, amen.