Mládež
Můj pokus s vírou
Když mi bylo 13 let, začal jsem číst Knihu Mormonovu každý den, a od té doby jsem byl každý den požehnán.
Naše třída Nedělní školy pro 13leté nebyla právě příkladem uctivosti. Měli jsme ale skvělou učitelku, která se ze všech sil snažila učit každou lekci Duchem. Jedna z oněch lekcí byla o čtení písem.
Na konci výuky nám dala jednu výzvu. Byla určena pro nás všechny, ale z nějakého důvodu se učitelka zadívala přímo na mě a řekla: „Vyzývám vás, abyste si každý den něco přečetli z Knihy Mormonovy!“ Pomyslel jsem si: „Však já vám to ukážu. Já to zvládnu!“
Toho dne večer jsem začal číst 1. Nefiho, kapitolu 1, a pokračoval jsem ve čtení každý den. Když jsem začal, neměl jsem k tomu nejspíš správný přístup, ale časem se mi zalíbil pocit, který jsem díky čtení Knihy Mormonovy měl. Z tohoto čtení každý večer se stal příjemný zvyk.
Po několika měsících jsem došel k Almovi 32 a zaujala mě myšlenka pokusu s vírou. Ve škole jsme se právě učili o provádění vědeckých pokusů, a tak jsem poklekl a řekl jsem Nebeskému Otci, že se pustím do jednoho pokusu. Požádal jsem ho o to, abych mohl poznat, zda je Kniha Mormonova pravdivá.
Když se ohlédnu, vím, že Nebeský Otce zodpověděl mé modlitby mnohokrát. Každodenní četba z Knihy Mormonovy mi dodávala větší schopnost překonávat zlo. Pociťoval jsem bližší vztah se svým Otcem v nebi. Díky moci Ducha Svatého jsem cítil, že mám větší sílu překonávat překážky. To, co Alma řekl ohledně pokusu se slovem Božím, je pravda: „Počíná rozšiřovati duši mou; ano, počíná osvěcovati porozumění mé, ano, počíná mi býti lahodným.“ (Alma 32:28.)